FB offline 2024

Vítejte na stránce, na níž najdete některé příspěvky zveřejňované souběžně na facebookové stránce časopisu. Je určena těm, kteří nemají FB účet nebo čtenářům, kteří chtějí mít všechny články „po ruce“. Věříme, že příspěvky vás inspirují k zamyšlení a zlepšení vašeho života či cvičení!

Příspěvky z minulých let naleznete po kliknutí na:
FB offline 2021
FB offline 2022
FB offline 2023

 

Divider - řekli o tchaj-ťi

 

Stárnutí – Jak se ztotožňujeme s kolektivními programy?

Čísly vyjádřený, chronologický věk nemá sám o sobě žádnou moc. Moc má naše víra o stáří, to, co o něm držíme v mysli, a všechny systémy přesvědčení, které přicházejí a které jsme přijali během let. První věc, kterou si musíme uvědomit, je, že máme na výběr. Můžeme se rozhodnout být jiní a zbavit se systémů víry, které jsme přejali z naší rodiny. Můžeme se ohlédnout a najít, odkud pocházejí systémy víry o středním věku a procesu stárnutí. Co je utváří?

Pokud chceme vědět, které životní scénáře jsme přijali za své. Stačí jen podívat se na vlastní život a na naše fyzické já. Fyzické já odráží, co jsme přijali. Ani si to již nemusíme pamatovat. Podíváme-li se na tělo, můžeme vidět, jaké programy byly přijaty, jaké byly jeho systémy víry, co bylo považované za cenné nebo milované nebo naopak čeho se člověk bál a co se projevilo, protože v mysli byl držen strach.

Člověk je podřízen tomu, co drží v mysli. Tyto systémy víry, přesvědčení a vzorce můžeme identifikovat a vědět, že máme možnost je změnit. Volba je na každém z nás. Můžeme být velmi aktivní a plní energie do pozdního věku, můžeme vést velmi významný a cenný život, který je velmi radostný, a naše fyzické zdraví může pokračovat až do samého konce.

Náš život, naše tělo a to, co se nám děje v životě, jsou projekcemi toho, co dosud držíme v mysli. Prožívat znamená promítat vlastní systémy víry do fyzického světa. To, co držíme v mysli, se projevuje, a my, když vidíme tento vzorec, máme na výběr. Začínáme si uvědomovat, že pokud to, co prožíváme, je důsledkem toho, co držíme v mysli, pak můžeme změnit prožívané tím, že změníme to, co držíme v mysli.

Musíme změnit svůj systém víry, podle kterého jsme dosud fungovali, a vyměnit jej za pravdu, že jsme nekonečné bytosti a podléháme pouze tomu, co držíme v mysli. Pokaždé, když se objeví nějaké negativní přesvědčení, je nutné ho ihned zrušit a trvat na pravdě. Kolektivní vědomí, energetické pole světa musíme neustále potlačovat, protože nás jím svět stále znovu programuje. Program se může vrátit dokonce i jen vyslechnutím náhodné poznámky. Ke zrušení všech systémů přesvědčení je nutná bdělost.

Jak jsem si vyléčil zrak

Zažil jsem to se svým zrakem a brýlemi. Padesát let jsem nosil bifokální brýle. V naší společnosti existuje víra, že střední věk přináší změny zraku. V době, kdy jsem se zabýval tímto výzkumem, jsem se ve své třídě podělil o zkušenosti s uzdravením z fyzických nemocí (vyjmenoval jsem asi 15 až 20 nemocí, kterých jsem se zbavil), když někdo řekl: „Jak to, že stále nosíte brýle?“ Odpověděl jsem: „Aha, na tom jsem nikdy nepomyslel.“ Nikdy jsem nepomyslel na to, že celý mechanismus vidění je dalším projevem mých systémů víry.

A tak jsem začal svou víru o očích zkoumat a začal ji rušit a prohlašovat, že jsem nekonečná bytost, která nepodléhá omezením, například přesvědčení, že potřebuji nosit brýle. Proces trval šest týdnů a během té doby jsem skoro nic neviděl, protože jsem brýle vůbec nenosil. Byl jsem současně krátkozraký i dalekozraký a také jsem měl astigmatismu. Nemohl jsem temnic číst ani jsem neviděl nic dál od sebe.

