Zajímavosti 2024

Vítejte na stránce, na níž najdete některé příspěvky zveřejňované souběžně na facebookové stránce časopisu. Je určena těm, kteří nemají FB účet nebo čtenářům, kteří chtějí mít všechny články „po ruce“. Věříme, že příspěvky vás inspirují k zamyšlení a zlepšení vašeho života či cvičení!

Příspěvky z minulých let naleznete po kliknutí na:
Zajímavosti 2021
Zajímavosti 2022
Zajímavosti 2023

Intuice

Intuice je i v našem každodenním životě zdrojem nových nápadů, porozumění, hledání východisek a řešení mnoha našich problémů. Takovou zkušenost má mnoho lidí. Právem se můžeme domnívat, že intuice byla vlastní mnoha velkým myslitelům, filozofům a učencům po celou dobu vývoje lidské civilizace. Novodobá věda však postavila svoje bádání na rozumu, objektivitě, redukcionismu, kauzalitě a na experimentálním ověřování všech teorií. Avšak i v historii vědy stály u zrodu mnoha významných objevů náhlé nápady a vnuknutí. Šťastné náhody, nebo dokonce i sny. Často jsou to události, které odporují zdravému rozumu, a my je získáváme právě bez pomoci rozumu či paměti. Pro označení intuitivního vnímání dnes používáme různé výrazy, jako např. channeling, nadsmyslové vnímání, vnímání vnitřními smysly, jasnovidectví, přímý přístup k informacím, paranormální schopnosti, spirituální komunikace nebo rozhovor s duchovními učiteli. Lidské bytosti, které mají tyto schopnosti rozvinuté, nazýváme proroky, jasnovidci, senzibily, intuitivci aj.

Mnozí duchovní badatelé, jak např. zakladatel antropozofie Rudolf Steiner nebo psychiatr Carl Gustav Jung, upozorňovali na to, že intuice je přirozenou vlastností člověka a může být rozvíjena a trénována. V současné době jsou to zejména badatelé z oblasti transpersonální psychologie, kteří se těmito fenomény zabývají. Poznatky získané pomocí intuice mohou být dříve či později ověřovány – verifikovány. Můžeme se tak například podivovat nad tím, že Steiner varoval německé zemědělské již kolem roku 1920, že vůl krmený masem by se musel zbláznit, nebo upozorňoval na nebezpečí nadměrného příjmu fluoridů pro lidské tělo.

Zdroj: Jak změnit svět tady a teď – Anna Strunecká
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Intuice

Tchaj-ťi je také o lidskosti a správném chování

Liou Si-cheng, nástupce profesora Čenga na Tchaj-wanu, říkal, že učitel by s žáky neměl pracovat pouze na prohlubování umění tchaj-ťi čchüan, ale měl by je také učit skutečné lidskosti a správnému chování: „Principy tchaj-ťi čchüan mohou být bez výjimky použity v každodenním životě. Ve cvičení například klademe důraz na poddajnost a na investici do ztráty. Učíme se, jak být jemný, měkký a mírný. To je zároveň návod, jak kultivovat celou svou osobnost, jak změnit svou mysl a jak hladce a klidně vycházet s ostatními lidmi.“

Základním rozdílem mezi profesorem a deseti tisíci drobnými mistříky, které vidíme všude kolem sebe, není v jeho transcendentních schopnostech, které oni postrádají, ale v hloubce a kvalitě osobnosti. Lépe řečeno v určité „harmonii“ jeho osobnosti. Liou Si-pchengovi bylo přes sedmdesát, když jsem se s ním poprvé setkal, a byla to spíš jeho osobnost než nějaké zvláštní, nevídané schopnosti, co mé pochybnosti rozptýlilo. Další starý muž, který byl milý, harmonický, bez známek úzkostí nebo obav. On sám to připisovat vlivu svého učitele a studiu tchaj-ťi čchüan.

Pan Liou byl stále plný energie. Také profesor Čeng měl neuvěřitelné množství energie. Myslím, že to souvisí s čistotou osobnosti či duše. Strach, úzkosti a obrany odvádějí čchi a zbavují nás energie. Dokážeme-li se očistit od negativních myšlenek, závislostí a bloků, je naší odměnou vitalita a radost ze života.

Zdroj: NIc vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tchaj-ťi je také o lidskosti a správném chování

Co je člověk?

Vidět a znát člověka jen tak, jak je znám na Zemi, je málo. Je to nedostačující obraz, nedokonalé chápání jeho života. Člověka si na Zemi v celé plnosti jeho významu vůbec nelze představit. To, co je z něho na Zemi viditelné, je pouhou částí jeho možných projevů. Tělo, ve kterém se na Zemi projevuje, je také slabou ukázkou tvaru a formy veliké duchovní síly, jež je podstatou jeho existence…

Člověk je bytost nekonečných světů vesmírných. Tvary, v nichž se může duše zjevit na úrovních jejího domova v božském jsoucnu, jsou nepředstavitelně vznešené, majestátní, skvělé, zářící, světelné – že zář Slunce, jak oblévá Zemi, je vůči nim slabá…

Zdroj Božena Cibulková – Kniha boží. Logos (Božena Cibulková (1914−1995) byla novodobá křesťanská mystička, duchovní učitelka a autorka duchovních textů)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co je člověk?

Vnitřní bloky a uvolnění

Podle mistra Čeng Man-čchinga je nejdůležitější uvolnění. „Uvolni všechna napětí, zbav se tvrdé, ztuhlé síly. Otevři dráhy ve svém těle a nech jimi čchi volně proudit.“

Začátečníci si často po nějaké době cvičení chodí stěžovat: „Vůbec tomu tchaj-ťi nerozumím. Má přece uvolňovat a já se cítím mnohem napjatější, než když jsem ještě necvičil.“

Klíčovým bodem je zde výrok: „cítím se napjatější“. Naše dosud zanedbávané tělo ožívá a začíná si postupně uvědomovat všechna svá zakořeněná napětí a bloky. Po desetiletí se naše ramena zvedala nahou, až tam, jak by řekl profesor „zatuhla“. Uvolňujeme se, bloky se začínají rozpouštět a my můžeme konečně cítit své tělo takové, jaké skutečně je. Přirozeně, že se v prvních chvílích necítíme zrovna skvěle, ale spíš naříkáme: „Ach Bože, já mám ty ramena snad až někde nad ušima!“

Je těžké postavit se tváří tvář svým vnitřním blokům. Většinou je to také dost bolestné, a proto potřebujeme značné množství psychické a fyzické energie, abychom ve studiu vytrvali.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnitřní bloky a uvolnění

Klepání prsty na stůl

Součástí čajové etikety v Číně, a to platí zejména pro jih země, je poklepání prsty na stůl jako výraz díků. Jak tento zvyk vznikl?

Císař Čchien-lung z dynastie Čching byl náruživý konzument čaje. Kromě toho také rád cestoval po zemi v převleku za obyčejného muže, aby ho ostatní nepoznali. Jednou i se svou družinou zavítal do čajovny. Když připutovala konvice na stůl, císař ji vzal analil nápoj do misek všech svých společníků. Něco takového se samozřejmě normálně nestane a pro jeho poddané to představovalo obrovskou poctu. Normálně by padli na kolena a uctivě se císaři poklonili na výraz díků. Protože nemohli panovníka prozradit, ohnuli ukazováček a prostředníček a kloubyprstů začali poklepávat na stůl. Od té doby se toto gesto v Číně používá, když chcete někomu poděkovat za naplnění vaší misky čajem. Prsty se už ale neohýbají, místo nich se klepe polštářky prstů.

