FB offline 2022

Vítejte na stránce, na níž najdete některé příspěvky zveřejňované souběžně na facebookové stránce časopisu. Je určena těm, kteří nemají FB účet nebo čtenářům, kteří chtějí mít všechny články „po ruce“. Věříme, že příspěvky vás inspirují k zamyšlení a zlepšení vašeho života či cvičení!

Příspěvky z roku 2021 naleznete po kliknutí na: FB offline 2021

 

Divider - řekli o tchaj-ťi

 

Rychle nebo pomalu?

V běžeckých závodech vítězí ti, kteří jsou nejrychlejší. Podobně i v řadě zaměstnání se vyžaduje rychlost a svižnost. Instrukce, které dostane ten, kdo cvičí jógu nebo čchi-kung, je právě opačná. Dozví se, že „čím pomaleji, tím lépe.“ Důvody jsou mimo jiné tyto:

  • Pomalý pohyb si člověk lépe uvědomí, spíše se mu pak podaří cvičení zlepšovat.
  • Pomalý a uvědomovaný pohyb je bezpečnější.
  • Díky pomalému pohybu se lépe uvolní svaly, které nejsou potřebné k provedení určitého cviku. To je částečná relaxace a ta působí dobře na psychiku a šetří životní energii.
  • Člověk, který cvičí přiměřeně pomalu, si spíše uvědomí účinky cvičení a spíše odhadne, co se pro něj hodí a co ne.
  • Zpomalit bývá užitečné i v běžném životě. První nápad, jak vyřešit stresující situaci, obvykle vychází z primitivních částí mozku. Jestliže člověk zpomalí a počká, obvykle se objeví rozumnější řešení. To je zvláště důležité pro začínající abstinenty, kteří si ještě nestačili vytvořit zdravé návyky.

Poznámka na závěr: Jestli si někdo myslí, že chodím do práce jako zpomalený náměsíčník, tak je na omylu. Ten, kdo se umí pohybovat pomalu a uvolněně, se může pohybovat i rychle. Neplatí to ale naopak.

Zdroj: Střízlivý deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Rychle nebo pomalu?


Posilujte tělo

Stejně jako západní medicína a psychologie předpokládá i šaolinská filozofie, že tělo a duch spolu úzce souvisí. Proto její motto zní: Rozvíjím vnitřní sílu tím, že si vážím svého těla jako něčeho velice cenného a dbám o ně. Zacházejte s tělem co nejlaskavěji, šetřete ho a posilujte. Neboť je-li slabé tělo, je slabý i duch.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Posilujte tělo


Na prokrvení a „oživení čchi“

Rozkročte se na šíři ramen, lehce povolte kolena a uvolněte pánev, přitom se pevně opřete o chodidla. Začněte kroužit jednou rukou (nehýbejte pouze rukou, ale pohyb veďte odspodu z nohou přes pas do ruky – poznáte to tak, že vás nebolí ruka a používáte jen minimum svalů). Kružte pravou rukou střídavě oběma směry, pak procvičte levou ruku. Následně kružte oběma rukama společně vzad, společně vpřed, střídavě oběma rukama vzad i vpřed. Na závěr vzpažte a kružte jednou rukou vpřed a druhou vzad a poté změňte směr.

Po celou dobu kontrolujte, zda pohyb vychází z nohou, zda máte propojené celé tělo a také nezapomeňte uvolněně a zhluboka dýchat. Počet kroužků není omezen 🙂

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Na prokrvení a „oživení čchi“


Vůdce a jeho ovce

Setkání s nevědomím a jeho procesy vede ke dvěma naprosto rozdílným způsobům deformace ega. Jeden si buduje velmi nepříjemně nafouknuté a nedotknutelné sebevědomí. Stává se ješitným, všem přerůstá přes hlavu, jeho růst do nebe nelze ničím zastavit. Ego toho druhého se naopak cítí být poraženo, jeho sebevědomí křehne, jde do regrese a postupně se stává rezignující bezmocnou ovcí.

Koho nevědomí pošle dolu do bezmoci, do regrese, ten si kompenzuje svoji bezmoc tak, že sní o milé autoritě, které rád přenechá něco ze svého a na to konto se ocitne v její náruči. Představuje si, že takový je vždy hodnověrný, spravedlivý, spolehlivý, věrný, a hlavně má uznání pro etické hodnoty, a také se hlavně cítí být zavázán vlastním morálním stanoviskem.
Když se vás život dotkne takovým způsobem, máte tendenci k úplnému rozpouštění hranic já a odevzdat svou moc úplně komukoliv. Takovýto duševní stav a předpoklad dává člověku možnost rychlé a takřka nepovšimnutelné identifikace. Tedy ke sklonu ztotožnit se s tím, co mu je právě nabízeno, jako zdroj pro uspokojení jeho regresních nároků. U takového člověka dochází k naprosté ztrátě jedinečnosti, což se projevuje často v identifikaci se skupinou.

Představme si takovou skupinu. Je sjednocena čímsi. Může to být politické přesvědčení, náboženství, či filozofické přesvědčení. Regrese totiž závisí na iluzi, jejíž úsvit vůdce slibuje. Takový příslib, či přímo slib, či proklamovaná budoucnost vzbudí touhu po ideálním splynutí ve světě bez hranic, kde je možné uskutečnit danou iluzi. Členové uskupení ztratili svou jedinečnost, skupina se homogenizuje, každý sám za sebe se však necítí být jen malou částicí celého uskupení, ale naopak se identifikuje s celým uskupením. Všechno uvnitř strany (sekty) splývá ve zdánlivou jednotu. Tedy pokud jste uvnitř skupiny. Nahlédnuto zvenku koukáte jako blázen, kam se poděl ten člověk, kterého jsem znal?

Taková skupina se nikdy nemůže vyhnout jistému obrácení na určitou víru. To je tu vždy. A jak víme, víra postavená na nevědomé vášni je úplně slepá. Taková skupina je ve své homogenitě semknutá proti všem, kdo iluzi nepodporují, ba dokonce ji ničí zvenku. Leninovo „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ tu nabývá pravého významu. Jak sílí vnitřní jednota a homogenita, poklesá zároveň etika kolektivního tělesa. Pocit jednoty, pravdy, velikosti a síly dává v kolektivním hnutí možnost projevit všechny zvrácené osobní sklony a touhy, které jsou normálně u jednotlivce podrobeny morálnímu vědomí. Můžete se veřejně projevit i formou zločinu, nebo souhlasem s ním, a dokonce můžete nechat zajít a uskutečňovat své zvrácené fantazie až do nejzazších konců.

Cožpak jsme už tolikrát v historii neviděli to, co se odehrává dnes opět přímo před našima očima? Bojíme se nahlédnout hlouběji pod povrch a myslíme si stále, že lidé v takových skupinách jsou schopni rozlišování. Ne, nejsou. Žijí v přesvědčení a ve víře, že se nacházejí na straně čistoty a dobra. Protože jejich vůdce jim slibuje něco na ten způsob. To je zákon kolektivní psychologie.

Ne každý z nás je nakloněn až takové ztrátě vlastní identity a jedinečnosti. Mnoho z nás, přestože se s námi život nemazlí, si své já udrží. Mnoho z nás se naopak může čas od času nechat zlákat k tomu, aby provedli něco podobného: odevzdali sami sebe něčemu líbivému, ale neživému. Každý touží po dobru a kráse a každý nese zároveň v sobě ono perverzní jádro. Záleží tedy jen na okolnostech, kdy a za jakých okolností se dostane ke slovu. To však neznamená, že člověk nemá v sobě žádnou obranu před tak zhoubným obratem. Má, jenže se mu nechce se ji držet. Jak jsme říkali: realita života a realita slasti jsou ve vzájemném protikladu. Je na každém z nás, čemu dá přednost.

Vůdce a jeho ovce – MUDr. Pavel Špatenka (Sféra 11, 12/2022)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vůdce a jeho ovce


Zajímavý experiment: vnitřní mír se odráží na vnějším světě

Jedním z nejzajímavějších příkladů toho, jak pocity a přesvědčení skupiny ovlivnily území o velké rozloze, byl odvážný experiment provedený za války mezi Libanonem a Izraelem, jež začala v roce 1982. Výzkumníci tehdy vyškolili skupinu lidí, aby „cítili“ mír v celém světě a uvědomovali si jeho přítomnost, spiše než aby se „za něj“ modlili. Při tomto experimentu bylo pocitu míru dosaženo za pomoci jisté formy meditace známé jako transcendentální meditace.

V jistých časových rozmezích v přesně určené dny v měsíci byli tito lidé rozmístěni do válkou zničených oblastí Středního východu. Během časového okna, v němž silně pociťovali mír, teroristické aktivity ustaly, snížila se míra násilí vůči obyvatelstvu a snížil se i počet ošetření na první pomoci a dopravních nehod. Když se pocity účastníků změnily, statistiky se obrátily. Tato studie potvrdila dřívější poznatky: pokud malé procento obyvatelstva dosáhne vnitřního míru, odrazí se to i na okolním světě.

Zdroj: Úryvek z knihy Kódy vědomí od Grega Bradena
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Zajímavý experiment


Umění spočinout

Schopnost spočinout i v situaci, kdy máme seznam úkolů před sebou, je ukazatel sebelásky a duševního zdraví. Vnímat na sobě stres, vnímat, kdy potřebujeme spočinout, je asi nejdůležitější prevence nemocí. Co je spočinutí: ruční práce, vyrábění čehokoli, pomalé rituální vaření, hry – deskové, karty, šachy, hry se slovy i hry pohybové. Být s dětmi, zvířaty, přáteli, pokud to není stresující. Pomalá procházka, vědomé cvičení. Četba čehokoli, co zapne představivost a přemýšlení, klasická beletrie, poezie apod. Konverzace, která je zábavná, pohodová. Nebo pouhé bytí, hledění do zeleně, pozorování.

Podstatné není, co děláte, ale jak se přitom cítíte, jak to vnímáte.

Spočinutí není něco, co uděláme, když nám náhodou zbude někde chvilka. Dříve se k němu lidé dostali automaticky. Dnes ho musíme plánovat. Nastavit si to v hlavě tak, že spočinutí má vysokou prioritu a kolem něj se bude plánovat to ostatní. Musí vám zbýt dostatek času na reálný život. Všimněte si té absurdity, musíme si plánovat to, co má tvořit největší část našich dnů. Být v klidu, pohodě a užívat si své existence. Je třeba věnovat dostatek času odpočinku a spočinutí.

U každého nápadu, co dělat, procítit, jak se u toho cítíte. Proč to chcete udělat? Dělá vám to dobře? Nebo to děláte jen proto, že to je módní a dělají to všichni kolem?

Pozor i na děti, aby nešly z kroužku do kroužku. Pro psychický rozvoj dětí je velmi důležité tzv. nicnedělání. Děti vše odkoukají od dospělých. Když jsou rodiče jako motorové myší, pořád se honí, něco řeší, děti to budou dělat taky, protože vyrostou v přesvědčení, že tohle je „normální“. Matka, která je schopná si sednout uprostřed nepořádku a spočinout, protože cítí, že to nutně potřebuje, dává dětem velmi důležitý příklad. Nenabádám k hédonismu, k zanedbávání povinností a podobně, nabádám ke vnímání a nastolení rovnováhy.

Zdroj: O metabolismu (co s tím vším udělat) – MUDr. Ludmila Eleková (Meduňka 11/2022)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Umění spočinout


Změna sebe sama

Chceme-li, z dlouhodobého hlediska, znovu změnit náš svět na místo krásy a míru, jestliže toužíme po společnosti založené na srdci, která myslí a jedná způsobem orientovaným na řešení, je prvním krokem změna sebe samých. Tato změna se týká celého našeho vědomí – toho, jak myslíme, cítíme, mluvíme i jednáme. Změníme-li své myšlení, změní se i naše pocity. A podle toho, jak se mění naše myšlení a cítění, mění se i naše činy.

Zdroj: Christina kniha III. – Vědomí vytváří mír – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Změna sebe sama


Nohy a chodidla

Stav našich nohou a chodidel je ovlivněn celkovým životním stylem, způsobem chůze, (ne)používáním potřebných svalů a v neposlední řadě obuví, kterou nosíme. Chodidlo tvoří 26 kostí (kosti obou chodidel tvoří ¼ kostí celého těla!), 200 svalů v délce cca 5,7 metrů, 107 vazů, žíly, tepny a nervy v celkové délce 1 600 metrů, stovky tisíc potních žlázek a pórů a mnoho akupresurních bodů a energetických drah. V ideálním případě bychom měli všechny tyto části používat.

Těžiště by mělo spočívat na všech částech chodidla tak, aby se síly rovnoměrně rozdělily mezi prsty na nohou, malíkovou hranu, palcovou hranu a patu. Prsty nohou mají neocenitelnou schopnost mapovat terén a udržovat stabilitu celého těla (nejdůležitější pro stabilitu je palec), dvě nožní klenby (podélná a příčná) dokáží dokonale odpružit jakoukoli terénní nerovnost a také ochránit naši páteř i všechny vnitřní orgány od tvrdých otřesů při chůzi, běhu i poskoku. Klenby chrání naši páteř a plotýnky, šetří všechny klouby v těle a umožňují měkký šetrný pohyb.

Zapojení prstů nohou a příčné klenby aktivuje pánevní dno a břišní svaly. Pánevní dno je svalová výstelka, která drží naše vnitřní orgány na místě, kde mají být, odpovídá za schopnost udržet moč i stolici, může stát i za zbytnělou prostatou. Má vliv i na postavení kyčlí, SI skloubení, kostrče, ale také na kolena, kotníky i klenby nohou a celou páteř. Pravidelný pohyb svalů pánevního dna prokrvuje orgány v malé pánvi.

Pánevní dno spolu s dýchací bránicí, břišní stěnou a hlubokými zádovými svaly tvoří hluboký stabilizační systém páteře. Funkční stabilizační systém zajišťuje kvalitní nitrobřišní tlak v těle, a tím i správné fungování orgánů. Také lymfatický systém je poháněn pohybem. Musí být ale zapojeny lýtkové svaly, musí docházet k pohybu kotníku a klenby nohou, především příčné. Tuto podmínku může splňovat chůze, pokud jsou funkční svaly v chodidlech a tím i svaly klenby.

