Nemusí vždy přijít něco velikého, aby se náš život změnil.
Často i nepatrné věci změní náš úhel pohledu, a tím i naši životní realitu.
Na této stránce se s vámi podělíme o takové „drobečky“
Tchaj-ťi… inspirace pro každý den – dýchání do břicha a zad
V tchaj-ťi čchüan usilujeme o hluboké dýchání do břicha. Toto dýchání může být mylně spojováno s pouhým nafouknutím břicha, resp. žaludku. Vystrčení břicha však samo o sobě nemá smysl. Při dýchání do spodního tant-chienu (bodu 3-4 cm pod pupíkem uvnitř těla) tlačíme bránici dolů, tím dojde k poklesu (a masáži) vnitřních orgánů, a protože břišní dutina nemůže měnit objem, ale pouze tvar, dojde k vytlačení břicha. Při správném a uvolněném nádechu dochází zároveň k „vyklenutí“ celé oblasti pasu, dýchání tak zprostředkovává uvolnění a masáž boků, zad, opaskového meridiánu a ledvin.
Nevíte, jestli se dokážete správně nadechnout? Postačí jednoduché cvičení. Postavte se s vzpřímenou páteří, vytaženou hlavou a nohama lehce rozkročenýma. Položte si dlaně na bedra, nad pas a zvolna nadechujte a vydechujte… Při nádechu i výdechu byste měli pociťovat lehký pohyb zad.
Chcete-li prohloubit schopnost nadechnout se hluboce do zadní části, sedněte si na paty s nohama u sebe. Poté se položte na stehna, hlavu opřete o zem a ruce dejte opět na oblast nad pas. V této poloze je pohyb břicha omezen, budete tedy nuceni začít „přelévat“ dech a vnitřní orgány více do zadní části těla. Cvičte nenásilně! Pokud máte pocit, že se nemůžete dostatečně nadechnout, nechte stehna zpočátku lehce od sebe.
Správné vytažení hlavy a spuštění ramen
Jednou z instrukcí pro správné držení a pohyb těla (nejen) při cvičení tchaj-ťi čchüan je požadavek na vytažení hlavy a uvolnění ramen (tj. dvě síly působící od sebe). Obě pozice spolu úzce souvisejí, neboť špatné postavení hlavy de facto znemožňuje uvolnění ramen.
A jak správně postupovat? Vrcholek hlavy (bod paj-chuej) táhneme vzhůru, zároveň bradu mírně přitahujeme dozadu ke krční páteři. Oba tahy musí být „tak akorát“, ani moc ani málo, abychom se v konečné fázi dostali do té správné, uvolněné, přirozené pozice, při níž může energie v páteři volně plynout. Zpočátku nám může nastavená pozice připadat nepohodlná, nepřirozená a pokřivená… a dokud nedosáhneme optima, tak tomu skutečně bude, ale je zapotřebí zkoušet, prodýchávat napětí, uvolňovat a vytrvat!
Podaří-li se nám najít správné, rovnovážně umístění hlavy, ramena nám automaticky poklesnou do správné pozice, tj. lehce dolů dopředu. Tím dojde k mírnému otevření zad a uzavření hrudníku, o něž se jinak snažíme různým krkolomným hrbením zad a nesprávným vysouváním ramen.
Pro vědomé povolování napětí v šíji je ideální najít si partnera, který nám položí ruce na oblast přechodu mezi krkem a rameny a s výdechem nám velmi lehce stlačí ramena dolů. Opakujeme, dokud ho to nepřestane bavit 😉 .
Ruce na tan-tchienu
Cvičení tchaj-ťi a čchi-kungových sestav zpravidla uzavíráme tím, že položíme obě dlaně přes sebe na oblast spodního tan-tchienu a několik minut vedeme/vracíme energii do této „zásobárny“. Dlaně se přitom zpravidla lehce dotýkají.
Chceme-li kultivovat vnímání toku energie, můžeme dlaně oddálit od sebe a od tan-tchienu tak, aby mezi nimi vznikla několikacentimetrová mezera. Pokud jsme během cvičení nashromáždili a rozproudili dostatek energie, můžeme mít pocit „tlakových energetických polštářků“, brnění, intenzivního tepla…
Zajímavé je také vyzkoušet, jak rozdílný je pocit proudění energie před začátkem cvičení a po něm. Energetický vjem je mnohonásobně intezivnější po cvičení.