Zdroj: Čaj v čínské kultuře – Ondřej Horecký, Epoch Times 2016
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Klepání prsty o stůl

Omezte dýchání a zlepšíte astma

Astmatem dnes trpí 25 milionů Američanů a je to hlavní příčina návštěv pohotovosti, hospitalizací a zameškané školní docházky u dětí. Je považováno za zvladatelnou, ale nevyléčitelnou chorobu. Astma je reakce imunitního systému, která způsobuje sevření a křeče dýchacích cest. K záchvatům mohou vést škodliviny, prach, virové infekce, studený vzduch a další faktory. Může však být způsobeno i nadměrným dýcháním, a proto je běžné při fyzické zátěži (tzv. zátěžové astma).

Astmatici mají obecnou tendenci dýchat více než ostatní, jak při zátěži, tak v klidovém stavu. Při záchvatu se dýchací cesty stáhnou, vzduch je chycen v plicích, je těžší ho dostat ven a potom zase dovnitř. Pacient začne dýchat ještě víc, ale přitom má pocit, že nemůže popadnout dech. Následuje ještě větší dušnost, panika a stres.

Celosvětová tržba za léčbu astmatu činí každý rok dvacet miliard dolarů. Léky často funguje tak dobře, že si člověk může připadat prakticky vyléčený. Léky, zejména steroidy ve formě tablet, však mohou mít po několika letech strašlivé vedlejší účiny (včetně zhoršení plicních funkcí a astmatických příznaků, hrozí i slepota a zvýšené riziko úmrtí).

Cestou z kruhu je omezit dýchání, neboť lidé, kteří se naučili dýchat méně, popisují dramatická zlepšení. Zlepšení dokládají i studie, například studie nemocnice Mater v australském Brisbane zjistila, že když dospělí astmatici snížili příjem vzduchu o třetinu, symptomy dušnosti klesly o sedmdesát procent a potřeba dávky z inhalátoru dokonce o 90 %. Půl tuctu dalších klinických testů přineslo podobné výsledky.

Nikdo neví, proč je omezené dýchání u astmatu a jiných dýchacích onemocnění tak účinné, i když existuje několik teorií. Výsledkem však je, že čím méně dýcháme, tím více výhod načerpáme z efektivního dýchání a tím více toho naše tělo dokáže. Savci, kteří mají v klidovém stavu nejnižší tepovou frekvenci, žijí nejdéle. Není náhoda, že tito savci také dýchají nejpomaleji.

„Jogín neměří svůj život počtem dní, ale počtem dechů,“ napsal indický učitel jógy B. K. S. Iyengar.

Dokonalé dýchání: Optimální množství vzduchu, jež bychom měli v klidovém stavu vdechovat (k němuž došli různými cestami a prostředky shodně vědci, katolíci, buddhisté, hinduisté a další pneumonauti), je 5,5 litru za minutu. Optimální dechová frekvence činí 5,5 nádechu a 5,5 výdechu za minutu. Jeden nádech i výdech trvají 5,5 vteřiny. Tak má vypadat dokonalé dýchání.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Omezte dýchní a zlepšíte astma

Pa-tuan-ťin, er-š tuan-ťin

Pa je číslo osm, er-š číslo dvanáct. Zbývající dvě slabiky tuan-ťin znamenají „zlaté brokáty“ a naznačují cosi krásného a cenného. Původní cvičení Osm kusů brokátu je velmi stará sestava čchi-kungu prováděná vstoje. Stala se základem mnoha dalších cvičení čchi-kungu, při nichž se dodržuje podobné pořadí, ale jejich názvy souvislosti s tímto původem nenaznačují. Existuje též verze Osmi kusů brokátu prováděná vsedě. Stejně jako Dvanáct kusů brokátu vznikla později a skutečná souvislost s Osmi brokáty je malá.

Většina verzí prováděných vsedě a Dvanáct brokátů nejsou pravý čchi-kung, nicméně jsou to užitečná, zdraví prospěšná cvičení, jež často slouží jako rozcvička nebo doplněk k jiným cvičením. Osm kusů brokátu je pravý čchi-kung, je však známo mnoho verzí a obměn, z nich se vytratila řada podstatných složek. Přesto i tyto varianty jsou užitečné.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pa-tuan-ťin, er-š tuan-ťin

Reagují rostliny na naše myšlenky?

Cleve Backster pracoval pro americké námořnictvo, po válce pracoval v protišpionážním sboru Armády spojených států (CIC), stal se instruktorem výslechových metod, které zahrnovaly mj. i hypnózu, věnoval se hlavně polygrafům (detektorům lži).

Na Hromnice 1966 napadlo Cleva Backstera napojit dracénu ve své kanceláři na jeden z detektorů lži. Chtěl změřit, jak dlouho bude trvat, než se po zalití dostane voda od kořínků až k listům. Opatrně připevnil kontakty polygrafu na masité listy a vykročil pro vodu. V tu chvíli se však stalo něco neuvěřitelného: Aniž by poskytl rostlině jedinou kapku, vykreslila písátka strmé křivky, které zkušený výzkumník okamžitě poznal jako projev pozitivní reakce. Zůstal překvapeně stát, protože si uvědomil, že rostlina mohla reagovat pouze na jeho myšlenku. Na nic jiného než na myšlenku!

Může mít vůbec rostlina nějaké pocity? Ukázala mu snad dracéna, že se na čerstvou vodu těší? Jak by mohl vyzkoušet, zda to nebyla jen náhoda, pouhý omyl nebo nějaký zkrat? Cleve Backster uvažoval takto: nejprudší reakce vykazují bezprostředně ohrožení lidé. Co kdyby tedy trošku spálil jeden z masivních listů své dracény? Co kdyby vzal zápalku… Svoji myšlenku ovšem nedokončil, protože jej nečekaně vyrušil zvuk polygrafu. V okamžiku, kdy pomyslel na to, že by mohl rostlině nějak ublížit, vykreslil detektor lži další strmou křivku. Bylo to jako v hororu. Odešel do vedlejší místnosti,a by si odtud přinesl zápalky. Přístroj mezitím zaznamenal další křivku, svědčící o strachu dracény.

Chvíli vyčkával, pak přistoupil k rostlině a přiblížil k ní hořící zápalku. Nastala další reakce, ovšem výrazně slabší. Rostlina evidentně poznala, že jí ve skutečnosti nechce doopravdy ublížit, že ji vlastně nemíní pálit, ale pouze naznačuje svůj úmysl.

Umí snad rozlišit, zda jde o záměr, anebo jen o pouhou jeho napodobeninu? Dokáže snad vnímat i takový detail? To byly první otázky, které si začal klást. Myšlenka, že rostliny mají svůj vnitřní svět, kterým mohou reagovat po svém na podněty zvnějšku, mu otevřela nový směr výzkumu.

V některých případech rostliny na podněty určité osoby vůbec nereagují. Je to tehdy, kdy dotyčná osoba znamená pro rostlinu potenciální nebezpečí ohrožení života. V ten moment upadá do stavu zvláštní bezmoci, která se projevuje absencí jakékoli reakce.