Svaly chodidel je zapotřebí masírovat, protahovat a cvičit. A co by měla noha umět 🙂

Aktivovat podélnou klenbu:

  • zatlačit palec do podložky
  • sbírat věci ze země
  • umačkat kuličku z novin

Aktivovat příčnou klenbu:

  • zatlačit malíček/palec
  • zatlačit malíček i palec (zkuste si dát po příčnou klenbu desetikorunu a snažte se minci zvednout tak, že přibližujete palcovou a malíkovou hranu k sobě)
  • dát si půl míč pod příčno klenbu a snažit se ho obejmout

Na prsty:

  • zdvihnout všechny prsty
  • zdvihnout pouze palec a prsty zvlášť
  • sunout prsty podložce od sebe a k sobě (to by mělo být možné i v botách, tj. měli bychom v nich mít dost prostoru)

Zdroj: Bosá nebo obutá – Bc. Natálie Kašpárková, Pánevní dno žije v nohou – Jolana Novotná (Meduňka 11/2022)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nohy a chodidla


Solné krystaly

Na úpatí pohoří Himaláje, které se rozprostírá na území států Nepálu, Číny a Indie, se nachází vzácné 540 mil. let staré ložisko soli. Odtud se dováží solné krystaly, které jsou díky přísadám železa, manganu a vápníku zbarveny do nádherných žluto-oranžových, červených až tmavě červených odstínů.

Obsah nerostu, který se zde těží, má velmi příznivé účinky na lidský organismus. Solný krystal funguje jako ionizátor vzduchu a tato ionizace se při zahřátí zesiluje. Vitalizuje atmosféru, stejně jako to zažíváme v blízkosti vodopádů nebo u moře. Má pozitivní účinky na dýchací cesty, oběhový systém, zlepšuje imunitu organismu a zpomaluje proces stárnutí.

Svítící solné lampičky mají harmonické světlo, které blahodárně působí na lidskou psychiku. Vytvářejí útulné prostřední a působní příznivě na tělo i vědomí. Svojí barvou připomínají západ slunce nebo oheň v krbu. Jsou vhodné do ložnic, obývacích pokojů, vedle televize, do dětských pokojů a do pracoven, vedle počítače.

Zdroj: Cereus
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Solné krystaly


6 uzdravujících postojů k všednímu dni

Každý den se zaměřte na jeden z těchto šesti užitečných postojů:

  1. První den se snažte být skutečně vděční za zdánlivé samozřejmosti všedního dne, jako je například večeře.
  2. Druhý den myslete na to, že si jednoduchou situaci nebudete komplikovat příliš velkým očekáváním, takže se například k nepříjemné prodavačce budete chovat s pochopením.
  3. Třetí den dejte nějaké drobné bezdomovci nebo obsluze v restauraci trochu vyšší spropitné než obvykle.
  4. Čtvrtý den se snažte soucítit s cizím člověkem, kterého náhodou potkáte a který je očividně smutný nebo rozrušený.
  5. Pátý den se alespoň jednou srdečně zasmějte sami sobě nebo některé z mnoha komických situací, které inscenuje sám život.
  6. Šestý den si zachovejte klid v situaci, která vás jindy rozčiluje, například když vynechá tramvaj a vy musíte čekat dvojnásob dlouho.

Vždy když něco z toho realizujete, se nad svým jednáním zamyslete a připište si plusový bod. Tak poroste vaše vnitřní síla a sebevědomí.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: 6 uzdravujících postojů k všednímu dni


Méně očekávat znamená zažít méně zklamání

Buddha uvádí 2 hlavní chyby, které nás oslabují – vysoká očekávání a nezdravé zacházení s tělem.
„Dvěma věcem se vyhni, poutníku: neužitečným přáním a přehnanému odříkání těla,“ doporučuje Buddha.

Neužitečnými přáními jsou míněna očekávání pramenící z našich postojů a cílů, které si chceme splnit, aniž o nich hlouběji uvažujeme. Jakmile si uvědomíme, jak vznikají a co se za nimi skrývá, ztrácejí nad námi svou moc, přestaneme se za nimi honit a již nejsme tolik řízeni zvenčí. Naučíme se rozlišovat krátkodobá přání, jako například pospat si o deset minut déle, od dlouhodobých cílů – žít zdravěji. Také rozpoznáme, zda nám splnění přání přinese užitek (pořádně si odpočinout), a promyslíme si, jak bychom ho mohli realizovat.

Když zvážíme tyto tři aspekty svého očekávání, začneme téměř automaticky určité přání pouze vnímat, aniž se snažíme okamžitě ho uskutečnit. Víme totiž, že naše přání se beztak brzy změní, pokud ho nebereme příliš vážně, nelpíme na něm a okamžitě mu nepodlehneme… Pochopíme, že mnohé z toho, co bychom rádi měli, vůbec nepotřebujeme. Tím si budujeme vnitřní sílu, protože nás nic nesvazuje a jsme svobodní.

Výjimkou je samozřejmě pět základních tělesných potřeb – dýchání, teplo, pití, jídlo a spánek. Těm dokonce musíme podléhat a snažit se je uspokojit, jinak bychom tělu odpírali příliš mnoho či ho dokonce trýznili, jak o tom hovoří i Buddha. I zde je ovšem nutné vystříhat se krajností a zachovat správnou míru. Nestřídmost našemu organismu nesvědčí, naopak ho oslabuje.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Méně očekávat znamená zažít méně zklamání


Zelený čaj

Zkusili jste někdy číst svoji budoucnost z čajových lístků? Nuže, pokud jste si uvařili zelený čaj, mohly vám dost dobře věštit dlouhý život. Zelený čaj se již dlouho považuje za prostředek, který přináší zdraví a prodlužuje život, přinejmenším od roku 1211, kdy to ve své knize napsal zakladatel zenového buddhismu Eisai Mjóan.

Jedním z důvodů, proč věřit schopnosti zeleného čaje prodlužovat život, je typická dlouhověkost, jíž se těší všechny národy milující zelený čaj, včetně obyvatel mnoha asijských zemí. Asiaté méně často podléhají mnoha nemocem, které sužují Evropany nebo Američany. Klíčem k asijskému tajemství delšího a zdravějšího života je patrně odlišná strava. Asijská jídla neobsahují tolik tuku, masa, rafinovaných obilnin a cukru. V Japonsku a Číně se naopak podává spousta zeleniny, polysacharidů a sójových jídel. Budeme-li ještě konkrétnější, přinejmenším částečně se na tajemství asijské dlouhověkosti podílí i nápoj, který bublá a vře v asijských čajových konvicích.

Milovníci zeleného čaje žijí déle než lidé, kteří se čaji vyhýbají. Vědci např. objevili, že ze skupiny učitelek čajového obřadu zemřelo menší procento osob, což „naznačuje, že zelený čaj parně slouží jako ochranný faktor proti několika smrtelným nemocem.“ Čínští vědci zjistili, že octomilky, které obvykle žijí pouze patnáct dní, zůstaly naživu neuvěřitelných čtyřicet dní, byl-li do jejich pitné vody přidáván jasmínový čaj (pokud by k něčemu obdobnému došlo u lidí, průměrný věk by se tak prodloužil na 186 let 🙂 !).

Síla zeleného čaje, která spočívá v jeho schopnosti chránit tělo před předčasnými úmrtními v důsledku srdečních onemocnění a rakoviny, je neuvěřitelná. Polyfenoly v zeleném čaji zvyšují odolnost srdce vůči kardiovaskulárním chorobám díky své schopnosti snižovat celkovou hladinu cholesterolu a hladinu LDL-cholesterolu, díky tomu, že částečně brání shlukování krevních destiček, čímž snižují krevní srážlivost, a díky tomu, že pomáhají udržovat krevní tlak v normálním rozmezí. Zelený čaj působí i jako činidlo, které napomáhá prevenci rakoviny.

Ukazuje se také, že lidé, kteří piji zelený čaj, jsou zdravější i z jiných důvodů… mají totiž pravděpodobně lepší celkové návyky (zdravější stravu, více pohybu…).

Zdroj: Kniha o zeleném čaji (jak pomocí zeleného čaje předcházet rakovině a zpomalovat stárnutí) – Lester A. Mitscher, PhD., Victoria Dolby
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Zelený čaj


Tchaj-ťi nás učí žít v přítomnosti a být bdělý

Studium tchaj-ťi představuje mimo jiné úkol žít v přítomnosti.
Sám charakter tchaj-ťi nás učí neutíkat před životem, ale umět se s ním setkávat.

Jedna z prvních věcí, které se žák učí, je POHYBOVAT SE jako JEDEN CELEK. Pohyb těla, ramen i hlavy vychází z pasu, „nos je v jedné linii s pupkem“. Oči jsou uvolněné a pohled směřuje dopředu, v souladu se středem. Nebloudí kolem, ani se předem nezaměřuje na směr, kterým se chystáme pohnout. Toto cvičení je výborným lékem proti zlozvyku unikat ze života tím, že se neustále obracíme do minulosti nebo vyhlížíme do budoucnosti. Jen „teď“ je skutečné… přebývat v minulosti nebo budoucnosti znamená okrádat svůj život o jeho jiskru a náboj.

Také způsob chůze v tchaj-ťi souvisí s VĚDOMÍM STŘEDU a UDRŽOVANÍM ROVNOVÁHY a dost značně se odlišuje od způsobu, jakým se většina lidí obvykle pohybuje. Na zem vždy „pokládáme prázdnou nohu – našlapujeme jako kočka“. Taková chůze má velkou výhodu. Protože jsme na nohu ještě nepřenesli váhu, můžeme ji, pokud narazíme na nepředvídanou překážku, okamžitě stáhnout zpět. Při obvyklém způsobu chůze, máme na vykročené noze již přenesenou část váhy, proto musíme v pohybu pokračovat a do překážky narazíme.

Základem pohybu v tchaj-ťi je zakořenění zatížené nohy a udržování rovnováhy. To vede k prohlubování stability a současnému rozvíjení určité uvědomělé ŽIVOSTI, tzn. bdělosti a připravenosti k pohybu. Ve stavu této „kočičí bdělosti“, nazývané ling, by se měl žák tchaj-ťi nalézat vždy, když klidně stojí, sedí nebo odpočívá. Když stojíte, měla by být vaše váha rozložená nerovnoměrně, to znamená většina na jedné noze. Takové postavení umožňuje okamžitý pohyb. Rovnoměrné rozdělení váhy vytváří dvojité těžiště a pozice je pak příliš statická, není ling.

I při sezení na židli máme být „živí“ a ne nehybní. Taková pozice je možná, máme-li zakořeněná chodidla, která nesou naši váhu, i když sedíme. „Opěradlo“ máme u židle jen proto, abychom si měli kam pověsit sako, říkával profesor Čeng Man-čching. Jinými slovy, neměli bychom ztrácet své ling tím, že si na opěradlo lehneme. Máme sedět v rovnovážné pozici na kraji židle. (Své ling by žák tchaj-ťi neměl ztrácet ani ve spánku!)

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tchaj-ťi nás učí žít v přítomnosti a být bdělý


Lokalizované dýchání

Na semináři „Jógová terapie“ jsem mimo jiné mluvil o LOKALIZOVANÉM DÝCHANÍ. Vzduch se dostává do dýchacích cest a odtud do plicních sklípků, ale energie může přijít odkudkoliv a odkudkoliv z těla odejít. Tak je možné podle potřeby dýchat třeba do kolene, zápěstí nebo bederní páteře. S nádechem přijmeme dobrou energii z přírody a vesmíru a s výdechem tam odevzdáme to, co je v těle navíc.

BAŽENÍ souvisí s pocitem nedostatku něčeho. Člověk to chce uchvátit, zakousnout a sežrat. Když se ale naučí DÝCHAT mezi PUPEK a PÁTEŘ, tak tam potřebnou energii doplní rovnou a bažení zmizí. Může to být jistě i tím, že dýchání do břicha s prodlouženým výdechem zklidňuje a stáhne nadbytečnou energii z hlavy a rukou dolů. Tak či onak to funguje. Zvláště když se při tom navíc usmíváme.

Zdroj: Střízlivý deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Lokalizované dýchání


Nohy a emoce

Nohy a komunikace: Jestliže jdeme pryč, dáváme tím najevo nezájem a odmítnutí. Nohy obvykle lidé ovládají hůře než ruce. Neklid nohou proto prozradí nervozitu, i když horní polovinu těla dotyčný ovládá.

Hněv a bažení jsou útočné emoce a zdvíhají energii a krev nahoru do hlavy a rukou. Energii zdvíhá nahoru do hlavy i přílišné přemýšlení a duševní práce. Logické je proto aktivovat nohy a energii tak stáhnout dolů. Vhodné jsou chůze, chůze do schodů, běh, vytřásání, rotoped, stoupání si na špičky pohupování se v kolenou atd. Lze použít dýchání do břicha s prodlouženým výdechem, poměr nádechu a výdechu bude 1:2, a spojit ho s různými cvičeními.

Strach: Při strachu se energie stáhne dolů do nohou. Je to příprava na útěk. Ten ale v moderním světě nenastane a krev i energie se v nohách zablokují. Z tohoto důvodu jsou výše uvedené způsoby aktivace nohou užitečné i zde. Je ale je vhodné doplnit aktivací horní poloviny těla, zejména rukou. Používáme např. tleskání, poplácávání se apod. Dýchání do břicha za pomocí rukou (poměr nádechu a výdechu asi 1:1) atd. Ještě otázka: Když má někdo ze strachu srdce v kalhotách, o jaké kalhoty se jedná? Správná odpověď je, že to nejsou kraťasy, ale kalhoty s dlouhými nohavicemi, protože energie se stahuje až do lýtek a chodidel.

Smutek: Smyslem smutku je přečkat krizi nebo nebezpečí a neupozorňovat na sebe. Dýchání je mělké a vzdychavé. Vydatnější tělesná aktivita a dýchání do proto skvěle mírní deprese.

Emoce a dýchání: Brániční dýchání a dýchání s pomocí dolních žeber zklidňují a mírní všechny negativní emoce. Dýchání do horních části plic působí opačně. Nádech aktivuje, zvyšuje svalové napětí a zdvíhá energii nahoru. Důkladný nádech je proto vhodný při mírnění strachu. Výdech energii naopak stlačuje energii dolů a zklidňuje. Dlouhý výdech nebo smích proto pomáhají při mírnění bažení a hněvu. Jak to ale udělat v běžném životě? Stáhnout ramena dolů. To omezí pohyb horních žeber a dýchání se přenese dolů.

