Cesta ke zdraví, cesta k sobě

C  elkový zdravotní stav člověka se odráží nejen na jeho těle (ať už jasně viditelně či po hlubším „zakoukání se“ např. do sítnice oka), ale je patrný i v jeho „vyzařování“, které zkušený pozorovatel dokáže intuitivně načíst.

Výmluvný je samotný postoj člověka, jeho mimika, gesta, pohled očí, tón hlasu, způsob mluvy, množství energie, kterou oplývá, přístup k životu či chování k sobě a druhým… Všechny tyto „znaky“ nás dokážou doslova „svléknout“ donaha před někým, kdo se vyzná. Vědomému stačí se jen dívat a naslouchat.

„Na fyzické úrovni se nic nemanifestuje jen tak, z ničeho nic; nejprve se fyzická nemoc zhušťuje přes různé energetické úrovně až na úroveň 3D. Jakmile se nám podaří zjistit skutečnou příčinu fyzické nemoci, vyvolá toto poznání v jemnohmotné rovině určité procesy. Je to mnohem smysluplnější, než se snažit něco řešit pouze na hrubohmotné úrovni.“

Christina von Dreien, evoluční myslitelka, která odhaluje zcela novou dimenzi lidského bytí

To, jací jsme, určuje náš vztah ke zdraví a uzdravování

Náš vztah k životu a okolnímu světu zrcadlí i náš vztah ke zdraví. Pominu-li, že vše je nejspíš iluze 😀 , pak to, co si všichni uvědomujeme a co dobře známe, je hmota. Pro každého z nás je nejdůležitější „hmotou“ vlastní tělo, o které se nějakým způsobem staráme. Je pravděpodobné, že pokud na sebe nazíráme pouze z této úrovně, budeme patrně „pilnými zákazníky“ západní vědecké autoritativní medicíny a zastánci přístupu, že stejně jako na rozbitý automobil je nutný školený mechanik, na „rozbité“ tělo je nejlepší jiný odborník – „lékař“. Navštívíme „zdravotní servis“, předneseme svůj problém a pracovník tohoto servisu – lékař, nám (podle předem daného scénáře) řekne, co (ne)máme dělat. Přicházíme-li (nebo přivážejí-li nás) s akutním problémem, máme velkou šanci, že nám tento pohotovostní servis rychle a efektivně pomůže a zachrání život! Také je-li potřeba něco vyříznout, uříznout, vytrhnout, nahradit, transplantovat… dokáže to na výbornou!

Pokud ovšem dojde na problém chronický, ať už přerostl do této podoby z důvodu nefunkční léčby nebo zanedbání, začíná to skřípat. Klasická medicína totiž léčí pouze příznaky, nikoli příčiny. Zdroje problému/jeho kořeny nehledá, není na to nastavena, a tudíž je ani nemůže (vy)léčit. Z uvedeného vyplývá, že nenabízí ani skutečnou prevenci nemocí.

Dnešní západní medicína je slovy MUDr. Tomáše Lebenharta technicky vyspělý systém, ale chybí mu inteligence ve smyslu podpory zdraví a života. Navíc si v něm člověk připadá často jako „anonymní součástka“, která nikoho doopravdy nezajímá a kterou si často „servisáci“ přehazují z ruky do ruky. Není divu, že v řadě z nás vyvolává tento systém nepříjemné pocity (až hrůzu), pochybnosti a nedůvěru.

V této fázi má pacient dvě možnosti. Buď bude do smrti hledat správnou léčbu a správného odborníka, obíhat dokola ordinace specialistů a polykat mix chemických pilulek (které mají často pochybné účinky, jsou dlouhodobě nežádoucí či dokonce působí proti sobě), nebo mu to začne být podezřelé a rozhodne se věcem přijít na kloub!

Pátrání po příčinách nemocí většinou vede k poznání, že nejsme jen tělem, ale že to, co stojí za hmotnou tělesnou schránkou je jemnější, nehmotný svět energií. A že tělo je výslednicí toho, co se odehrává na energetické úrovni. Pokud spletitý tok energie nefunguje správně, vznikne blokáda, která se po určité (kratší nebo delší) době „propíše“ do fyzického těla.

„Když je energie v meridiánu v disharmonii, začíná v jeho průběhu degenerace, a to zejména na křižovatkách meridiánů a v místech jejich výstupu na povrch. V místech s nedostatkem energie se tvoří zánětlivá ložiska a místa, kde se hromadí toxické odpadní látky nejen našeho metabolismu, ale i metabolismu bakterií, virů a plísní.“

Vladimír Ďurina, bioterapeut

Takto „probuzený“ pacient objevuje svět „alternativní“ medicíny. V Čechách má tradici třeba bylinkářství nebo vodoléčba, ale zdomácněly tu i rozmanité východní léčebné směry ověřené praxí několika tisíců let, které hledají skutečnou příčinu problému a snaží se zjistit, co způsobilo (nebo by mohlo způsobit) nerovnováhu v proudění energie tělem. Tato medicína se snaží vyladit energetické vychýlení od normálu dříve, než se projeví na hmotném těle v podobě fyzických nemocí. Jde jí o prevenci ve smyslu předcházení vzniku nemoci. Často se jedná o metody, které jsou zdarma a každý je má kdykoliv volně k dispozici (např. práce s dechem, sluneční energií, chození naboso a další formy podpory reflexních zón, autopatie…). Nedílnou součástí všech těchto systémů je psychosomatika, neboť psychika má zásadní vliv na stav našeho energetického těla.