Tchaj-ťi… inspirace pro každý den – klesání/spouštění energie
Moderní způsob života s nadbytkem emocí, myšlenek a aktivity způsobuje, že energie (čchi, krev, síla…) stoupá, shromažďuje se a stagnuje v horní části těla. Připomíná to přesýpací hodiny postavené plnou stranou nahoru. Horní část těla je plná a těžká, zatímco spodní je prázdná a slabá.
Po zdravotní stránce to může vést k bolestem hlavy, hučení a šelestu v uších, vysokému krevnímu tlaku, víření myšlenek a nespavosti/neschopnosti „vypnout“ hlavu, bolesti ramen, páteře, stažení hrudníku, problémy s dýcháním (krátký, přerývavý, mělký dech).
Zároveň je vlivem těžkého vršku narušena stabilita (dubový stůl také neudržíte na tenkých, vratkých nohou), což ovlivňuje pohyb, jeho plynulost, vyváženost a sílu. Stačí si všimnout rozdílu mezi tím, jak chodí „pevně zakořenění“ Asiaté ve srovnání s Evropany/Američany, kteří „se vznášejí“ nad zemí.
A cesta k nápravě? Spustit nashromážděnou energii dolů do pasu a nohou a uvolnit a odlehčit přetížený vršek. Zkusit můžete:
- dýchání do břicha (položte překřížené ruce na podbřišek a představte si, jak dech sestupuje dolů pod vaše ruce, pozornost soustřeďte plně do břicha a pasu)
- pokud se vám líbí analogie s přesýpacími hodinami, zkuste si představit, že jste v horní části zaplněni pískem, postupně „upouštějte písek“ z hlavy, krku, ramenou, rukou a trupu, až se veškerá zrnka přesypou do spodní části těla (vnímejte, jak se horní část pomalu odlehčuje a vyprazdňuje a spodní je naopak plnější a plnější)
- jestliže potřebujete razantnější způsob, zkuste při svižné chůzi lehce podupávat střídavě levou a pravou nohou
- a hlavně méně přemýšlejte a více vnímejte srdcem 🙂
Tchaj-ťi pro každý den – odvaha
„Bojovníkem“ tchaj-ťi se může stát pouze ten, kdo má odvahu. Nejde o to, že bychom se vůbec nebáli, ale o to, že se svému strachu rozhodneme podívat do očí. Ne nadarmo se říká, že „strach má velké oči“. Vyhýbáme-li se něčemu, častokrát posléze zjistíme, že nebylo až tak čeho se bát, nebo že všechno je naším vnímáním „trošku pokroucené“; prostě, že realita je jiná.
Proto se vydejte na cestu odvahy! Udělejte něco, čeho se bytostně bojíte… a pozorujte, co se bude dít.
Rozhodněte se něco udělat/vyzkoušet/začít, nebo naopak s něčím skončit. Vyzkoušejte si, jaké to je selhat/prohrát. Mistr Jang tchaj-ťi čchüan Čeng Man-čching to hezky popisuje rčením: investujte do ztráty, protože ta vám často přináší více než vítězství. Dovolte si něco zkazit/nezvládnout/nevědět. Nebo zkuste vybočit z řady/nesouhlasit/odmítnout.
Prostě zkuste být sami sebou, hledat vlastní cestu a věřit, že tak, jak to dopadne, je to v pořádku!
Tchaj-ťi pro každý den – radost
Tchaj-ťi čchüan se lidé věnují z různých důvodů. Chtějí být zdravější, pružnější, chtějí se něco nového naučit, získat schopnost fyzické či psychické sebeobrany, přejí si získat vnitřní sílu, rovnováhu, zbavit se stresu…
Podle mistra Čchen tchaj-ťi čchüan Zhu Tiancaie je důležitým faktorem cvičení radost.
Co kdybychom zkusili oprostit se od všech očekávání a cvičili pouze ze samotné radosti z pohybu, z objevování dokonalosti těla, sami sebe a lehkosti nadčasového, bezobsažného plynutí. Co kdybychom si více užívali cestu a nesměřovali své myšlenky k nějakému cíli, protože cíl je v dálce. A my jsme zde… v přítomnosti. Možná se nám podaří zachytit to, co je skryto uvnitř v podstatě tchaj-ťi a života vůbec.
Zkuste se dnes při pohybu ponořit hlouběji než obvykle, dát průchod čisté radosti. A pak si tuto radost podržte i do dalšího „životního plynutí“. Držím palce, ať se vám to podaří!
Tchaj-ťi pro každý den – intenzita cvičení
Studenti se mě občas ptají, jak dlouho budou muset cvičit, než se „něco stane“ (rozuměj, než se uzdraví, zlepší jejich zdravotní stav, nebo než se cvičení naučí využívat v praxi), a jak často by měli cvičit. Každý je originál, a proto na každého platí jiná pravidla. Tradiční tchaj-ťi tvrzení „cvičíš málo, cvič víc“ je třeba s ohledem na životní podmínky, v nichž žijeme, brát s velkou rezervou.
Neznamená to, že nebudeme usilovat a pilně trénovat. Ale dávka a rychlost, které jednomu pomohou, druhého mohou skolit. Proto je lepší zhodnotit vlastní aktuální zdravotní podmínky, věk, kondici, možnosti, „náladu“… nedívat se kolem a cvičení, jeho intenzitu a frekvenci přizpůsobovat průběžně sobě a svému tělu. Vždy musíme také pamatovat, že důležitější je především cvičit správně, nikoli co nejvíce!!
Existuje jednoduchý test, který naznačí, jestli případně cvičíme správně, (ne)dostatečně (máme ubrat nebo naopak přitvrdit) nebo jestli je pro nás cvičení vůbec typově vhodné (žádná aktivita „neosloví“ všechny). Položme si prostou otázku, co nám cvičení přináší… cítíme se v dlouhodobém horizontu výrazně lépe, hůře nebo máme pocit, že se do něj musíme nutit a nikam to nevede. Důvodů může být samozřejmě vícero a je na nás, jestli nám tchaj-ťi stojí za to, abychom se pustili do hlubšího pátrání…
A podobné je to se vším, co děláme…
Tchaj-ťi pro každý den – rovná záda
Tchaj-ťi čchüan má nejrůznější nároky na postavení těla. Jedním z klíčových požadavků jsou rovná záda (respektive páteř), která slouží jako jedna z os otáčení při pohybu celého těla. Bez „vytažených“ zad nedochází ke správnému (tj. přirozenému, snadnému a efektivnímu) přelévání pohybu a síly mezi horní a spodní polovinou těla.
Z fyzického a zdravotního hlediska nás vzpřímená/rovná záda chrání před bolestí a poškozením páteře. Vyvěšená pánev a oblast kchua přirozeně vlastní vahou táhnou trup a břicho lehce dolů; vztyčená, správně posazená hlava s uvolněnými rameny zajišťují volné horní zavěšení. Tím dochází k jemnému protitahu, který drží obratle, ploténky a procházející nervy bez útisku od sebe, což umožňuje volný, plynulý, krouživý a bezbolestný pohyb. Srovnáním zad se vám zároveň otevře hrudník, uvolní plíce a zlepší se vaše schopnost dýchat.
Přirozeně rovná/vzpřímená záda v přeneseném slova smyslu naznačují sebevědomý postoj člověka. Před nikým a ničím se nehrbíme, na nikoho se nevyvyšujeme, jdeme zdravě vpřed…
Cvičení: Celý den dbejte na to, abyste měli pozvednutý vrcholek hlavy, bradu lehce zastrčenou. Spodní část těla naopak nechte poklesnout dolů, pánev je uvolněná a visí vlastní vahou k zemi. Protitah hlavy a pánve vám zajistí rovnou páteř (vsedě i vestoje), obratle a plíce se uvolní a vy se budete cítit lépe.
Cviky pro rychlé protažení a uvolnění
Bolesti hlavy často souvisí se zatuhlou šíjí a páteří. Zacvičte si, protáhněte tělo, stačí jen několik minut denně. Pár tipů na cvičení následuje 🙂 :
- Vyzkoušejte masáž krku podle mistra Yang tchaj-ťi Čeng Man-čchinga: Středem a dolní částí dlaně třete krk od ramen k zátylku a zpět. Taková masáž je podle něj efektivnější než různé kroucení a rozhýbávání hlavy a šíje.
- Rameno je nejpohyblivějším kloubem a na jeho pohybu se podílí okolo 30 svalů. Důkladně si promačkejte levou rukou pravé apravou rukou levé rameno až ke krku a zpět.
- Sevřete co nejvíce konečky prstů, zejména palce a ukazováčku, povzbudíte sliznice v ústech.
- Dejte si ruce do pasu, předkloňte se a krouživým pohybem trupu se protáhněte.
Tchaj-ťi pro každý den – stupně porozumění tchaj-ťi
V kolébce tchaj-ťi čchüan, ve vesnici Čchen-ťia-kou, mají kaligrafii související s různými stádii porozumění tchaj-ťi. Volně řečeno prochází student tchaj-ťi třemi stádii (ne)pochopení.