Zdroj: Střízlivý deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nohy a emoce


Myšlení jako forma jasnozření

Podle fyziologie je mysl projevem vyšší nervové činnosti, kterou je schopen vykonávat pouze člověk. Současná biomedicína se domnívá, že mysl je výsledkem aktivity a vzájemných interakcí mnoha nervových buněk, výlevů chemických neuromediátorů a elektrofyziologických změn. Mnozí neurovědci se také domnívají, že mysl je totožná s vědomím. Ze spirituálního pohledu se však domníváme, že mysl se vynořuje z vědomí.

Podle Rudolfa Steinera* mozek nevytváří myšlenky, tak jako zrcadlo není tvůrcem naší postavy, když se do něj na sebe díváme. Mozek není zdrojem, ale pouze nástrojem myšlení. Kdykoliv myslíme, vyvíjíme určité kvantum jasnozřivosti, aniž bychom to za jasnozřivost považovali. Steiner zdůrazňoval, že v každé myšlence je od počátku perla jasnozřivosti. Jen slepice, které vidí perlu mezi zrním na cestě, si jí nijak necení (Steiner, 1999). Jde tedy o to uvědomit si a prožít každou myšlenku jako zprávu, která přichází k člověku z vyšších světů.

* rakouský filosof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik; zakladatel antroposofie, waldorfského školství, biodynamického zemědělství, antroposofického lékařství a nové umělecké formy – eurytmie

Zdroj: Jak změnit svět tady a teď – Anna Strunecká
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Myšlení jako forma jasnozření


Pozice „medvěda“

Formu tchaj-ťi můžeme interpretovat také jako řadu masáží a léčivých či preventivních postupů. Jednotlivé formy se vztahují k určitým částem těla, například „ruce jako oblaka/mraky“ se vyvinuly z pozice nazývané „medvěd“. Medvěd má silná záda. Když se na něj půjdete podívat do zoo, uvidíte, že se otáčí kolem své osy, podobně, jako to děláme ve formě „ruce jako oblaka“. Abychom posílili záda, doporučoval nám profesor (Čeng Man-ťing) 49 otočení s neustálou představou pohybů medvěda. Nohy rozkročené do dvojnásobné šíře ramen a stejně jako ve formě „ruce jako oblaka“ přenášíme váhu a zároveň se otáčíme v pase. Paže se při přenesení váhy a otočení uvolněně houpají. Chcete-li pozitivní účinky cvičení ještě zesílit, nechte ruce, aby vás při každé otočce lehce třeply v oblasti ledvin.

Nejdůležitější pozicí pro zdraví je „jednoduchý bič“. Je to velmi otevřená a zároveň otevírající pozice. A působí zvlášť účinně na oslabené plíce. Pokud trpíte nevolností z přejedení, cvičte jednoduchý bič v nízké pozici.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pozice „medvěda“


Pro zdravý život

Profesor Čeng Man-čching říkával: „Žvýkejte nápoje a pijte pokrmy. Nejezte příliš mnoho, ani příliš rychle.“ „Žvýkání nápojů“ znamená, že nemáme hltat, a „pití pokrmů“, že máme jídlo dobře rozkousat, abychom usnadnili trávení. Varoval také před příliš horkými nebo studenými pokrmy a nápoji. „Mražené“ nebo „dobře vychlazené“ – to jsou zvlášť škodlivé zlozvyky naší civilizace.

Modřiny, bolavé svaly nebo vymknuté klouby nám doporučoval potřít ihned po probuzení prvními slinami. Říkal, že sliny, které máme v ústech po probuzení, mají specifické léčivé vlastnosti, Připodobňoval je k ranní rose: „Vezměte rostlinám rosu a ony zahynou.“

Nejvhodnější je jíst potraviny, které se přirozeně vyskytují v oblasti, kde žijete. Obsahují všechny živiny, které pro zdravý život na tomto místě potřebujete.

Varoval také před extrémními emocemi: „Silný hněv ubližuje játrům, přílišný zármutek plicím a příliš velký strach zase ledvinám.“

Najít rovnováhu ve všech oblastech života je jemné umění. Fyzická i psychická pohoda vyžaduje STŘÍDMOST. Ať jde o zdraví jednotlivce, národa či planety, je-li porušena rovnováha neštěstí nás nemine.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pro zdravý život


Myšlení a naše schopnost manifestace

Naše myšlení má velikou schopnost manifestace. Myslíme-li na něco, spojujeme se s tím. A pokud si něco vymyslíme, vytváříme to na jemnohmotné úrovni. Myslíš-li na pyramidy v Egyptě, okamžitě se ve tvém vědomí objeví obraz a jistá jemnohmotná část tebe je v tom okamžiku u pyramid, jinak bys je v duchu neviděla. Anebo: Představíš-li si létajícího slona, tak ho vidíš vnitřně nikoliv proto, že sis ho jen vymyslela, nýbrž proto, že sis jej na jemnohmotné úrovni právě vytvořila.

Z tohoto důvodu neexistují žádné imaginace či fantazie, které by nebyly skutečné. Všechno, co si můžeme vymyslet či představit, vše, co vidíme ve své hlavě, buď již dříve existovalo, nebo jsme to právě vytvořili. Pokud něco jemnohmotně či hrubohmotně neexistuje, nemohli bychom to vnitřně v naší hlavě vidět. Tímto způsobem svými myšlenkami a pocity neustále vytváříme bytosti i reality – jako na „montážní lince“.

Všichni máme schopnost manifestace a dokážeme jasně vnímat. Jen bychom se měli naučit důvěřovat tomu, že obrazy v naší hlavě nejsou žádné fantazie, nýbrž jemnohmotné reality, jež jsme vytvořili sami. Každý z nás je tvůrcem své vlastní reality.

Zdroj: Christina kniha III. – Vědomí vytváří mír – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Myšlení a naše schopnost manifestace


Proces učení a změny

Vnitřními zkouškami a procesy učení nemůže za nás projít nikdo jiný, nanejvýše nás při nich mohou doprovázet a podporovat. Jakmile na to jsme připraveni, osud takové průvodce a pomocníky přivede do našeho života. Jakmile se vážně rozhodneme, že nepůjdeme jen cestou zdánlivě nejmenšího odporu, nebo že se přestaneme vyhýbat procesům učení, ale že na ně přistoupíme a zodpovědně se jim postavíme čelem, změní se náš úhel pohledu: Poznáme, že vše, co se děje v našem životě, je zkušenost, díky níž můžeme růst. Pokud naopak takové rozhodnutí k odpovědnosti za sebe sama neučiníme, budeme při svých učebních úkolech selhávat a neustále budeme stavěni před další a další. Všechno podléhá naší svobodné vůli a my si můžeme kdykoliv zvolit, jak budeme utvářet svůj život.

V současné době mnoho lidí vážně hledá skutečný smysl svého života, vnitřní čistotu, zpomalení, jednoduchost a svobodu ve svém bytí. Kriticky nahlížejí a zpochybňují své životní okolnosti, osobní vzorce chování a pohnutky, jakož i aktuální společenské struktury. Někteří si uvědomili, že je často nutné projít intenzivními a zdlouhavými procesy, aby rozpoznali, změnili či opustili své vnitřní pečetě a konfliktní vzorce. Není to nic snadného změnit vlastní vzorce pocitů a šablony myšlení, avšak tato námaha se vyplatí. Je přitom zapotřebí trpělivosti, což je ctnost, kterou dnešní školství zrovna nepodporuje.

Jestliže člověk lpí na svých destruktivních vnitřních vzorcích, jež neodpovídají plánu jeho duše, a blokují ho v životní cestě, může u něj dojít k fyzickým, ba k psychickým onemocněním. Čím větší je rozpor mezi individuálním plánem duše a jednáním v aktuálním životě, tím větší je také vnitřní neklid. Určitou dobu to tělo může kompenzovat z vlastních sil, avšak jednou se nutně musí projevit symptomy.

Procesy změny nejsou pro naše ego vždy jednoduché, ale pokaždé jsou spojeny s nesmírně velkým osvobozením a spokojeností. Projeví se lehkost a uvolněnost, jež činí život hodnotnější a také úspěšnější. Člověk, jenž je zodpovědný sám za sebe a nenechává se ovládat cizími programy, může v dnešní turbulentní době žít šťastně a spokojeně. Povrchní, navenek orientovaná existence naproti tomu nikdy není skutečně uspokojující.

Zdroj: Christina: dvojčata zrozená jako světlo – Bernardette von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Proces učení a změny


Důsledky nebo raději příčiny…

Názory na vyléčitelnost či nevyléčitelnost nemocí se v psychosomatice a konvenční medicíně zásadně liší. Jestliže jsme schopni dohledat příčinu nemoci a tuto příčinu začít měnit, je celkem logické, že nemoc, jež je jejím důsledkem, patrně nemusí být smrtelná. Pojmy „nevyléčitelnost“ a „chronicita“ se v medicínském pojmosloví etablovaly především proto, že medicína v drtivé většině případů neléčí příčiny, ale pouze zevně patrné následky.

Efekt tohoto léčení můžeme snadno přirovnat ke snaze zahradníka, který se pokouší zbavit trávník pampelišek: Jde a pampelišky poseká. Ty sice chvíli nekvetou, ale nejpozději po roce pampeliška, jejíž kořen pevně a zdravě žije v zemi, tedy v oblasti, kam zahradníkovo oko běžně nedohlédne, zkrátka opět vykvete. Ať se to zahradníkovi líbí nebo ne. Proto je třeba znovu vzít sekačku a trávník opakovně sekat. Stejně tak je „nutné“ vzít znovu mastičku a opakovaně potírat ekzematické ložisko. Opakovaně, nejlépe do konce života, podávat léky na vysoký cholesterol, na vysoký krevní tlak, na zvýšenou hladinu cukru… Na cokoli, co je pouhým displejem projevů příčin, jež se většina lékařů naprosto neobtěžuje zjišťovat. Neklaďme jim to za vinu. Nemohou za to. Legislativa už je taková.

Legislativa ovšem věrně kopíruje biomechanický model vědění. A dokud tento model nepřekročíme, příčiny se nedopátráme a zůstaneme stejně bezmocně stát u oficiálně dovolených limitů poznání, jež nás vrhnou zpátky do pouhopouhé korekce důsledků. Ale ani v rámci biologických funkcí medicína nejde tak daleko, že by spařovala souvztažnost mezi fungováním srdce a ledvin, brzlíku a míchy, sleziny a jater, jater a kůže, střeva a plic či dalších kombinací.

Zdroj: Proč (a jak) psychosomatika funguje? Nemoc začíná v hlavě? – Jarmila Klímová, Michaela Fialová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Důsledky nebo raději příčiny


Intuice

Důležitým faktorem pro rozvoj vnitřní síly je intuice neboli schopnost naslouchat vnitřnímu hlasu a v případě rozhodnutí zásadního charakteru se jeho radami řídit. Neznamená to, že zcela vypneme rozum, ale obracíme se na něj spíše jako na kontrolní orgán. Respektujeme-li tzv. pocit v břiše, neuvažujeme nerozumně, ale naše rozhodnutí jsou mnohem komplexnější, než kdyby vycházela pouze z rozumu. Mozek je totiž složitý orgán, který při řešení problémů bere v úvahu veškeré naše zkušenosti a poznatky, aniž si to uvědomujeme. Moderní věda definuje tuto schopnost jako intuici.

Abychom dokázali slyšet vnitřní – nezřídka velmi tichý – hlas intuici, potřebujeme pro ni mít prostor. Spousta myšlenek a vnějších podnětů nám k ní totiž nejednou doslova zabarikáduje přístup. Když je hlava přeplněná vším možným, nedokážeme naslouchat hlasu přicházejícímu zevnitř. I proto je důležité umět si ohlídat myšlenky a čas od času si vyprázdnit hlavu. Jak dokazují vědecké výzkumy, nejkreativnější nápady a nejlepší rozhodnutí přicházejí v okamžicích hlubokého vnitřního klidu, při meditaci nebo v takzvaném stavu flow – chvílích plynutí či proudění. O problému, který chceme vyřešit, bychom tedy neměli donekonečna přemítat, nutit mozek, aby se jím zabýval stokrát, tisíckrát a stále znovu. Daleko prospěšnější je soustředit se na něco jiného (např. pozorování přírody, sportu, vaření…). Když dovolíme mysli, aby si udělala přestávku, začne z našeho nitra vystupovat intuice – tak jako vzduchové bubliny ze dna tichého jezera.

Výzkumy mozku ukázaly, že analytickým, plánovitým myšlením se zabývá pouze deset procent naší myšlenkové paměťové kapacity. Zývajících devadesát procent připadá na operační systém – podvědomí. Tam se ukládá naše vědění i zkušenosti a tam se také propojují oblasti mozku. Čím lépe se nám daří je aktivovat a uvědomovat si je, tím více z nich můžeme čerpat. Poznáme lépe sami sebe, objevíme v sobě zcela nové stránky a díky tomu dokážeme lépe ovlivňovat myšlení a jednání a rozvíjet sílu intuice.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Intuice


Kapacita plic a dlouhověkost

I když budeme dýchat výhradně nosem, nebude to k ničemu, pokud se nám všechen ten vzduch nevejde do plic. Na zvětšení jejich kapacity přitom stačí jen několik minut protahovacích a dechových cvičení denně. A s větší kapacitou plic možná získáme i delší život. Těmto cvikům se říká Pět Tibeťanů a západnímu světu je představil spisovatel Peter Kelder ve své knížce nazvané The Eye of Revelation (Oko zjevení), která vyšla v roce 1939. Tyto cviky na zvětšení kapacity plic však mají kořeny ve cvicích, jež se datují až do roku 500 před naším letopočtem. Tibeťané je po tisíciletí využívali ke zlepšení fyzické kondice, duševního zdraví, funkce oběhové soustavy a samozřejmě také k prodloužení života.

V 80. letech 20. století přišli vědci z takzvané Framinghamovy studie na to, že největším ukazatelem délky života překvapivě není dědičnost, strava ani každodenní množství pohybu. Je to kapacita plic. Čím menší plíce subjekt měl a čím hůře mu fungovaly, tím rychleji onemocněl a zemřel. Na důvodu zchátrání nezáleželo. Menší plíce znamenaly kratší život a větší naopak delší. Naše schopnost plně se nadechnout je podle vědců „doslova měřítkem délky života“.