„V alternativní medicíně není možné dosáhnout úspěchu bez vlastního přičinění, bez opakování určitých procedur.“

Václav Beneš, léčitel

Člověk přistupující na tuto formu léčení se učí převzít zodpovědnost za svou nemoc/zdraví a aktivně se podílí na procesu uzdravování i udržení zdraví. V počátcích často prochází „bolestnými“ změnami stravování a životního stylu, poznává, jak funguje tělo a mysl, otevírá se mu širší kontext bytí. Léčitel, terapeut či lékař alternativní medicíny má na pacienta více času a v jeho ordinaci většinou panuje srdečný a otevřený přístup, což jsou faktory podporující vlastní sebeuvědomování a sebeuzdravování. Je více průvodcem, i když pořád zůstává autoritou, která určuje, jak má pacient postupovat a kudy se bude léčba ubírat.

V průběhu „pátrání“ po zdraví a smyslu věcí si člověk možná uvědomí, že pořád mu ještě něco chybí (nebo přebývá). Invalidní vozík klasické medicíny už sice odložil, postavil se na vlastní nohy, ale pořád používá francouzské hole, nebo se alespoň jistí vycházkovou hůlkou. Ale nešlo by odhodit i tuhle berličku?!  

Přání je otcem myšlenky, a tak se synchronicita jistě postará o to, aby se mu otevřely dveře „informační medicíny“. Ta zastřešuje systémy vycházející z přesvědčení, že mysl/vědomí/duch je rozhodujícím činitelem toho, co se děje ve všech našich tělech (od nejhustšího po jemněhmotná), potažmo jak pevné bude naše zdraví, jak budeme „vnitřně vyladění“, jaký bude celkový kontext a smysl našeho života.

Nejnovější výzkumy i starodávná učení se svorně shodují na tom, že mysl/vědomí/duch má klíč ke všemu „chaosu“. Stačí, když překročíme sami sebe a uznáme, že věci mohou fungovat i jinak, než běžně známe, nebo dokonce bez našeho přičinění, neomezíme se na „ověřená fakta a způsoby“, přestaneme vymýšlet a otevřeme své nitro hojivé univerzální bezpodmínečné lásce/energii. Viditelně nic neléčíme, nejsme nijak aktivní, uznáváme pouze nejvyšší „absolutní autoritu“, ať už ji nazýváme jakkoliv, a jednoduše necháme „zázraky“, ať se dějí. Tato úroveň léčení povětšinou koresponduje s dlouhodobou „vnitřní prací“ s myslí/vědomím/duchem. Do této skupiny spadají nejrůznější formy přepisování minulosti, odstraňování bloků/vzorců, rozpouštění karmy, meditace/kontemplace nebo prosté „léčení láskou“. Uvedené přístupy dnes využívají ve své praxi vědomí lékaři, psychoanalytici, psychoterapeuti, východní léčitelé a učitelé a jim podobní průvodci.

„Člověk je podřízen tomu, co drží v mysli. Tyto systémy víry, přesvědčení a vzorce můžeme identifikovat a vědět, že máme možnost je změnit. Volba je na každém z nás. Můžeme být velmi aktivní a plní energie do pozdního věku, můžeme vést velmi významný a cenný život, který je velmi radostný, a naše fyzické zdraví může pokračovat až do samého konce.“

David R. Hawkins, americký psychiatr

Ráda vzpomínám na jednu ze svých prvních návštěv u léčitele Václava Beneše, který vytáhl z pytlíku obyčejnou fazoli a přilepil mi ji náplastí na hřbet ruky (nad čímž mi tehdy zůstával rozum stát na rozdíl ode dneška, kdy mám jisté povědomí o akupunkturních drahách 😀 ) a při odchodu mi na mou otázku: „Co mám dělat?“ odpověděl „… je jedno, co budete dělat!“ Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale dnes si na jeho moudrá slova častokrát vzpomenu!

Tento článek je pouze snahou hrubě nastínit (pro sebe i pro další souputníky) různé možnosti a přístupy ke zdraví a roli naší „míry angažovanosti“ při uzdravování. Jsem si vědoma, že v praxi se přístupy často kombinují či prolínají nebo v různých oblastech zdraví/nemoci potřebujeme různé metody pomoci. A tyto kombinace se časem mění s tím, jak se měníme my. Smyslem není škatulkování či odsuzování, ale uvědomění si toho, že cesta k harmonii (jež se zrcadlí v našem zdraví) je součástí naší životní zkušenosti a našeho vývoje vědomí.

„Mohu dělat věci, z nichž nemám dobrý pocit, či je mohu nechat být. Mohu se podrobit, cítit se malá a bezmocná, nebo se mohu rozhodnout s tím přestat.
A to právě teď! Je zcela na mně, z jakého uhlu se dívám na to, co se děje v mém životě a kam zaměřím svoji pozornost. Od této chvíle!

V každém okamžiku máš možnost změnit svůj život! Nejsi bezmocný a ubohý, jsi neuchopitelně bohaté pole vědomí, jež má k dispozici veškeré možnosti.
Přestaň se podceňovat a rozpomeň se na své pravé Já!“

Anke Evertz, autorka knihy Devět dní nekonečna

Pokud nás něco „zlobí“, existuje spousta možností, spousta cest a spousta řešení. Jen nezapomeňte, že finální rozhodnutí je na každém z nás a nic není nemožné, neboť překážky si klademe jen my sami!

Upřímně si vážím všech, kteří zůstávají na poli jakékoliv „medicíny“ vlídní a soucitní, všech, kteří se snaží šířit osvětu a ukazují cestu k vlastní zodpovědnosti za zdraví a životní okolnosti! Neboť mou vnitřní vizí je společnost zdravých, vnitřně spokojených a naplněných lidí 🙂 , v níž „nelidské“ léčebné systémy a metody, které známe dnes, ztratí své opodstatnění!

Alena Koutecká

Foto: Darja Ždanová (2, 3), Tchaj-ťi škola Vnitřní síla (1)

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás