Vítejte na stránce, na níž najdete některé příspěvky zveřejňované souběžně na facebookové stránce časopisu. Je určena těm, kteří nemají FB účet nebo čtenářům, kteří chtějí mít všechny články „po ruce“. Věříme, že příspěvky vás inspirují k zamyšlení a zlepšení vašeho života či cvičení!
Příspěvky z minulých let naleznete po kliknutí na:
Zajímavosti 2021
Zajímavosti 2022
Zajímavosti 2023
Co se děje při zkušenostech s drogami a alkoholem – setkání s polem extáze
Silně atraktivní, radostné energetické pole Extáze (pozn.: podle Davida Hawkinse se každý člověk pohybuje podle úrovně vědomí v určitém poli, do 200 jsou to pole negativní a výše pole podporující život, pozitivní. Úroveň Extáze je cca na hladině 500), energetické pole samotného života, je jako slunce, které stále svítí. Nižší energetická pole připomínají mraky, které brání prožívání jeho světla. Droga nebo alkohol zablokují prožívání nižších energetických polí a nakrátko umožní zkušenosti s vyšším energetickým polem. Kdybychom dokázali zablokovat všechna energetická pole pod úrovní 560, prožívali bychom to, co zbývá, a to je energetické pole Extáze.
Existuje dokonce umělá droga s názvem extáze, vytvořená speciálně pro zablokování prožívání energetických polí pod 560. Pomocí drogy se farmakologicky zablokovalo prožívání nižších energetických polí a umožnilo se nerušené prožívání pole vyššího. Vypadá to tak, že si člověk, který je plný strachu, smutku, lítosti a úzkosti, dá dvě sklenky Martini a najednou dočasně přeskočí nižší energetická pole a dostane se na energetickou úroveň přibližně 500, kterou lze nazvat „sladká“.
Je to pole, kde každého vlastně tak nějak milujeme a jsme ochotni mu odpouštět. Jsme velkorysí, bezstarostní, a když jsme v tomto stavu, všechny děti nás milují. Nosíme jim domů hračky a manželce květiny. Tento energetický stav je vyhledáván pomocí drog právě proto, že blokuje nižší energetické hladiny. Jsou to zážitky návykové, protože mysl, jakmile tento stav zakusí, se k němu chce vracet.
Jestliže požádáme osoby, které mají problém s návykem na alkohol či drogy, aby popsaly, co vlastně hledají, zjistíme, že ve skutečnosti hledají vnitřní stav vědomí. Droga samotná je vlastně vůbec nezajímá. Je pouze mechanismem, jediným momentálním způsobem, o kterém vědí, že je k tomuto stavu dovede. Je pro ně způsobem, o kterém vědí, že je k tomuto stavu dovede.
Člověk se stává závislým na energetickém poli a má touhu vrátit se do něj.
Je za to ochoten zaplatit značnou cenu, protože mysl začíná požadovat návrat do extáze bez ohledu na náklady. Ochota platit se časem zvyšuje, takže si nakonec vyžádá samotné tělo. Pro ty, kteří se této úrovně vědomí s drogou nedotkli, je to nepochopitelné. Závislý člověk je ochoten všechno obětovat, jen aby se vrátil do energetického pole, které nazýváme Blaženost – vnitřní Śangri-La (pozn.: stav bezpodmínečné lásky na úrovni přibližně 600).
Totéž se děje s lidmi, kteří se drog nikdy ani nedotkli. Řízením osudu nebo na základě předchozí duchovní práce vystoupají do energetických polí vyšších stavů a jsou ochotni vzdát se moci, peněz, postavení a titulů ve světě a věnovat svůj veškerý čas a energii, jen aby se do tohoto stavu vědomí vrátili.
Existuje vrozené vnitřní uvědomování toho, co je skutečně pravdivé. Oproti tomu, snažit se setkat s pravdou cestou závislosti je falešné. Tato cesta nefunguje. Závislosti na alkoholu nebo drogách není nutné se vzdát proto, že jsou špatné, nýbrž proto, že nefungují. Při používání drog a alkoholu totiž sílí ztráta vnitřní sebeúcty a současně sílí i negativita a škodlivost nízkých energetických polí. V životě člověka je to začátek prožívání velmi negativních událostí. Mohou se začít rozpadat vztahy, dostavují se ztráty např. kreditní karty, postavení, fyzického zdraví a fungování tělesných orgánů, což je znakem pádu na dno způsobeného popíráním pravdy. Odmítání pravdy na úrovních pod 200 je způsobováno tím, že lidé umísťují svou moc mimo sebe. Závislá osoba se vzdala zdroje svého štěstí a smyslu života, promítla ho na vnější svět a dala moc drogám nebo alkoholu, tedy určité látce ležící mimo ni samotnou.
Zdroj: Léčení a uzdravení – David R. Hawkins, M.D., PH.D.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co se děje při zkušenostech s drogami a alkoholem
Vědomé jezení (mindful eating)
O užitečnosti této metody u poruch přijmu potravy, jako je přejídání, existují v odborné literatuře doklady. Uvědomované jídlo se také osvědčilo při léčbě pacientů s diabetem 2. typu. K základním principům metody patří jíst zvolna, soustředěně, nerozptylovat se ničím jiným, uvědomovat si potřeby svého těla a známky sytosti. Pomáhá také rozlišovat mezi skutečným hladem a jinými motivacemi k jídlu i vnímání toho, jak působí jídlo na duševní i tělesný stav. Při jídle je vhodné zbytečně nemluvit a netelefonovat. Nevhodné je bezmyšlenkovité požívání potravy během práce nebo sledování televize. Vysloveně nebezpečné je jíst při řízení auta.
Ještě dvě zajímavosti:
- Někteří odborníci doporučují v duchu poděkovat těm, kdo se o jídlo nějak zasloužili. Vděčnost patří ke zdravým emocím, a ty mírní stres a zlepšují sebeovládání.
- Pocit sytosti se dostavuje až po 20 až 30 minutách od začátku jídla. To je jeden z důvodů, proč jíst pomalu, po malých soustech, v klidu a dobře žvýkat. Mezi jednotlivými sousty se doporučuje odložit příbor nebo lžíci. Nástup pocitu sytosti může údajně uspíšit koření, na to je ale lépe nespoléhat. Kromě toho mohou silně kořeněná jídla večer nebo na noc zhoršovat kvalitu spánku.
Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vědomé jezení (minful eating)
Vidění souvisí s myšlením
Podle amerického očního lékaře Williama Horatia Batese, žijícího na přelomu 19. a 20. století není vidění pouhou funkcí oka, ale úzce souvisí s naší myslí. Budeme-li schopni lépe myslet, budou lépe fungovat i naše další smysly, a zlepší-li se náš zrak, upraví se i ostatní tělesné funkce. S očima úzce souvisí dýchání a trávení. Doktor Bates uváděl, že primárními příčinami špatného zraku jsou psychické napětí a stres, nevhodné návyky využívání zraku a NOŠENÍ BRÝLÍ. Byl si dobře vědom, že přidáváním dalších dioptrií se zrak nezlepší a oči neuzdraví. Uvidíte sice ostřeji, ale třeba u krátkozrakosti se zafixuje křečovité stažení očních svalů a dalekozraké oko zpohodlní.
Problémy se tedy neřeší a spíše se ještě zhoršují. William Bates jako jeden z prvních zdůrazňoval, že oční svaly je třeba procvičovat podobně jako jiné svaly v těle, a dospěl k tomu, že na vidění mají značný vliv nejen naše myšlenky, ale rovněž emoce. Právě v tom se jeho metoda odlišuje od klasické medicíny. Konvenční lékař maximálně připustí, že na kvalitu našeho zraku působí stres (vylučované hormony zvyšují napětí ve svalech), a pokud přetrvává, zasáhne i oční valy a může se zhoršit vidění.
Bates měl vlastně psychosomatický přístup, neboť za hlavní příčinu očních vad a poškození zraku považovat podvědomou snahu zavírat před něčím oči. V podstatě za každým problémem se zrakem je přílišná emocionální zátěž, což potvrzuje i americký oční lékař Robert-Michael Kaplan. Na vidění podle jeho názoru působí i kombinace myšlenek, způsob, jakým hledíme na svět a sami sebe, víra, strach a úzkosti či zkušenosti přejaté od rodičů, učitelů apod.
Zdroj: Oko do duše okno – Iva Lhotská 〈Meduňka 7/2024〉
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vidění souvisí s myšlením
Nejzávažnější příčiny přetížení zraku
- Největší zátěž pro oči je dlouhodobá práce na blízkou vzdálenost
- V očích narůstá napětí, strnulost, okohybné svaly se pohybují jen v omezeném rozsahu
- Stále stejná vzdálenost očí od monitoru
- Ztráta periferního vidění
- Přetěžování centrálního vidění
- Nedostatečné mrkání
Mrkáním se aktivuje tvorba slzného filmu, který je doslova živou vodou pro oči. Dezinfikuje je, vyživuje, vyrovnává drobné nerovnosti rohovky a samozřejmě zvlhčuje. Rohovka nemá krevní zásobení. Každé mrknutí je kratičkým odpočinkem pro fotoreceptory na sítnici, přispívá k pohybu oka a pomáhá lépe přeostřovat. Je to takový restart fotoreceptorů. Mrkáním také posilujeme a procvičujeme zdvihač horního víčka, tedy předcházíme tomu, aby naše víčka ochabovala a padala (což ocení především ženy 😃 ). Mrkat bychom měli bez úsilí, rychle a s lehkostí! Zdravé oči mrknou každé dvě vteřiny. Zkuste si během dne zařadit mrkací pauzy nebo vyzkoušejte obrácené mrkání – nechte oči zavřené a otevřete je jen na kratičký okamžik, vydržte 30 vteřin.
Zdroj: Zrak a počítač aneb Chvála mrkání – Yvona Švecová 〈Meduňka 7/2024〉
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nejzávažnější příčiny přetížení zraku
My sami si tvoříme ideální svět
Kdyby vše, co se nyní odehrává ve světě, nebylo tak tragické, mohli bychom se tomu zasmát. Existuje velmi malá skupina bytostí, která z nás má neuvěřitelný strach. Tito lidé píší celý současný příběh, protože nechtějí, abychom se probudili. To je šílené! Ukazuje to, jakou moc máme. Jsme vícerozměrné bytosti a neexistuje nic mocnějšího než lidé, kteří milují a jsou odhodlaní milovat. Láska je energie, které vibruje na nejvyšší úrovni… a právě toho se „vypravěči příběhů“ bojí. Proto vymýšlejí příběhy, aby nás udržovali ve strachu – „Co když nebudu schopen zaplatit nájem, jídlo?“ a tak dále.
Dělají to záměrně, abychom neměli čas nebo možnost se probudit a také abychom si neuvědomovali, že to, co se děje ve světě, závisí na nás. Pokud však zaměříme svou vůli a lásku na vytvoření ideálního světa a pokud se přidá velké množství lidí, pak se dříve či později stane tento společný záměř realitou.
Jinak to být nemůže, protože tehdy aktivujeme kosmický zákon a čím více lidí to udělá, tím lépe.
Zdroj: Christina Von Dreien– řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: My sami si tvoříme ideální svět
Buďte plně přítomní ve svém těle
Vysoce citliví lidé jsou nejlépe chráněni, když jsou plně přítomni v svém těle. Vytvořte si k tělu laskavý vztah namísto toho, abyste z něj měli strach, odmítali ho nebo se chovali tak, jako by vůbec neexistovalo. Citliví lidé potřebují vnímat spojení s tělem, aby dokázali odvrátit nežádoucí energie. Tělo je jako chrám, v němž bydlí váš duch. Vnímejte jej jako přítele, a na jako nepřítele.
Propojení mysli a těla má velmi silný vliv na naše zdraví. Nezapomínejte, že myšlenky mohou mnohé zásadně změnit. Negativní myšlenky podporují uvolňování stresových hormonů, které urychlují stárnutí, snižují imunitu a zvyšují úzkost, krevní tlak i riziko onemocnění srdce. Pozitivní myšlenky posilují naopak uvolňování endorfinů, což jsou přírodní látky proti bolesti a hormony štěstí, a tím podporují zdraví a klid. Pěstujte proto pozitivní vnitřní dialog. Projevujte si soucit, obzvláště když jste nemocní, zažíváte stres nebo emoční vypětí.
Snažte se vše prožívat s klidem a vyrovnaně, ať už jde o situace povzbudivé, náročné nebo všechny ostatní na škále mezi nimi. Jsme-li v důsledku stresu staženi, bolest se jen zhoršuje. Svým pacientům říkávám: „ Když už prožíváte peklo, zkuste aspoň relaxovat, protože když se uvolníte, přinejmenším tím zmírníte utrpení.“ A když si naopak připadáte jako v nebi – a bude to stále častěji – vychutnejte si každou minutu a buďte vděční za svou vysokou citlivost.
Zdroj: Průvodce pro vysoce citlivé lidi – Judith Orloff
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Buďte plně přítomní ve svém těle
Jsme duše trpící Alzheimerovou chorobou
Skutečnost, že je Země stále naživu, je něco výjimečného, stejně jako to, že jsme naživu my lidé – to je zázrak! Půda, jídlo, voda, vzduch… vše je otrávené a my přesto stále žijeme!
V současné době člověk připomíná někoho, kdo onemocněl Alzheimerovou chorobou. Tak hluboko jsme zapomněli, dokonce jsme zapomněli, že jsme zapomněli. Zapomněli jsme a ani si nevzpomínáme, co si nepamatujeme.
Ale být člověkem také znamená, že zde chceme vědomě či podvědomě být. Země i my lidé žijeme v poněkud zvláštních podmínkách – ale žijeme! Naše existence má takovou hodnotu, že si to vůbec nedovedeme představit. Lidstvo se tolikrát ocitlo před zánikem. A vždy existovali lidé a bytosti, které se postarali o to, aby k tomu nedošlo. Vždy se nám dostala velká podpora z jemnějších světů – jen stěží si dokážeme představit, jak velkou podporu dostáváme. Jejich trpělivost musí být obrovská a jsou stále tady.
Vesmír neplýtvá energií. Má-li pocit, že stojí za to investovat tolik energie do lidstva, pak to něco znamená. Nedokážeme pochopit, jak důležité a jedinečné lidstvo je. Jsme více než jen duše, postižené Alzheimerovou chorobou! Ve skutečnosti bychom měli být strážci Země, trošku jsme zaspali – ale právě se probouzíme!
Zdroj: Christina von Dreien, Erding, 2018
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jsme duše trpící Alzheimerovou chorobou
Chua Tchuo (110?−208? n.l.)
Slavný staročínský lékař, představitel taoistické tradice čínské medicíny. Vedle tradičních léčebných metod proslul zejména tím, že jako první známý lékař v dějinách čínské medicíny prováděl chirurgické zákroky na vnitřnostech s použitím celkové anestezie. Pacienty uspával vinným odvarem jednoho druhu konopí. Velký důraz kladl na zdravotní cvičení jako prevenci onemocnění. V životopisech se o něm uvádí, že žil 97 let a i ve vysokém věku měl stále svěží vzhled mladíka.
Tradice mu připisuje autorství dodnes v různých variacích prováděné zdravotní sestavy (wu-čchin-si), představení pěti zvířat, ačkoli cvičení tohoto typu existovala mnohem dříve. Chua Tchuo bývá uváděn i jako domnělý autor dvou zachovaných lékařských děl, přestože podle historických zápisů bylo jeho dílo zničeno.
Věhlas mimořádné profesní schopnosti se nakonec staly Chua Tchuovi osudnými. Dokázal totiž ulevit od nesnesitelných chronických bolestí hlavy i tehdejšímu panovníkovi, krutovládci Cchao Chaaovi, a když mu už nechtěl být stále k dispozici a odmítl se k němu vrátit, nechal jej tyran popravit.
Zdroj: Malá encyklopedie taoismu – Vladimír Ando
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Chua Tchuo
Čím nižší je vědomí člověka, tím černěji vidí svět
Sexualita, peníze i cokoli dalšího spočívají především v úhlu pohledu. V žádném z těchto případů nelze říci, co jsou vlastně samy o sobě. Nelze je vyjímat z pole porozumění, které odpovídá příslušné úrovni vědomí. Pokud člověk nebo učení vyjadřuje postoje, přesvědčení nebo názory, brzy zjistíme, že jde pouze o stanoviska. O podstatě samotné se nehovoří, pouze o tom, jak to onen člověk vidí (vnímání). A jak to daný člověk vidí, je vyjádřením jeho úrovně vědomí, stupně uvědomování si pravdy. Čím nižší je jeho pohled, tím bude na jakékoli lidské chování pohlížet negativněji.
Na vše lze pohlížet jako na „špatné“, protože spodní úsek stupnice vědomí je nekonečným „očerňováním“, snižováním života ve všech jeho projevech. V této úrovni je možné „shazovat“ všechny úmysly člověka, jeho popudy, biologický stav, psychologický stav, dokonce i jeho duchovní ambice a touhu být duchovním hledajícím lze zpochybňovat a srážet. Jistě se najdou skeptici, kteří se tomu všemu budou vysmívat.
Vymanit se z toho můžeme tak, že jasně pochopíme, že ve světě se dějí jevy, že existuje samotný život, že lidská přirozenost je taková, jaká je, a že existuje způsob, jak se na to vše dívat, a ten závisí na úrovni vědomí a odráží ji v sobě. Nemluvím o tom, co je „venku“ – mluvím o úrovni vědomí. Vlastně o světě jako takovém nemluvím vůbec (jde o jeho vnímání, ne o jeho „podstatu“).
Zdroj: Léčení a uzdravení – David R. Hawkins, M.D., PH.D.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Čím nižší je vědomí člověka, tím černěji vidí svět
Sien-tchien – „prekosmos“, „prekosmický, přednebeský“
Pojem čínské filozofie a taoismu. Podle některých koncepcí označuje stav před vznikem jevového vesmíru, kdy existuje v ještě neprojevené podobě jenom prvopočáteční čchi. Je to jakoby latentní podoba budoucího zjeveného světa, který se začne formovat do tvarů v následujícím tzv. postkosmickém stadiu.
Zdroj: Malá encyklopedie taoismu – Vladimír Ando
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Sien-tchien – „prekosmos“
Šen (shen) – „duch“, „vědomí“
V taoistické kosmogonii a potažmo vnitřní alchymii jde o nejsubtilnější a prvotní z tvořivé trojice duch, síla (čchi) a esence (ťing), duchovní oživující kosmický agens. V posloupnosti vzniku světa se jakožto primární duch vynořuje v tzv. nekosmické podobě z prázdnoty tao a posléze zhutňuje do síly čchi a do esence ťing, aby ve své postkosmické podobě formovaly „desetitisíce věcí“, všechny existující jevy a věci; esence jim dává tvar, čchi energii a duch spirituální jiskru.
V člověku duch šen tvoří jeho vědomí, psychiku, ovšem rovněž v postkosmické podobě, jakožto poznávající duch. Ve vnitřní alchymii spočívá její základní proces v reverzním transmutování esence na čchi a čchi na ducha, a to z postkosmické (postnatální) do nekosmické (prenatální) podoby. V posledním stadiu zůstává již jen duch, který se následně transformuje z jinové kvality, kdy ještě něco vnímá, do jangového primárního ducha, jenž splyne s prázdnotou tao, kde neexistují hranice, jevy, čas ani prostor.
Zdroj: Malá encyklopenie taoismu – Vladimír Ando
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Šen (shen) – „duch“, „vědomí“
Žvýkací sval, kmenové buňky a dýchání
Theodore Belfor byl jedním ze zubařů, kteří měli silný názor na to, jak lidé přišli o schopnost dýchat. „Úzký oblouk, stěsnání zubů, ustupující sanice – velmi typické.“ Na škole ho také učili, že podíl kostní hmoty (stejně jako velikost plic) se po třicítce jen snižuje. U žen je to výraznější než u mužů. Do šedesáti let ztratí více než třetinu své kostní hmoty. Zdravá strava a dostatek pohybu mohou úbytek kostní hmoty oddálit, ale zastavit ho nemůže nic. Tyto změna jsou nejvíce patrné v obličeji. Povislá kůže, kruhy pod očima, prázdný pohled a nažloutlé tváře – to vše je v důsledku úbytku kostí. Obličejové svaly ztrácejí oporu a klesají dolů.
Theodore Belfor desítky let experimentoval a pročítal případové studie. Na vlastní oči viděl, jak tváře a ústa jeho pacientů s věkem mládly. Nakonec dospěl k závěru, že postoj konvenční vědy vůči úbytku kostní hmoty je – dle jeho vlastních slov – „jen snůška sraček“.
Pokud stiskneme zuby, ucítíme tlak od čelistí až po uši, jde o sval žvýkací. V poměru ke své váze je to nejsilnější sval v těle a dovede vyvinout tlak na stoličky o síle až devadesát kilogramů. Na lebce se nachází také síť puklin a vystouplých struktur, jimž se říká lebeční švy, které se v průběhu života roztahují a umožní její nárůst až na dvojnásobek. Uvnitř lebečních švů tvoří tělo takzvané kmenové buňky, beztvaré mezery, jež mění formu a stávají se tkáněmi a kostmi podle toho, co zrovna potřebujeme. Kmenové buňky najdou uplatnění v celém těle. Jsou maltou, jež drží lebeční švy pohromadě a jež vytváří novou kostní hmotu úst a obličeje.
Kost zvaná maxilla, která tvoří střed naší tváře, je na rozdíl od jiných kostí vysoce plastická. Může se přetvořit a zhoustnout i v sedmdesáti letech a možná ještě později. Komukoliv může narůst kost v jakémkoliv věku. Jediné, co k tomu potřebujeme, jsou kmenové buňky. Když plně zapojíme velký sval žvýkací opakovaným stisknutím stoliček, dáme kmenovým buňkám signál, aby vytvořily více kostní hmoty v maxille.
ŽVÝKAT! Čím více budeme kousat, tím více kmenových buněk se uvolní, tím větší hustoty a růstu kostí dosáhneme, tím mladší budeme vypadat a tím lépe budeme dýchat.
Zkuste správné držení těla, tvrdou, přirozenou stravu a žvýkačky a několik hodin denně žvýkejte, namáhejte žvýkací svaly a budete překvapeni, jaké výsledky to přinese.
Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Žvýkací sval, kmenové buňky a dýchání
„Ruka krásné dámy“ a „svěšený loket“
Hlavní technikou profesora Čeng Man-čchinga při uvolňování paže byla „ruka krásné dámy“ a „svěšený loket“. Zápěstí by mělo být měkce zaoblené, a ne ostře ohnuté nebo ztuhlé, aby umožňovalo čchi proudit až do konečků prstů. Když je v zápěstí napětí nebo tvrdá síla, je ztuhlé a „zlomené“ – ne měkce oblé. „Ruka krásné dámy“ velmi úzce souvisí s principem nečinění, protože když něco „děláme“ – manipulujeme, tlačíme nebo se něčemu bráníme – způsobuje to, že je zápěstí napjaté a „zlomené“. V tchaj-ťi mají být ruka a zápěstí pouhými kanály pro proudění vnitřní energie a nemají přidávat žádnou další sílu.
„Ruka krásné dámy“ je první branou čchi. Ačkoli posloupnost cesty „devíti branami“ není přísně lineární, „ruka krásné dámy“ bývá prvním krokem na cestě tchaj-ťi čchüan.
Druhou branou je „svěšený loket“. Představa, že je loket svěšený a těžký, zbavuje kritickou oblast ramenního kloubu síly a napětí. Při používání tvrdé, vnější síly je ruka těžká a loket lehký. Měkká vnitřní energie se projevuje obráceně – lehká ruka a těžký loket. První dvě brány se otevřou jedině prostřednictvím trpělivého a vytrvalého cvičení těchto dvou principů. Tím se umožní uvolnění ramen, a teprve poté se žák může stát tchaj-ťi bojovníkem.
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: „Ruka krásné dámy“ a „svěšený loket“
„Stát jako strom“ – trénujte svaly i dech
Většina pohybu – běh, plavání, různé silové a týmové sporty a aerobní cvičení – se soustřeďuje na získání fyzické síly. Tak se rozvinou hlavní svalové skupiny a velká kapacita plic, srdeční činnost a kardiovaskulární systém.
Ale u těchto cvičení existuje určitý limit. Dlouho předtím, než se vám vyvinou svaly do kýžené formy, se projeví zvýšená činnost srdce a plic do takové míry, že dříve nebo později budete unaveni a přestanete cvičit. Výsledkem není jen dočasné vyčerpání, ale i omezený rozvoj síly svalové hmoty.
Cvičení čan-čuang (stát jako strom) vám časem umožní rozvinout plnou kapacitu svalové soustavy, aniž vyčerpáte plíce. Ve skutečnosti se vám dech dokonce prohloubí a zpomalí, čímž poskytne štědřejší dávku kyslíku srdci. Zároveň se zrychlí srdeční pulz, který umožní srdci nést vyšší obsah kyslíku do svalů a vnitřních orgánů.