„Tělesná forma závisí na dechu (čchi) a dech závisí na formě,“ říká čínské přísloví z doby kolem roku 700 po Kristu. Je-li dech dokonalý, je dokonalá i forma.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Kapacita plic a dlouhověkost


Stát pod vodopádem

Postavte se pohodlně s chodidly paralelně postavenými na šíři ramen a zavřete oči (pokud se vám netočí hlava). Zhluboka dýchejte a dech prohlubujte. Představte si, že stojíte pod teplým vodopádem na krásném místě. Voda vám zlehka dopadá na nejvyšší bod na hlavě a stéká pomalu přes obličej dolů. V myšlenkách si představte, že voda stéká po všech částech těla: přes čelo, nos, tváře, bradu, krk, prsa, břicho, boky, stehna, kolena, bérce a nárty. Vodu nechte vsáknout do země.

Pokud v některé části těla pocítíte natažení nebo napětí, nechte vodu, aby je pohltila a odplavila do země. Můžete si to představit jako několik zrnek prachu, které se na daném místě nacházejí. Voda je odplavuje postupně, protože neustále stéká dolů, až místo zůstane čisté (nespěchejte, může se to stát po několika opakováních cviku, po několika týdnech či dokonce měsících!).

Cvičení postupně provádějte na levé straně, na zadní straně a na pravé straně. Omývejte všechny části těla. Nakonec si představte, že voda stéká dolů po všech čtyřech stranách těla současně.

Cvičení provádějte kdykoliv během dne, když pocítíte nějaké tělesné nebo emocionální napětí.

Zdroj: Léčivá síla klidného stání – Bernadett Gera
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Stát pod vodopádem


Co je bránice?

Bránice je základní dýchací sval, který způsobuje trojrozměrnou změnu tvaru v hrudní a břišní dutině. Jeho hluboce klenutý tvar vyvolává mnoho představ, např. připomíná medúzu nebo padák. Rozpíná se přes širokou část těla – nejvyšší část dsahuje až mezi třetí a čtvrtá žebra a nejnižší vlákna se připojují na přední část třetího bederního obratle – „od bradavky až po pupek“ je zjednodušený popis rozpětí bránice.

Zdroj: Jóga anatomie – Leslie Kaminoff, Amy Matthews
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co je bránice?


Jin a jang – žena a muž

Pokud jsou jin a jang v rovnováze, je tělo zdravé a plné síly, tkáně a orgány plní správně svoje funkce. Tělo je schopné dobře reagovat na změny zevního i vnitřního prostřední a je schopno odolávat stresu.

Jin oproti jangu znamená klid, pasivitu, nehybnost, formu a hmotu, chlad i vlhkost, dostředivost i stabilitu a je ženským principem. V těle je to jeho vnitřní část, hmotný základ orgánů a také to jsou například krev a tělní tekutiny. Jin dává tělu schopnost obnovy, svlažování a ochlazování. Jang znamená pohyb, aktivitu, funkce, teplo, odstředivost i změnu a je principem mužským. V těle jde např. o čchi (energii), psychické aspekty života atd.

Žena je podle tradiční čínské medicíny v porovnání s mužem více jin, a je tedy klidná, soustředěná, pomalejší v pohybu, je schopna vyživovat atd. Ženy mají více krve, muži naopak více čchi (energie), proto jsou akčnější, bojovnější a horkokrevní.

Naše civilizace a moderní doba nutí ženu často opustit svoji jinovou pozici a čelit životním, společenským a pracovním situacím, které jsou v rozporu s její přirozenou podstatou. Žena však nemá být zcela pasivní, neakční, neschopná se sama za sebe rozhodovat, ale v životě i v práci má více využívat svých jinových předností – klidu, nadhledu, trpělivosti a vytrvalosti.

Zdroj: Žena a její zdraví v průběhu života – MUDr. Zuzana Vančuříková (Meduňka 8/2022)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jin a jang – žena a muž


Nepotřebujeme učitele, ani guru… potřebujeme důvěřovat sami sobě

Svět se nezmění, následujeme-li slepě druhé. Dnes již člověk nepotřebuje ani učitele, ani guru, aby nám pověděli, co si máme myslet nebo co dělat. To je zastaralá představa. Tento koncept byl dříve opodstatněný, avšak tyto vzorce chování teď nepotřebujeme. Kult osobnosti dosloužil, neboť lidstvo se nachází v jiné fázi svého vývoje. Dnes prostě existují lidé, kteří nám poskytují impulsy a nápady a inspirují nás k tomu, abychom mysleli samostatně a jednali zodpovědně. Nyní jde o poselství, ne o zvěstovatele.

Samozřejmě můžete naslouchat i druhým a nechat se jimi inspirovat, myslet by měl však každý sám. Zůstaňte kritičtí a zvažujte, zda to, co říkají, vám dává smysl, či nikoliv. Udělejte si vlastní názor, přesvědčte se sami, poté se rozhodněte, zdali část (nebo také nic, nebo všechno) z toho, co říkám, použijete ve svém životě. Vyberte si z toho, co potřebujete. To je vše.

Nikdy nenajdete člověka schopného dokonale zodpovědět všechny vaše otázky týkající se vašeho života. Můžete si je zodpovědět jen vy sami, ve svém vlastním nitru. Nicméně můžete přijímat od lidí, kteří vám jsou sympatičtí, to, co vás otevře a rozšíří vám nebo změní pohled na život. Ale i tak, za správné sestavení jednotlivých částí a integraci získaných znalostí do svého života jste zodpovědní sami.

Zdroj: Christina kniha III. – Vědomí vytváří mír – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nepotřebujeme učitele, ani guru… potřebujeme důvěřovat sami sobě


Bůh stvořil svět podle matematických pravidel…

Když Bůh stvořil vesmír, stvořil zároveň i jazyk, kterým ho lze přečíst. Tím jazykem je matematika… Posvátná geometrie stanovuje přesná pravidla, jež různé civilizace na Zemi uplatňovaly při stavbě pyramid, katedrál, chrámů, paláců a zahrad. Jedině tak mohla vzniknout nadčasová díla, ze kterých vyzařuje soulad s přírodou a vesmírem. Principy posvátné geometrie jsou cíleně postaveny na přesných matematických propočtech, které vycházejí z univerzálních principů, jež platí v přírodě i ve vesmíru.

Vědní komplexitu tohoto principu využívalo mnoho starých kultur. Její úsvit nacházíme v antickém Řecku, kde byly první formy posvátné geometrie známy pod pojmem Platónská tělesa. Tyto geometrické útvary ve svém vyobrazení představovaly základ všeho, co na světě existuje. Dokonce tak byly do matematického jazyka převáděny i živly. Platon sám podrobně v geometrických strukturách popsal lidské tělo a přidružil k němu obraz světa v podobě živlů.

Platonská tělesa představují základní stavební kameny pro všechno, co na světě existuje. Jedná se o tetraedr (oheň), hexaedr (země), oktaedr (vzduch), dodekaedr (éter) a ikosaedr (voda). Tyto geometrické formy vysílají jasná, zářící, vysoce kmitající a strukturovaná poselství. Světelná informace posvátné energie je schopna ovlivnit proces léčení. Ukazuje, že všechno, co nás na této planetě obklopuje, se skládá ze „zformované“ energie a (in)formací. Láska, léčení, úspěch, blahobyt a štěstí budou posíleny, porozumíme-li výše uvedeným principům a začneme-li je ve svém žití používat. V každé formě života lze nalézt jednoduché vztahy, které jen dokazují geometrickou povahu vesmíru.

Podle jednoduchých zákonitostí posvátné geometrie je stvořena a uspořádána veškerá viditelná i neviditelná realita (numerická zákonitost dělení buněk, oběžné dráhy planet, šnečí ulita nebo květ růže). Už jen samotným kreslením nebo pozorováním jednotlivých obrazců posvátné geometrie se začnou naše mozkové hemisféry více propojovat. Dochází ke sjednocování intuice a tvořivosti se schopností analýzy a vnímáním reality.

Zdroj: Proč (a jak) psychosomatika funguje? Nemoc začíná v hlavě? – Jarmila Klímová, Michaela Fialová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Bůh stvořil svět podle matematických pravidel


Kontrolujte pocity

Naše pocity nejsou osud, kterému jsme vydání napospas. Stejně jako myšlenky bychom měli i pocity vědomě vnímat, aktivně se s nimi vypořádat a využít je za pomoci představivosti a změny postoje k vlastnímu prospěchu. Je dobré si uvědomit, že vše je pomíjivé, uleví se nám. Pokud si budeme tuto představu vybavovat častěji, změníme svůj postoj – nejprve k momentální situaci a časem obecně k celému životu. Díky novému životnímu přístupu budeme i v těžkých časech méně trpět a pocítíme větší spokojenost.

Kontrola pocitů vyžaduje, abyste zapojili vnitřního pozorovatele, vnímání a bdělost. S její pomocí dokážeme své momentální pocity bezprostředně vnímat, pozorovat a také je prostě nechat být – ať si s námi pobudou, když chtějí. To znamená, že pocity přijmeme a přitom je nehodnotíme ani nechceme měnit. Vždyť ony se stejně nakonec změní samy – tak jako se mění všechno. Pokud je budeme nějaký čas pozorovat, brzy se o tom přesvědčíme. Neexistuje „věčný“ a stále stejně intenzivní pocit. Pocity tedy můžeme ovládat jako myšlenky. Naučíme-li se to, budeme umět také mnohem lépe zacházet s emocemi, které nás ruší.

Pocity jsou výsledkem myšlenek. Signalizují rovněž i potřeby těla. Hladem nás tělo upozorňuje, abychom se najedli, žízní, abychom se napili, únavou nás zahání do postele. Jestliže jsou pocity vyvolány myšlenkami a příkazy těla, můžeme je ovlivnit tím, že budeme mít myšlenky i tělo pod kontrolou. Není to nemožné – ovšem pokud opravdu chceme.

Tělesných potřeb se zbavíme jejich uspokojením: najíme se či napijeme. Rušivých emocí jako hněvu, neklidu, vzteku a smutku se zpravidla do velké míry zbavíme tělesným pohybem, to znamená, když například oběhneme blok domů, věnujeme se nějakému sportu nebo cvičení čchi-kungu. Tělesná cvičení mají velký význam, protože právě jimi můžeme rychle a zcela cíleně působit na své pocity.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Kontrolujte pocity


Naučte se soustředění

Abychom se odevzdali přítomnému okamžiku, je třeba splnit jednu základní a vlastně zcela jednoduchou podmínku, zaměřit veškerou pozornost na jednu jedinou věc a tak se osvobodit od zbytečných myšlenek. Existují různé techniky, které nám přitom pomohou. Jedna z možností, jak osvobodit hlavu od hluku myšlenek, je ponořit se do filmu nebo se začíst do knížky, jež na nás působí pozitivně. Ještě lepší je však mentální trénink. Šaolinští mniši cvičí pro dosažení stavu flow jak tělo, tak ducha: tělo při cvičení čchi-kungu, kung-fu nebo každodenní práci, a ducha při meditacích vsedě, studiu buddhistických textů nebo rovněž při práci.

Není tak důležité, co děláme. Můžeme v klidu sedět nebo se pohybovat, studovat nebo manuálně pracovat. Podstatné je vyslat veškerou energii k jednomu bodu přitom registrovat: Aha, zase se objevila nějaká myšlenka. Hned ji náležitě pojmenujeme a vypustíme, aniž se jí dále zaobíráme nebo ji posuzujeme. Potom se pokojně, ale rozhodně vrátíme k tomu, na co se chceme soustředit: ke cvičení čchi-kungu, krájení zeleniny, malování, tanci nebo jiné práci.

Jakmile zaregistrujeme, že „to“ v naší hlavě zase „myslí“, můžeme se svobodně rozhodnout: Touhle myšlenkou se už nebudu dál zabývat, soustředím se na to, co právě dělám, koncentruju se na dýchání, pohyb nebo člověka naproti mně. Proč bychom se měli zabývat stejnou myšlenkou po 763krát? Zapněme vnitřního pozorovatele, který nám jako revizor jízdenek řekne: „Neplatná jízdenka, vystupte si!“ mysl nás potom přestane hnát nežádoucím směrem, osvobodíme se a budeme se věnovat tomu, čemu chceme. Časem udělá náš vnitřní pozorovatel pokrok a naše bdělost se zostří, takže v každodenním životě i ve vypjatých situacích budeme stále lépe kontrolovat – či dokonce zastavíme – kolo vědomí, které nás vnitřně už tolikrát semlelo.

Tak získáme vnitřní sílu!

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Naučte se soustředění


Jak myslím, takový jsem

(úryvek z části o Clemensu Cubym, bývalém německém levicovém aktivistovi, filmaři a autorovi metody Mental Healing v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové Jiřího Kuchaře)

Clemens Cuby léčí metodou, kterou nazval Mental Healing, mentální léčení. Západní medicína podle něj léčí především na dvou úrovních, které reprezentují dva materialistické obrazy člověka. První je mechanický, chirurgický, v němž se pacient podobá stroji, který je možné opravovat a měnit mu součástky. Biochemický obraz člověka si nás představuje jako určitý druh laboratoře, ve které vznikají a přeměňují se různé chemické látky.

Nad nimi je ale úroveň energetická, můžeme jí říkat léčitelská, a medicína, ze které čerpají třeba tradiční asijské léčebné systémy. Léčení na této úrovni si už ale v západní Evropě musí hradit každý sám, stejně jako většinou i čtvrtý, informační způsob léčení, v němž dominuje homeopatie.

Duševně-duchovní je pátý obraz člověka, při kterém se nepoužívají žádné prostředky a člověk dostává všechny potřebné informace skrze komunikaci se svou duší. Tento obraz je základem toho, co nazval Mental Healing. Prošel tím sám, když se znovu učil chodit (Cuby ochrnul následkem úrazu a přesto, že má přerušenou míchu, normálně chodí a nemá žádné bolesti či problémy!). „Pokud někdo prodělá léčebný proces na této úrovni, nemá mu klasická západní medicína vlastně už co nabídnout,“ znějí jeho poměrně příkrá slova. „Říkám to ale s opravdu hlubokou pokorou a na základě stovek zkušeností. Uvědomte si, že naším mozkem proběhne denně na 70 000 měřitelných proudů, které by mohly být označeny za docela konkrétní myšlenky. To, jak s nimi naložíme, je součástí naší individuální kultivace.“

Carl Gustav Jung by toto pojetí nazval tendencí k celistvosti. Clemens Cuby přitom stejně jako Jung spoléhá na intuici. Když roku 1981 dostal biolog Roger Sperry Nobelovu cenu za objev oddělených funkcí mozkových hemisfér, znamenalo to velkou změnu ve způsobu uvažování o potenciálu lidského mozku. Prokázal, že levá mozková hemisféra zpracovává racionálnost, logiku, časovou orientaci, detaily a strach. Pravá mozková hemisféra je zodpovědná za fantazii, kreativitu, vznik nápadů, ale také naše city. A protože nezná strach ani čas, zodpovídá i za intuici. V současné moderní společnosti je ale většinou vzděláván hlavně rozum, od mateřské školy až po univerzitu. Tedy jen levá část mozku, což je pro nás obrovské ochuzení.