Nejprve „mysl nerozumí-tělo neumí“, tedy pohybu nerozumíte, a tudíž ani nevíte, jak ho máte provádět. Poté „mysl rozumí-tělo neumí“, v této fázi víte, co a jak byste měli dělat, ale vaše tělo není prozatím schopno splnit všechny nebo některé požadavky pohybu. A ve finále „mysl rozumí-tělo umí“. Protože rozumíte smyslu pohybu a dostatečně dlouho ho „pilujete“, daří se vám provádět ho správně.
Je zapotřebí si uvědomit nejen tato tři stadia, ale také to, že se většinou v rámci různých dovedností prolínají. Záleží na mnoha faktorech: kondici a dispozicích těla, tělesné a mentální paměti, bystrosti, představivosti, píli… Společné je to, že ať je kombinace těchto faktorů jakkoli (ne)příznivá, je nezbytná trpělivost a píle, abychom stejně jako v jakékoliv jiné disciplíně pronikli do hloubky.
Tchaj-ťi pro každý den – tělo-dech-mysl
Cvičení a filozofie tchaj-ťi čchüan nás učí propojovat tělo, mysl a dech. Snažíme se rozvíjet všechny tři složky a uvádět je do vzájemné rovnováhy, abychom žádnou z nich neopomíjeli nebo naopak neupřednostňovali. Používáme jak různé techniky, zaměřující se více na jeden z aspektů, tak sestavy, v nichž naučené spojujeme v jeden celek.
Zpočátku je nejjednodušší a nejviditelnější působení přes tělo – učíme se, jak správně používat trup, končetiny, páteř, svaly, klouby… a většinou je snadno patrné, jestli pohyb odpovídá optimálnímu vzorci nebo ne. Dech je mezistupněm mezi fyzickou a energetickou úrovní. Není sice hmatatelný, ale jsme schopni ho cítit a částečně na něj působit, a tím ovlivňovat i stav těla. Nejméně uchopitelná a nejvíce „neposedná“ je mysl… přesouváme se do oblasti podobné meditaci, tvůrčí představivosti, do sféry „neviditelné energie“. Důležité je pravidlo: „Kam směřuje naše mysl, tam proudí energie.“
Tchaj-ťi pro každý den – dokončování
Pokud jednu věc rozděláme a s plným vědomím ji nedokončíme, je často těžké pokračovat dál. Někdy nemáme dost trpělivosti nebo pokory. Někdy si nevěříme. Necháme si namluvit, že to takhle není správné. Nebo nevěnujeme tomu, co děláme, plnou pozornost a rozptylujeme se do více směrů. „Nakonec“ máme pocit jakéhosi nedokončení, marnosti, rozplizlosti, nestability, ztracenosti…
Asi je nad míru jasné, že když nedovaříme těstoviny, jídlo nebude za nic stát. Když nedomalujeme obraz, jeho „vyzařování“ nebude úplné. Nebo nedočteme-li knížku, přijdeme o pointu.
Podobné je to i se „složitějšími“ věcmi v životě. Je dobré přestat se zdviženou nohou čekat a konečně „došlápnout“… pořádně si odpočinout, vyspat se, dotáhnout péči o zdraví, vyházet všechno rozdělané a neužitečné, odstěhovat se, změnit práci, rozejít se, omluvit se, přestat oplakávat minulost (lidi, věci či situace) … prostě dotáhnout vše otevřené, z čeho nemáme dobrý pocit. Teprve pak se mohou otevřít další dveře!
Tchaj-ťi čchüan nás v malém a trpělivě učí, jak důležitá je fáze dokončení. Pokud totiž předchozí fázi pohybu ošidíme, ubíráme té další na smyslu a síle. Nevykroužíme-li dostatečně první půlku kruhu, ta druhá nebude mít správný tvar či dynamiku. Nepřeneseme-li dostatečně váhu z jedné nohy na druhou, překrok nebude plynulý a stabilní. Neotočíme-li se dostatečně vlevo (nahoru), pohyb vpravo (dolů) bude jen omezený. Nepovolíme-li dostatečně kyčle, znesnadníme si kroužení pasem a nebudeme dostatečně pružní. Bez plného, dokončeného nádechu, bude i náš výdech slabý.
A tak je v životě se vším! Každý konec je zároveň i počátek!