Asi po šesti týdnech, během nichž jsem tuto víru neustále a důsledně opouštěl, jsem se nakonec jen vzdal a uvědomil jsem si, že součástí této techniky je zbavit se odporu k tomuto systému víry. Pak jsem řekl: „Inu, bože, pakliže už nikdy nebudu vidě, tak tedy holt už nikdy nebudu vidět.“ A pak jsem to úplně pustil a úplně se odevzdal vyšší moci. A ještě jsem řekl: „Ať si to přeješ jakkoli, souhlasím s tím.“

Jaká je Boží vůle pro nás? Boží vůle je naše plné a dokonalé štěstí, celistvost a jednota. Po odevzdání se Boží vůli se po celoživotním nošení brýlí můj zdravý zrak najednou vrátil – v jediném okamžiku – a byl naprosto dokonalý.

Zdroj: Léčení a uzdravení – David R. Hawkins, M.D., PH.D.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Stárnutí – Jak se ztotožňujeme s kolektivními programy?


Co dělat při vnitřní frustraci?

„Řešit vnitřní frustraci vnější změnou nikam nevede. Změny je třeba činit nejprve uvnitř sebe samých – to je největší vítězství a nejcennější zkouška. Jakmile změním svoje vnitřní nastavení a postoj, je jen otázkou času, než se změny projeví i v reálném životě.“

Úryvek z článku Neberte život ani práci příliš vážně – vše pak zvládnete lépe novináře a kouče Jana Menděla (Meduňka 2/2020)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnitřní frustrace


Metamorfóza motýla a člověka

Housenka a motýl, jakkoliv jsou odlišní, jsou jeden a tentýž tvor. Housenka prožívá ve svém těsném těle velmi omezený svět, který považuje za svou realitu. Věří, že jediným smyslem jejího života je žrát a růst. Aby mohla růst, musí několikrát svléci napnutou kůži, jednoho dne však ani to není nutné. Poslední vrstvu již nelze sundat. Nastává fáze „smrti“. Housenka ví, že teď její život končí. Vyhledá místo, kde se může odevzdat „smrti“. Transformace v motýla vyžaduje, aby se tělo housenky zcela rozpustilo na části. Malá housenka brzy přestane existovat, ale některé její buněčné struktury se zázračně promění ve zcela novou bytost – nádherného motýla.

I my můžeme projít velmi podobnou proměnou. Děláme si to však mnohem těžší nežli malá housenka, poněvadž této změně odoláváme. Svým nejhorším odpůrcem na této cestě jsme my sami – věříme totiž svým myšlenkám. Ty nás velmi sofistikovaně přesvědčují o tom, jak jsme bezmocní, malí, bezvýznamní a bezcenní. Považujeme svůj vlastní myšlenkový odpad za svoji pravdu, a nechápeme, že všechno to tlachání v naší hlavě nemá absolutně nic společného s realitou.

Ve skutečnosti na nás není nic chybného! Nejsme ani malí, ani bezmocní – jsme neuvěřitelně rozsáhlé, kreativní a zcela propojené vibrační pole nejčistšího vědomí. Jsme VŠE, co hledáme; pouze to v tuto chvíli nevidíme, neboť jsme to zapomněli. Jakou housenka nevíme, že na nás čeká druhý, úplně jiný život.

Zdroj: Devět dní nekonečna – Anke Evertz
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Metamorfóza motýla a člověka


Již teď jsi vším, co hledáš!

Všichni jsme jako nesmírné množství kapek vody, jež společně tvoří moře. Žijeme zde na Zemi v nejrůznějších kulturách, řídíme se rozmanitými vírami či přesvědčeními a podléháme nejrůznějším vlivům. Všichni v sobě nosíme svoji vlastní, velmi individuální pravdu a zažíváme svoji vlastní realitu. Přesto všichni pocházíme ze stejného Zdroje.

Všichni jsme prostoupeni jeho barevnými spektry a jeho tóny – a jsme s ním neoddělitelně spojeni. Zdroj je Absolutno. Pro něj neexistuje nic „správného“ či „nesprávného“, nic „dobrého“ nebo „špatného“, žádné „ano“ či „ne“. Pro něj má všechno stejnou hodnotu, všechno je v jeho očích rovno-cenné, a každý má vždy možnost čerpat z jeho bohatství.