„Zatímco rozum je svázán hranicemi prostoru a času, intuice je na nich nezávislá. Všechno minulé je na racionální úrovni fakt. Ale pro naši pravou polovinu mozku to neplatí, neboť tam neexistuje časový koncept. Proto je intuice klíčem k sebeléčení. Pro intuici se všechno odehrává teď a může bý také teď vyléčeno. Proto mohu zpětně změnit příčiny své nemoci a tím se také samozřejmě změní účinek, respektive symptom. Může zmizet, protože již neexistují žádné patogenní faktory. Kdo něco zažívá emocionálně, přebývá ve své intuici. A skutečnost, kterou právě prožívá, vůbec nemusí odpovídat tomu, co jsme zvyklí nazývat skutečností. Skutečností je totiž pouze to, co působí. Vědomí má schopnost měnit hmotu, což je opakovaně prokázaný fakt, a proto tedy platí: Jak myslím, takový jsem.“
 
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak myslím, takový jsem


Držení těla

Osvojte si zdravé a sebevědomé držení těla. Chůze a držení těla nás charakterizují. A jak se správně postavit:

  • Chodidla dejte na šířku boků (váhu rozdělte rovnoměrně na celá chodidla)
  • Kolena nechte přirozeně uvolněná (čéšky směřují lehce do stran pro správné nastavení kyčlí do zevní rotace)
  • Pánev je v mírném podsazení a kostrč směřuje dolů
  • Hrudní kost směřuje vzhůru, ramena a paže jsou svěšené
  • Hlava je v ose páteře, brada zasunutá dozadu jen tak, abyste mohli volně dýchat, vytahujte se pomyslně za korunkou hlavy
  • Dech plyne volně, směřujete ho nejen do hrudníku, ale i do břicha

Zpočátku vám může takový postoj připadat nepřirozený, proto se do něj snažte během dne nastavit co nejčastěji, postupně se stane vaším automatickým nastavením. Odlehčíte tak nejen zádům, ale zlepšíte si i sebevědomí!

Zdroj: Lunární kalendář Krásné paní, Každodenní činnosti – Mgr. Zuzana Baluchová (časopis Sféra 5–6/2022)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Držení těla

P.S. Pokud vám tento postoj něco připomíná, máte pravdu! Je východiskem pro cvičení čchi-kungu či tchaj-ťi čchüan… a měli bychom ho přenášet i do běžného života.


Flow neboli „stav plynutí“

Teorie flow znamená pocit štěstí provázející odevzdání se danému okamžiku. Zformuloval ji psycholog Mihaly Csikszentmihalyi původně v souvislosti se sportem. V moderní psychologii je flow, čili stav plynutí či proudění, považován za jeden z nejšťastnějších, nejkreativnějších a nejplodnějších stavů bytí. Lze ho popsat jako pocit nejvyšší radosti, kdy je člověk naprosto zaujatý nějakou činností natolik, že zapomíná na sebe a dostává se do stavu opojení. Přichází v okamžicích dokonalé synchronizace duševního soustředění, tepu, dechu a krevního tlaku. Při flow dochází k souhře několika faktorů: Jsme plně zaujati určitou aktivitou, která sleduje jistý cíl a nad níž máme kontrolu. Tato činnost na nás klade tak vysoké nároky, že vyžaduje naše plné soustředění. Přitom nás však nenudí ani nestresuje. Mysl se přestane zabývat námi samotnými a naše vnímání času, konání a vědomí splynou.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Flow neboli „stav plynutí“

P.S. V podstatě jde o dokonale popsaný stav „cvičení tchaj-ťi čchüan“ 😉


Vnímejte myšlenky

Zpravidla je pro nás lehčí vnímat dech, tělesné stav a pocity než myšlenky, protože ty vyžadují mnohem větší pozornost a bdělost, a proto i více energie. Navíc existuje nebezpečí, že myšlenku, kterou si uvědomíme, automaticky dál rozvíjíme. Tak se opět ztratíme v myšlenkovém světě, ocitneme se v minulosti, v budoucnosti nebo ve světě fantazie a denního snění, v nejhorším případě propadneme chmurám, starostem a obavám.

Proto tu musí být vnitřní pozorovatel, který uvědoměle, bděle a z určité vzdálenosti myšlenky jen pozoruje a neztotožňuje se s nimi… Ve chvíli, kdy pracuje dech, pracuje i jeho pozorovatel. Všechno, co v nás probíhá nevědomě a automaticky, můžeme sledovat a uvědomovat si prostřednictvím této „bdělosti“. V šaolinském tréninku ducha se tomu říká „otevřená přítomnost“. Tj. všechno – i své myšlenky – vnímáme takové, jaké jsou, nehodnotíme je, ale prostě je připustíme.

Víme, že vnímání podnětů zvenčí uvádí do pohybu myšlenkovou mašinerii v mozku. Logicky bychom se proto měli snažit tyto vnější vlivy omezit. V současnosti na nás útočí více než kdy jindy (televize, telefony, počítače, výlohy, reklama, letáky, obrázky… Jistě, z toho všeho, co na sebe dobrovolně necháme působit, můžeme mít chvilkové potěšení, ale pokud se všechny tyto vlivy sečtou, a navíc neberou konce, v žádném případě nám to neprospívá. Nevědomé myšlení se působením těchto impulzů zrychluje, nabývá stále vyšších obrátek a vytváří v nás neklid a negativní pocity i stavy. Tak vzniká mnoho zbytečného utrpení.

Nenechme se zaplavovat podněty zvenčí a snažme se nepouštět si je k sobě.
Je to nesmírně důležité pro vnitřní klid.

Vnější vlivy je třeba jednak omezit, jednak i vědomě vybírat ty, které do svého myšlenkového světa pustíme. Proč se dívat na zprávy nebo na film plný násilí, proč poslouchat přítele, který neustále mluví o špatných pocitech, problémech… Neměli bychom dát přednost inspirativním lidem a věcem vyzařujícím pozitivní energii?

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnímejte myšlenky


Všichni jsme součástí jedné krve, jednoho stvoření

Jestliže tchaj-ťi představuje jednotu, jeho protikladem je rozdělení. „Soustředění se na sebe“ vede k oddělování – my a oni. Druzí jsou pro nás hříšní nebo dokonce ďábelští: máme pocit, že jsme vrženi napospas zlým, neznámým silám, opuštění a ztracení v nebezpečném oceánu světa, kde se stále musíme před něčím bránit. Oddělování je překážkou pochopení, že všichni jsme součástí jedné krve, jednoho stvoření.

Oddělování a izolace jsou doprovázeny pocity osamělosti, hněvu, viny nebo strachu. Jednota, celistvost, přináší naopak prožitek míru, bezpečí, harmonie a štěstí. Když se vám nedostává harmonie, použijte principy tchuej-šou. Neměli bychom se snažit svalovat vinu na druhé, ale spíše nahlédnout hlouběji do sebe samých. Musíme také pochopit, že oddělování a s ním spojené negativní emoce bychom neměli pěstovat. Jsou příznakem ztráty vnitřní rovnováhy, a pokud se s nimi nedokážeme vyrovnat včas, vedou k mnohem horším problémům.

Každý organismus touží po zdraví a rovnováze, touží „být šťastný jako rybka v křišťálové vodě.“

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Všichni jsme součástí jedné krve, jednoho stvoření


Pokrok v tchaj-ťi

Pro pokrok ve studiu tchaj-ťi čchüan je potřeba tří věcí: správné učení, vytrvalost a přirozený talent. Nejdůležitější je správné vedení výuky, protože bez tohoto předpokladu nepovede sebevětší úsilí k ničemu. Přirozený talent je naopak nejméně důležitý. Talentem obdařený žák je samozřejmě v určité výhodě, ale netalentovanému stačí pilně pracovat a dojde stejně daleko. Intenzita a hloubka vynakládaného úsilí je rozhodující pro hodnotu vašeho tchaj-ťi. Kung-fu v tchaj-ťi se podobá stavění věže u papíru. Každý den položíme jeden list – výška se změní jen nepatrně, ale přidáváme-li jeden list den po dni, a to roky nebo i desetiletí, naroste věž do obrovských rozměrů.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pokrok v tchaj-ťi


Co je důležité?

Na ničem nezáleží, nic není důležité, ale dělat cokoliv, jak nejlíp můžeš, JE důležité a ZÁLEŽÍ na tom. Jenomže zase: o nic nejde, je to cvičení, ne víc. Je to jako se čtyřmi základními pravdami buddhismu. Život je utrpení. Utrpení je působeno touhou. Touhu lze zničit. Lze ji zničit sledováním Cesty osmi stupňů. Ale co tě dovede k nalezení a sledování Cesty osmi stupňů? Touha být svobodný, touha zničit touhu. A TENTO druh touhy je žádoucí a správný. Chtít je špatné, ale chtít přestat – to je skvělé. Všechno je skutečně jednoduché.

Prázdné zrcadlo – Janwillem Van De Wetering

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co je důležité

P.S. Myslím, že tento odstavec lze krásně aplikovat i na studium tchaj-ťi čchüan, potažmo na celý náš život. Snažit se maximálně, ale zase to nebrat tak moc vážně 🙂 , protože o co jde, ne?


Buddhismus 🙂

Buddhismus je určen pro normálního průměrného člověka. Je to metoda transformace běžného života, každodenních úkonů i jednání obyčejného jedince, na mystický trénink. Buddhismus není žádná škola pro kouzelníky. Neučí předvídat budoucnost a není k ničemu, chcete-li se dozvědět, zda jste ve svém předchozím životě byl Ludvíkem XIV. Buddhismus nelze doporučit ani jakožto pomocný prostředek k získání třetího oka, jímž by se daly pozorovat barevné aury bližních.

Kdysi v Číně přicestoval jeden zenový mistr se svými několika žáky k hlavnímu městu a utábořil se poblíž řeky. Mnich jiné sekty se vyptával jednoho z žáků zenového mistra, zda jeho učitel umí čarovat. Jeho mistr, jak pravil onen mnich jiné sekty, je úžasně talentovaný a schopný. Kdyby stál na jedné stran řeky a někdo jiný na druhé, kdyby mistr měl v ruce štětec a ten druhý člověk list papíru, pak mistr nakreslí do vzduchu znaky a ty se objeví napsané na onom papíře. Zenový mnich odtušil, že jeho mistr je rovněž velice nadaný a schopný muž, protože také dokáže nejúžasnější věci. Například – když spí, tak spí a když jí, tak jí.

Zdroj: Prázdné zrcadlo – Janwillem Van De Wetering
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Buddhismus


Duch velké odvahy

Lao-c´řekl: „Na světě není nic poddajnější a pružnější než voda, ale cokoli se jí postaví do cesty, voda to vždy přemůže.“ Jinde pravil: „To nejměkčí pod sluncem vítězí nad tím nejsilnějším.“ Mistr zdůrazňuje kvality vody, když říká, že nic nemůže přemoci to, co je nejpoddajnější.

Když máte strach, je vaše duše, duch i tělo – každý atom těla – v napětí, a je-li člověk napjatý, nemůže být uvolněný. Není-li člověk uvolněný, jak by mohl být pružný? A není-li pružný, pak musí být tvrdý a nepoddajný. Proto, aby člověk mohl dokonale pochopit principy tchaj-ťi, musí mít ducha velké odvahy.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Duch velké odvahy


Budování „kořenů“ prostřednictvím stání

V klasických knihách tchaj-ťi čchüan se píše, že „kořeny vycházejí z chodidel“. Chodidla by měla přilnout k zemi a zakořenit se. Základním cvičením pro začátečníka v tchaj-ťi je proto stání střídavě na jedné a druhé noze pod dobu asi 3−5 minut, ráno a večer. Pozice se postupně snižuje a doba stání prodlužuje. Mysl by během cvičení měla být soustředěná do tan-tchienu. Střed chodidla by měl, bez jakékoli vnější pomoci a bez usilování, přilnout k zemi. Toto základní cvičení zakořeňování je výchozím bodem pro dosažení úplného kung-fu „sjednocení se zemí“.

Další důležitou pozicí, která má také velmi pozitivní vliv na zdraví a na schopnost sebeobrany, je „jednoduchý bič“. Pozice „biče“ je velmi otevřená a má poměrně velký rozsah. Její cvičení pomáhá otevírat všechny klouby těla. Cvičení v těchto pozicích na natolik důležité, že si ho nikdo nemůže dovolit opomenout.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Budování „kořenů“ prostřednictvím stání


Uvolnění a proudění čchi

V tchaj-ťi se učíme uvolnit, abychom otevřeli cesty proudění čchi. Můžeme říct, že čchi je transcendentální energií, ale je také životní silou. Profesor (Čeng) říkal: „Čchi, které proudí vaším tělem, je totéž čchi, které pohybuje hvězdami po nebeské klenbě.“ Čchi souvisí s krevním oběhem, ale je rovněž energií myšlenek a ducha.

Mnoho lidí nachází v hloubi svého srdce skrytý pocit, že jejich život je jen mdlým odleskem jejich skutečných schopností, a mají pravdu. Napětí a tvrdá, ztuhlá síla brání proudění čchi naším tělem. Lpíme na věcech, a tím vytváříme napětí a překážky duchu. Klopýtáme neplodnou pouští za nejrůznějšími přeludy a doufáme, že se nám podaří získat dost peněz nebo uznání, abychom se s jejich pomocí ubránili úzkostem a strachu ze smrti. Ale stejně nám nic z toho nepomáhá. Jen se stále více izolujeme a odřezáváme od životní síly.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Uvolnění a proudění čchi


Východiskem pro sebekultuvaci je zbavit se touhy po věcech…

„Když dříve někdo toužil po zářné ctnosti, jejíž světlo prochází skrze celý svět, zaměřil se nejprve na správné vedení svého národa. Aby pozvedl národ, věnoval se nejprve správnému uspořádání své rodiny. Aby dobře uspořádal svou rodinu, soustředil se nejprve na kultivaci sebe sama. Aby kultivoval sebe sama, musel nejprve pročistit své srdce. Aby pročistil své srdce, vyznal se nejprve upřímně ze svých myšlenek. Aby mohl upřímně předložit své myšlenky, musel nejprve dovolit vystoupit svému přirozenému rozumu. A cestou k objevení přirozeného rozumu je zbavit se touhy po věcech.“

Konfucius, Velké učení

„… není-li člověk schopen zbavit se touhy po věcech, nemůže se kultivovat. To je princip, který prochází vším.“

Z komentáře prof. Čenga

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Východiskem pro sebekultivaci je zbavit se touhy po věcech


Kche-čchi

Kche-čchi znamená „mravy“ nebo „zdvořilost“, která je pro Číňany tak typická a která může být velmi milá, když je míněna upřímně, ale také dost nesnesitelná, pokud jde o prázdnou formalitu.
Znak „kche“ se překládá jako „host“ a „čchi“, které je podstatou a jádrem tchaj-ťi, jako – dech, vzduch, duch, síla, energie apod.