I když pak budete cvičit více než kdy jindy, nezůstanete groteskně „bez dechu“. Budete schopni cvičit, aniž budete zápasit s dechem. Velmi málo jiných druhů cvičení zároveň stimuluje, pročišťuje a masíruje celý vnitřní systém těla.
Zdroj: Čchi-kung Cesta energie – Lam Kam Chuen (Umění zvládnutí vnitřní síly prostřednictvím cvičení Čchi-kungu)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: „Stát jako strom“ – trénujte svaly i dech
Duch, který nikdy neodpočívá
Jak žák postupem času dochází ke stále hlubšímu pochopení hodnoty tchaj-ťi, stává se trpělivějším a vytrvalejším. Pokud se někdo pustí do studia tchaj-ťi s nadějí, že ho rychle zvládne, nemá prakticky šanci dojít k cíli.
V Knize proměn se píše: „Nebeská tělesa jsou v neustálém pohybu a člověk existuje jen díky jemu. Proto moudrý upravuje svůj život podle nebes.“ To znamená, že člověku (i po zdravotní stránce) prospívá neustálá aktivita. Jaký je to kontrast: člověk, který je stále na cestě s stále kráčí dál, a společnost, která dva dny ze sedmi odpočívá. Tělo může odpočívat, ale mysl, duch, musí být stále v pohybu. Představte si, že by se nebeská tělesa na dva dny v týdnu zastavila!
Idea ducha, který nikdy neodpočívá, souvisí s představou čchi, která také musí být neustále v pohybu. Proto musí být „mysl srdce“ nepřetržitě soustředěná v tan-tchienu. Cvičení čchi je neustálé tak jako pohyb nebes. Pochopit tuto myšlenku znamená rozhodnout se pro studium tchaj-ťi čchüan.
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Duch, který nikdy neodpočívá
Práce s čchi
Na přednášce v roce 1970 hovořil profesor Čeng Man-čching mimo jiné o tom, jak pracovat s čchi:
„Jste-li uvolnění, je třeba začít pracovat s šchi. Cvičení čchi se velmi odlišuje od nejrůznějších druhů západních cvičení. Rozlišujeme tři druhy čchi: čchi vzduchu, čchi krve a ťing-čchi, podstatu vnitřních orgánů. Jak se ťing-čchi naplňuje, stává se součástí duchovních aspektů osobnosti.
Práce s těmito druhy čchi začíná shromažďováním čchi vzduchu do tan-tchienu. Zaměříme-li „mysl srdce“ do tan-tchienu, může se v něm čchi akumulovat a postupně se začít projevovat. Při svádění čchi do tan-tchienu jsou důležité následující čtyři kvality dechu: měl by být jemný, dlouhý, klidný a pomalý. Jako když odvíjíte vlákno z kokonu. Začínáme posledním bodem: dech by měl být pomalý. Zpomalíme-li dech, přirozeně se zjemní, prodlouží a postupně i zklidní. Vzduch netlačte dolů do břicha! Jen zaměřte „mysl srdce“ do tan-tchienu a ona tam dech sama svede. Dýchání vědomě neovlivňujte. Když se soustředíte na tan-tchien, začne se vše pohybovat směrem dolů. Pokud se v tan-tchienu nashromáždí dostatečné množství čchi, bude z toho mít žák veliký užitek, i když předem netuší, jak se to ve skutečnosti projeví.
Čchi je ve všem, co je živé. Bez čchi není života. V tchaj-ťi čchüan začínáme právě prací s čchi.
Začneme dlaněmi. Uprostřed dlaně se nachází bod nazývaný „palác práce“. Po uvědomování si tan-tchienu je tento bod druhým centrem pozornosti k čchi. Tento bod se nachází v prohlubni dlaně a je „prázdný“, proto do něj nemůže proniknout fyzická, tvrdá síla ruky, ale pouze čchi. Když pronikne čchi ruky až sem, začne se celá paže uvolňovat.
Dalším bodem je „bublající/prýštící“ pramen“, což je taoistický název místa na chodidle, ze kterého vycházejí kořeny. Poslední je bod na vrcholku hlavy. Žádný z těchto bodů nemůže být dosažen prostřednictvím síly, čchi však do nich proniknout může. Postupně budete tyto body cítit stále zřetelněji. Začněte koncentrací na tan-tchien a pak nechte čchi, aby dospěla i do ostatních míst.“
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Práce s čchi
Co to znamená být měkký a jak toho dosáhnout
Na přednášce v roce 1970 hovořil profesor Čeng Man-čching mimo jiné také o tom, co znamená být měkký.
„Sung znamená být uvolněný měkký. A co dělat, abyste se stali měkkými? Aby se celé tělo uvolnilo, musí se vzdát své síly.
V těle je devět kloubů, klíčových míst, která musíte uvolnit: tři najdete v pažích (zápěstí, loket a rameni), tři v nohou (kyčel, koleno a kotník) a tři v zádech (kříž, krk a vrcholek hlavy). Z těchto devíti kloubů je nejdůležitější pracovat se třemi klouby paží. Nejprve se zápěstími, pak lokty a nakonec s rameny. Uvolnit ramena je obzvláště těžké.
Nejprve se zaměřte na uvolňování šlach a posléze i kostí. Měli byste také pracovat na uvolňování šlach mezi klouby. Když jsou šlachy napjaté, proudí energie po úhlovitých křivkách, neplyne tedy přirozeně. Přestože jsme si na napětí šlach zvykli, musíme se snažit je uvolňovat. Postupně se musíme naučit rozlišovat mezi pohyby, které jsou ovládané „myslí srdce“ a které jimi ovládané nejsou. Když jsme uvolnění, bude tělo volně a bez námahy následovat jakékoli zaměření „mysli srdce“.
Ze tří kloubů paže je nejobtížnější uvolnit ramena. Po uvolnění ramen je práce na ostatních z devíti kloubů mnohem snazší. Tři klouby nohou souvisí se třemi klouby v pažích. Nejtěžší je uvolnit kotník. Pokud je žák tak daleko, že pracuje na uvolnění kotníku, je pomalu připraven na uvolňování zad. Jakmile se uvolní kříž, začne čchi stoupat vzhůru. K uvolňování tří kloubů zad se však dostanete až po relativně dlouhém studiu tchaj-ťi.“
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co to znamená být měkký a jak toho dosáhnout
Pcho (po) – nižší tělesná duše
Spolu s vyšší duší (chun) tvoří dvojici lidských duší. Je povahy jinové a řídí nižší tělní funkce, instinkty a emoční reakce, introvertní duševní pochody. Podle některých představ se dostává do těla zárodku v osmém měsíci těhotenství a projeví se schopností plodu hýbat pravou rukou. Duši pcho může zneklidňovat strach a zármutek a její disharmonie z různých příčin se navenek projevuje např. plačtivostí, bázlivostí nebo i ztrátou kontroly nad vyměšováním. Rozlišuje se celkem sedm duší pcho, podle některých vysvětlení je tím míněno sedm základních emocí: radost, smutek, žal, zádumčivost, hněv, bázlivost a děs. Během života sídlí pcho v plicích a po smrti uniká dolů do země. Zemře-li člověk násilnou smrtní nebo byl popraven, mohou podobné nepříznivé okolnosti způsobit, že se duše pcho vrací na svět v podobě bludného ducha jako démon.
Zdroj: Malá encyklopedie taoismu – Vladimír Ando
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pcho (po) – nižší tělesná duše
Skrytá agresivita a bojové umění
Civilizovaný způsob života je nám vlastní pouhý nepatrný zlomek doby, po kterou chodí lidé po této zemi. I když se to nemusí navenek nijak výrazně projevovat, je násilné a agresivní chování v podtextu většiny her, které mezi sebou lidé každodenně hrají. Lidé s ostrými lokty využívají agresivity jako skryté hrozby a ti nesmělejší se jí zase úzkostlivě vyhýbají. Oba tyto postoje postrádají rovnováhu a mohou vést k vážným problémům.
Bojové umění pomáhá porozumět skryté agresivitě, a to jak naší vlastní, tak i druhých lidí. Pomáhá nám změkčit vlastní tvrdé hrany a zmírnit nebo neutralizovat agresivitu okolí. Čím bude naše kung-fu dokonalejší, tím menší bude pravděpodobnost, že budete tuto formu násilí používat.
Z arogance i ze strachu pramení jen problémy, zatímco vnitřní síla a posilování středu vedou k prohlubování kvality života.
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Skrytá agresivita a bojové umění
Měkkost a síla
Měkkost a citlivost, které si žák tchaj-ťi čchüan osvojuje, se zdají být něčím zcela protikladným vůči smrtícím bojovým technikám. Mnoho studentů se tomuto tématu vyhýbá. Někteří zůstávají tvrdí a brání se zažít nezměrnou sílu čchi, druzí raději překroutili smysl měkkosti a jejich cvičení je spíš jakýmsi tancem bez hlubšího směřování.
Jak může být soustředění „mysli srdce“ na představu, že svému protivníkovi způsobím smrtelné zranění, v souladu s poznáváním a osvojováním si měkkosti a harmonie, které nás učí tao, se snahou být jemný, měkký a citlivý?
Ačkoli to zní paradoxně, skutečná měkkost musí vycházet ze síly. Jestliže je člověk v jádru slabý a ustrašený, může předstírat jemnost a citlivost, většinou ale jedná spíše tvrdě. Lidé si často svou vnitřní slabost kompenzují agresivním chováním nebo přehnaně silnými obrannými reakcemi. To je potřeba změnit. A to tak, že uvolníte své tělesné i psychické napětí a dovolíte, aby čchi a hluboké sebepřijetí zaujaly svá přirozená místa… pak začnete být měkcí a plní síly.
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Měkkost a síla
Správné dýchání vyžaduje správnou polohu hlavy a jazyka
Dýchat pomalu a méně a pořádně vydechovat nebude stačit, pokud nedokážeme dostat vzduch nosem do krku a do plic. Jenže v tom nám brání naše propadlé tváře a zakrnělá ústa.
Ústní, obličejový a čelistní chirurg a zubní lékař John Mew tvrdí, že prvním krokem k odstranění obstrukce dýchacích cest nejsou ortodontické zásáhy (které vám běžně zubní lékař navrhne), ale správné „držení úst“. To je zadarmo a může si ho osvojit každý. Při správném držení úst máte zavřené rty, zuby se lehce dotýkají a jazyk spočívá na patře. Hlava je svisle k tělu a krk držíte rovně. Když sedíte nebo stojíte, měla by vaše páteř kopírovat tvar písmene J – být dokonale rovná a dole se přirozeně stáčet směrem ven. S tímto postojem bychom měli vždy dýchat nosem, pomalu a do břicha. (Pokud vám tento postoj něco připomíná, nemýlíte se – takto stojíme a pohybujeme se při čchi-kungu a tchaj-ťi čchüan 😃 ).
U mnohých z nás není esovité držení těla zaviněno leností, ale malými ústy a vleklým jazykem, který se do nich nevejde (to je ona spánková apnoe, kterou trpí čtvrtina Američanů).
Přes den se podvědomě snažíme své dýchací cesty otevřít tím, že hrbíme ramena, nakláníme krk dopředu a hlavu natahujeme vzhůru. Je to poloha, do níž zdravotník nastaví hlavu, když vám chce resuscitovat.
Kromě správného držení úst doporučuje Mike také sérii cviků na jazyk (začalo se tomu říkat mewing), jež nás mohou dostat z „pozice umírajícího“ a ulehči nám dýchání. Jazyk je mocný sval. Pokud tlačí na zuby, může rozhodit jejich postavení, ale pokud tlačí na horní patro, může ho pomoci zvětšit a otevřít tak dýchací cesty. Ti, co to zkusili, tvrdili, že se jim po několika měsících zvětšila ústa, vyrýsovaly čelisti, zmírnily příznaky spánkové apnoe a zlepšilo dýchání.
Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Správné dýchání vyžaduje správnou polohu hlavy a jazyka
Proč máme nemocné srdce?
U nemocí srdce je možná nejlepším receptem žít a nechat žít! Mnoho lidí se trápí a nechce přijmout život, který žijí, za svůj. Chtěli by život jiný, lepší, a toto trápení se odráží přímo na srdci. Další příčinou srdečních potíží je nastavení naší mysli do režimu, kdy chceme „kecat“ do života a nenecháme nikoho žít. Trápíme se nad našimi dětmi, kroutíme hlavou nad politiky a odsuzujeme celý svět, který hraje podivnou hru, ve které bychom my všechno zařídili jinak. Mnoho srdečních nemocí vzniká na základě nepochopení, jak dát svobodu sobě a jak ji dopřát i ostatním. Když se dostaneme k tomuto nepochopení a aktivně rozehrajeme tuto hru, tak nás začne zlobit srdíčko anebo krevní tlak.