Stvoření, Bohu anebo jakkoliv chceme Zdroj nazývat, je „lhostejné“, jak žijeme. To však neznamená, že mu na nás nezáleží. Pro Zdroj neexistuje hodnocení jako „dobře provedené“ nebo „špatně provedené“, to všechno jsou čistě lidské definice. Vše, co se děje, má z pohledu Zdroje stejnou hodnotu, je plnohodnotné a slouží výhradně a jedině kreativní hře neustálého přetváření sebe sama.

Stvoření chce, abychom se uznali a přijali jako stvořitelné sebe samých, sbírali zkušenosti a skrze ně se rozvíjeli. Chce, abychom činili kreativní rozhodnutí a poznávali jejich následky, bez ohledu na to, jaké jsou. Jelikož neexistuje žádné hodnocení, z hlediska Zdroje nezáleží na tom, zda trpíme, nebo jsme šťastní. Všechny bolestivé zkušenosti, do nichž se obvykle „úspěšně“ vmanévrováváme sami, přesto mají velký smysl. Utrpení v nás vytváří tlak; a právě ten nás nakonec přivede k tomu, abychom něco ve svém životě změnili.

Zdroj: Devět dní nekonečna – Anke Evertz
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Již teď jsi vším, co hledáš!


Naše tělo

„Tělo, v němž žijeme, je na nás závislé!
Jsme zdrojem jeho energie a elektřiny,
kterou potřebuje tato neuvěřitelná síť informací,
aby mohla existovat v hmotném světě.“

Luis Angel Diaz, lektor a autor knih o sebeléčení
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Naše tělo


Mistr Čou – Pán od říčky Lien – a jeho obrazec tchaj-ťi

Obrazec monády tchaj-ťi je tradičním symbolem čínské filosofie, jehož vznik se předpokládá současně s dobou vzniku Knihy proměn – I ťing. Z výkladů principu tchaj-ťi má asi největší význam „Obrazec tchaj-ťi“ od filosofa a fyzika dynastie Sung (960-1279) Čou Tun-i, jiným jménem Čou Mao-šu (1017-1073).

Ten si zamiloval vrchol hory Lu-šan a na jejím úpatí si postavil studovnu. Před studovnou tekla říčka, která pramenila pod vrcholem Lien-chua-feng a dostala jméno Lien-si. Stejně tak Čou získal pseudonym Pán od říčky Lien.

V úvodu výkladu k obrazci tchaj-ťi od mistra Čou se píše:
„Wu-ťi (původní prvopočátek, chaos) se mění v tchaj-ťi. Tchaj-ťi se pohne a zrodí jang. Pohyb vyvrcholí a přejde do klidu. Klid zrodí jin. Klid dosáhne vrcholu a zase je pohyb. Jednou pohyb, jednou klid. Vzájemně jsou tím počátkem. Dělí se na jin a dělí se na jang. Tak nastávají dva principy. Jang se mění a jin se spájí. Tak rodí se voda, oheň, dřevo, kov, půda… “

Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mistr Čou a jeho obrazec tchaj-ťi


Strom v zimě

To je čas skryté regenerace. Mlha se válí nad zemí. Mráz zamrazí celou krajinu.

A strom stojí. Stojí sám a tichý. V temnu časného rána příroda spí. Kolkolem se nepohne ani větvička.
Strom stojí tiše v temnotě jako skála – jako sloup na dvoře prázdného chrámu.

Vzdálený zvuk se prořezává tichem. První paprsky světla pronikají na zem.
Stíny stromů mizí s rozbřeskem, ale stromy nehnutě stojí.

Země pod stromem je zmrzlá. Kůra nad zemí je chladná, větve nehybné.
Kolemjdoucí se může ptát, zda vůbec strom na jaře ožije.

Ale země je hluboko vespodu teplá. Váha celého stromu klesne do kořenů.
Těm je jedno, že na povrhu půda zmrzne, rostou ke středu země.

Strom se nebojí. Jednou byl semínkem: ví, že ho strom podrží. Ve dřeni stromu je stále vitalita.
Kolem jeho páteře se ze země vynořuje nový život, který raší, i když bílé sněhové vločky dosedají na tichý nehnutý strom.