Kche-čchi je tedy „duch hosta“. Sotva bychom mohli mít za průvodce životem lepší princip, nežli je kche-čchi. Všichni jsme hosté. Představa, že vlastníme a ovládáme tento svět, je rozšířenou, ale destruktivní iluzí „civilizovaného“ člověka. Co znamená být hostem na zemi? – Pociťovat vděčnost a těšit se z tohoto krásného domu. Být plný úcty ke všemu, čeho nejsme pány, ale ani sluhy. A také pocit jistoty, že naše přítomnost ve světě je vítána a že v něm máme své místo.

Formy tchaj-ťi čchüan vyjadřují kche-čchi. Ztuhlé a napjaté tělo, vypnutý hrudník, svraštělé čelo zarputilý výraz v obličeji jsou pro nás ztělesněním arogance, nadřazenosti a bojovnosti. Naproti tomu pozici tchaj-ťi představuje měkké tělo s uvolněným hrudníkem, energie klesající k zemi a mírný a klidný výraz v obličeji. Tento postoj je vyjádřením pokory a skromnosti. „Uvolnění“ a „tíha“ jsou dvěma stranami jedné mince. Uvolnění umožňuje klesnout do země a vytvořit kořeny a základ tchaj-ťi. Napětí a tvrdá, ztuhlá síla jakoby ujíždění, sklouzávají po povrchu, a proto jsou relativně slabé.

Nehledě na to, jak tvrdý a nepoddajný je náš partner (v tchuej-šou), to, že nejsme schopni vypořádat se s ním jemnou cestou, nám ukazuje naše vlastní bloky. Uvědomit si a rozpouštět své bloky a napětí, a ne zvítězit v souboji: to je smyslem a podstatou tchuej-šou. „Utkat“ bychom se měli především sami se sebou, tváří v tvář ztělesnění všeho, před čím se snažíme v běžném životě utéct. Právě v této konfrontaci jsou ukryté možnosti dalšího vývoje.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Kche-čchi (mravy/zdrvořilost)


Nový pohled na zdravý způsob života

Neexistují žádná zaručená opatření, jež by beze zbytku zabránila poranění či nemoci, ale je řada možností, jimiž jejich pravděpodobnost do velké míry snížíte. K tomu musí u většiny lidí dojít k posunu ve vědomí, ke změně názorů a přesvědčení, aby pochopili, přijali a uskutečnili nejúčinnější podpůrné postupy preventivní péče o zdraví.
Většina lidí se naučila věnovat velmi málo pozornosti adekvátnímu udržování zdraví, jež nepřerostlo rámec pravidelných prohlídek u lékaře, a vyčkávat až do vzniku zdravotních problémů. Pak lékař předepíše léky nebo podle závažnosti problému naordinuje radikálnější metody. Ovšem rčení „kapka prevence je lepší než kilo léčby“ můžeme účinně uplatnit pouze v době, kdy ještě žádné potíže nemáme.

Většina obyvatel Západu pokládá alternativní metody za východisko z nouze, když vše ostatní – tedy všechny možnosti západní medicíny – selže. Je to velká škoda, protože i když mnohé alternativní terapie velmi účinně pomáhají při léčbě rozvinutých nemocí, snad největší jejich přínos spočívá ve schopnosti předcházet vzniku či zmírňovat závažnost nemoci. V otázkách zdraví jsme se nechali uvést v omyl – západní medicínský systém nedává veškeré odpovědi ani neposkytuje jediná uskutečnitelná řešení – a odchýlili jsme se od skutečně zdravého způsobu života a postojů.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nový pohled na zdravý způsob života


Filozof Cang řekl:

„Každý den se sám sebe ptám na tyto tři věci:

  • zda jsem byl poctivý k lidem v obchodě (zda jsem byl čestný k lidem a nelhal)
  • zda jsem byl upřímný k přátelům, ke svým druhům v učení nebo v práci (zda jsem měl otevřené srdce)
  • a zda jsem ze sebe nedělal mistra, ale následoval jsem pokynů učitele (zda jsem rozdmýchával každý den oheň učení, které mi bylo předáno, nikoli o něm jen přemýšlel)“

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Filozof Cang řekl…


Uvolnění (sung)

Nejdůležitějším principem tchaj-ťi čchüan je uvolnění. „Celé tělo musí být uvolněné a otevřené, aby jím mohla čchi (vitální energie) bez překážek proudit.“ To je principem tchaj-ťi jako cvičení pro zdraví i jako systému sebeobrany.

Být uvolněný neznamená být ochablý, ale zahrnuje určitý druh energie či síly. Začátečník se především musí zbavit napětí a tvrdé síly. Na tomto základě pak začne studovat rozdíl mezi ochablostí, která je bez života, a uvolněností kočky, která je zároveň čilá a pozorná.

Po úvodním období „opouštění napětí“ se žák začne setkávat se silou, která provází „uvolnění“…. Být uvolněný neznamená být jako puding, ale spíše jako chomáč bavlny, který čím víc je stlačený, tím je pevnější. Dokonce ani vystřelená kulka bavlnou neprojde, protože ji pohltí síla její měkkosti. Skutečné uvolnění je ale také „plné, těžké a hmotné“, zatímco napětí a tvrdá síla tyto kvality nemají.

Čínský výraz „sung“ se překládá jako uvolnění ve smyslu odpočinku, uklidnění a relaxace, ale „sung“ označuje také to, co je uvolněné ve smyslu nespoutané, neutažené či svobodné. Platí to, jak o těle (máte uvolněné klouby…), tak o myslí: když plánuje a taktizuje, není uvolněná. Jang Čeng-fu říkával, že mysl má být široká a otevřená jako vesmír.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Uvolnění (sung)


Obohacení technik tchaj-ťi, čchi-kungu a dalších bojových/léčivých umění

V klasických materiálech o tchaj-ťi se uvádí, že síla tchaj-ťi je „zakořeněná v nohou, vedená dolními končetinami, řízená pasem a vyjadřovaná prsty (rukama)“. Totéž platí pro mnoho forem čchi-kungu a většinu vnitřních bojových umění a vypovídá to o propojenosti celého organismu, zejména při cvičení tchaj-ťi. Aby však byl organismus dobře propojen, musejí být všechny jeho části funkčně „živé“ – tedy zdravé a vědomě dostupné.

Mnozí začátečníci a středně pokročilí cvičenci tchaj-ťi mívají potíže se základním východiskem cvičení, tj. se „zakořeněním těla v nohou“. V těchto případech jsou nesmírně vhodné léčivé cviky nohou a kotníků, které musejí být stabilní a zároveň volně pohyblivé, aby byly schopny zajistit otevírání a zavírání kloubu… nohy musejí být ohebné, pružné a poddajné, aby jimi mohla procházet čchi a být dále vedena dolními končetinami.

Řízení pasem je další důležitý základní faktor. Čínské slovo překládané jako pas je jao, které má nepatrně odlišný význam než západní slovo pas, označuje spíš dolní část zad, kříž a spodní část bederní páteře. Mnoho lidí přichází na tchaj-ťi později v životě, kdy už často mají poškozenou dolní část páteře nebo trpí chronickou ztuhlostí či bolestmi.

Třebaže je nepochybně ideální zmírnit potíže spojené s postižením dolní části zad pomocí principů uvolnění, které jsou vlastní čchi-kungu a tchaj-ťi, může někdy trvat mnoho let, než se toho dosáhne. To je další příklad, kdy lze s výhodou uplatnit čínské svépomocné léčivé cvičení v tchaj-ťi k uvolnění zatuhlých beder pomocí cviků zaměřených na bederní páteř, pánev a kyčle. Čím dříve se záda uvolní, tím dříve se pas využije k přínosnému řízení čchi v rámci tchaj-ťi.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza

Pozn.: Z osobní zkušenosti (a ze zkušeností řady dalších studentů) vím, že (možná i dobře míněné) rady některých učitelů typu: „Cvič víc!“, „Cvič níž“, „Víc otáčej kyčlemi“ v situaci, kdy máte skutečně funkční problémy se zády nejen že nepomáhají, ale občas mohou situaci i zhoršit. Je zapotřebí nejprve začít přestavovat celý pohybový aparát: odstraňovat špatné návyky, pomalu posilovat potřebné svaly a uvolňovat ty zbytečně napjaté, učit se dýchat do břicha, vědomě rozpouštět bloky a celkově se uvolňovat… Naučit se sestavu tchaj-ťi bez předchozí důkladné „analýzy“ vašich problémů a nepřiměřený spěch vás nikam daleko nedovedou a z neznalosti a netrpělivosti se připravíte o skutečnou „vnitřní sílu“ tchaj-ťi…

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Obohacení technik tchaj-ťi, čchi-kungu a dalších bojových/léčivých umění


Pravá nebo levá nosní dírka?

Před třinácti sty lety popsal tantrický text Šivasvaródaja proces, kdy se jedna nosní dírka v průběhu dne rozevře, aby se nadechla, kdežto ta druhá se uzavře… Vědci už více než jedno století vědí, že nosní dírky skutečně pulzují určitým rytmem – v průběhu dne a noci se otevírají a uzavírají jako květiny. Německý lékař Richard Kayser si roku 1895 všiml, že sliznice jedné nosní dírky se rychleji prokrvila a nosní dírka se uzavírala, zatímco u té druhé se sliznice záhadně stahovala a nosní dírka se otevírala. Po zhruba třiceti minutách až čtyřech hodinách se nosní dírky vyměnily.

Ukázalo se, že vnitřek nosu je vystlán erektilní tkání, jakou najdeme třeba v penisu nebo klitorisu. Náš nos může mít erekci. Během několika vteřin se může prokrvit, zvětšit a ztuhnout. Badatelé přišli na to, že erektilní tkáň v nosem odráží naše zdraví…

Pravá a levá nosní dutina jsou zároveň jakousi klimatizací – regulují teplotu a krevní tlak a sytí mozek chemikáliemi, jež mění naši náladu, emoce a sytí mozek.

Pravá nosí dírka je jako pedál plynu. Když vdechujete primárně touto dírkou, zrychlí se vám krevní oběh, vaše tělo se zahřeje a stoupne vám hladina kortizolu, krevní tlak i tepová frekvence. Dýchání pravou stranou nosu totiž aktivuje sympatickou nervovou soustavu, mechanismus, který nám říká, že máme bojovat nebo utéct a který tělu navozuje stav ostražitosti a pohotovosti. Dýchání pravou nosní dírkou také přivádí více krve do protější mozkové hemisféry (zejména do prefrontálního kortexu, jenž je spojován s logickým rozhodováním, jazykem a počítáním).

Dýchání levou nosní dírkou má opačný efekt: je to jakási brzda, která vyvažuje akcelerátor pravé nosní dírky. Je spojená s parasympatickou nervovou soustavou, jež navozuje stav relaxace a odpočinku, snižuje krevní tlak, mírní úzkost a ochlazuje tělo. Levá nosní dírka přesouvá tok krve z prefrontálního kortexu na opačnou stranu, do oblasti, která ovlivňuje kreativní myšlení a která hraje roli v tvorbě myšlenkových abstrakcí a v produkci negativních emocí.

Existují desítky dechových technik, jež pracují se střídáním nosních dírek. Například pro lepší soustředění a rovnováhu mezi tělem a myslí lze použít techniku Súrjabhédana, jež zahrnuje opakované nadechování pravou nosní dírkou a vydechování levou.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pravá nebo levá nosní dírka


Zbavte se chtivosti, buďte skromnější

Čím je pocit touhy nebo odporu silnější, tím více vybočujeme ze svého středu a zároveň se vzdalujeme svému štěstí. Štěstí totiž spojujeme se splněním nějakého konkrétního přání, případně s odstraněním něčeho, co nám stojí v cestě…. Zdá se nám, že neexistuje nic důležitějšího a že pokud tu věc – ať už materiální či abstraktní – nedostaneme, budeme nešťastní. Naše šance na spokojenost však ohrožují i vnitřní protesty, jako když se domníváme, že na plánované cestě do zahraničí musí vyjít vše podle našich představ, jinak budeme s dovolenou nespokojení. Čím větší jsou naše očekávání a nároky, tím menší je pravděpodobnost, že budeme šťastní a spokojení.

Lze se tohoto chtění a lpění na představách zbavit? V první řadě musíme pocity, jejichž jsme otroky, rozpoznat. Potom je můžeme přijmout, to znamená registrovat je, ale přitom nehodnotit. Přitom bychom měli být co nejbdělejší a nejvíce přítomní a vnímat pocity, které se zrodily působením určitých vjemů, myšlenek nebo představ vycházejících z našeho zakořeněného postoje. Jenom pokud jsme opravdu přítomní a cvičíme se v bdělosti k přítomnému okamžiku, můžeme se od těchto neodbytných pocitů osvobodit, respektive je opustit a vypustit. Každým okamžikem, kdy se nám podaří rozpoznat, na čem právě lpíme, a bez hodnocení tento fakt přijmout, se prohloubí naše pozornost a bdělost. Nakonec nás neodbytné pocity způsobující naše utrpení přestanou – víceméně – obtěžovat.

Cvičení bdělosti: Každý den (nejlépe ráno a večer) si položte následující otázky

  • Na co právě myslím?
  • Co právě teď cítím?
  • Co právě teď cítí moje tělo?

Ať už je to cokoli, nehodnoťte a ani se nesnažte to měnit. Prostě jen vnímejte přítomnost. Slovy šaolinských mnichů: „To je probuzení! Teď! V této chvíli. Tak budujeme vnitřní sílu!“
Tímto mentálním tréninkem vzniká zcela automaticky bdělá přítomnost, otevřenost vůči „tady a teď“, vděčnost za daný okamžik, za to, co je. Učíme se nepachtit se stále za něčím, co tu právě není, a nesnažit se opustit stav, v němž právě jsme. Zažijeme velice silný pocit blaha. Nemusíme na nic reagovat, ale jsme spokojení a vděční za to, co se zrovna děje a co máme.