Zdroj: Léčitelé, jasnovidci a mágové – Jiří Kuchař
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Reagují rostliny na naše myšlenky?

Tao-jin

Hlavním účelem tao-jinu je rozhýbat čchi a nasměrovat ji v těle tam, kde je potřeba. Slovo tao-jin bývalo jedním z mnoha, jímž se označovalo cvičení podobné čchi-kungu, přičemž slovo čchi-kung vzniklo na počátku padesátých let 20. století. Tao-jin znamená doslova „navést a vést“. Na rozdíl od cvičení čchi-kungu se tímto naváděním a vedením žádná další čchi nezískává, ale lépe se využívá ta, kterou již máte k dispozici, a uvolňuje se jinak nevyužitelná čchi. Obyčejně toho dosahujeme jedním ze dvou způsobů.

První způsob je biochemický. Čchi lze rozhýbat a vést akupresurou, kterou může provádět klientovi či pacientovi terapeut, nebo si ji člověk aplikuje sám jako automasáž. Druhý způsob je pokročilejší. Čchi navádí a vede pouze vlastní mysl. Metoda je součástí mnoha cvičení čchi-kungu a některých meditačních cvičení.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tao-jin

Neuroplasticita mozku a digitální demence

V roce 2001 publikovat David A. Snowdon rozsáhlou práci nazvanou Nun Study (o svém legendárním výzkumu s jeptiškami). Se svým týmem se zabýval zásadní otázkou, které faktory v rané, střední a pozdní fázi života zvyšují riziko onemocnění Alzheimerovou chorobou. Snowdon a jeho dva kolegové vyzpovídali 678 katolických jeptišek z ženského řádku School Sisters of Notre Dame ve věku od 75 do 106 let. Řád se věnoval od svého založení v roce 1833 základnímu a střednímu stupni vzdělání, sestry sloužily většinou jako učitelky (85 procent), také jako advokátky, administrátorky, pastorační a sociální pracovnice nebo jako zdravotní sestry.

Výzkum ukázal se, že řádové sestry nevykazovaly žádné příznaky demence, ačkoli pitvy u zemřelých jeptišek odhalily, že měly stejně silně degenerovaný mozek jako jiní pacienti s velmi těžkou demencí. Existují tedy osoby, u nichž se prostě nevyvinou žádné příznaky demence, přestože je jejich mozek stejně silně zdegenerovaný jako mozek zcela dementních pacientů. Odpověď na tuto otázku spočívá v mimořádné schopnosti rozvoje našeho mozku a v jeho extrémní přizpůsobivosti a schopnosti přestavby. V našem mozku sice dochází k neustálému odbourávání nervových buněk, na druhé straně také k permanentní tvorbě nových, a to i u dospělých, kteří vytváří nové synapse, spojení (tj. prostě mozek používají 😀 ). Doslova zabijákem pro mozkové buňky jsou naši digitální pomocníci, počítače, chytré telefony apod. Mozek se jim rád přizpůsobí tím, že prostě zleniví. Nervové buňky odumírají a nově dorůstající buňky nepřežívají, protože není, kdo by je používal.

Snowdon o tom mimo jiné napsal:

„Ten, kdo objevuje svět jen prostřednictvím dotykového displeje, který existuje už od roku 1987, a surfování po internetu, získává podle nejnovějších poznatků neurobiologů velmi mnoho povrchnějších zkušeností ve srovnání s někým, kdo poznává svět všemi smysly. Prvním důsledkem je, že aktivuje v mozku méně synapsí. Přes čtyřicet let výzkumů učení a paměti dokázalo, že čím víc se učíme prostřednictvím všech svých smyslů, tím hlouběji je učivo zpracováváno a tím lépe se ukládá do paměti.“

Jeptišky nesurfovaly na webu, nechatovaly s virtuálními lidmi, ale žily mezi nimi v transcendentální oddanosti. Svůj čas netrávily zíráním do obrazovky, ale láskou k bližnímu, službou a modlitbou. Aniž by toužily po potlesku či veřejném uznání. Jejich mozek sice chátral, stejně jako chátrají mozky nás všech, ale jejich synapse nezakrněly. Už víte, díky čemu.

Zdroj: Návrat žítkovských bohyní – Vlatimil Hela
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Neuroplasticita mozku a digitální demence

Svobodní hledači

Svobodní hledači jdou svojí vlastní, snad přímější cestou. Řídí se tím, co jim napovídá intuice, vhled, získané poznání. Bez ohledu na to, co si o nich kdo myslí, se snaží vymanit z hlavního proudu, masově obvyklého modelu myšlení, postmoderního prožívání světa. Být jiný ale má svoje úskalí. To vím z dosavadního průběhu svého života dobře a zná to každý, kdo se o to pokusil. Ostatním to narušuje jejich komfort hlavního proudu, odvádí je to na neznámé a nepohodlné cesty, kde číhá nebezpečí.

Zdroj: Návrat žítkovských bohyní – Vlatimil Hela
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Svobodní hledači

Síla zrání

MUDr. Josef Jonáš (lékař a léčitel) říká v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové Jiřího Kuchaře:

„Chce-li člověk zrát, pak musí poznávat, co je opravdu důležité, jaký má hodnotový žebříček. Ostatní musí umět zavrhnout. Cesta k psychickému zrání přece nespočívá v tom, že na sebe bude nakládat stále další duševní nebo duchovní aktivity. Síla zrání je v jednoduchosti.“

„Radost je pro náš organismus mnohem přínosnější než smutek. Emoce jsou klíčem k našemu zdraví. A branou k němu je naše strava.“

V Jonášově knize Křížovka života je popsán jednoduchý test, podle kterého si můžete sami vyzkoušet, jak působí rafinovaný cukr na lidský organismus. Upažte pravou rukou a požádejte někoho, aby vám ji stlačil. Po vynaložení určité námahy se mu to možná podaří. Potom si vezměte do levé ruky tři kostky bílého cukru a položte si ji na srdce. Překvapí vás, oč jednodušší to teď pro něj bude.

Zdroj: Léčitelé, jasnovidci a mágové – Jiří Kuchař
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Síla zrání

Tan-tchien

Je jedním z hlavních energetických center těla. I když jsou tři základní tan-tchieny, horní, střední a dolní, řekne-li se tan-tchien bez dalšího upřesnění, vždy se tím myslí dolní tan-tchien. Spodní tan-tchien totiž nejvíc souvisí s tělesnými funkcemi, zdravím a vitalitou, takže má nejvíc společného s každodenním životem a s cíli většiny lidí, kteří se zabývají energetickým cvičením.

Nachází se několik centimetrů pod pupkem, pět až osm centimetrů pod povrchem těla. Slouží též jako hlavní rezervoár energie získávané nejrůznějšími cvičeními s čchi. Uchovávání čchi v tan-tchienu je hlavní, ne-li jedinou možností, jak si zachovat energii až do konce dne, stabilní a dobře chráněnou, aby se snadno nerozptýlila.