Srdce je veliká pumpa, která rozvádí život po celém těle, a jeho rytmy jsou pomyslnou „morseovkou“, která předává informace všem buňkám, jak se zařídit a co po nich mysl právě vyžaduje. Buňky jsou tedy informovány nejenom chemickou cestou, ale i tlukotem srdce a také vnímáním nehmotných energií z energetického těla. Lidské tělo je perfektně informováno, a to ze všech možných stran, co se děje v našem vědomí…
Zdroj: Symbolika nemoci – Marcel Vanek
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Proč máme nemocné srdce?
„Pozadí“ cvičení tchuej-šou a forem
„Cvič tchuej-šou, jako by proti tobě nikdo nestál, a formu jako s partnerem,“ říkal profesor Čeng Man-čching
Skutečný bojovník tchaj-ťi je jako duch, jako přelud – snažíte se na něj zatlačit, a on tam není, když se však sám obrátí proti vám, nedá se mu odporovat. Musíte cvičit, jako byste byli duchem. Partnerova síla jde proti vám, ale vy jí neodporujete – tlak by nikdy neměl být větší než síla čtyř uncí – z místa, kam směřuje, musíte prostě zmizet.
V prvních letech vás partner vyhodí skoro vždycky z pozice. To ale nevadí, nic neztratíte, jen svou prázdnou pýchu. Když budete trpěliví, stane se měkkost poddajnost vaší druhou přirozeností a vy se postupně proměníte. Partner se pak už nesetká s vaším odporem a nepocítí na sobě vaši sílu, jenom její důsledky – když náhle vyletí z pozice. Znemožní mu to také zaměřit na vás svoji sílu, ať útočnou nebo obrannou. Postupně objevíte, v čem spočívá způsob a kouzlo cvičení tchuej-šou „jako by proti vám nikdo nestál“.
Cvičit formu „jako s partnerem“ úzce souvisí s bojovými aspekty umění. Úvodní období studia by mělo být zcela zaměřeno na uvolnění napětí a zbavení se tvrdé síly. Jakékoliv představy boje v této fázi přináší pouze fyzickou hrubost. Když se žák naučí být měkký a začne ve cvičení zažívat proudění čchi, je připraven zaměřit se i na něco jiného než jen zbavování se napětí. Měl by začít cvičit formu „jako s partnerem“. Ne s tvrdou, ztuhlou silou, ale s nástrojem, který začal rozvíjet, se silou čchi. Každou pozici by měl cvičit s představou zaměřené masy energie, integrované síly své čchi.
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: „Pozadí“ cvičení tchuej-šou a forem
Někteří lidé cítí úplně vše
Tělo vysoce citlivých lidí se liší od ostatních. Cítí úplně vše. Jejich těla jsou propustnější, a tak přejímají pozitivní i negativní energie z okolního prostředí do svalů, tkání a orgánů. V mnoha zásadních ohledech to může ovlivnit jejich zdraví. Pozitivní je, že na sobě cítí vitalitu, štěstí a lásku druhých. Jsou to úžasné zároveň léčivé pocity! Cítí ovšem také nepříjemné pocity či bolest, stres a negativní emoce jako například frustraci, hněv nebo strach (dokonce i když se o nich nemluví). Vysoce citliví lidé se rychle unaví nebo jim dokonce bývá nevolno v přítomnosti toxických lidí nebo v prostředí plném hluku násilí, shonu a křiku. Dokonce se u nich mohou projevit stavy, které nazývám „nemoci z citlivosti“. Vnímají totiž fyzické příznaky druhých lidí, jako by byly jejich vlastní.
Shrnutí: Vysoce citliví lidí vnímají některá prostředí jako velmi stresující a přejímají na sebe emoce a symptomy druhých.
Zdroj: Průvodce pro vysoce citlivé lidi – Judith Orloff
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Někteří lidí cítí úplně vše
Je lepší dávat, než se pokoušet získat… i to nás učí tchaj-ťi
Zažít na sobě „odstrčení“ není vůbec nic příjemného. V nejlepším případě nad vámi partner prostě zvítězí, v horším se cítíte pokoření nebo jste dokonce zranění. Přesto je správné odstrčení vždy výsledkem nečinění. Můj partner pan Liou mě vlastně vůbec neodstrčil, udělal jsem to já sám. Nebo lépe řečeno, můj vlastní odpor a principy, které on uplatnil, vedly k tomu, že jsem byl odstrčen.
Pokud vás někdo odstrčí v souladu s principy tchaj-ťi, většinou z toho nemáte výrazně negativní pocity. Nemáte dojem, že by partner udělal něco proti vám, vaše ego neprotestuje. Je to jako jízda v zábavním parku – šokující, děsivé, ale zároveň zábavné. Tchaj-ťi směřuje k dosažení stavu, kdy vítězství v souboji nenaruší harmonii mezi vítězem a poraženým. Na nejhlubší rovině leží princip nenásilí, péče a soucit s druhými a také se sebou samým.
Pan Liou řekl: „Nejdříve musíte pochopit, že je lepší dávat, než se pokoušet získat, že je lépe vyjít druhým vstříc, než doufat, že někdo vyjde vstříc vám. To zahrnuje ducha oběti a v širším smyslu osobnost, „ne-já“ neboli ztrátu svého já. Nemyslíte pak již na sebe, ale na své bližní, na zemi, na celý svět.“
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Je lepší dávat, než se pokoušet získat
Intuice
Intuice je i v našem každodenním životě zdrojem nových nápadů, porozumění, hledání východisek a řešení mnoha našich problémů. Takovou zkušenost má mnoho lidí. Právem se můžeme domnívat, že intuice byla vlastní mnoha velkým myslitelům, filozofům a učencům po celou dobu vývoje lidské civilizace. Novodobá věda však postavila svoje bádání na rozumu, objektivitě, redukcionismu, kauzalitě a na experimentálním ověřování všech teorií. Avšak i v historii vědy stály u zrodu mnoha významných objevů náhlé nápady a vnuknutí. Šťastné náhody, nebo dokonce i sny. Často jsou to události, které odporují zdravému rozumu, a my je získáváme právě bez pomoci rozumu či paměti. Pro označení intuitivního vnímání dnes používáme různé výrazy, jako např. channeling, nadsmyslové vnímání, vnímání vnitřními smysly, jasnovidectví, přímý přístup k informacím, paranormální schopnosti, spirituální komunikace nebo rozhovor s duchovními učiteli. Lidské bytosti, které mají tyto schopnosti rozvinuté, nazýváme proroky, jasnovidci, senzibily, intuitivci aj.
Mnozí duchovní badatelé, jak např. zakladatel antropozofie Rudolf Steiner nebo psychiatr Carl Gustav Jung, upozorňovali na to, že intuice je přirozenou vlastností člověka a může být rozvíjena a trénována. V současné době jsou to zejména badatelé z oblasti transpersonální psychologie, kteří se těmito fenomény zabývají. Poznatky získané pomocí intuice mohou být dříve či později ověřovány – verifikovány. Můžeme se tak například podivovat nad tím, že Steiner varoval německé zemědělské již kolem roku 1920, že vůl krmený masem by se musel zbláznit, nebo upozorňoval na nebezpečí nadměrného příjmu fluoridů pro lidské tělo.
Zdroj: Jak změnit svět tady a teď – Anna Strunecká
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Intuice
Tchaj-ťi je také o lidskosti a správném chování
Liou Si-cheng, nástupce profesora Čenga na Tchaj-wanu, říkal, že učitel by s žáky neměl pracovat pouze na prohlubování umění tchaj-ťi čchüan, ale měl by je také učit skutečné lidskosti a správnému chování: „Principy tchaj-ťi čchüan mohou být bez výjimky použity v každodenním životě. Ve cvičení například klademe důraz na poddajnost a na investici do ztráty. Učíme se, jak být jemný, měkký a mírný. To je zároveň návod, jak kultivovat celou svou osobnost, jak změnit svou mysl a jak hladce a klidně vycházet s ostatními lidmi.“
Základním rozdílem mezi profesorem a deseti tisíci drobnými mistříky, které vidíme všude kolem sebe, není v jeho transcendentních schopnostech, které oni postrádají, ale v hloubce a kvalitě osobnosti. Lépe řečeno v určité „harmonii“ jeho osobnosti. Liou Si-pchengovi bylo přes sedmdesát, když jsem se s ním poprvé setkal, a byla to spíš jeho osobnost než nějaké zvláštní, nevídané schopnosti, co mé pochybnosti rozptýlilo. Další starý muž, který byl milý, harmonický, bez známek úzkostí nebo obav. On sám to připisovat vlivu svého učitele a studiu tchaj-ťi čchüan.
Pan Liou byl stále plný energie. Také profesor Čeng měl neuvěřitelné množství energie. Myslím, že to souvisí s čistotou osobnosti či duše. Strach, úzkosti a obrany odvádějí čchi a zbavují nás energie. Dokážeme-li se očistit od negativních myšlenek, závislostí a bloků, je naší odměnou vitalita a radost ze života.
Zdroj: NIc vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tchaj-ťi je také o lidskosti a správném chování
Co je člověk?
Vidět a znát člověka jen tak, jak je znám na Zemi, je málo. Je to nedostačující obraz, nedokonalé chápání jeho života. Člověka si na Zemi v celé plnosti jeho významu vůbec nelze představit. To, co je z něho na Zemi viditelné, je pouhou částí jeho možných projevů. Tělo, ve kterém se na Zemi projevuje, je také slabou ukázkou tvaru a formy veliké duchovní síly, jež je podstatou jeho existence…
Člověk je bytost nekonečných světů vesmírných. Tvary, v nichž se může duše zjevit na úrovních jejího domova v božském jsoucnu, jsou nepředstavitelně vznešené, majestátní, skvělé, zářící, světelné – že zář Slunce, jak oblévá Zemi, je vůči nim slabá…
Zdroj Božena Cibulková – Kniha boží. Logos (Božena Cibulková (1914−1995) byla novodobá křesťanská mystička, duchovní učitelka a autorka duchovních textů)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co je člověk?
Vnitřní bloky a uvolnění
Podle mistra Čeng Man-čchinga je nejdůležitější uvolnění. „Uvolni všechna napětí, zbav se tvrdé, ztuhlé síly. Otevři dráhy ve svém těle a nech jimi čchi volně proudit.“
Začátečníci si často po nějaké době cvičení chodí stěžovat: „Vůbec tomu tchaj-ťi nerozumím. Má přece uvolňovat a já se cítím mnohem napjatější, než když jsem ještě necvičil.“
Klíčovým bodem je zde výrok: „cítím se napjatější“. Naše dosud zanedbávané tělo ožívá a začíná si postupně uvědomovat všechna svá zakořeněná napětí a bloky. Po desetiletí se naše ramena zvedala nahou, až tam, jak by řekl profesor „zatuhla“. Uvolňujeme se, bloky se začínají rozpouštět a my můžeme konečně cítit své tělo takové, jaké skutečně je. Přirozeně, že se v prvních chvílích necítíme zrovna skvěle, ale spíš naříkáme: „Ach Bože, já mám ty ramena snad až někde nad ušima!“
Je těžké postavit se tváří tvář svým vnitřním blokům. Většinou je to také dost bolestné, a proto potřebujeme značné množství psychické a fyzické energie, abychom ve studiu vytrvali.
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnitřní bloky a uvolnění
Klepání prsty na stůl
Součástí čajové etikety v Číně, a to platí zejména pro jih země, je poklepání prsty na stůl jako výraz díků. Jak tento zvyk vznikl?
Císař Čchien-lung z dynastie Čching byl náruživý konzument čaje. Kromě toho také rád cestoval po zemi v převleku za obyčejného muže, aby ho ostatní nepoznali. Jednou i se svou družinou zavítal do čajovny. Když připutovala konvice na stůl, císař ji vzal analil nápoj do misek všech svých společníků. Něco takového se samozřejmě normálně nestane a pro jeho poddané to představovalo obrovskou poctu. Normálně by padli na kolena a uctivě se císaři poklonili na výraz díků. Protože nemohli panovníka prozradit, ohnuli ukazováček a prostředníček a kloubyprstů začali poklepávat na stůl. Od té doby se toto gesto v Číně používá, když chcete někomu poděkovat za naplnění vaší misky čajem. Prsty se už ale neohýbají, místo nich se klepe polštářky prstů.