Tchaj-ťi pro každý den – pruživá síla
Jednou z dovedností, kterou pěstujeme při tchaj-ťi čchüan je tzv. pruživá síla (pcheng-ťing) – tělo drží silou zevnitř určitý tvar, zároveň je měkké a poddajné vůči vnější síle. Podobně jako rostlina… když se dotknete listu a lehce do něj zatlačíte, rostlina se nezlomí, ale „ustoupí“… když tlak pomine, vrátí se zpět do původního tvaru.
Podobně pružní bychom měli být nejen při cvičení tchaj-ťi čchüan, ale i v nejrůznějších životních situacích. Otevřená síla a odpor nás mohou zlomit. Proto raději poodstoupíme, povolíme se, zastavíme, přijmeme, odevzdáme… přitom zůstaneme „sví“ a až tlak života či situace pomine (vždy za nějakou kratší či delší chvíli pomine!), opět se v plné síle narovnáme.
Vzpomeňte si na toto pravidlo, až opět budete chtít odporovat něčemu, nad čím nemáte kontrolu. Podvolte se a vyčkejte!
Tchaj-ťi pro každý den – dvojité těžiště
Jednou z fatálních chyb při cvičení tchaj-ťi čchüan je dvojité těžiště. Rozložíte-li váhu mezi dvě místa, okamžitě ztrácíte schopnost otáčet se kolem jednoho středu, a tím i rychlost, pružnost a měkkost. Zůstanete tvrdí, nepřizpůsobiví a ztratíte správný cit pro pohyb a proudění síly.
V životě je to podobné. Zaměříte-li pozornost na více věcí najednou, ztrácíte přehled, energie se rozmělní do více směrů a výsledek je značně nejistý.
Z toho vyplývá, že při cvičení se soustředíme na jeden bod, jeden pohyb, jeden cíl. Podobně i v životě věnujeme pozornost jedné věci – na sto procent prožíváme to, co děláme: když jíme, jíme; když čteme, čteme; když kráčíme, kráčíme…
V praktické rovině si dvojité těžiště můžete vyzkoušet například při jízdě dopravním prostředkem. Rozkročte se na šíři ramen bokem ke směru jízdy, přeneste váhu rovnoměrně mezi obě nohy… po určité době přeneste váhu více na nohu ve směru jízdy. Stojíte-li s vahou více na jedné noze, máte větší stabilitu a jste schopni využívat druhou nohu k udržení rovnováhy mnohem efektivněji. Pro jistotu se za jízdy přidržujte, protože si dobrou radou chcete polepšit, ne uškodit 🙂 !
Tchaj-ťi pro každý den – bumerang: co vyšlete, to se vám vrátí
Konfuciánské rčení říká, že „nemáme činit druhým, co nechceme, aby oni činili nám.“ Wolf Lowenthal pak ve své knize vzpomínek na mistra Čeng Man-čchinga a jeho tchaj-ťi čchüan Nic vám netajím říká: TAO nás učí, že svět odráží to, co nosíme ve svém srdci. Jsme-li krutí a vznětliví, budeme žít v nepřátelském a nebezpečném světě, jsme-li mírumilovní a laskaví, náš svět bude bezpečný a láskyplný.
Podívejte se na svět kolem sebe a poznáte sami sebe. Pokud se vám tento svět nelíbí, změňte sebe!
Sluchový systém
Sluchový systém uvolníte jednoduchými cviky:
- zakryjte dlaní ucho a ukazovákem a prsteníkem druhé ruky na ni poklepávejte, potom ucho i ruce vystřídejte
- obdobně funguje, když bude třít o sebe ukazovákem a prsteníkem ruky položené na uchu
- přitiskněte dlaně na uši a pak rychlým pohybem ruce oddalte
„Oživení“ prstů
V minulém díle jsme uvolňovali zápěstí, dnes jsou na řadě prsty. Zejména při dlouhodobé práci na počítači je vhodné je trošku „probrat“ k životu, například prostřednictvím následujících cviků:
- Předpažte pravou ruku a postupně zavírejte prsty, až bude zavřená celá pěst, začněte malíčkem, poté následuje prsteníček… až k palci (dbejte na to, aby zavírání bylo skutečně postupné, nejde o spojitý pohyb všech prstů, ale o rotační pohyb prstů, zápěstí a celé paže až k rameni). Poté trénujte levou ruku. Ve druhém kole předpažte pravou ruku a provádějte zavírání v opačném směru, tj. začněte palcem, poté následuje ukazováček… až k malíčku, pak přejděte na levou ruku.