Slovo tan-tchien doslova znamená pole elixíru. Elixír je drahocenná látka zabezpečující pevné zdraví a dlouhý život a v mnoha kulturách je chápán jako něco, co může zachovat život navěky. Pole je v tomto případě synonymem orné půdy, v níž je možné pěstovat výživné plodiny. Tan-tchien je tedy připodobňován k poli, do něhož můžeme zasít semena života a vitality, která vyrostou ve vydatný zdroj životní energie, jež bude sklizen a dle potřeby využít.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Více na téma tan-tchien se můžete dočíst v článcích označených štítkem Tan-tchien.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tan-tchien

Kdo ve skutečnosti jsme

Všichni jsme stvořeni k obrazu božímu a v každém z nás přebývá Bůh. Naší základní podstatou jsou láska, klid, rovnováha a harmonie. Jsou nám vrozeny soucit, starostlivost a laskavost. Jsme duše.

V průběhu našich životů se postupně vytváří vrstva strachu, hněvu, závisti, smutku, nejistoty a mnoha dalších negativních myšlenek a emocí, pod níž se ztrácí naše nádherná vnitřní přirozenost. Tato vrstva se zvětšuje a zpevňuje výchovou v dětství a zkušenostmi ze současného života. Pak se jevíme jinak, než jací ve skutečnosti jsme – jako nazlobení, pochybovační lidé vyznačující se pocitem nejistoty, viny a nízkým sebevědomím. Zapomněli jsme, kdo opravdu jsme.

Přitom se vůbec nemusíme učit, co je láska a vyrovnanost, klid v duši a soucit, odpuštění a víra. Všechny tyto věci už dávno známe.

Nás čeká zcela jiný úkol, totiž ODNAUČIT SE všem těmto negativním a škodlivým emocím a přístupům, které otravují naše životy a jak nám, tak jednotlivým společenstvím i celému světu způsobují takové utrpení. Stačí se těchto negativních vlastností zbavit a – ejhle! – hned dokážeme znovu nalézt svou skutečnou přirozenost, své pozitivní a milující já. Bylo v nás stále, jenže ukryté, nezřetelné a zapomenuté.

Když odstraníme vnější nánosy špíny a hlušiny, tedy negativní myšlenky a emoce, a prolomíme krunýř, jenž nás svírá, opět nejdeme skutečné diamanty, kterými opravdu jsme. Jsme nesmrtelné a božské duše na cestě domů. V každém z nás se pod povrchem trvale skrývá diamant.

Zdroj: Uvolnění stresu, dosažení vnitřního klidu – Brian L. Weiss
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Kdo ve skutečnosti jsme

Vnější metody a sebepoznání

Když je sport a sportování pouze koníčkem, zdravotním, nebo prostě příjemným cvičením, tak je to pochopitelné a správné. Ale když o něm mluvíme jako o životním směru, jestli se stane cílem života, tak tady z mého úhlu pohledu něco chybí. Nevidím v tom takovou cestu, na které je možné se neustále zlepšovat jako lidská bytost obdařená tělem a duší…

Pochopil jsem, že musíme věnovat určitý čas a energii na poznání sebe sama. Faktem je, že po celou historii rozvoje člověka jsme se zabývali pouze vytvořením a rozvojem vnějších metod. V každodenním životě i ve vědě… vnější zařízení, vnější nástroje, vnější metody… Proto je nejoblíbenějším způsobem rozvoje našeho světa ten vnější. Ale potom často nevíme, jak dál. Nevěnovali jsme potřebnou pozornost metodám rozvoje nás samých, především našeho vnitřního světa.

My sami jsme velmi přesným přístrojem. Dodnes není žádný přístroj přesnější než naše tělo. Používáme svůj mozek, moudrost a znalosti k tomu, abychom se vypořádali s vnějším světem, a zpravidla nepracujeme sami se sebou. Pokud bychom věnovali stejný čas rozvoji nás samých, tak bychom možná mohli pro nás všechny, a také pro veškerý život na Zemi, udělat mnohem víc užitečného.

Zdroj: Čung-jüan čchi-kung – První etapa vzestupu: Uvolnění – Sü Ming-Tchang, Tamara Martynovová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnější metody a sebepoznání

Uvolnění mysli, naplnění břicha, zjemnění vůle a zpevnění kostí

Ve třetí kapitole Tao-te-ťingu Lao-c´píše: „Moudrý vede k uvolnění mysli, naplnění břicha, zjemnění vůle a zpevnění kostí.“ Lao-c´zde chce vyjádřit výhody a důsledky nečinění. „Uvolnění mysli“ je stav, ve kterém mysl jen klidně spočívá a žádnou činnost ani neplánuje.

„Naplnění břicha“ neznamená naplnění žaludku jídlem, jak se píše v některých komentářích. Lao-c´zde hovoří o naplnění tan-tchienu proudem čchi. O tomtéž píše i Žlutý císař, když říká: „Aby dosáhl duchovního osvícení, polyká mudrc čchi nebes.“

„Zjemnění vůle“ souvisí s tím, že vůle má své centrum ve slezině. To koresponduje také se „zpevněním kostí“, které se váží k ledvinám. „Ledviny“ v tomto smyslu zastupují celý urogenitální systém. Ledviny představují v prenatálním stadiu vývoje člověka samotné kořeny života a jsou centrem primární energie. Slezina zase představuje kořeny života člověka po jeho narození. Jestliže je vůle – ze sleziny – příliš silná, pak nejenom naruší primární energii, ale také samotné kořeny života.

Jak máme „zpevnit kosti“? Muži toho mohou dosáhnout podporováním rozvoje ťing, prvku, který je v semeni, a naplňováním kostí zvláštní dření. Jak pravil Ťi Po, učitel Žlutého císaře: „Posilování morku a kostí je základem života.“

S každým orgánem je podle Teorie pěti prvků spojena určitá emoce nebo část psychiky. Vůle je psychickou silou spojenou se slezinou. Když Lao-c´řekl, „zjemněte vůli“, byl si vědom této lékařské teorie, která tvrdí, že jsou-li vůle a slezina příliš silné, působí negativně na ledviny, podobně jako země ničí vodu.

„Zpevnění kostí“ se týká procesu shromažďování čchi v tan-tchienu, kde se vytváří zvláštní, zázračný druh čchi. U mužů se semenné čchi, tzv. ťing čchi (u žen se již vyskytuje v krvi), spolu s čchi krve a čchi nebe shromažďuje v tan-tchienu po určitou dobu. Setrvají-li tam dostatečně dlouho, začne se vytvářet jakýsi druh „páry“. Tato „pára“ začne z tan-tchienu unikat a přes kříž se dostane do páteře a do kostí, kde kondenzuj do vrstvy tenké jako papír. Tento zvláštní morek postupně naplní všechny kosti a ony se díky němu stanou pevné jako z ocele. Pak „pára“ vystoupá páteří vzhůru do hlavy a nakonec se opět vrátí do tan-tchienu.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Uvolnění mysli, naplnění břicha, zjemnění vůle a zpevnění kostí

Podstata tradiční čínské medicíny

Základem tradiční čínské medicíny je práce s energetickým systémem. Průtok energie meridiány je podle čínské medicíny základním předpokladem pro zdravé tělo i ducha. Pokud nedochází k energetické disharmonii v meridiánech, tak je tělo schopno provádět samoregulační ozdravné procesy.

Cílem léčby v tradiční čínské medicíně je zharmonizovat organizmus tak, aby si sám dokázal poradit s onemocněním, aby se dokázal vrátit zpět do rovnovážného stavu.