Pokud vnímáme přítomný okamžik, zakoušíme zcela základní pocit, totiž že všechno přichází a odchází. Stavy mysli se vynořují, ale potom zase mizí. Proč bychom je tedy měli bát tak vážně? Poznání, že stálá je jedině změna, nám dodá pocit volnosti a svobody.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Zbavte se chtivosti, buďte skromnější


Uvolni se!

Tchaj-ťi čchüan je duchovní disciplínou… neučil jsem se u profesora dlouho, když mi „osud“ zasadil těžkou ránu. Vyprávěl jsem profesorovi svůj zoufalý depresivní příběh… „Uvolni se,“ odpověděl, „prostě se uvolni.“

Uplynulo několik let, osudové rány přicházely a odcházely a já jsem začínal chápat, co je klíčem k duševní rovnováze: my sami jsme odpovědní za své životy. Jistě, s krachem na burze sotva co uděláme, ale jen my sami jsme „odpovědní“ za svoje reakce na běh událostí.

Profesor říkával: „Čím víc jsi uvolněný, tím menší máš strach. A čím míň se bojíš, tím víc jsi uvolněný.“ Cokoli se stane, jakákoli událost nám může způsobit utrpení, budeme-li na ni reagovat s obavami a strachem. Když se však dokážeme uvolnit a odložit své obavy, můžeme přežít i skutečně velké katastrofy s vnitřním klidem.

Lidé zoufale hledají vysvobození od stresů a napětí: v drogách, alkoholu, kofeinu, sexu nebo třeba i v televizi. Existuje mnoho způsobů úniku ze světa a všechny vycházejí z předpokladu, že život je tak těžký, že potřebujeme nějakou úlevu. „Uvolnění“ považujeme za únik od bolestí a tlaků každodenního života. Skutečné uvolnění ale prostupuje životem a není něčím zvláštním či odděleným. To je ovšem možné, jen když dokážeme přijmout, že život má i obtížné stránky.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Uvolni se!


Tělo a mysl pohromadě

Každý máme tělo, nejsme s ním však vždy ve spojení. Možná nás tělo potřebuje, možná nás tělo přímo volá, my ho však neslyšíme. Jsme natolik pohlceni prací, počítačem, telefonem či povídáním, že můžeme úplně zapomenout, že vůbec nějaké tělo máme. Jakmile navážeme spojení s vlastním tělem, můžeme navázat spojení také se svými pocity. Mnoho pocitů volá po naší pozornosti. Každý pocit je jako naše dítě. Utrpení je jako zraněné dítě, které se nás snaží přivolat. My však hlas svého vnitřního dítěte přehlížíme.

Proces uzdravování začíná tím, že se s plným vědomím nadechneme. V každodenním životě je tomu často tak, že naše tělo je tady, ale mysl je pryč, ztracena v minulosti, v budoucnosti či v přemýšlení o práci. Mysl tak není spojena s tělem. Jakmile se nadechneme a zaměříme pozornost na nádech/výdech, znovu sjednocujeme tělo a mysl. Začneme si uvědomovat, co se děje v přítomném okamžiku v našem těle, jaké vjemy přijímáme zevnitř i ze svého okolí.

Přivedeme-li svou mysl domů do těla, stane se něco úžasného: nekonečný mentální dialog, všechno to štěbetání, ustane. Myšlení může být produktivní. Skutečnost je však taková, že většina našeho myšlení produktivní není. Rozvíjíme-li myšlenky, snadno se v myšlení ztrácíme. Používáme-li však dýchání k tomu, abychom přiváděli mysl domů do těla, může to naše myšlení zastavit.

Vrátíte-li se zpět k sobě a dýcháte s plným vědomím, pozornost vaší mysli se zabývá pouze jediným předmětem, vaším dechem. Když se pak s plným vědomím nadechujete a vydechujete dál, udržujete tento stav přítomnosti a svobody. Vaše mysl se projasní a vy se budete lépe rozhodovat. Je mnohem lepší rozhodovat se s myslí jasnou a svobodnou než zakalenou strachem, hněvem a starostmi.

Jako mladý mnich jsem věřil, že je potřeba mnoho času k tomu, aby se dostavil nějaký vhled. Pravda však je, že některé vhledy mohou přijít okamžitě. Když cvičíte dýchání s plným vědomím, okamžitě víte, že jste naživu a že být naživu je zázrak. Uvědomujete-li si, že máte živoucí tělo, a všimnete-li si, když se v něm objeví napětí, už to je důležitý vhled. S tímto vhledem jste totiž začali diagnostikovat svou situaci. Nemusíte praktikovat osm nebo dvacet let, abyste se probudili.

Dýchat s plným vědomím není nic těžkého. Nemusíte trpět, abyste dýchali. Dýcháte přece dávno celé dny, roky. Nemusíte se snažit dýchání kontrolovat. Vědomé dýchání se ve skutečnosti může stát opravdovým potěšením. Jen si dovolte nadechovat se přirozeně, zatímco pozornost zaměříte na nádechy. Je to jako když ranní paprsky slunce dopadají na květinu, která se přes noc zavřela. Sluneční paprsky květinu pouze objímají a jemně ji prosvěcují. V objetí sluneční energie květina začíná rozkvétat.

Zdroj: Bez bahna lotos nevykvete – Thich Nhat Hanh (1926−2022); buddhistický mnich, zenový učitel, spisovatel, básník a mírový aktivista
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tělo a mysl pohromadě


Cviky na krční páteř

Problémy s krční páteří trápí kdekoho. Zkuste si hned po ránu několik cviků na její uvolnění:

  • Postavte se vzpřímeně, hlavu táhněte vzhůru za vrcholek hlavy, bradu lhece zasuňte, pak hlavu pomalu předkloňte a dělejte polokroužky střídavě do prava a do leva, v krajní poloze se podívejte nahoru. Poté se vraťte do výchozí pozice.
  • Hlavou pomalu otáčejte doprava a doleva, bradou pohyujte horizontálně, nenechte ji poklesnout. Dbejte na uvolněná ramena, nenechte je utéci dopředu ani dozadu.
  • Z výchozí pozice uklánějte hlavu doprava a doleva (snažte se přiblížit uchem co nejblíže k rameni) obě ramena nechte uvolněná, můžete vyzkoušet i varianty, kdy se chytnete jednou rukou za hlavu a při úklonu lehce zatlačíte do hlavy nebo dáte jednu ruku dozadu, druhou ji chytíte a protahujete zároveň i paži
  • Z výchozí pozice hlavu pomalu vysouvejte střídavě dopředu a zpět dozadu, opět držte uvolněná ramena. Poté bradu vysouvejte střídavě doprava a doleva, obličej přitom míří neustále rovně dopředu (hlavu nesklánějte).
  • Nosem opisujte pomyslné ležaté osmičky. Hlavu přitom stále držte vytaženou z krku, jakoby zavěšenou za temeno na pomyslné šnůrce.
  • Propleťe ruce za hlavou, opřete je o týl. S nádechem zatlačte lokty dozadu, držte přitom uvolněná ramena. S výdechem předkloňte hlavu a ruka do ní lehce zatlačte.

Všechny cviky provádějte velmi pomalu a nezapomeňte zapojt dýchání (nádech do původní pozice, výdech do pozice protažení).

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Cviky na krční páteř


Důvod pro cvičení tchajťi čchüan?
Profesor Čeng Man-čching vyučoval tchaj-ťi čchüan spíše jako tao, „cestu života“, než jako sebeobranu či zdravotní tělocvik. Když byl jednou otázán: „Jaký je nejdůležitější důvod pro cvičení tchaj-ťi čchüan?“ odpověděl: „To, že až konečně dojdeš k bodu, kdy začneš chápat, o čem život je, budeš mít ještě dost sil a zdraví, aby sis ho mohl užít.“
 
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jaký je nejdůležitější důvod pro cvičení tchaj-ťi čchüan?

Je důležité, jak dýcháme?!

„Na světě je tolik způsobů dýchání, kolik je druhů jídla – a každý bude mít na naše tělo jiný vliv…
Některé styly dýchání náš mozek vyživují, zatímco jiné ničí neurony. Díky některým budeme zdraví a jiné uspíší naši smrt.“

Slyšel jsem bláznivé historky o tom, jak freediveři dokázali dýcháním zvětšit své plíce o třicet i více procent. Jeden indický lékař zhubl několik kilogramů jen tím, že změnil svůj styl nadechování, a jiný muž, jemuž do žil vstříkli bakteriální endotoxin E. coli, rytmickým dýcháním stimuloval svůj imunitní systém tak, že toxiny během pár minut zničil. Řekli mi o ženách, jež dokázaly zvrátit postup rakoviny, a mniších, kolem jejichž nahých těl během několika hodin roztál sníh. Znělo to šíleně.

Například v sedmi knihách čínského taoistického kánonu, datovaných zhruba do roku 400 před naším letopočtem a soustředěných výhradně na dýchání se popisuje, jak nás může dech zabít či uzdravit podle toho, jakým způsobem ho provozujeme. Tyto rukopisy obsahují detailní návody, jak regulovat dech, jak ho zpomalit, zadržet a polykat. V ještě dávnějších dobách považovali hinduisté dech a duši za totéž a popsali složité praktiky, jejichž cílem bylo vyrovnané dýchání a zachování fyzického i duševního zdraví. Buddhisté dýchání využívali nejen k prodloužení života, ale i k dosažení vyšších stavů vědomí. Ve všech těchto kulturách bylo dýchání považováno za mocný lék.

„Proto učenec, který pečuje o svůj život, vylepšuje formu a pečuje o svůj dech,“ říká starý taoistický text. „Není to zřejmé?“ Není. Hledal jsem nějaké potvrzení těchto výroků ve zjištěních současné pneumologie, lékařské disciplíny, jež se zabývá plícemi a dýchací soustavou. Ale nenašel jsem téměř nic. Technika dýchání údajně není podstatná.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Je důležité, jak dýcháme?!


Vše přijímat a na ničem nelpět

Vše přichází a odchází, a proto je velmi důležité na ničem nelpět a k ničemu se příliš neupínat. Lpění způsobuje utrpení a odčerpává energii. I když není v našich silách zastavit pomíjivost, můžeme svůj postoj k ní přehodnotit a tak se osvobodit od utrpení. Skvělým pomocníkem přitom je trénink ducha… pochopíme, že všechno přichází a poté odchází, a že tedy i nám v mysli něco vznikne a zase odletí. Rozhodujeme o tom sami. Pokud se budeme držet strategie „přijímat a nelpět“, získáme svobodu a energii. V tom spočívá jedno z tajemství šaolinského postoje; díky němu budeme stále svobodnější, nezávislejší, a tím vnitřně silnější.

I při terapii bolesti se zjistila účinnost strategie „poznat, přijmout a opustit“. Osvědčila se zejména u pacientů s chronickými bolestmi, kteří cvičili svého ducha tím, že se soustředili na bolest, poznali ji a přijali, a tím se stala snesitelnější.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vše přijímat a na ničem nelpět
Více o žlučníku se dočtete v článku: V březnu má zelenou žlučník


Velký eliminátor

Na nejvyšším bodě ramene se nachází tzv. velký eliminátor, bod č. 21 na dráze žlučníku. Ošetřuje se v případě pálení žáhy, bolesti krku, ramene a lopatky, dále slouží k uvolnění trapézového svalu, prokrvení a uvolnění ramena, při točení hlavy, bolesti hlavy, chronické chudokrevnosti, při nachlazení, kašli a potížích při nádechu… Bod můžete jemně poklepávat pěstí, promačkávat nebo zahřívat.

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Velký eliminátor


Umění na ničem nelpět

Bdělost vede nejen k hlubšímu vědomí sebe sama, respektive k vyššímu „sebevědomí“, ale i k větší vnitřní svobodě. Nevědomost znamená utrpení, uvědomění nás osvobozuje. Čím méně si uvědomujeme, čím méně jsme bdělí, tím víc na nás útočí „lákadla“ zvenčí a tím jsme nesvobodnější. Čím pevněji se držíme svých hodnot a postojů, jiným slovy, čím víc na nich lpíme, tím víc konfliktů nám znepříjemňuje život a tím víc musíme bojovat – a to i sami se sebou.

Jakmile na něčem začneme lpět, nemáme na výběr, nemůžeme se svobodně rozhodnout a říct si: Ještě bych si sice rád kousek (čokolády) dal, ale nedělá mi to dobře, tak si to odpustím. Pokud touze bez přemýšlení podlehneme, určitě nebudeme silnější a šťastnější, ale slabší a bázlivější, protože nás ovládá zakořeněný vzorec chování, který nedokážeme opustit. Jak ukazuje výzkum štěstí, jsou lidé – měřeno hmotnými kritérii – podstatně spokojenější v chudších zemích než třeba v Severní Americe, kde se společnost upíná k materiálním hodnotám více než kde jinde.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Umění na ničem nelpět


Vše plyne, nic není stálé

Pokud vnímáme bděle, je nám jasné, že nic není stálé – ani naše hodnoty a postoje, ani okolní svět. Ověřte si to tak, že si při nejbližší příležitosti plně uvědomíte, jak hodnotíte jednání blízkého člověka, když máte dobrou náladu a jste nabití energií, nebo když jste ve stresu a rozladění. Pravděpodobně posuzujete totéž chování různě.

Stále se snažíme, aby skutečnosti, které jsou nám příjemné, zůstaly pořád takové, jaké jsou. To se nám však nepodaří. Třeba budou časem ještě pozitivnější, ale může tomu být i naopak nebo prostě jen jinak. Jisté, je, že neměnná skutečnosti neexistuje, a to se týká i vlastního já. Čím jsme přítomnější, s čím větší bdělostí vnímáme každý okamžik života, tím méně jsme těmto změnám vydání napospas. To znamená, že když sedíme a jsme si vědomi toho, že sedíme, vnímáme tlak podložky pod svým pozadím i chodidla dotýkající s podlahy nebo když jíme, řídíme a umýváme nádobí a všechno ostatní děláme zcela vědomě, vytváříme si vlastní přítomnou realitu a můžeme své já kdykoli přebudovat a proměnit.