- Rozpažte paže do strany (lokty nechte níže než ramena). Nejprve co nejpomaleji střídavě propínejte prsty a zavírejte zpět do pěsti. Poté pohyb trošku zrychlete. A na závěr hýbejte prsty, co nejrychleji vám to půjde. Cyklus několikrát zopakujte a dejte si pozor na palce – rádi se „ulejvají“ 😃 .
- Opřete prsty o sebe (palec levé ruky spojte s palcem pravé, ukazováček levé s ukazováčkem pravé atd.). Oddalte palce a kružte jimi kolem sebe na jednu a pak na druhou stranu. Pak palce opět spojte, uvolněte ukazováčky a provádějte krouživý pohyb ukazováčků. Postupně vystřídejte všechny prsty (nejhůře vám pravděpodobně půjde kroužení prsteníčky, které jsou údajně těmi nejméně schopnými prsty).
- Ohněte ukazováček a prostředníček jedné ruky, obejměte jimi palec druhé ruky u kořene, lehce stiskněte a „projeďte“ prst až k nehtu, dvakrát zopakujte a přejděte na další prst. Až vystřídáte všechny prsty, proveďte masáž u prstů druhé ruky.
- Palcem a ukazováčkem jedné ruky uchopte palec druhé ruky, kružte s ním na jednu a poté na druhou stranu, vystřídejte všechny prsty a vyměňte ruce.
- Na závěr třete dlaně o sebe, pohlaďte prsty a hřbety rukou… (můžete přitom použít také masážní krém či gel).
- Máte-li čas, můžete si udělat vodní lázeň s přísadou éterického oleje.
Uvolnění zápěstí
Moderní člověk mnohem méně a nevhodněji používá zápěstí. Dříve se zadělával chleba, dojila zvířata, hrabalo seno a prováděla celá řada domácích prací, při nichž bylo zápěstí všestranně aktivní. Náš pohyb je omezen na ovládače, klávesnice, knoflíky, elektrické přístroje či těžké nástroje, které ovládáme pomocí jednostranných pohybů. Následkem toho dochází k omezení hybnosti celého zápěstí, zkrácení svalů, nedostatečnému prokrvení ruky, cítíme brnění, nebo trpíme moderními neduhy, jakými jsou např. syndrom karpálního tunelu (mj. podle statistiky jde o nejčastější nemoc z povolání), záněty a další nepříjemné stavy.
Pro „oživení“ a prokrvení zápěstí, obnovu pružnosti a odstranění bolestí zkuste během dne, třeba jako součást přestávky při práci, následující cviky:
- Zatněte ruce do pěstí (nedržte je však v napětí, jen je zavřete!), opřete je z boku o trup a otáčejte na jednu a poté na druhou stranu. Přitom lehce tiskněte ruce k trupu, aby došlo k mírnému protahování. Poté předpažte a pokračujte v kroužení před tělem s napjatými pažemi.
- Držte ruce a prsty propnuté v předpažení, při nádechu propnuté prsty a dlaně zvedněte nahoru, při výdechu je spusťte dolů.
- Ruce opřete dlaněmi o sebe (před trupem), tak aby prsty směřovaly vzhůru, ramena i lokty uvolněte. Nadechněte se a s výdechem se snažte protlačit předloktí co nejvíce dolů. Poté prsty obraťte směrem dolů, opět uvolněte ramena i lokty. A s výdechem tlačte předloktí směrem nahoru. Obdobně opřete o sebe hřbety obou rukou a spusťte lokty dolů.
- Propleťte prsty rukou, povolte ramena a lokty nechte viset volně dolů. Poté kružte spojenými dlaněmi nejdříve na jednu a poté na druhou stranu.
- Na závěr zápěstí uvolněte a před tělem volně vyklepávejte, jako byste chtěli setřást kapky vody.
- Poté třete dlaněmi o sebe do mírného prohřátí. Zahřátými dlaněmi si pohlaďte střídavě hřbety obou rukou a lehce promněte, promasírujte a pohlaďte zápěstí a vnitřní stranu předloktí.
Uvolnění krční páteře
Na problémy s krční páteří si stěžuje mnoho lidi. Na uvolnění zkuste hned po ránu několik cviků:
- Postavte se vzpřímeně, vrcholek hlavy táhněte nahoru, bradu lehce zastrčte dozadu. Poté hlavu pomalu předkloňte a otáčejte ji střídavě do prava a do leva, v krajní poloze se podívejte nahoru. Poté se vraťte do výchozí pozice.