Zrcadlem fyziologických činností organismu jsou duševní pochody a způsob myšlení jednotlivce. Stav mysli se odráží na celkovém zdravotním stavu jedince. Pro zdraví jednotlivých orgánů je důležitá psychická rovnováha, která v konečném důsledku ovlivňuje celkové zdraví člověka.

Tradiční čínská medicína je označována jako medicína celostní – na rozdíl od medicíny západní. Z hlediska mikrokosmu je člověk zcela celistvým. V tomto smyslu neexistuje onemocnění jen jednoho orgánu, nebo dokonce jeho části, ale vždy jde o onemocnění celého jedince. Přednostní léčení jednoho orgánu ovlivňuje stav orgánů ostatních, dokud nenastane energetická rovnováha v celém organismu.

Tradiční čínská medicína klade hlavní důraz na prevenci, nikoli na odstraňování důsledků nemocí. Primárně se zaměřuje na odstraňování příčin nemocí. Slovy čínského klasika: „Léčit nemoc po jejím propuknutí je už příliš pozdě.“ Můžeme to přirovnat ke kopání studny v momentě, když už jsme žízniví. Ve starověké Číně byl lékař placený za to, že bděl nad udržením zdraví člověka. V případě, že se člověk stal pacientem, neboli onemocněl, tak přestal platit svému lékaři. Ten ho pak léčil zadarmo.

Zdroj: Vladimír Ďurina – Připravte se na zázraky
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Podstata tradiční čínské medicíny

Západní vs. alternativní medicína

Všechny obory – z pohledu západní školní medicíny tzv. alternativní (nesmyslné označení) – mají několik společných rysů. Mají často hlubokou tradici a výsledky, vzájemně se respektují a případně se doplňují v blahodárné spolupráci. Není řevnivnost a potírání „konkurence“, je naopak pokora a duchovní pohled na lidskou bytost. Jediným cílem je pomoci uzdravit, případně vést k účinné prevenci dlouhého zdravého a šťastného života. Homeopat nakroutí hlavou nad autopatií či bylinkami. Tradiční čínský lékař si váží jiných fungujících bylinných a dietologických systémů, akupunkturista si bude považovat čchi-kung nebo shiatsu. Všichni respektují zákony psychosomatiky a feng-shui. Nikdo neodsuzuje jasnovidné léčitele. Žádný z těchto nauk a oborů nikdy neslouží ničemu a nikomu jinému.

V ostrém protikladu stojí praxe vědecké medicíny a stejně i materiální věda sama, jež je v zásadních otázkách Života povrchní a polovědomá. Vše ostatní neuznává a navíc zesměšňuje a své pacienty od jiných léčebných metod odrazuje, nebo je dokonce „zakazuje“, a to opírajíc se o zákony. Ohledně uzdravení má velmi chabé výsledky a je poplatná zájmům korporací. Nepodporuje metody samoléčení jako je autopatie, práce s dechem nebo myslí a systémů různých tělesných cvičení, AFT, reflexních masáží, akupresury, jež jsou zcela zdarma a mohou vést k uzdravení z „neléčitelných“ chorob! Pokud lékař selže, nic se neděje. Dokonce, ani když selhává celý systém! Pokud by selhal terapeut jiného zaměření, nastane velký trestně-právní problém.

Zdroj: Nahlédnutí do ajurvédského centra – MUDr. Tomáš Lebenhart, časopis Sféra 3,4/2024

Proč nehodnotit

Naše akceschopnost a chuť dělat věci z vlastní vůle je často odmala oslabována hodnocením (pozitivním i negativním) a stává se tak závislou na vnějších faktorech. Tím se oslabuje naše vnitřní motivace a radost z úspěchu. Ta je živena pozitivními pocity, zejména pokud jsme překonali náročnou situaci, nebo vyřešili těžký úkol.

Pokud se nám nedostává příležitostí budovat si svou motivaci zevnitř, může se z nás stát vlastně tak trochu „závislák“. Abychom získali skvělý pocit z úspěchu a vyplavily se nám hormony štěstí, potřebujeme, aby náš výkon někdo ocenil a dal mu hodnotu. Postupně se dostáváme do pasti, kdy se jen snažíme vyhovět – rodičům, učitelům, partnerům.

Podle toho, jak „si věříme“, myslíme buď produktivně, nebo neefektivně, pesimisticky, nebo optimisticky, rozhodujeme, kolik námahy vynaložíme na určitou aktivitu, nakolik se dokážeme motivovat a vydržet nesnáze, nastavit svou odolnost vůči stresu a depresi.

Více v článku nazvaném: Jsem dobrá.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Proč nehodnotit

Stárnutí – Jak se ztotožňujeme s kolektivními programy?

Čísly vyjádřený, chronologický věk nemá sám o sobě žádnou moc. Moc má naše víra o stáří, to, co o něm držíme v mysli, a všechny systémy přesvědčení, které přicházejí a které jsme přijali během let. První věc, kterou si musíme uvědomit, je, že máme na výběr. Můžeme se rozhodnout být jiní a zbavit se systémů víry, které jsme přejali z naší rodiny. Můžeme se ohlédnout a najít, odkud pocházejí systémy víry o středním věku a procesu stárnutí. Co je utváří?

Pokud chceme vědět, které životní scénáře jsme přijali za své. Stačí jen podívat se na vlastní život a na naše fyzické já. Fyzické já odráží, co jsme přijali. Ani si to již nemusíme pamatovat. Podíváme-li se na tělo, můžeme vidět, jaké programy byly přijaty, jaké byly jeho systémy víry, co bylo považované za cenné nebo milované nebo naopak čeho se člověk bál a co se projevilo, protože v mysli byl držen strach.

Člověk je podřízen tomu, co drží v mysli. Tyto systémy víry, přesvědčení a vzorce můžeme identifikovat a vědět, že máme možnost je změnit. Volba je na každém z nás. Můžeme být velmi aktivní a plní energie do pozdního věku, můžeme vést velmi významný a cenný život, který je velmi radostný, a naše fyzické zdraví může pokračovat až do samého konce.

Náš život, naše tělo a to, co se nám děje v životě, jsou projekcemi toho, co dosud držíme v mysli. Prožívat znamená promítat vlastní systémy víry do fyzického světa. To, co držíme v mysli, se projevuje, a my, když vidíme tento vzorec, máme na výběr. Začínáme si uvědomovat, že pokud to, co prožíváme, je důsledkem toho, co držíme v mysli, pak můžeme změnit prožívané tím, že změníme to, co držíme v mysli.

Musíme změnit svůj systém víry, podle kterého jsme dosud fungovali, a vyměnit jej za pravdu, že jsme nekonečné bytosti a podléháme pouze tomu, co držíme v mysli. Pokaždé, když se objeví nějaké negativní přesvědčení, je nutné ho ihned zrušit a trvat na pravdě. Kolektivní vědomí, energetické pole světa musíme neustále potlačovat, protože nás jím svět stále znovu programuje. Program se může vrátit dokonce i jen vyslechnutím náhodné poznámky. Ke zrušení všech systémů přesvědčení je nutná bdělost.