Čím ochotněji přijímáme změny, tím méně trpíme, a dokonce i pomaleji stárneme. Otevřený postoj je totiž živou vodou pro náš mozek. Pokud bychom dokázali žít důsledně ve stavu bdělosti, mozek by prakticky nestárl. Stáří totiž není nic jiného než hromada prožitků a zkušeností z minulosti zatěžujících naši psychiku. K tomu došel i moderní výzkum mozku. Čím méně žijeme přítomností, tím, co je tady a teď, a prodléváme v minulosti, tím rychleji se mozek opotřebovává. Taková moudrost je pro šaolinské mnichy samozřejmostí.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vše plyne, nic není stálé


Poklad šen

Šen (shen/(神) je třetím pokladem. Tento termín lze přeložit z čínštiny jako „duše“ nebo „duch“. Právě díky šenu jsme chytré, myslící, schopné a sebezdokonalující se bytosti. Šen stejně jako předchozí poklady (pozn.: jde o ťing (jing) – esenci a čchi (qi) – vnitřní energii) má dvě podoby: původního ducha (jüan šen – 元神/ Yuan Shen) a vědomého ducha (š‘ šen – 识神/Shi Shen). Původní duch je naší skutečnou božskou podstatou, zatímco vědomý duch se formuje po našem narození vlivem okolního světa (výchovy), prostředí, národní kultury apod. Původní a vědomý duch jsou úzce propojeny a neustále se ovlivňují. V taoistické vnitřní alchymii se věnuje obzvlášní pozornost porozumění původnímu duchu, neboť obsahuje všezahrnující neomezené vědění, na rozdíl od vědomého ducha, tj. vědění, které je omezeno pouze touto inkarnací.

Zdroj: Daoist Cultivation, book 1 by Vitaly Filbert
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Poklad šen


Jak posílit plíce po prodělaném covidu-19

Zlepšete dýchání a podpořte své plíce. Po prodělaném covidu-19 se doporučuje:
– dechové cvičení, 30minutová svižná procházka nebo jiná vytrvalostní aktivita
– následující cviky:

1) Lehněte si na břicho: partner vám položí dlaně na záda pod lopatky, vědomě se snažte dýchat do jeho dlaní
2) V lehu na zádech si položte dlaň na hrudní kost, soustřeďte se na hluboký nádech nosem, který viditelně nadzvedne dlaň, a dlouhý výdech našpulenými ústy, jako byste foukali do brčka

Zdroj: Lunární kalendář Krásné paní
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak posílit plíce po prodělaném covidu-19


Stoj na jedné noze

Postavte se do stoje spatného. Snižte těžiště pravé nohy, lehce pokrčte koleno a uvolněte třísla. Pokrčte levou nohu a chytněte se oběma rukama za chodidlo (prsty podepírají nárt, palce jsou na plosce nohy). Kolena se snažte držet vedle sebe, tělo vzpřímeně. Oběma palci stlačte bod jung-čchüan (první bod na dráze ledvin – bod je umístěný cca v první třetině chodidla mezi polštářky. Vydržte co nejdéle (alespoň deset nádechů a výdechů). Poté vyměňte nohy. Tento cvik:

  •  procvičuje rovnováhu/stabilitu
  • protahuje stehenní a kyčlo-bedro-stehenní sval
  • stimuluje první bod na dráze ledvin, což přináší radost do života, jde také o bod první pomoci při poruše vědomí, ztrátě vědomí, nervovém otřesu, neuralgii a hysterii (zároveň působí jako prevence těchto poruch)

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Stoj na jedné noze


Badatelé objevili, že tchaj-ťi napomáhá oživení kmenových buněk

Taipei, 7. června (CNA): Tchajwanští výzkumníci identifikovali jeden možný důvod, proč bojové umění tchaj-ťi nabízí praktikům zdravotní prospěch: stínový box (jedno z označení tchaj-ťi) zřejmě oživuje kmenové buňky. Ve studii publikované v mezinárodním lékařském žurnálu Cell Transplantation výzkumný tým zjistil, že tchaj-ťi může u praktiků zvýšit počet kmenových buněk.

Lin Hsin-jung, nervový chirurg a vedoucí čínské Medical univerzity Beigang Hospital v jižním Tchajwanu, řekl v sobotu, že jeho týmový výzkum byl vybrán na obálku pro poslední vydání žurnálu. Uvedl, že obecně se považuje tchaj-ťi za příznivé pro tělo a praktici tvrdí, že jim pomáhá prožívat delší, zdravější život. Lin a výzkumný tým předložili teorii k testu tříletého výzkumu. V studii bylo 60 osob rozděleno do tří skupin, ve dvou použili tchaj-ťi a rychlou chůzi, kontrolní skupina nedělala vůbec žádné cvičení.

Výzkumníci dospěli k závěru, že u praktiků tchaj-ťi je možné pozorovat zvýšení jednotlivých kmenových buněk tři až pětkrát. Lin uvedl, že pravidelná cvičení tchaj-ťi pomáhala ve funkci srdce, oživila nervové buňky v mozku, kontrolovala vyvážení vzrušení a inhibice a pomáhala při duševních traumatech a nervovém vyčerpání. Výzkum byl nazván „Intervence tchaj-ťi zvyšuje progenitor CD34+buňky u mladých adolescentů.“ (Tai Chi Intervention Increases Progenitor CD34+Cells in Young Adults.)

Autor: Jaroslav Holeček (zdroj: Škola Tai chi)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Badatelé objevili, že tchaj-ťi napomáhá oživení kmenových buněk


Ledviny jsou mocným úředníkem, z nich se rodí schopnost a inteligence…

Ledviny, úžasný orgán, díky kterému se můžeme radovat ze života. Jsou kořenem života a zdrojem prenatální čchi (ta, která nám byla dána do vínku). Dle TČM je v každém z nás kousek prvotního předka. Ledviny uchovávají esenci jing (ting) a záleží na každém z nás, jak z ní „čerpáme“. Správně bychom měli žít tak, abychom si každý den kousek té esence mohli uschovat a až přijdou zlé časy, měli kam sáhnout.

Zajímavostí je, že různé stimulační látky, které nám na chvíli pomůžou, nám v podstatě tuto životodárnou esenci vykrádají. V esenci jsou uschovány zděděné vlastnosti. Ledviny řídí vodu a rozdělují ji dalším orgánům. Jsou-li ledviny v pořádku, je i moudrost, racionalita, postřeh, jemnost a sebepoznání. Při oslabení ledvin se během života uchovávají strach, tesklivost a nejistota. Jestliže vás obtěžuje časté noční močení, pobolívání v bedrech a kolenou, jsou za tím ledviny. A říká se, že ledviny jsou „poťouchlý“ orgán, když už se ozvou, je jejich léčba většinou na dlouhou trať, proto dbejte na pitný režim.

Zdroj: Čínská medicína a pět důležitých orgánů (časopis Sféra 1/2015)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Ledviny jsou mocným úředníkem, z nich se rodí schopnost a inteligence…


Cestování

S cestováním je to tak: čím jste netrpělivější a čím víc spěcháte, tím pomaleji vám cesta ubíhá; musíte jít úplně klidně, beze spěchu a rozčilování, jako byste si vyšli na procházku. I když po cestě nic zvláštního neuvidíte, musíte si každou vesnici a každý chrám prohlížet jako bůhvíjakou pamětihodnost, každý kámen a každý strom obdivovat jako ukázku nádherné krajiny; a brzy si přestanete dělat starosti, klidně a jistě přijdete ke svému cíli a na únavu si ani nevzpomenete.

Zdroj: Š´Jü-kchun – Další příběhy soudce Paoa aneb jak se chudý student Jen vypravil ke státním zkouškám do hlavního města a co z toho vzešlo
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Cestování


Vnitřní zrání

Podstatou hromadné duševní nákazy, která se šíří v naší kultuře, je aktivní kolektivní odmítnutí procesu vnitřního poznání, ústící v dogmatické lpění na vlastním názoru i tváří v tvář všem faktům a rozumovým argumentům, podpořené pýchou na vlastní hloupost a nevědomost.

Poznání pravé skutečnosti je otázkou jednotlivce, a nikoliv společnosti jako celku. Pravda je spojena s poznáním, jež je vždy výhradně výsadou vědomé snahy jednotlivce o rozlišení dobra a zla a poznání jejich podstaty. Proces poznání vrcholí v moudrosti ducha a soucitu srdce, jež jsou výslednicí diferenciace vědomí jednotlivce. Jde tedy o vědomě získané schopnosti rozlišovat na základě citových hodnot a rozumových úsudků. Rozlišování jako základní vědomá schopnost vede civilizovaného člověka k přechodu od pudového a afektivního k rozumovému a citovému pólu bytí.

Takový vědomý posun od kolektivního k individuálnímu, od afektivního k etickému, od nevědomého k vědomému se neděje náhodou, ale je výsledkem mravního úsilí, jež hlubinná psychologie nazvala individuací, tedy stávání se jedinečnou osobností. Ve svém výsledku se jednání individualizovaného člověka – celistvé osobnosti – nese ve znamení vysokého stupně osobní kultury, podpořeného upevněním morálního přístupu, sebeovládáním a v neposlední řadě i zpevněním jeho charakteru a hodnotového uspořádání.

Zdroj: Člověk a dav – MUDr. Pavel Špatenka (Meduňka 1/2022)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnitřní zrání


Provázanost dechu a držení těla

Dech a držení těla jsou navzájem úzce propojené. Ve shrbeném těle nemůže dech volně a plně proudit, bez správné souhry dechových svalů trpí i naše páteř. Mělký povrchový dech přílišným zapojením svalů ramen a krku vede k bolestem šíje a hlavy. Dýchání se staženým břichem nedává prostor bránici, která je nejen hlavním nádechovým svalem, ale také stabilizačním svalem pro bederní páteř. Nesprávné dýchání tak s bolestí zad přímo souvisí.

Nácvik správného dechu je účinným nástrojem ke zvládání stresu a k uvolnění napětí. Při břišním dechu aktivujete bránici, která s nádechem klesá dolů a v hrudníku vytváří prostor pro plný dech. Současně se v dutině břišní vytváří tlak, který přispívá ke stabilizaci bederní páteře. Brániční dech znamená úlevu i pro napjatou šíji a ramena, protože se při něm tak nemusí zapojovat svaly na hrudníku a krku. Dech se postupně stává hlubším a pomalejším a dochází ke zklidnění mysli.

Plný dech pro uvolněná záda:

Lehněte si na záda. Pokrčte nohy, chodidla opřete o zem tak, aby byla bederní páteř přirozeně v kontaktu s podložkou. Kolena i chodidla jsou na šířku boků. Hlava leží volně, může být podložen tenkým polštářkem. Ruce si dejte v bok, palce jsou zezadu, ostatní prsty zepředu na břiše. Ramena uvolněte dolů do podložky. Zavřete oči a uvolněte obličej.

Nádech veďte pod ruce, abyste cítili nejen pohyb prstů směrem vzhůru ke strou, ale také lehké rozpínání do stran a dolů do podložky. Jde o jemný, pomalý, plynulý pohyb. Při výdechu uvolňujte záda do podložky, břicho nechte klesat. Tempo dechu je přirozené bez umělého prodlužování nebo zadržování.

Zdroj: O bolesti zad – Jan Hnízdil, Zuzana Baluchová
Původní FB články naleznete po kliknutí na: Provázanost dechu a držení těla a Plný dech pro uvolněná záda


Jak sezení ovlivňuje zdraví

Studie z USA, Kanady, Austrálie a Asie našly spojitost mezi delší dobou sezení a rizikem předčasného úmrtí, a to i po vyloučení vlivu tradičních faktorů, mezi které patří kouření, vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu, větší obvod pasu a nesprávná výživa. NADMĚRNÉ SEZENÍ ŠKODÍ I TĚM, KTEŘÍ PRAVIDELNÉ CVIČÍ. Je spojováno s nadváhou, osteoporózou i srdečně-cévními nemocemi. Dlouhodobé sezení omezuje svalovou činnost, která je nezbytná pro podporu pohybu lymfy. Lymfatický systém, na rozdíl od oběhového systému, nemá pumpu a jen nejvíce závislý na svalových stazích nohou. Při sezení se svalstvo nohou téměř nezapojuje a činnost lymfatického systému je omezena, čímž se zpomaluje i odstraňování škodlivých látek z těla. Změna polohy je potřebná vícekrát během dne.

Důležitější, než jak dlouho stojíme, je, jak často si stoupneme.

Nejvíce ohroženi jsou ti, kteří z profesních důvodů sedí u počítače několik hodin denně. Rizikové povolání mají ale například i řidiči a v ohrožení jsou samozřejmě všichni, kteří vysedávají několik hodin denně u televize.

Zdroj: Velmi osobní kniha o zdraví – Margit Slimáková
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak sezení ovlivňuje zdraví


Nemocná planeta = Nemocný člověk

Korona není výjimečná situace, jak se nám snaží namluvit politici a média. Pandemii udělaly z Covidu-19 teprve negativní vlivy životního prostředí – a může se kdykoli opakovat, dokonce v ještě vyhrocenější formě. Zničené ekosystémy vyvolávají pandemie pravidelně. Kdo si myslí, že nás dlouhodobě zachrání odstupy, roušky a narychlo vyvinutá vakcína, ten nepochopil vážnost situace. Koronavirus je pouze symptom. Je to symbol znečištěného životního prostředí, které stále více ohrožuje naše zdraví. Na podkladu nejnovějších studií Clemens Arvay poprvé ukazuje, jak spolu souvisí zdravotní krize a ničení životního prostředí. Dokazuje, že jak politika, tak média reagují na krizi příliš jednostranně a způsobují tak fatální škody. Autor požaduje převrat v oblasti ekomedicíny a ukazuje nám, co může jeden každý z nás udělat, aby zůstal zdravý.

Pokud opravdu chceme, abychom se my i svět uzdravili, musíme ze situace vyvodit úplně jiné závěry. Nepotřebujeme média, která svým jednostranným zpravodajstvím vyvolávají v lidech nejistotu a udržují nás v modu paniky, který našemu zdraví rozhodně neprospívá. A nepotřebujeme ani genovou vakcínu, při jejímž vývoji a schvalování byly porušeny vědecké normy a která proto ohrožuje lidské životy. Potřebujeme korona-krizi důkladně zpracovat apotřebujeme ekologickou medicínu, která naše zdraví uvádí do souvislosti s vlivy životního prostředí a díky které si své zdraví můžeme udržet natrvalo. K oběma důležitým aspektům se Clemens Arvay vyjadřuje v této velmi pečlivě rešeršované knize.

Zdroj: Co nás má naučit koronavirus – Clemens G. Arvay
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nemocná planeta – Nemocný člověk

 

Print Friendly