- Hlavou pomalu otáčejte doprava a doleva, bradou pohybujte horizontálně, nenechte ji poklesnout. Dbejte na uvolněná ramena, nenechte je utéci dopředu ani dozadu.
- Z výchozí pozice uklánějte hlavu doprava a doleva (snažte se přiblížit uchem co nejblíže k rameni, přitom hlavu vytahujte z krku nahoru a obě ramena nechte uvolněná), můžete vyzkoušet i varianty, kdy se chytnete jednou rukou za hlavu a při úklonu lehce zatlačíte do hlavy nebo dáte jednu ruku dozadu, druhou ji chytíte a protahujete zároveň i paži.
- Z výchozí pozice hlavu pomalu vysouvejte střídavě dopředu a zpět dozadu, opět držte uvolněná ramena. Poté bradu vysouvejte střídavě doprava a doleva, obličej přitom míří neustále rovně dopředu (hlavu nesklánějte).
- Nosem opisujte pomyslné ležaté osmičky. Hlavu přitom stále držte vytaženou z krku, jakoby zavěšenou za temeno na pomyslné šnůrce.
- Propleťe ruce za hlavou, opřete je o týl. S nádechem zatlačte lokty dozadu, držte přitom uvolněná ramena. S výdechem předkloňte hlavu a ruka do ní lehce zatlačte.
Všechny cviky provádějte velmi pomalu a nezapomeňte zapojt dýchání (nádech do původní pozice, výdech do pozice protažení).
Tchaj-ťi pro každý den – vyváženost či míra věcí
V tchaj-ťi čchüan se používá nepřetržitý spirálovitý pohyb nazývaný navíjení hedvábného vlákna. Je inspirován způsobem, jakým bourec morušový vytváří hedvábí. Podstatou je soustavné napětí, které je třeba vyvíjet. Nelze táhnout ani příliš silně (jinak se nit roztrhne), ani příliš slabě (nestane se nic nebo se vlákno zacuchá).
Je důležité zná znát míru věcí, zlatou střední cestu, bez nepřiměřeného úsilí/tlaku či přílišné slabosti/poddajnosti. Při práci, cvičení, odpočinku, ve vztazích i dalších aspektech života.
„4 zásady cvičení tchaj-ťi: klidná mysl, uvolněné tělo, vytrvalost a vnitřní radost.“
Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai), velmistr tchaj-ťi čchüan, jeden z Buddhových bojovníků
Tchaj-ťi pro každý den – hranice jako vnitřní opora
Neměli bychom překračovat své vlastní hranice, ani bychom neměli druhým dovolit, aby pronikali na naše bytostné území. Ideální je zachovat si integritu a zůstávat pevně ve svém středu. Je to stejné jako v párovém cvičení tchaj-ťi čchüan (tchuej-šou). Pokud zatlačíme do partnera příliš (jdeme za hranice svého těla), jsme vykořeněni a ztrácíme rovnováhu. Pokud soupeř vnikne na naše území a my nejsme dost pružní, abychom odvedli jeho energii jinam, také ztrácíme rovnováhu.
V praktickém životě to může znamenat, že se násilně nevměšujeme do záležitostí druhých, ani nenecháme druhé, aby „režírovali“ náš vlastní život. Zkuste si uvědomit, jestli při vztahování se k druhým lidem nepřekračujete jejich komfortní zónu, nebo jestli se naopak oni nesnaží ovlivňovat vás podle svých představ. Stanovte si pevné a zdravé hranice!
Tchaj-ťi pro každý den – rozpouštění strachu
Má-li člověk strach, jeho tělo, duch i duše ztuhne, je v napětí… ztrácí pružnost a nemůže být uvolněný. Strnulost je však vlastností smrti, pružnost znamená život a plynutí. Tchaj-ťi kultivuje uvolnění a vyžaduje slovy Wolfa Lowenthala „ducha velké odvahy“.
Máte-li strach, zaměřte svou pozornost na své tělo. Uvědomte si, kde se váš strach usídlil a jak ovlivňuje vaše tělesné pochody a pocity. Pomocí dechu a mysli zkuste tělo přepnout do komfortnějšího režimu s menším napětím… to zpětně ovlivní i vašeho ducha, který postupně získá ztracenou rovnováhu.
Tchaj-ťi pro každý den – pevné kořeny
Abychom mohli „růst do nebe“, musíme mít pevné kořeny. Stejně jako strom se slabými kořeny neunese krásně košatou korunu, nebude mít člověk se slabýma nohama oporu pro horní část těla. A ne nadarmo se říká, že když začnou slábnout nohy, začne člověk „odcházet“.