Zdroj: Čaj v čínské kultuře – Ondřej Horecký, Epoch Times 2016
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Klepání prsty o stůl
Omezte dýchání a zlepšíte astma
Astmatem dnes trpí 25 milionů Američanů a je to hlavní příčina návštěv pohotovosti, hospitalizací a zameškané školní docházky u dětí. Je považováno za zvladatelnou, ale nevyléčitelnou chorobu. Astma je reakce imunitního systému, která způsobuje sevření a křeče dýchacích cest. K záchvatům mohou vést škodliviny, prach, virové infekce, studený vzduch a další faktory. Může však být způsobeno i nadměrným dýcháním, a proto je běžné při fyzické zátěži (tzv. zátěžové astma).
Astmatici mají obecnou tendenci dýchat více než ostatní, jak při zátěži, tak v klidovém stavu. Při záchvatu se dýchací cesty stáhnou, vzduch je chycen v plicích, je těžší ho dostat ven a potom zase dovnitř. Pacient začne dýchat ještě víc, ale přitom má pocit, že nemůže popadnout dech. Následuje ještě větší dušnost, panika a stres.
Celosvětová tržba za léčbu astmatu činí každý rok dvacet miliard dolarů. Léky často funguje tak dobře, že si člověk může připadat prakticky vyléčený. Léky, zejména steroidy ve formě tablet, však mohou mít po několika letech strašlivé vedlejší účiny (včetně zhoršení plicních funkcí a astmatických příznaků, hrozí i slepota a zvýšené riziko úmrtí).
Cestou z kruhu je omezit dýchání, neboť lidé, kteří se naučili dýchat méně, popisují dramatická zlepšení. Zlepšení dokládají i studie, například studie nemocnice Mater v australském Brisbane zjistila, že když dospělí astmatici snížili příjem vzduchu o třetinu, symptomy dušnosti klesly o sedmdesát procent a potřeba dávky z inhalátoru dokonce o 90 %. Půl tuctu dalších klinických testů přineslo podobné výsledky.
Nikdo neví, proč je omezené dýchání u astmatu a jiných dýchacích onemocnění tak účinné, i když existuje několik teorií. Výsledkem však je, že čím méně dýcháme, tím více výhod načerpáme z efektivního dýchání a tím více toho naše tělo dokáže. Savci, kteří mají v klidovém stavu nejnižší tepovou frekvenci, žijí nejdéle. Není náhoda, že tito savci také dýchají nejpomaleji.
„Jogín neměří svůj život počtem dní, ale počtem dechů,“ napsal indický učitel jógy B. K. S. Iyengar.
Dokonalé dýchání: Optimální množství vzduchu, jež bychom měli v klidovém stavu vdechovat (k němuž došli různými cestami a prostředky shodně vědci, katolíci, buddhisté, hinduisté a další pneumonauti), je 5,5 litru za minutu. Optimální dechová frekvence činí 5,5 nádechu a 5,5 výdechu za minutu. Jeden nádech i výdech trvají 5,5 vteřiny. Tak má vypadat dokonalé dýchání.
Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Omezte dýchní a zlepšíte astma
Pa-tuan-ťin, er-š tuan-ťin
Pa je číslo osm, er-š číslo dvanáct. Zbývající dvě slabiky tuan-ťin znamenají „zlaté brokáty“ a naznačují cosi krásného a cenného. Původní cvičení Osm kusů brokátu je velmi stará sestava čchi-kungu prováděná vstoje. Stala se základem mnoha dalších cvičení čchi-kungu, při nichž se dodržuje podobné pořadí, ale jejich názvy souvislosti s tímto původem nenaznačují. Existuje též verze Osmi kusů brokátu prováděná vsedě. Stejně jako Dvanáct kusů brokátu vznikla později a skutečná souvislost s Osmi brokáty je malá.
Většina verzí prováděných vsedě a Dvanáct brokátů nejsou pravý čchi-kung, nicméně jsou to užitečná, zdraví prospěšná cvičení, jež často slouží jako rozcvička nebo doplněk k jiným cvičením. Osm kusů brokátu je pravý čchi-kung, je však známo mnoho verzí a obměn, z nich se vytratila řada podstatných složek. Přesto i tyto varianty jsou užitečné.
Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pa-tuan-ťin, er-š tuan-ťin
Reagují rostliny na naše myšlenky?
Cleve Backster pracoval pro americké námořnictvo, po válce pracoval v protišpionážním sboru Armády spojených států (CIC), stal se instruktorem výslechových metod, které zahrnovaly mj. i hypnózu, věnoval se hlavně polygrafům (detektorům lži).
Na Hromnice 1966 napadlo Cleva Backstera napojit dracénu ve své kanceláři na jeden z detektorů lži. Chtěl změřit, jak dlouho bude trvat, než se po zalití dostane voda od kořínků až k listům. Opatrně připevnil kontakty polygrafu na masité listy a vykročil pro vodu. V tu chvíli se však stalo něco neuvěřitelného: Aniž by poskytl rostlině jedinou kapku, vykreslila písátka strmé křivky, které zkušený výzkumník okamžitě poznal jako projev pozitivní reakce. Zůstal překvapeně stát, protože si uvědomil, že rostlina mohla reagovat pouze na jeho myšlenku. Na nic jiného než na myšlenku!
Může mít vůbec rostlina nějaké pocity? Ukázala mu snad dracéna, že se na čerstvou vodu těší? Jak by mohl vyzkoušet, zda to nebyla jen náhoda, pouhý omyl nebo nějaký zkrat? Cleve Backster uvažoval takto: nejprudší reakce vykazují bezprostředně ohrožení lidé. Co kdyby tedy trošku spálil jeden z masivních listů své dracény? Co kdyby vzal zápalku… Svoji myšlenku ovšem nedokončil, protože jej nečekaně vyrušil zvuk polygrafu. V okamžiku, kdy pomyslel na to, že by mohl rostlině nějak ublížit, vykreslil detektor lži další strmou křivku. Bylo to jako v hororu. Odešel do vedlejší místnosti,a by si odtud přinesl zápalky. Přístroj mezitím zaznamenal další křivku, svědčící o strachu dracény.
Chvíli vyčkával, pak přistoupil k rostlině a přiblížil k ní hořící zápalku. Nastala další reakce, ovšem výrazně slabší. Rostlina evidentně poznala, že jí ve skutečnosti nechce doopravdy ublížit, že ji vlastně nemíní pálit, ale pouze naznačuje svůj úmysl.
Umí snad rozlišit, zda jde o záměr, anebo jen o pouhou jeho napodobeninu? Dokáže snad vnímat i takový detail? To byly první otázky, které si začal klást. Myšlenka, že rostliny mají svůj vnitřní svět, kterým mohou reagovat po svém na podněty zvnějšku, mu otevřela nový směr výzkumu.
V některých případech rostliny na podněty určité osoby vůbec nereagují. Je to tehdy, kdy dotyčná osoba znamená pro rostlinu potenciální nebezpečí ohrožení života. V ten moment upadá do stavu zvláštní bezmoci, která se projevuje absencí jakékoli reakce.
Zdroj: Léčitelé, jasnovidci a mágové – Jiří Kuchař
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Reagují rostliny na naše myšlenky?
Tao-jin
Hlavním účelem tao-jinu je rozhýbat čchi a nasměrovat ji v těle tam, kde je potřeba. Slovo tao-jin bývalo jedním z mnoha, jímž se označovalo cvičení podobné čchi-kungu, přičemž slovo čchi-kung vzniklo na počátku padesátých let 20. století. Tao-jin znamená doslova „navést a vést“. Na rozdíl od cvičení čchi-kungu se tímto naváděním a vedením žádná další čchi nezískává, ale lépe se využívá ta, kterou již máte k dispozici, a uvolňuje se jinak nevyužitelná čchi. Obyčejně toho dosahujeme jedním ze dvou způsobů.
První způsob je biochemický. Čchi lze rozhýbat a vést akupresurou, kterou může provádět klientovi či pacientovi terapeut, nebo si ji člověk aplikuje sám jako automasáž. Druhý způsob je pokročilejší. Čchi navádí a vede pouze vlastní mysl. Metoda je součástí mnoha cvičení čchi-kungu a některých meditačních cvičení.
Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tao-jin
Neuroplasticita mozku a digitální demence
V roce 2001 publikovat David A. Snowdon rozsáhlou práci nazvanou Nun Study (o svém legendárním výzkumu s jeptiškami). Se svým týmem se zabýval zásadní otázkou, které faktory v rané, střední a pozdní fázi života zvyšují riziko onemocnění Alzheimerovou chorobou. Snowdon a jeho dva kolegové vyzpovídali 678 katolických jeptišek z ženského řádku School Sisters of Notre Dame ve věku od 75 do 106 let. Řád se věnoval od svého založení v roce 1833 základnímu a střednímu stupni vzdělání, sestry sloužily většinou jako učitelky (85 procent), také jako advokátky, administrátorky, pastorační a sociální pracovnice nebo jako zdravotní sestry.
Výzkum ukázal se, že řádové sestry nevykazovaly žádné příznaky demence, ačkoli pitvy u zemřelých jeptišek odhalily, že měly stejně silně degenerovaný mozek jako jiní pacienti s velmi těžkou demencí. Existují tedy osoby, u nichž se prostě nevyvinou žádné příznaky demence, přestože je jejich mozek stejně silně zdegenerovaný jako mozek zcela dementních pacientů. Odpověď na tuto otázku spočívá v mimořádné schopnosti rozvoje našeho mozku a v jeho extrémní přizpůsobivosti a schopnosti přestavby. V našem mozku sice dochází k neustálému odbourávání nervových buněk, na druhé straně také k permanentní tvorbě nových, a to i u dospělých, kteří vytváří nové synapse, spojení (tj. prostě mozek používají 😀 ). Doslova zabijákem pro mozkové buňky jsou naši digitální pomocníci, počítače, chytré telefony apod. Mozek se jim rád přizpůsobí tím, že prostě zleniví. Nervové buňky odumírají a nově dorůstající buňky nepřežívají, protože není, kdo by je používal.
Snowdon o tom mimo jiné napsal:
„Ten, kdo objevuje svět jen prostřednictvím dotykového displeje, který existuje už od roku 1987, a surfování po internetu, získává podle nejnovějších poznatků neurobiologů velmi mnoho povrchnějších zkušeností ve srovnání s někým, kdo poznává svět všemi smysly. Prvním důsledkem je, že aktivuje v mozku méně synapsí. Přes čtyřicet let výzkumů učení a paměti dokázalo, že čím víc se učíme prostřednictvím všech svých smyslů, tím hlouběji je učivo zpracováváno a tím lépe se ukládá do paměti.“
Jeptišky nesurfovaly na webu, nechatovaly s virtuálními lidmi, ale žily mezi nimi v transcendentální oddanosti. Svůj čas netrávily zíráním do obrazovky, ale láskou k bližnímu, službou a modlitbou. Aniž by toužily po potlesku či veřejném uznání. Jejich mozek sice chátral, stejně jako chátrají mozky nás všech, ale jejich synapse nezakrněly. Už víte, díky čemu.
Zdroj: Návrat žítkovských bohyní – Vlatimil Hela
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Neuroplasticita mozku a digitální demence
Svobodní hledači
Svobodní hledači jdou svojí vlastní, snad přímější cestou. Řídí se tím, co jim napovídá intuice, vhled, získané poznání. Bez ohledu na to, co si o nich kdo myslí, se snaží vymanit z hlavního proudu, masově obvyklého modelu myšlení, postmoderního prožívání světa. Být jiný ale má svoje úskalí. To vím z dosavadního průběhu svého života dobře a zná to každý, kdo se o to pokusil. Ostatním to narušuje jejich komfort hlavního proudu, odvádí je to na neznámé a nepohodlné cesty, kde číhá nebezpečí.
Zdroj: Návrat žítkovských bohyní – Vlatimil Hela
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Svobodní hledači
Síla zrání
MUDr. Josef Jonáš (lékař a léčitel) říká v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové Jiřího Kuchaře:
„Chce-li člověk zrát, pak musí poznávat, co je opravdu důležité, jaký má hodnotový žebříček. Ostatní musí umět zavrhnout. Cesta k psychickému zrání přece nespočívá v tom, že na sebe bude nakládat stále další duševní nebo duchovní aktivity. Síla zrání je v jednoduchosti.“
„Radost je pro náš organismus mnohem přínosnější než smutek. Emoce jsou klíčem k našemu zdraví. A branou k němu je naše strava.“
V Jonášově knize Křížovka života je popsán jednoduchý test, podle kterého si můžete sami vyzkoušet, jak působí rafinovaný cukr na lidský organismus. Upažte pravou rukou a požádejte někoho, aby vám ji stlačil. Po vynaložení určité námahy se mu to možná podaří. Potom si vezměte do levé ruky tři kostky bílého cukru a položte si ji na srdce. Překvapí vás, oč jednodušší to teď pro něj bude.