Zdroj: Čchi-kung Cesta energie – Lam Kam Chuen (Umění zvládnutí vnitřní síly prostřednictvím cvičení čchi-kungu)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Strom v zimě


Pomalé dýchání zvyšuje množství kyslíku v krvi

Při normální dechové frekvenci absorbují naše plíce ze vzduchu jen asi třetinu dostupného kyslíku. Většinu opět vydechneme. Pokud se budeme nadechovat pomaleji, umožníme plicím, aby během menšího množství nádechů nasály více kyslíku.

Když budeme běhat každý den rychleji, zatímco vaše dechová frekvence se ustálí na patnácti až dvaceti nadechnutích za minutu, pochopíte pravý význam slova kondice. Dýchání je jako veslování. Milion krátkých, překotných záběrů vás sice dostane do cíle, ale v porovnání s rychlostí a efektivitou dlouhých, pomalých záběrů není ničím.

Dýchání jako modlitba

Pomalému dýchání se říká i jinak: modlitba. Když buddhističtí mniši odříkávají svou nejznámější mantru Óm mani padme húm, každá vyslovená fráze trvá šest vteřin, a než se znovu zopakuje, mají mniši šest vteřin na nadechnutí. Zpěv mantry sa ta na ma, jedné z nejznámějších technik v Kundaliní józe také zabere šest vteřin (a následně šest vteřin na nádech). Technika zvaná khéčarí, jejímž cílem je podpořit fyzické i spirituální zdraví a překonat nemoc, zahrnuje umístění jazyka nad měkké patro tak, aby směřovat k nosní dutině. Pomalé, hluboké nádechy a výdechy během této pozice zaberou vždy šest vteřin. Japonci, Afričané, Havajci, domorodí Američané, buddhisté, taoisté, křesťané… Všechny tyto kultury a náboženství rozvinuly podobné modlitební techniky, v nichž se uplatňují tytéž vzorce dýchání. A pravděpodobně mají také všechny tentýž zklidňující účinek.

Dva renomované newyorští lékaři profesoři, Richard Brown a Patricia Gerbargová, použili tentýž vzorec dýchání při léčbě pacientů s úzkostmi a depresí. Ukázalo se, že nejúčinnější byl styl dýchání odpovídající vzorci růžence, tj. když celková délka nádechů a výdechů za minutu dosáhla strašidelné symetrie. 5,5 vteřiny trvající nádech a 5,5 vteřiny trvající výdech, to vše 5,5krát za minutu.

Tomuto dýchání se začalo říkat rezonantní, nebo také koherentní dýchání. Tato technika nevyžaduje žádné zvláštní fyzické ani mentální úsilí nebo čas. Můžeme ji praktikovat kdykoli a kdekoli.

Zdroj: Dech: Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pomalé dýchání zvyšuje množství kyslíku v krvi


Den v radosti

„Každý den bez radosti je promarněný a neprožitý do hloubky. Všechno, co vám nepřináší pravou radost, svědčí o tom, že se ještě skutečně nemilujete. To sice neznamená, že byste měli dělat jen to, do čeho se vám právě chce, protože pak se stanete otrokem svých nálad. Znamená to dělat s radostí to, co je třeba, protože to je potřebné a správné.“

Zdroj: Kurt Tepperwein v knize Tvůj život mistra
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Den v radosti


Tok čchi

Tok čchi je řízen myslí. Jestliže naše nepokojná mysl přestane těkat a zklidní se, začne přirozeně shromažďovat energii čchi. ta bude proudit po drahách a kumulovat se v centrech. Duševní a tělesná síla pak bude přirozeně narůstat. Se stavem mysli však souvisí pocity. I pouhé pocity nás mohou budovat nebo rozbíjet!

Jedinou skutečnou realitou je osobní prožitek. To. co teď vnímám, čím teď žiji. Cíl našeho života není dán bodem, ke kterému bychom se blížili, je dán způsobem, jakým teď po naší cestě jdeme.

Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tok čchi


Nové začátky

Rozhodneme-li se pustit do něčeho nového, možná si přejeme to udělat, ale zároveň můžeme cítit pochybnosti. Když se rozhodneme dělat něco nového, je proto dobré vnitřně zvážit, jestli je toto rozhodnutí v souladu s naším vlastním srdcem. Poznáme to podle pocitu vnitřního rozpínání a radosti.