Jak jsem si vyléčil zrak

Zažil jsem to se svým zrakem a brýlemi. Padesát let jsem nosil bifokální brýle. V naší společnosti existuje víra, že střední věk přináší změny zraku. V době, kdy jsem se zabýval tímto výzkumem, jsem se ve své třídě podělil o zkušenosti s uzdravením z fyzických nemocí (vyjmenoval jsem asi 15 až 20 nemocí, kterých jsem se zbavil), když někdo řekl: „Jak to, že stále nosíte brýle?“ Odpověděl jsem: „Aha, na tom jsem nikdy nepomyslel.“ Nikdy jsem nepomyslel na to, že celý mechanismus vidění je dalším projevem mých systémů víry.

A tak jsem začal svou víru o očích zkoumat a začal ji rušit a prohlašovat, že jsem nekonečná bytost, která nepodléhá omezením, například přesvědčení, že potřebuji nosit brýle. Proces trval šest týdnů a během té doby jsem skoro nic neviděl, protože jsem brýle vůbec nenosil. Byl jsem současně krátkozraký i dalekozraký a také jsem měl astigmatismu. Nemohl jsem temnic číst ani jsem neviděl nic dál od sebe.

Asi po šesti týdnech, během nichž jsem tuto víru neustále a důsledně opouštěl, jsem se nakonec jen vzdal a uvědomil jsem si, že součástí této techniky je zbavit se odporu k tomuto systému víry. Pak jsem řekl: „Inu, bože, pakliže už nikdy nebudu vidě, tak tedy holt už nikdy nebudu vidět.“ A pak jsem to úplně pustil a úplně se odevzdal vyšší moci. A ještě jsem řekl: „Ať si to přeješ jakkoli, souhlasím s tím.“

Jaká je Boží vůle pro nás? Boží vůle je naše plné a dokonalé štěstí, celistvost a jednota. Po odevzdání se Boží vůli se po celoživotním nošení brýlí můj zdravý zrak najednou vrátil – v jediném okamžiku – a byl naprosto dokonalý.

Zdroj: Léčení a uzdravení – David R. Hawkins, M.D., PH.D.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Stárnutí – Jak se ztotožňujeme s kolektivními programy?

Co dělat při vnitřní frustraci?

„Řešit vnitřní frustraci vnější změnou nikam nevede. Změny je třeba činit nejprve uvnitř sebe samých – to je největší vítězství a nejcennější zkouška. Jakmile změním svoje vnitřní nastavení a postoj, je jen otázkou času, než se změny projeví i v reálném životě.“

Úryvek z článku Neberte život ani práci příliš vážně – vše pak zvládnete lépe novináře a kouče Jana Menděla (Meduňka 2/2020)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnitřní frustrace

Metamorfóza motýla a člověka

Housenka a motýl, jakkoliv jsou odlišní, jsou jeden a tentýž tvor. Housenka prožívá ve svém těsném těle velmi omezený svět, který považuje za svou realitu. Věří, že jediným smyslem jejího života je žrát a růst. Aby mohla růst, musí několikrát svléci napnutou kůži, jednoho dne však ani to není nutné. Poslední vrstvu již nelze sundat. Nastává fáze „smrti“. Housenka ví, že teď její život končí. Vyhledá místo, kde se může odevzdat „smrti“. Transformace v motýla vyžaduje, aby se tělo housenky zcela rozpustilo na části. Malá housenka brzy přestane existovat, ale některé její buněčné struktury se zázračně promění ve zcela novou bytost – nádherného motýla.

I my můžeme projít velmi podobnou proměnou. Děláme si to však mnohem těžší nežli malá housenka, poněvadž této změně odoláváme. Svým nejhorším odpůrcem na této cestě jsme my sami – věříme totiž svým myšlenkám. Ty nás velmi sofistikovaně přesvědčují o tom, jak jsme bezmocní, malí, bezvýznamní a bezcenní. Považujeme svůj vlastní myšlenkový odpad za svoji pravdu, a nechápeme, že všechno to tlachání v naší hlavě nemá absolutně nic společného s realitou.

Ve skutečnosti na nás není nic chybného! Nejsme ani malí, ani bezmocní – jsme neuvěřitelně rozsáhlé, kreativní a zcela propojené vibrační pole nejčistšího vědomí. Jsme VŠE, co hledáme; pouze to v tuto chvíli nevidíme, neboť jsme to zapomněli. Jakou housenka nevíme, že na nás čeká druhý, úplně jiný život.

Zdroj: Devět dní nekonečna – Anke Evertz
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Metamorfóza motýla a člověka

Již teď jsi vším, co hledáš!

Všichni jsme jako nesmírné množství kapek vody, jež společně tvoří moře. Žijeme zde na Zemi v nejrůznějších kulturách, řídíme se rozmanitými vírami či přesvědčeními a podléháme nejrůznějším vlivům. Všichni v sobě nosíme svoji vlastní, velmi individuální pravdu a zažíváme svoji vlastní realitu. Přesto všichni pocházíme ze stejného Zdroje.

Všichni jsme prostoupeni jeho barevnými spektry a jeho tóny – a jsme s ním neoddělitelně spojeni. Zdroj je Absolutno. Pro něj neexistuje nic „správného“ či „nesprávného“, nic „dobrého“ nebo „špatného“, žádné „ano“ či „ne“. Pro něj má všechno stejnou hodnotu, všechno je v jeho očích rovno-cenné, a každý má vždy možnost čerpat z jeho bohatství.

Stvoření, Bohu anebo jakkoliv chceme Zdroj nazývat, je „lhostejné“, jak žijeme. To však neznamená, že mu na nás nezáleží. Pro Zdroj neexistuje hodnocení jako „dobře provedené“ nebo „špatně provedené“, to všechno jsou čistě lidské definice. Vše, co se děje, má z pohledu Zdroje stejnou hodnotu, je plnohodnotné a slouží výhradně a jedině kreativní hře neustálého přetváření sebe sama.

Stvoření chce, abychom se uznali a přijali jako stvořitelné sebe samých, sbírali zkušenosti a skrze ně se rozvíjeli. Chce, abychom činili kreativní rozhodnutí a poznávali jejich následky, bez ohledu na to, jaké jsou. Jelikož neexistuje žádné hodnocení, z hlediska Zdroje nezáleží na tom, zda trpíme, nebo jsme šťastní. Všechny bolestivé zkušenosti, do nichž se obvykle „úspěšně“ vmanévrováváme sami, přesto mají velký smysl. Utrpení v nás vytváří tlak; a právě ten nás nakonec přivede k tomu, abychom něco ve svém životě změnili.

Zdroj: Devět dní nekonečna – Anke Evertz
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Již teď jsi vším, co hledáš!

Naše tělo

„Tělo, v němž žijeme, je na nás závislé!
Jsme zdrojem jeho energie a elektřiny,
kterou potřebuje tato neuvěřitelná síť informací,
aby mohla existovat v hmotném světě.“

Luis Angel Diaz, lektor a autor knih o sebeléčení
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Naše tělo

Mistr Čou – Pán od říčky Lien – a jeho obrazec tchaj-ťi

Obrazec monády tchaj-ťi je tradičním symbolem čínské filosofie, jehož vznik se předpokládá současně s dobou vzniku Knihy proměn – I ťing. Z výkladů principu tchaj-ťi má asi největší význam „Obrazec tchaj-ťi“ od filosofa a fyzika dynastie Sung (960-1279) Čou Tun-i, jiným jménem Čou Mao-šu (1017-1073).