Zdroj: Léčitelé, jasnovidci a mágové – Jiří Kuchař
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Síla zrání
Tan-tchien
Je jedním z hlavních energetických center těla. I když jsou tři základní tan-tchieny, horní, střední a dolní, řekne-li se tan-tchien bez dalšího upřesnění, vždy se tím myslí dolní tan-tchien. Spodní tan-tchien totiž nejvíc souvisí s tělesnými funkcemi, zdravím a vitalitou, takže má nejvíc společného s každodenním životem a s cíli většiny lidí, kteří se zabývají energetickým cvičením.
Nachází se několik centimetrů pod pupkem, pět až osm centimetrů pod povrchem těla. Slouží též jako hlavní rezervoár energie získávané nejrůznějšími cvičeními s čchi. Uchovávání čchi v tan-tchienu je hlavní, ne-li jedinou možností, jak si zachovat energii až do konce dne, stabilní a dobře chráněnou, aby se snadno nerozptýlila.
Slovo tan-tchien doslova znamená pole elixíru. Elixír je drahocenná látka zabezpečující pevné zdraví a dlouhý život a v mnoha kulturách je chápán jako něco, co může zachovat život navěky. Pole je v tomto případě synonymem orné půdy, v níž je možné pěstovat výživné plodiny. Tan-tchien je tedy připodobňován k poli, do něhož můžeme zasít semena života a vitality, která vyrostou ve vydatný zdroj životní energie, jež bude sklizen a dle potřeby využít.
Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Více na téma tan-tchien se můžete dočíst v článcích označených štítkem Tan-tchien.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tan-tchien
Kdo ve skutečnosti jsme
Všichni jsme stvořeni k obrazu božímu a v každém z nás přebývá Bůh. Naší základní podstatou jsou láska, klid, rovnováha a harmonie. Jsou nám vrozeny soucit, starostlivost a laskavost. Jsme duše.
V průběhu našich životů se postupně vytváří vrstva strachu, hněvu, závisti, smutku, nejistoty a mnoha dalších negativních myšlenek a emocí, pod níž se ztrácí naše nádherná vnitřní přirozenost. Tato vrstva se zvětšuje a zpevňuje výchovou v dětství a zkušenostmi ze současného života. Pak se jevíme jinak, než jací ve skutečnosti jsme – jako nazlobení, pochybovační lidé vyznačující se pocitem nejistoty, viny a nízkým sebevědomím. Zapomněli jsme, kdo opravdu jsme.
Přitom se vůbec nemusíme učit, co je láska a vyrovnanost, klid v duši a soucit, odpuštění a víra. Všechny tyto věci už dávno známe.
Nás čeká zcela jiný úkol, totiž ODNAUČIT SE všem těmto negativním a škodlivým emocím a přístupům, které otravují naše životy a jak nám, tak jednotlivým společenstvím i celému světu způsobují takové utrpení. Stačí se těchto negativních vlastností zbavit a – ejhle! – hned dokážeme znovu nalézt svou skutečnou přirozenost, své pozitivní a milující já. Bylo v nás stále, jenže ukryté, nezřetelné a zapomenuté.
Když odstraníme vnější nánosy špíny a hlušiny, tedy negativní myšlenky a emoce, a prolomíme krunýř, jenž nás svírá, opět nejdeme skutečné diamanty, kterými opravdu jsme. Jsme nesmrtelné a božské duše na cestě domů. V každém z nás se pod povrchem trvale skrývá diamant.
Zdroj: Uvolnění stresu, dosažení vnitřního klidu – Brian L. Weiss
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Kdo ve skutečnosti jsme
Vnější metody a sebepoznání
Když je sport a sportování pouze koníčkem, zdravotním, nebo prostě příjemným cvičením, tak je to pochopitelné a správné. Ale když o něm mluvíme jako o životním směru, jestli se stane cílem života, tak tady z mého úhlu pohledu něco chybí. Nevidím v tom takovou cestu, na které je možné se neustále zlepšovat jako lidská bytost obdařená tělem a duší…
Pochopil jsem, že musíme věnovat určitý čas a energii na poznání sebe sama. Faktem je, že po celou historii rozvoje člověka jsme se zabývali pouze vytvořením a rozvojem vnějších metod. V každodenním životě i ve vědě… vnější zařízení, vnější nástroje, vnější metody… Proto je nejoblíbenějším způsobem rozvoje našeho světa ten vnější. Ale potom často nevíme, jak dál. Nevěnovali jsme potřebnou pozornost metodám rozvoje nás samých, především našeho vnitřního světa.
My sami jsme velmi přesným přístrojem. Dodnes není žádný přístroj přesnější než naše tělo. Používáme svůj mozek, moudrost a znalosti k tomu, abychom se vypořádali s vnějším světem, a zpravidla nepracujeme sami se sebou. Pokud bychom věnovali stejný čas rozvoji nás samých, tak bychom možná mohli pro nás všechny, a také pro veškerý život na Zemi, udělat mnohem víc užitečného.
Zdroj: Čung-jüan čchi-kung – První etapa vzestupu: Uvolnění – Sü Ming-Tchang, Tamara Martynovová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnější metody a sebepoznání
Uvolnění mysli, naplnění břicha, zjemnění vůle a zpevnění kostí
Ve třetí kapitole Tao-te-ťingu Lao-c´píše: „Moudrý vede k uvolnění mysli, naplnění břicha, zjemnění vůle a zpevnění kostí.“ Lao-c´zde chce vyjádřit výhody a důsledky nečinění. „Uvolnění mysli“ je stav, ve kterém mysl jen klidně spočívá a žádnou činnost ani neplánuje.
„Naplnění břicha“ neznamená naplnění žaludku jídlem, jak se píše v některých komentářích. Lao-c´zde hovoří o naplnění tan-tchienu proudem čchi. O tomtéž píše i Žlutý císař, když říká: „Aby dosáhl duchovního osvícení, polyká mudrc čchi nebes.“
„Zjemnění vůle“ souvisí s tím, že vůle má své centrum ve slezině. To koresponduje také se „zpevněním kostí“, které se váží k ledvinám. „Ledviny“ v tomto smyslu zastupují celý urogenitální systém. Ledviny představují v prenatálním stadiu vývoje člověka samotné kořeny života a jsou centrem primární energie. Slezina zase představuje kořeny života člověka po jeho narození. Jestliže je vůle – ze sleziny – příliš silná, pak nejenom naruší primární energii, ale také samotné kořeny života.
Jak máme „zpevnit kosti“? Muži toho mohou dosáhnout podporováním rozvoje ťing, prvku, který je v semeni, a naplňováním kostí zvláštní dření. Jak pravil Ťi Po, učitel Žlutého císaře: „Posilování morku a kostí je základem života.“
S každým orgánem je podle Teorie pěti prvků spojena určitá emoce nebo část psychiky. Vůle je psychickou silou spojenou se slezinou. Když Lao-c´řekl, „zjemněte vůli“, byl si vědom této lékařské teorie, která tvrdí, že jsou-li vůle a slezina příliš silné, působí negativně na ledviny, podobně jako země ničí vodu.
„Zpevnění kostí“ se týká procesu shromažďování čchi v tan-tchienu, kde se vytváří zvláštní, zázračný druh čchi. U mužů se semenné čchi, tzv. ťing čchi (u žen se již vyskytuje v krvi), spolu s čchi krve a čchi nebe shromažďuje v tan-tchienu po určitou dobu. Setrvají-li tam dostatečně dlouho, začne se vytvářet jakýsi druh „páry“. Tato „pára“ začne z tan-tchienu unikat a přes kříž se dostane do páteře a do kostí, kde kondenzuj do vrstvy tenké jako papír. Tento zvláštní morek postupně naplní všechny kosti a ony se díky němu stanou pevné jako z ocele. Pak „pára“ vystoupá páteří vzhůru do hlavy a nakonec se opět vrátí do tan-tchienu.
Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Uvolnění mysli, naplnění břicha, zjemnění vůle a zpevnění kostí
Podstata tradiční čínské medicíny
Základem tradiční čínské medicíny je práce s energetickým systémem. Průtok energie meridiány je podle čínské medicíny základním předpokladem pro zdravé tělo i ducha. Pokud nedochází k energetické disharmonii v meridiánech, tak je tělo schopno provádět samoregulační ozdravné procesy.
Cílem léčby v tradiční čínské medicíně je zharmonizovat organizmus tak, aby si sám dokázal poradit s onemocněním, aby se dokázal vrátit zpět do rovnovážného stavu.
Zrcadlem fyziologických činností organismu jsou duševní pochody a způsob myšlení jednotlivce. Stav mysli se odráží na celkovém zdravotním stavu jedince. Pro zdraví jednotlivých orgánů je důležitá psychická rovnováha, která v konečném důsledku ovlivňuje celkové zdraví člověka.
Tradiční čínská medicína je označována jako medicína celostní – na rozdíl od medicíny západní. Z hlediska mikrokosmu je člověk zcela celistvým. V tomto smyslu neexistuje onemocnění jen jednoho orgánu, nebo dokonce jeho části, ale vždy jde o onemocnění celého jedince. Přednostní léčení jednoho orgánu ovlivňuje stav orgánů ostatních, dokud nenastane energetická rovnováha v celém organismu.
Tradiční čínská medicína klade hlavní důraz na prevenci, nikoli na odstraňování důsledků nemocí. Primárně se zaměřuje na odstraňování příčin nemocí. Slovy čínského klasika: „Léčit nemoc po jejím propuknutí je už příliš pozdě.“ Můžeme to přirovnat ke kopání studny v momentě, když už jsme žízniví. Ve starověké Číně byl lékař placený za to, že bděl nad udržením zdraví člověka. V případě, že se člověk stal pacientem, neboli onemocněl, tak přestal platit svému lékaři. Ten ho pak léčil zadarmo.
Zdroj: Vladimír Ďurina – Připravte se na zázraky
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Podstata tradiční čínské medicíny
Západní vs. alternativní medicína
Všechny obory – z pohledu západní školní medicíny tzv. alternativní (nesmyslné označení) – mají několik společných rysů. Mají často hlubokou tradici a výsledky, vzájemně se respektují a případně se doplňují v blahodárné spolupráci. Není řevnivnost a potírání „konkurence“, je naopak pokora a duchovní pohled na lidskou bytost. Jediným cílem je pomoci uzdravit, případně vést k účinné prevenci dlouhého zdravého a šťastného života. Homeopat nakroutí hlavou nad autopatií či bylinkami. Tradiční čínský lékař si váží jiných fungujících bylinných a dietologických systémů, akupunkturista si bude považovat čchi-kung nebo shiatsu. Všichni respektují zákony psychosomatiky a feng-shui. Nikdo neodsuzuje jasnovidné léčitele. Žádný z těchto nauk a oborů nikdy neslouží ničemu a nikomu jinému.
V ostrém protikladu stojí praxe vědecké medicíny a stejně i materiální věda sama, jež je v zásadních otázkách Života povrchní a polovědomá. Vše ostatní neuznává a navíc zesměšňuje a své pacienty od jiných léčebných metod odrazuje, nebo je dokonce „zakazuje“, a to opírajíc se o zákony. Ohledně uzdravení má velmi chabé výsledky a je poplatná zájmům korporací. Nepodporuje metody samoléčení jako je autopatie, práce s dechem nebo myslí a systémů různých tělesných cvičení, AFT, reflexních masáží, akupresury, jež jsou zcela zdarma a mohou vést k uzdravení z „neléčitelných“ chorob! Pokud lékař selže, nic se neděje. Dokonce, ani když selhává celý systém! Pokud by selhal terapeut jiného zaměření, nastane velký trestně-právní problém.
Zdroj: Nahlédnutí do ajurvédského centra – MUDr. Tomáš Lebenhart, časopis Sféra 3,4/2024
Proč nehodnotit
Naše akceschopnost a chuť dělat věci z vlastní vůle je často odmala oslabována hodnocením (pozitivním i negativním) a stává se tak závislou na vnějších faktorech. Tím se oslabuje naše vnitřní motivace a radost z úspěchu. Ta je živena pozitivními pocity, zejména pokud jsme překonali náročnou situaci, nebo vyřešili těžký úkol.