Cítime-li, že je to skutečně naše správná cesta, přesto je dobré si své pochybnosti a strachy, které můžeme pociťovat, uvědomit, protože jsou známkou toho, co v sobě můžeme vyléčit. Zaměříme se však na své rozhodnutí – na pocit vnitřní rozpínavosti a radosti.

Zdroj: Christina Von Dreien (řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nové začátky


Mudra moudrosti a mudra vědomí: podobnosti a rozdíly

Podobnosti

  • U obou muder se dotýkají špičky palců a ukazováků, ostatní prsty jsou volně natažené.
  • Obě mudry lze použít jako ochranu před negativní energií.
  • Obě směrují dýchání do dolních částí plic, což uklidňuje a je zdravé.
  • Jestliže vytočíme dlaň vpřed, lze tak předávat moudrost nebo poznání.

Rozdíly

  • Dlaň obrácená nahoru ke slunci přijímá více teplé a zářivé energie.
  • Dlaň obrácená dolů k zemi přijímá více chladné energie země. Tato mudra je navíc nenápadná a lze ji použít např. při cestování.

Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mudra moudrosti a mudra vědomí


Samota

Samota lidi děsí, ale není to nic strašného. Když člověk dokáže plně vnímat třeba strom, najednou není sám. Právě chvíle, kdy není vytrhován neustálou interakcí s druhými, přináší možnost usebrání a uvlastnění celého světa ve smyslu legeín – nahoře bohové, dole lidi, země a svět. Ta čtveřina se jako by vcucne do člověka a všechno je v něm. V té chvíli v sobě má nejvíce Bytí, a jak říká F. Hölderlin, člověk se pak podobá polobohům. Může pocítit tišinu duše, která člověka léčí a vyživuje jeho duši. Když to nepozná, je jeho život moc těžký, plný nemocí i zoufalství.

Lidé se však své třinácté komnaty, kterou nikdy neotevřeli, bojí, a právě proto nechtějí být sami, aby na ně ti běsi a běsíci nedolehli. Nemají na to odvahu, a tak si radši chtějí pořád užívat a zajišťovat se.

Když ale člověk odvahu sebere, pozná, že fyzické osamění nemusí přinést vnitřní pocit opuštěnosti, ale naopak ho to může přivést k propojení se vším čili do jednoty.

Zdroj: úryvek z rozhovoru Život není zadarmo – Prof. Anna Hogenová (Meduňka1/2021)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Samota

P.S. Také tchaj-ťi čchüan, pokud praktikujeme o samotě, nám pomáhá nahlédnout do svého vnitřního světa, testuje naši odvahu, vytrvalost, schopnost spolehnout se na sebe, odhaluje naše slabosti a pomáhá vidět dokonalost makro i mikrosvěta…


Tři kvality podle indické tradice

Tyto kvality se navzájem ovlivňují a přecházejí podle okolností jedna v druhou.

  • Čistota (sattva): Dává pravdivost, jednoduchost, vyrovnanost a vede k osvícení.
  • Chtění (radžas): Jedná se o dynamickou, neklidnou kvalitu, ta souvisí s dosahováním cílů, uspokojováním tužeb a ctižádostí.
  • Temnota, nevědomost (tamas): K jejím rysům patří tupost, lenost, negativní emoce atd.

Dávní mistři radí přeměňovat temnotu na chtění a chtění na čistotu, protože přeměnit temnotu rovnou na čistotu by bylo příliš obtížné. Ale pozor, aby to nedopadalo opačně. Někomu zachutná dobré jídlo a dvakrát si přidá (radžas), pak je v útlumu a bolí ho břicho (tamas). Lepší by bylo si včas uvědomit přílišný apetit (radžas) a přeměnit ho v rozumnou sebekázeň (sattva).

Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tři kvality podle indické tradice


Jak v těle putuje náš dech

Každý náš nádech putuje hrdlem dolů kolem hrany zvané tracheal carina, místa, kde se průdušnice dělí na průdušky, jež vedou do levé a pravé plíce. Dech se poté natlačí do menších trubiček, průdušinek, a nakonec dorazí do slepé uličky v podobě pěti set milionů plicních sklípků. Dál se s ním děje něco složitého a matoucího. Možná vám to pomůže pochopit následující analogie.