Ten si zamiloval vrchol hory Lu-šan a na jejím úpatí si postavil studovnu. Před studovnou tekla říčka, která pramenila pod vrcholem Lien-chua-feng a dostala jméno Lien-si. Stejně tak Čou získal pseudonym Pán od říčky Lien.

V úvodu výkladu k obrazci tchaj-ťi od mistra Čou se píše:
„Wu-ťi (původní prvopočátek, chaos) se mění v tchaj-ťi. Tchaj-ťi se pohne a zrodí jang. Pohyb vyvrcholí a přejde do klidu. Klid zrodí jin. Klid dosáhne vrcholu a zase je pohyb. Jednou pohyb, jednou klid. Vzájemně jsou tím počátkem. Dělí se na jin a dělí se na jang. Tak nastávají dva principy. Jang se mění a jin se spájí. Tak rodí se voda, oheň, dřevo, kov, půda… “

Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mistr Čou a jeho obrazec tchaj-ťi

Strom v zimě

To je čas skryté regenerace. Mlha se válí nad zemí. Mráz zamrazí celou krajinu.

A strom stojí. Stojí sám a tichý. V temnu časného rána příroda spí. Kolkolem se nepohne ani větvička.
Strom stojí tiše v temnotě jako skála – jako sloup na dvoře prázdného chrámu.

Vzdálený zvuk se prořezává tichem. První paprsky světla pronikají na zem.
Stíny stromů mizí s rozbřeskem, ale stromy nehnutě stojí.

Země pod stromem je zmrzlá. Kůra nad zemí je chladná, větve nehybné.
Kolemjdoucí se může ptát, zda vůbec strom na jaře ožije.

Ale země je hluboko vespodu teplá. Váha celého stromu klesne do kořenů.
Těm je jedno, že na povrhu půda zmrzne, rostou ke středu země.

Strom se nebojí. Jednou byl semínkem: ví, že ho strom podrží. Ve dřeni stromu je stále vitalita.
Kolem jeho páteře se ze země vynořuje nový život, který raší, i když bílé sněhové vločky dosedají na tichý nehnutý strom.

Zdroj: Čchi-kung Cesta energie – Lam Kam Chuen (Umění zvládnutí vnitřní síly prostřednictvím cvičení čchi-kungu)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Strom v zimě

Pomalé dýchání zvyšuje množství kyslíku v krvi

Při normální dechové frekvenci absorbují naše plíce ze vzduchu jen asi třetinu dostupného kyslíku. Většinu opět vydechneme. Pokud se budeme nadechovat pomaleji, umožníme plicím, aby během menšího množství nádechů nasály více kyslíku.

Když budeme běhat každý den rychleji, zatímco vaše dechová frekvence se ustálí na patnácti až dvaceti nadechnutích za minutu, pochopíte pravý význam slova kondice. Dýchání je jako veslování. Milion krátkých, překotných záběrů vás sice dostane do cíle, ale v porovnání s rychlostí a efektivitou dlouhých, pomalých záběrů není ničím.

Dýchání jako modlitba

Pomalému dýchání se říká i jinak: modlitba. Když buddhističtí mniši odříkávají svou nejznámější mantru Óm mani padme húm, každá vyslovená fráze trvá šest vteřin, a než se znovu zopakuje, mají mniši šest vteřin na nadechnutí. Zpěv mantry sa ta na ma, jedné z nejznámějších technik v Kundaliní józe také zabere šest vteřin (a následně šest vteřin na nádech). Technika zvaná khéčarí, jejímž cílem je podpořit fyzické i spirituální zdraví a překonat nemoc, zahrnuje umístění jazyka nad měkké patro tak, aby směřovat k nosní dutině. Pomalé, hluboké nádechy a výdechy během této pozice zaberou vždy šest vteřin. Japonci, Afričané, Havajci, domorodí Američané, buddhisté, taoisté, křesťané… Všechny tyto kultury a náboženství rozvinuly podobné modlitební techniky, v nichž se uplatňují tytéž vzorce dýchání. A pravděpodobně mají také všechny tentýž zklidňující účinek.

Dva renomované newyorští lékaři profesoři, Richard Brown a Patricia Gerbargová, použili tentýž vzorec dýchání při léčbě pacientů s úzkostmi a depresí. Ukázalo se, že nejúčinnější byl styl dýchání odpovídající vzorci růžence, tj. když celková délka nádechů a výdechů za minutu dosáhla strašidelné symetrie. 5,5 vteřiny trvající nádech a 5,5 vteřiny trvající výdech, to vše 5,5krát za minutu.

Tomuto dýchání se začalo říkat rezonantní, nebo také koherentní dýchání. Tato technika nevyžaduje žádné zvláštní fyzické ani mentální úsilí nebo čas. Můžeme ji praktikovat kdykoli a kdekoli.

Zdroj: Dech: Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pomalé dýchání zvyšuje množství kyslíku v krvi

Den v radosti

„Každý den bez radosti je promarněný a neprožitý do hloubky. Všechno, co vám nepřináší pravou radost, svědčí o tom, že se ještě skutečně nemilujete. To sice neznamená, že byste měli dělat jen to, do čeho se vám právě chce, protože pak se stanete otrokem svých nálad. Znamená to dělat s radostí to, co je třeba, protože to je potřebné a správné.“

Zdroj: Kurt Tepperwein v knize Tvůj život mistra
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Den v radosti

Tok čchi

Tok čchi je řízen myslí. Jestliže naše nepokojná mysl přestane těkat a zklidní se, začne přirozeně shromažďovat energii čchi. ta bude proudit po drahách a kumulovat se v centrech. Duševní a tělesná síla pak bude přirozeně narůstat. Se stavem mysli však souvisí pocity. I pouhé pocity nás mohou budovat nebo rozbíjet!
…
Jedinou skutečnou realitou je osobní prožitek. To. co teď vnímám, čím teď žiji. Cíl našeho života není dán bodem, ke kterému bychom se blížili, je dán způsobem, jakým teď po naší cestě jdeme.

Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tok čchi

Nové začátky

Rozhodneme-li se pustit do něčeho nového, možná si přejeme to udělat, ale zároveň můžeme cítit pochybnosti. Když se rozhodneme dělat něco nového, je proto dobré vnitřně zvážit, jestli je toto rozhodnutí v souladu s naším vlastním srdcem. Poznáme to podle pocitu vnitřního rozpínání a radosti.

Cítime-li, že je to skutečně naše správná cesta, přesto je dobré si své pochybnosti a strachy, které můžeme pociťovat, uvědomit, protože jsou známkou toho, co v sobě můžeme vyléčit. Zaměříme se však na své rozhodnutí – na pocit vnitřní rozpínavosti a radosti.

Zdroj: Christina Von Dreien (řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nové začátky

Mudra moudrosti a mudra vědomí: podobnosti a rozdíly

Podobnosti

U obou muder se dotýkají špičky palců a ukazováků, ostatní prsty jsou volně natažené.
Obě mudry lze použít jako ochranu před negativní energií.
Obě směrují dýchání do dolních částí plic, což uklidňuje a je zdravé.
Jestliže vytočíme dlaň vpřed, lze tak předávat moudrost nebo poznání.

Rozdíly

Dlaň obrácená nahoru ke slunci přijímá více teplé a zářivé energie.
Dlaň obrácená dolů k zemi přijímá více chladné energie země. Tato mudra je navíc nenápadná a lze ji použít např. při cestování.

Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mudra moudrosti a mudra vědomí

Samota

Samota lidi děsí, ale není to nic strašného. Když člověk dokáže plně vnímat třeba strom, najednou není sám. Právě chvíle, kdy není vytrhován neustálou interakcí s druhými, přináší možnost usebrání a uvlastnění celého světa ve smyslu legeín – nahoře bohové, dole lidi, země a svět. Ta čtveřina se jako by vcucne do člověka a všechno je v něm. V té chvíli v sobě má nejvíce Bytí, a jak říká F. Hölderlin, člověk se pak podobá polobohům. Může pocítit tišinu duše, která člověka léčí a vyživuje jeho duši. Když to nepozná, je jeho život moc těžký, plný nemocí i zoufalství.

Lidé se však své třinácté komnaty, kterou nikdy neotevřeli, bojí, a právě proto nechtějí být sami, aby na ně ti běsi a běsíci nedolehli. Nemají na to odvahu, a tak si radši chtějí pořád užívat a zajišťovat se.

Když ale člověk odvahu sebere, pozná, že fyzické osamění nemusí přinést vnitřní pocit opuštěnosti, ale naopak ho to může přivést k propojení se vším čili do jednoty.

Zdroj: úryvek z rozhovoru Život není zadarmo – Prof. Anna Hogenová (Meduňka1/2021)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Samota

P.S. Také tchaj-ťi čchüan, pokud praktikujeme o samotě, nám pomáhá nahlédnout do svého vnitřního světa, testuje naši odvahu, vytrvalost, schopnost spolehnout se na sebe, odhaluje naše slabosti a pomáhá vidět dokonalost makro i mikrosvěta…

Tři kvality podle indické tradice

Tyto kvality se navzájem ovlivňují a přecházejí podle okolností jedna v druhou.

Čistota (sattva): Dává pravdivost, jednoduchost, vyrovnanost a vede k osvícení.
Chtění (radžas): Jedná se o dynamickou, neklidnou kvalitu, ta souvisí s dosahováním cílů, uspokojováním tužeb a ctižádostí.
Temnota, nevědomost (tamas): K jejím rysům patří tupost, lenost, negativní emoce atd.

Dávní mistři radí přeměňovat temnotu na chtění a chtění na čistotu, protože přeměnit temnotu rovnou na čistotu by bylo příliš obtížné. Ale pozor, aby to nedopadalo opačně. Někomu zachutná dobré jídlo a dvakrát si přidá (radžas), pak je v útlumu a bolí ho břicho (tamas). Lepší by bylo si včas uvědomit přílišný apetit (radžas) a přeměnit ho v rozumnou sebekázeň (sattva).

Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tři kvality podle indické tradice

Jak v těle putuje náš dech

Každý náš nádech putuje hrdlem dolů kolem hrany zvané tracheal carina, místa, kde se průdušnice dělí na průdušky, jež vedou do levé a pravé plíce. Dech se poté natlačí do menších trubiček, průdušinek, a nakonec dorazí do slepé uličky v podobě pěti set milionů plicních sklípků. Dál se s ním děje něco složitého a matoucího. Možná vám to pomůže pochopit následující analogie.

Představte si, že se chystáte na vyhlídkovou plavbu po řece. Čekáte v loděnici, než přijede loď. Pak projdete bezpečnostní kontrolou, nalodíte se a opouštíte břeh. Něco podobného se děje s molekulami kyslíku v plicních sklípcích. Každá z těchto maličkých „loděnic“ je obklopená plazmovou řekou plnou červených krvinek. Když tyto buňky proplouvají kolem, molekuly kyslíku proskočí membránou plicních sklípků a nalodí se na ně.

Buněčná výletní loď je plná jakýchsi kajut. V krvinkách je to protein, který se jmenuje hemoglobin. Kyslík se usadí uvnitř hemoglobinu a červená krvinka pokračuje v plavbě dál do těla. Jak krev prochází tkáněmi a svaly, kyslík vyskakuje z lodi a dodává hladovým buňkám palivo. Když se vylodí, nastoupí na loď další pasažér – oxid uhličitý, „odpadní produkt“ našeho metabolismu. Výletní loď se potom vydá zpátky do plic.

S odchodem kyslíku krev ztmavne. Krev v žilách začne působit modře (i když je ve skutečnosti tmavě červená), a to kvůli tomu, jakým způsobem světlo proniká kůží. Modré světlo má kratší a silnější vlnovou délku než jiné barvy, a proto také oceán a obloha vypadají zdálky modře.

Výletní loď obepluje celé tělo a vrací se do svého přístavu v plicích. Oxid uhličitý zde opouští organismus. Skrz plicní sklípky a hrdlo se dostane do úst nebo nosu, odkud ho vydechneme ven. S novým nádechem se nalodí další kyslík a celý proces začíná nanovo.

Každá zdravá buňka v těle je poháněna kyslíkem a takto ho získává. Plavba trvá přibližně minutu a celková čísla jsou ohromující. Uvnitř každé z pětadvaceti bilionů červených krvinek najdeme 270 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje kajutu pro čtyři molekuly kyslíku. To je miliarda molekul kyslíku, jež se naloďují a vyloďují při každé plavbě v červené krvince.

Zajímavost: Jak výdech souvisí s redukcí váhy? Oxid uhličitý v každém našem výdechu něco váží. Vydechujeme více váhy, než vdechujeme. Naše tělo nehubne jen díky mohutnému pocení a „spalování“. Hubneme s každým výdechem. Z každých 54,5 kilogramu tuku, jehož se naše tělo zbavilo, odešlo 3,8 kilogramu plícemi. Většina z toho je oxid uhličitý a trocha vodní páry. Zbytek vypotíme nebo vymočíme. Plíce jsou pro naše tělo regulátorem váhy.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak v těle putuje náš dech

Síla slov

Naše slova mají velkou sílu. Pro druhé mohou být požehnáním. Pokud někomu řeknete: „Přeju ti štěstí“, posíláte mu štěstí. Slova, dopisy – vše má své vědomí. Jsou to též bytosti, které mají svůj vliv. Takže se vždy ptejte sami sebe: „Nač teď právě myslím, co cítím, co říkám?“ Vaše činy jsou důsledkem těchto tří činitelů. Pokud jsou všechny čtyři části – vaše myšlení, cítění, mluva a jednání – orientovány na dobro, stáváte se majákem světla.

Zdroj: Vědomí vytváří mír – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Síla slov

Hojnost

Začátkem nového roku lidí si lidé přejí různé věci a dávají si předsevzetí. Například je možné, že toužíte po větší hojnosti. Co vás přitom napadne jako první? Mnoho lidí má hojnost spojenu s fyzickými věcmi. Mít po fyzické stránce vše, co potřebujeme, také patří k hojnosti, ale hojnost znmená mnohem více. Třeba to, že můžete dělat to, co vás těší, cítíte uvnitř sebe lásku a máte čas na věci, které jsou pro vás důležité. Protože pouze tehdy, když nepociťujete časový tlak, můžete cítit spojení se svým vnitřní já a svou duší. Vaše duše JE hojností, láskou a klidem. Hojnost nevychází zvenčí, ale zevnitř. Je to pocit. A ten přeji vám i nám všem do nového roku.

Christina Von Dreien (řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Hojnost