Pokud se nám nedostává příležitostí budovat si svou motivaci zevnitř, může se z nás stát vlastně tak trochu „závislák“. Abychom získali skvělý pocit z úspěchu a vyplavily se nám hormony štěstí, potřebujeme, aby náš výkon někdo ocenil a dal mu hodnotu. Postupně se dostáváme do pasti, kdy se jen snažíme vyhovět – rodičům, učitelům, partnerům.
Podle toho, jak „si věříme“, myslíme buď produktivně, nebo neefektivně, pesimisticky, nebo optimisticky, rozhodujeme, kolik námahy vynaložíme na určitou aktivitu, nakolik se dokážeme motivovat a vydržet nesnáze, nastavit svou odolnost vůči stresu a depresi.
Více v článku nazvaném: Jsem dobrá.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Proč nehodnotit
Stárnutí – Jak se ztotožňujeme s kolektivními programy?
Čísly vyjádřený, chronologický věk nemá sám o sobě žádnou moc. Moc má naše víra o stáří, to, co o něm držíme v mysli, a všechny systémy přesvědčení, které přicházejí a které jsme přijali během let. První věc, kterou si musíme uvědomit, je, že máme na výběr. Můžeme se rozhodnout být jiní a zbavit se systémů víry, které jsme přejali z naší rodiny. Můžeme se ohlédnout a najít, odkud pocházejí systémy víry o středním věku a procesu stárnutí. Co je utváří?
Pokud chceme vědět, které životní scénáře jsme přijali za své. Stačí jen podívat se na vlastní život a na naše fyzické já. Fyzické já odráží, co jsme přijali. Ani si to již nemusíme pamatovat. Podíváme-li se na tělo, můžeme vidět, jaké programy byly přijaty, jaké byly jeho systémy víry, co bylo považované za cenné nebo milované nebo naopak čeho se člověk bál a co se projevilo, protože v mysli byl držen strach.
Člověk je podřízen tomu, co drží v mysli. Tyto systémy víry, přesvědčení a vzorce můžeme identifikovat a vědět, že máme možnost je změnit. Volba je na každém z nás. Můžeme být velmi aktivní a plní energie do pozdního věku, můžeme vést velmi významný a cenný život, který je velmi radostný, a naše fyzické zdraví může pokračovat až do samého konce.
Náš život, naše tělo a to, co se nám děje v životě, jsou projekcemi toho, co dosud držíme v mysli. Prožívat znamená promítat vlastní systémy víry do fyzického světa. To, co držíme v mysli, se projevuje, a my, když vidíme tento vzorec, máme na výběr. Začínáme si uvědomovat, že pokud to, co prožíváme, je důsledkem toho, co držíme v mysli, pak můžeme změnit prožívané tím, že změníme to, co držíme v mysli.
Musíme změnit svůj systém víry, podle kterého jsme dosud fungovali, a vyměnit jej za pravdu, že jsme nekonečné bytosti a podléháme pouze tomu, co držíme v mysli. Pokaždé, když se objeví nějaké negativní přesvědčení, je nutné ho ihned zrušit a trvat na pravdě. Kolektivní vědomí, energetické pole světa musíme neustále potlačovat, protože nás jím svět stále znovu programuje. Program se může vrátit dokonce i jen vyslechnutím náhodné poznámky. Ke zrušení všech systémů přesvědčení je nutná bdělost.
Jak jsem si vyléčil zrak
Zažil jsem to se svým zrakem a brýlemi. Padesát let jsem nosil bifokální brýle. V naší společnosti existuje víra, že střední věk přináší změny zraku. V době, kdy jsem se zabýval tímto výzkumem, jsem se ve své třídě podělil o zkušenosti s uzdravením z fyzických nemocí (vyjmenoval jsem asi 15 až 20 nemocí, kterých jsem se zbavil), když někdo řekl: „Jak to, že stále nosíte brýle?“ Odpověděl jsem: „Aha, na tom jsem nikdy nepomyslel.“ Nikdy jsem nepomyslel na to, že celý mechanismus vidění je dalším projevem mých systémů víry.
A tak jsem začal svou víru o očích zkoumat a začal ji rušit a prohlašovat, že jsem nekonečná bytost, která nepodléhá omezením, například přesvědčení, že potřebuji nosit brýle. Proces trval šest týdnů a během té doby jsem skoro nic neviděl, protože jsem brýle vůbec nenosil. Byl jsem současně krátkozraký i dalekozraký a také jsem měl astigmatismu. Nemohl jsem temnic číst ani jsem neviděl nic dál od sebe.
Asi po šesti týdnech, během nichž jsem tuto víru neustále a důsledně opouštěl, jsem se nakonec jen vzdal a uvědomil jsem si, že součástí této techniky je zbavit se odporu k tomuto systému víry. Pak jsem řekl: „Inu, bože, pakliže už nikdy nebudu vidě, tak tedy holt už nikdy nebudu vidět.“ A pak jsem to úplně pustil a úplně se odevzdal vyšší moci. A ještě jsem řekl: „Ať si to přeješ jakkoli, souhlasím s tím.“
Jaká je Boží vůle pro nás? Boží vůle je naše plné a dokonalé štěstí, celistvost a jednota. Po odevzdání se Boží vůli se po celoživotním nošení brýlí můj zdravý zrak najednou vrátil – v jediném okamžiku – a byl naprosto dokonalý.
Zdroj: Léčení a uzdravení – David R. Hawkins, M.D., PH.D.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Stárnutí – Jak se ztotožňujeme s kolektivními programy?
Co dělat při vnitřní frustraci?
„Řešit vnitřní frustraci vnější změnou nikam nevede. Změny je třeba činit nejprve uvnitř sebe samých – to je největší vítězství a nejcennější zkouška. Jakmile změním svoje vnitřní nastavení a postoj, je jen otázkou času, než se změny projeví i v reálném životě.“
Úryvek z článku Neberte život ani práci příliš vážně – vše pak zvládnete lépe novináře a kouče Jana Menděla (Meduňka 2/2020)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnitřní frustrace
Metamorfóza motýla a člověka
Housenka a motýl, jakkoliv jsou odlišní, jsou jeden a tentýž tvor. Housenka prožívá ve svém těsném těle velmi omezený svět, který považuje za svou realitu. Věří, že jediným smyslem jejího života je žrát a růst. Aby mohla růst, musí několikrát svléci napnutou kůži, jednoho dne však ani to není nutné. Poslední vrstvu již nelze sundat. Nastává fáze „smrti“. Housenka ví, že teď její život končí. Vyhledá místo, kde se může odevzdat „smrti“. Transformace v motýla vyžaduje, aby se tělo housenky zcela rozpustilo na části. Malá housenka brzy přestane existovat, ale některé její buněčné struktury se zázračně promění ve zcela novou bytost – nádherného motýla.
I my můžeme projít velmi podobnou proměnou. Děláme si to však mnohem těžší nežli malá housenka, poněvadž této změně odoláváme. Svým nejhorším odpůrcem na této cestě jsme my sami – věříme totiž svým myšlenkám. Ty nás velmi sofistikovaně přesvědčují o tom, jak jsme bezmocní, malí, bezvýznamní a bezcenní. Považujeme svůj vlastní myšlenkový odpad za svoji pravdu, a nechápeme, že všechno to tlachání v naší hlavě nemá absolutně nic společného s realitou.
Ve skutečnosti na nás není nic chybného! Nejsme ani malí, ani bezmocní – jsme neuvěřitelně rozsáhlé, kreativní a zcela propojené vibrační pole nejčistšího vědomí. Jsme VŠE, co hledáme; pouze to v tuto chvíli nevidíme, neboť jsme to zapomněli. Jakou housenka nevíme, že na nás čeká druhý, úplně jiný život.
Zdroj: Devět dní nekonečna – Anke Evertz
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Metamorfóza motýla a člověka
Již teď jsi vším, co hledáš!
Všichni jsme jako nesmírné množství kapek vody, jež společně tvoří moře. Žijeme zde na Zemi v nejrůznějších kulturách, řídíme se rozmanitými vírami či přesvědčeními a podléháme nejrůznějším vlivům. Všichni v sobě nosíme svoji vlastní, velmi individuální pravdu a zažíváme svoji vlastní realitu. Přesto všichni pocházíme ze stejného Zdroje.
Všichni jsme prostoupeni jeho barevnými spektry a jeho tóny – a jsme s ním neoddělitelně spojeni. Zdroj je Absolutno. Pro něj neexistuje nic „správného“ či „nesprávného“, nic „dobrého“ nebo „špatného“, žádné „ano“ či „ne“. Pro něj má všechno stejnou hodnotu, všechno je v jeho očích rovno-cenné, a každý má vždy možnost čerpat z jeho bohatství.
Stvoření, Bohu anebo jakkoliv chceme Zdroj nazývat, je „lhostejné“, jak žijeme. To však neznamená, že mu na nás nezáleží. Pro Zdroj neexistuje hodnocení jako „dobře provedené“ nebo „špatně provedené“, to všechno jsou čistě lidské definice. Vše, co se děje, má z pohledu Zdroje stejnou hodnotu, je plnohodnotné a slouží výhradně a jedině kreativní hře neustálého přetváření sebe sama.
Stvoření chce, abychom se uznali a přijali jako stvořitelné sebe samých, sbírali zkušenosti a skrze ně se rozvíjeli. Chce, abychom činili kreativní rozhodnutí a poznávali jejich následky, bez ohledu na to, jaké jsou. Jelikož neexistuje žádné hodnocení, z hlediska Zdroje nezáleží na tom, zda trpíme, nebo jsme šťastní. Všechny bolestivé zkušenosti, do nichž se obvykle „úspěšně“ vmanévrováváme sami, přesto mají velký smysl. Utrpení v nás vytváří tlak; a právě ten nás nakonec přivede k tomu, abychom něco ve svém životě změnili.
Zdroj: Devět dní nekonečna – Anke Evertz
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Již teď jsi vším, co hledáš!
Naše tělo
„Tělo, v němž žijeme, je na nás závislé!
Jsme zdrojem jeho energie a elektřiny,
kterou potřebuje tato neuvěřitelná síť informací,
aby mohla existovat v hmotném světě.“
Luis Angel Diaz, lektor a autor knih o sebeléčení
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Naše tělo
Mistr Čou – Pán od říčky Lien – a jeho obrazec tchaj-ťi
Obrazec monády tchaj-ťi je tradičním symbolem čínské filosofie, jehož vznik se předpokládá současně s dobou vzniku Knihy proměn – I ťing. Z výkladů principu tchaj-ťi má asi největší význam „Obrazec tchaj-ťi“ od filosofa a fyzika dynastie Sung (960-1279) Čou Tun-i, jiným jménem Čou Mao-šu (1017-1073).
Ten si zamiloval vrchol hory Lu-šan a na jejím úpatí si postavil studovnu. Před studovnou tekla říčka, která pramenila pod vrcholem Lien-chua-feng a dostala jméno Lien-si. Stejně tak Čou získal pseudonym Pán od říčky Lien.
V úvodu výkladu k obrazci tchaj-ťi od mistra Čou se píše:
„Wu-ťi (původní prvopočátek, chaos) se mění v tchaj-ťi. Tchaj-ťi se pohne a zrodí jang. Pohyb vyvrcholí a přejde do klidu. Klid zrodí jin. Klid dosáhne vrcholu a zase je pohyb. Jednou pohyb, jednou klid. Vzájemně jsou tím počátkem. Dělí se na jin a dělí se na jang. Tak nastávají dva principy. Jang se mění a jin se spájí. Tak rodí se voda, oheň, dřevo, kov, půda… “
Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mistr Čou a jeho obrazec tchaj-ťi
Strom v zimě
To je čas skryté regenerace. Mlha se válí nad zemí. Mráz zamrazí celou krajinu.
A strom stojí. Stojí sám a tichý. V temnu časného rána příroda spí. Kolkolem se nepohne ani větvička.
Strom stojí tiše v temnotě jako skála – jako sloup na dvoře prázdného chrámu.
Vzdálený zvuk se prořezává tichem. První paprsky světla pronikají na zem.
Stíny stromů mizí s rozbřeskem, ale stromy nehnutě stojí.
Země pod stromem je zmrzlá. Kůra nad zemí je chladná, větve nehybné.
Kolemjdoucí se může ptát, zda vůbec strom na jaře ožije.
Ale země je hluboko vespodu teplá. Váha celého stromu klesne do kořenů.
Těm je jedno, že na povrhu půda zmrzne, rostou ke středu země.
Strom se nebojí. Jednou byl semínkem: ví, že ho strom podrží. Ve dřeni stromu je stále vitalita.