Představte si, že se chystáte na vyhlídkovou plavbu po řece. Čekáte v loděnici, než přijede loď. Pak projdete bezpečnostní kontrolou, nalodíte se a opouštíte břeh. Něco podobného se děje s molekulami kyslíku v plicních sklípcích. Každá z těchto maličkých „loděnic“ je obklopená plazmovou řekou plnou červených krvinek. Když tyto buňky proplouvají kolem, molekuly kyslíku proskočí membránou plicních sklípků a nalodí se na ně.

Buněčná výletní loď je plná jakýchsi kajut. V krvinkách je to protein, který se jmenuje hemoglobin. Kyslík se usadí uvnitř hemoglobinu a červená krvinka pokračuje v plavbě dál do těla. Jak krev prochází tkáněmi a svaly, kyslík vyskakuje z lodi a dodává hladovým buňkám palivo. Když se vylodí, nastoupí na loď další pasažér – oxid uhličitý, „odpadní produkt“ našeho metabolismu. Výletní loď se potom vydá zpátky do plic.

S odchodem kyslíku krev ztmavne. Krev v žilách začne působit modře (i když je ve skutečnosti tmavě červená), a to kvůli tomu, jakým způsobem světlo proniká kůží. Modré světlo má kratší a silnější vlnovou délku než jiné barvy, a proto také oceán a obloha vypadají zdálky modře.

Výletní loď obepluje celé tělo a vrací se do svého přístavu v plicích. Oxid uhličitý zde opouští organismus. Skrz plicní sklípky a hrdlo se dostane do úst nebo nosu, odkud ho vydechneme ven. S novým nádechem se nalodí další kyslík a celý proces začíná nanovo.

Každá zdravá buňka v těle je poháněna kyslíkem a takto ho získává. Plavba trvá přibližně minutu a celková čísla jsou ohromující. Uvnitř každé z pětadvaceti bilionů červených krvinek najdeme 270 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje kajutu pro čtyři molekuly kyslíku. To je miliarda molekul kyslíku, jež se naloďují a vyloďují při každé plavbě v červené krvince.

Zajímavost: Jak výdech souvisí s redukcí váhy? Oxid uhličitý v každém našem výdechu něco váží. Vydechujeme více váhy, než vdechujeme. Naše tělo nehubne jen díky mohutnému pocení a „spalování“. Hubneme s každým výdechem. Z každých 54,5 kilogramu tuku, jehož se naše tělo zbavilo, odešlo 3,8 kilogramu plícemi. Většina z toho je oxid uhličitý a trocha vodní páry. Zbytek vypotíme nebo vymočíme. Plíce jsou pro naše tělo regulátorem váhy.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak v těle putuje náš dech


Síla slov

Naše slova mají velkou sílu. Pro druhé mohou být požehnáním. Pokud někomu řeknete: „Přeju ti štěstí“, posíláte mu štěstí. Slova, dopisy – vše má své vědomí. Jsou to též bytosti, které mají svůj vliv. Takže se vždy ptejte sami sebe: „Nač teď právě myslím, co cítím, co říkám?“ Vaše činy jsou důsledkem těchto tří činitelů. Pokud jsou všechny čtyři části – vaše myšlení, cítění, mluva a jednání – orientovány na dobro, stáváte se majákem světla.

Zdroj: Vědomí vytváří mír – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Síla slov


Hojnost

Začátkem nového roku lidí si lidé přejí různé věci a dávají si předsevzetí. Například je možné, že toužíte po větší hojnosti. Co vás přitom napadne jako první? Mnoho lidí má hojnost spojenu s fyzickými věcmi. Mít po fyzické stránce vše, co potřebujeme, také patří k hojnosti, ale hojnost znmená mnohem více. Třeba to, že můžete dělat to, co vás těší, cítíte uvnitř sebe lásku a máte čas na věci, které jsou pro vás důležité. Protože pouze tehdy, když nepociťujete časový tlak, můžete cítit spojení se svým vnitřní já a svou duší. Vaše duše JE hojností, láskou a klidem. Hojnost nevychází zvenčí, ale zevnitř. Je to pocit. A ten přeji vám i nám všem do nového roku.

Christina Von Dreien (řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Hojnost

 

Print Friendly