Rozkročte se na šíři ramen, povolte mírně kolena a uvědomte si, jestli cítíte váhu těla po celé ploše chodidla, včetně prstů. Chodidla by měla přilnout k zemi a „zakořenit se“, jen tak poskytují stabilitu a oporu.
Zakořenění podpoříte stáním na jedné noze. Zkuste střídavě stát ne jedné a na druhé noze po dobu cca pod dobu asi 3−5 minut, ráno a večer. Dobu můžete prodlužovat a postoj snižovat. Mysl soustřeďte do tan-tchienu (místa cca 2−3 cm pod a za pupíkem).
Tchaj-ťi pro každý den – uvolnění
Kdykoli si během dne vzpomenete, projděte mentálně celé tělo a uvědomte si, v jaké části cítíte napětí. S výdechem zkuste toto napětí rozpustit. Nejčastěji se napětí vyskytuje v oblasti šíje, ramen a beder.
Tchaj-ťi pro každý den – rovná páteř
Tchaj-ťi není o cvičení sestav, ale o vstřebání dovedností. Proto zkuste každý den „myslet“ na jednu dovednost, kterou vás tchaj-ťi učí: Celý den dbejte na to, abyste měli pozvednutý vrcholek hlavy, bradu lehce zastrčenou. Spodní část těla naopak klesá dolů, pánev je uvolněná směrem dolů. Protitah hlavy a pánve vám zajistí rovnou páteř (vsedě i vestoje), obratle a plíce se uvolní a vy se budete cítit lépe.
Vědomé lenošení
Zkuste si zalenošit několik hodin, půl dne nebo i celý den… Berte to jako investici do sebe a formu udržování zdraví. Odpočinek je součástí vyváženého životního stylu. Navíc zjistíte, že i bez vás se svět točí dál…
Pokud se neposloucháte a přetěžujete tělo a mysl, onemocníte. Pak strávíte několik hodin, dní či týdnů v posteli či v jiné nečinnosti, ale bude to mnohem méně příjemné, než když se pro to rozhodnete vědomě.
Uvolnění a vnitřní tchaj-ťi úsměv
Aby váha a energie v těle mohla klesnout, musí se celé tělo dostatečně uvolnit. Na končetiny a trup poukazují učitelé poměrně často, ale stejnou měrou bychom se měli věnovat hlavě, zejména obličejovým partiím. Pokud jste příliš v hlavě, moc přemýšlíte nebo máte napjaté či ztuhlé svaly, energie zůstává nahoře a nikdy se vám nepodaří skutečně „zakořenit“.
Jak jste na tom, si můžete vyzkoušet okamžitě. Projděte si v duchu celý obličej: Jaký pocit máte na čele? A co tváře, oči, spánky, nos, rty, čelisti, brada? Jsou uvolněné nebo máte svaly zaťaté a uvnitř jste příliš soustředění či „zamračení“. Pokud jste si uvědomili, že v obličeji používáte sílu, která tam být nemusí, zkuste následující relaxační cvičení:
Pohodlně si sedněte nebo lehněte a zavřete oči. Několikrát zhluboka vydechněte a představte si, že vám někdo přiložil na obličej příjemně vyhřátý ručník, že vám na obličej stéká teplá voda nebo vás hladí jemný vánek nebo něčí ruce. Postupně se soustřeďte na všechny části obličeje. Začněte čelem: pod hebkým dotekem ručníku, vody či vánku se postupně napětí uvolňuje, vyhlazuje, občerstvuje… Máte-li pocit, že napětí povolilo, jděte dále. Soustřeďte se stejným způsobem na oči a svaly okolo očních důlků, nos a oblasti kolem něj, tváře, čelisti a bradu.
Na závěr si představte, jak se uvnitř vás rozlévá vnitřní úsměv, který vám jen lehce vytvaruje koutky úst 🙂 a už vám zůstane!
Musíme… a nebo NE?
Každý máme seznam věcí (ať už pomyslný či skutečný), které „musíme“ vyřídit. Je tomu ale skutečně tak? Možná ono nepříjemné „musíme“ existuje jen v našich hlavách. Možná ho můžeme přetvořit v „můžeme“, „chceme“, a nebo taky „vůbec nemusíme“. Pokud vás napadne spousta protiargumentů, proč to nejde… doporučuji porozhlédnout se ve svém okolí po někom, kdo je živým důkazem toho, že to SKUTEČNĚ JDE a není to žádné „sci-fi“.