Kolem jeho páteře se ze země vynořuje nový život, který raší, i když bílé sněhové vločky dosedají na tichý nehnutý strom.
Zdroj: Čchi-kung Cesta energie – Lam Kam Chuen (Umění zvládnutí vnitřní síly prostřednictvím cvičení čchi-kungu)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Strom v zimě
Pomalé dýchání zvyšuje množství kyslíku v krvi
Při normální dechové frekvenci absorbují naše plíce ze vzduchu jen asi třetinu dostupného kyslíku. Většinu opět vydechneme. Pokud se budeme nadechovat pomaleji, umožníme plicím, aby během menšího množství nádechů nasály více kyslíku.
Když budeme běhat každý den rychleji, zatímco vaše dechová frekvence se ustálí na patnácti až dvaceti nadechnutích za minutu, pochopíte pravý význam slova kondice. Dýchání je jako veslování. Milion krátkých, překotných záběrů vás sice dostane do cíle, ale v porovnání s rychlostí a efektivitou dlouhých, pomalých záběrů není ničím.
Dýchání jako modlitba
Pomalému dýchání se říká i jinak: modlitba. Když buddhističtí mniši odříkávají svou nejznámější mantru Óm mani padme húm, každá vyslovená fráze trvá šest vteřin, a než se znovu zopakuje, mají mniši šest vteřin na nadechnutí. Zpěv mantry sa ta na ma, jedné z nejznámějších technik v Kundaliní józe také zabere šest vteřin (a následně šest vteřin na nádech). Technika zvaná khéčarí, jejímž cílem je podpořit fyzické i spirituální zdraví a překonat nemoc, zahrnuje umístění jazyka nad měkké patro tak, aby směřovat k nosní dutině. Pomalé, hluboké nádechy a výdechy během této pozice zaberou vždy šest vteřin. Japonci, Afričané, Havajci, domorodí Američané, buddhisté, taoisté, křesťané… Všechny tyto kultury a náboženství rozvinuly podobné modlitební techniky, v nichž se uplatňují tytéž vzorce dýchání. A pravděpodobně mají také všechny tentýž zklidňující účinek.
Dva renomované newyorští lékaři profesoři, Richard Brown a Patricia Gerbargová, použili tentýž vzorec dýchání při léčbě pacientů s úzkostmi a depresí. Ukázalo se, že nejúčinnější byl styl dýchání odpovídající vzorci růžence, tj. když celková délka nádechů a výdechů za minutu dosáhla strašidelné symetrie. 5,5 vteřiny trvající nádech a 5,5 vteřiny trvající výdech, to vše 5,5krát za minutu.
Tomuto dýchání se začalo říkat rezonantní, nebo také koherentní dýchání. Tato technika nevyžaduje žádné zvláštní fyzické ani mentální úsilí nebo čas. Můžeme ji praktikovat kdykoli a kdekoli.
Zdroj: Dech: Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pomalé dýchání zvyšuje množství kyslíku v krvi
Den v radosti
„Každý den bez radosti je promarněný a neprožitý do hloubky. Všechno, co vám nepřináší pravou radost, svědčí o tom, že se ještě skutečně nemilujete. To sice neznamená, že byste měli dělat jen to, do čeho se vám právě chce, protože pak se stanete otrokem svých nálad. Znamená to dělat s radostí to, co je třeba, protože to je potřebné a správné.“
Zdroj: Kurt Tepperwein v knize Tvůj život mistra
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Den v radosti
Tok čchi
Tok čchi je řízen myslí. Jestliže naše nepokojná mysl přestane těkat a zklidní se, začne přirozeně shromažďovat energii čchi. ta bude proudit po drahách a kumulovat se v centrech. Duševní a tělesná síla pak bude přirozeně narůstat. Se stavem mysli však souvisí pocity. I pouhé pocity nás mohou budovat nebo rozbíjet!
…
Jedinou skutečnou realitou je osobní prožitek. To. co teď vnímám, čím teď žiji. Cíl našeho života není dán bodem, ke kterému bychom se blížili, je dán způsobem, jakým teď po naší cestě jdeme.
Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tok čchi
Nové začátky
Rozhodneme-li se pustit do něčeho nového, možná si přejeme to udělat, ale zároveň můžeme cítit pochybnosti. Když se rozhodneme dělat něco nového, je proto dobré vnitřně zvážit, jestli je toto rozhodnutí v souladu s naším vlastním srdcem. Poznáme to podle pocitu vnitřního rozpínání a radosti.
Cítime-li, že je to skutečně naše správná cesta, přesto je dobré si své pochybnosti a strachy, které můžeme pociťovat, uvědomit, protože jsou známkou toho, co v sobě můžeme vyléčit. Zaměříme se však na své rozhodnutí – na pocit vnitřní rozpínavosti a radosti.
Zdroj: Christina Von Dreien (řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nové začátky
Mudra moudrosti a mudra vědomí: podobnosti a rozdíly
Podobnosti
- U obou muder se dotýkají špičky palců a ukazováků, ostatní prsty jsou volně natažené.
- Obě mudry lze použít jako ochranu před negativní energií.
- Obě směrují dýchání do dolních částí plic, což uklidňuje a je zdravé.
- Jestliže vytočíme dlaň vpřed, lze tak předávat moudrost nebo poznání.
Rozdíly
- Dlaň obrácená nahoru ke slunci přijímá více teplé a zářivé energie.
- Dlaň obrácená dolů k zemi přijímá více chladné energie země. Tato mudra je navíc nenápadná a lze ji použít např. při cestování.
Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mudra moudrosti a mudra vědomí
Samota
Samota lidi děsí, ale není to nic strašného. Když člověk dokáže plně vnímat třeba strom, najednou není sám. Právě chvíle, kdy není vytrhován neustálou interakcí s druhými, přináší možnost usebrání a uvlastnění celého světa ve smyslu legeín – nahoře bohové, dole lidi, země a svět. Ta čtveřina se jako by vcucne do člověka a všechno je v něm. V té chvíli v sobě má nejvíce Bytí, a jak říká F. Hölderlin, člověk se pak podobá polobohům. Může pocítit tišinu duše, která člověka léčí a vyživuje jeho duši. Když to nepozná, je jeho život moc těžký, plný nemocí i zoufalství.
Lidé se však své třinácté komnaty, kterou nikdy neotevřeli, bojí, a právě proto nechtějí být sami, aby na ně ti běsi a běsíci nedolehli. Nemají na to odvahu, a tak si radši chtějí pořád užívat a zajišťovat se.
Když ale člověk odvahu sebere, pozná, že fyzické osamění nemusí přinést vnitřní pocit opuštěnosti, ale naopak ho to může přivést k propojení se vším čili do jednoty.
Zdroj: úryvek z rozhovoru Život není zadarmo – Prof. Anna Hogenová (Meduňka1/2021)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Samota
P.S. Také tchaj-ťi čchüan, pokud praktikujeme o samotě, nám pomáhá nahlédnout do svého vnitřního světa, testuje naši odvahu, vytrvalost, schopnost spolehnout se na sebe, odhaluje naše slabosti a pomáhá vidět dokonalost makro i mikrosvěta…
Tři kvality podle indické tradice
Tyto kvality se navzájem ovlivňují a přecházejí podle okolností jedna v druhou.
- Čistota (sattva): Dává pravdivost, jednoduchost, vyrovnanost a vede k osvícení.
- Chtění (radžas): Jedná se o dynamickou, neklidnou kvalitu, ta souvisí s dosahováním cílů, uspokojováním tužeb a ctižádostí.
- Temnota, nevědomost (tamas): K jejím rysům patří tupost, lenost, negativní emoce atd.
Dávní mistři radí přeměňovat temnotu na chtění a chtění na čistotu, protože přeměnit temnotu rovnou na čistotu by bylo příliš obtížné. Ale pozor, aby to nedopadalo opačně. Někomu zachutná dobré jídlo a dvakrát si přidá (radžas), pak je v útlumu a bolí ho břicho (tamas). Lepší by bylo si včas uvědomit přílišný apetit (radžas) a přeměnit ho v rozumnou sebekázeň (sattva).
Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tři kvality podle indické tradice
Jak v těle putuje náš dech
Každý náš nádech putuje hrdlem dolů kolem hrany zvané tracheal carina, místa, kde se průdušnice dělí na průdušky, jež vedou do levé a pravé plíce. Dech se poté natlačí do menších trubiček, průdušinek, a nakonec dorazí do slepé uličky v podobě pěti set milionů plicních sklípků. Dál se s ním děje něco složitého a matoucího. Možná vám to pomůže pochopit následující analogie.
Představte si, že se chystáte na vyhlídkovou plavbu po řece. Čekáte v loděnici, než přijede loď. Pak projdete bezpečnostní kontrolou, nalodíte se a opouštíte břeh. Něco podobného se děje s molekulami kyslíku v plicních sklípcích. Každá z těchto maličkých „loděnic“ je obklopená plazmovou řekou plnou červených krvinek. Když tyto buňky proplouvají kolem, molekuly kyslíku proskočí membránou plicních sklípků a nalodí se na ně.
Buněčná výletní loď je plná jakýchsi kajut. V krvinkách je to protein, který se jmenuje hemoglobin. Kyslík se usadí uvnitř hemoglobinu a červená krvinka pokračuje v plavbě dál do těla. Jak krev prochází tkáněmi a svaly, kyslík vyskakuje z lodi a dodává hladovým buňkám palivo. Když se vylodí, nastoupí na loď další pasažér – oxid uhličitý, „odpadní produkt“ našeho metabolismu. Výletní loď se potom vydá zpátky do plic.
S odchodem kyslíku krev ztmavne. Krev v žilách začne působit modře (i když je ve skutečnosti tmavě červená), a to kvůli tomu, jakým způsobem světlo proniká kůží. Modré světlo má kratší a silnější vlnovou délku než jiné barvy, a proto také oceán a obloha vypadají zdálky modře.
Výletní loď obepluje celé tělo a vrací se do svého přístavu v plicích. Oxid uhličitý zde opouští organismus. Skrz plicní sklípky a hrdlo se dostane do úst nebo nosu, odkud ho vydechneme ven. S novým nádechem se nalodí další kyslík a celý proces začíná nanovo.
Každá zdravá buňka v těle je poháněna kyslíkem a takto ho získává. Plavba trvá přibližně minutu a celková čísla jsou ohromující. Uvnitř každé z pětadvaceti bilionů červených krvinek najdeme 270 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje kajutu pro čtyři molekuly kyslíku. To je miliarda molekul kyslíku, jež se naloďují a vyloďují při každé plavbě v červené krvince.
Zajímavost: Jak výdech souvisí s redukcí váhy? Oxid uhličitý v každém našem výdechu něco váží. Vydechujeme více váhy, než vdechujeme. Naše tělo nehubne jen díky mohutnému pocení a „spalování“. Hubneme s každým výdechem. Z každých 54,5 kilogramu tuku, jehož se naše tělo zbavilo, odešlo 3,8 kilogramu plícemi. Většina z toho je oxid uhličitý a trocha vodní páry. Zbytek vypotíme nebo vymočíme. Plíce jsou pro naše tělo regulátorem váhy.
Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak v těle putuje náš dech
Síla slov
Naše slova mají velkou sílu. Pro druhé mohou být požehnáním. Pokud někomu řeknete: „Přeju ti štěstí“, posíláte mu štěstí. Slova, dopisy – vše má své vědomí. Jsou to též bytosti, které mají svůj vliv. Takže se vždy ptejte sami sebe: „Nač teď právě myslím, co cítím, co říkám?“ Vaše činy jsou důsledkem těchto tří činitelů. Pokud jsou všechny čtyři části – vaše myšlení, cítění, mluva a jednání – orientovány na dobro, stáváte se majákem světla.
Zdroj: Vědomí vytváří mír – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Síla slov
Hojnost
Začátkem nového roku lidí si lidé přejí různé věci a dávají si předsevzetí. Například je možné, že toužíte po větší hojnosti. Co vás přitom napadne jako první? Mnoho lidí má hojnost spojenu s fyzickými věcmi. Mít po fyzické stránce vše, co potřebujeme, také patří k hojnosti, ale hojnost znmená mnohem více. Třeba to, že můžete dělat to, co vás těší, cítíte uvnitř sebe lásku a máte čas na věci, které jsou pro vás důležité. Protože pouze tehdy, když nepociťujete časový tlak, můžete cítit spojení se svým vnitřní já a svou duší. Vaše duše JE hojností, láskou a klidem. Hojnost nevychází zvenčí, ale zevnitř. Je to pocit. A ten přeji vám i nám všem do nového roku.
Christina Von Dreien (řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Hojnost
