FB offline

Vítejte na stránce, na níž najdete některé příspěvky zveřejňované souběžně na facebookové stránce časopisu. Je určena těm, kteří nemají FB účet nebo čtenářům, kteří chtějí mít příspěvky „po ruce“. Věříme, že příspěvky vás inspirují k zamyšlení a zlepšení vašeho života!

 

Divider - slovníček

 

Technologie – zázrak i závaží

Propojení na dálku pomocí nejrůznějších technologií je zázrak, který oceníme, jsme-li odříznuti od vnějšího světa z důvodu nemoci, přírodní katastrofy, karantény… nebo chceme-li komunikovat s někým, kdo není v naší bezprostřední blízkosti, ať už nám třeba dotyčný chybí či se jen cítíme opuštění.

Televize, internet, sociální sítě… nám dávají pocit jistoty a života, pocit, že svět se „točí dál“, že máme věci pod kontrolou, že víme. Na druhou stranu nás ale odvádějí sami od sebe a naší schopnosti umět se zabavit, umět žít přirozeně a ve své vlastní probíhající realitě.

Může se zdát

, že lidé v minulosti byli ochuzeni o možnost sdílet své pocity, úspěchy či neúspěchy, stížnosti či potěšení, o možnost zjišťovat informace a dozvídat se o všeličem. Měli však něco, co my jsme už dávno zapomněli nebo ztratili… skutečnou plnost života, napojení na přírodu, svou kreativitu, radost z maličkostí, víru v to, co se právě děje, vděčnost…

A proto stejně jako je čas být ve spojení s druhými, je také čas spojit se sám se sebou… čas na to sednout si s krásnou knížkou, vyšívat, háčkovat, plést, cosi po domácku kutit, čas vyprávět dětem příběhy, hrát karty, malovat, vymýšlet své vlastní cviky na míru pro své tělo, čas pečovat o květiny nebo okopávat záhonky, vařit pro své blízké, vychutnávat si kávu, jen tak se smát, dívat se z okna, jak plyne život, jak létají ptáci a táhnou mraky, jak chutná vítr, slunce a déšť, jak se den se měni v noc a noc v den…

A tento čas (ne)povšimnut utíká…!

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Technologie – zázrak i závaží


Doma

Hodně z nás sedí doma. A máme šanci zjišťovat, jestli naše doma je opravdu naším domovem. Jestli ty 4 stěny (nebo kolik jich vlastně doopravdy je) nám poskytují útočiště a oporu, jestli je v nich klid, útulno a dostatek volného prostoru k dýchání, jestli v nich proudí příjemná (nebo vůbec nějaká) energie, jestli odráží naše skutečné JÁ.

Nejsme zahlceni věcmi, které se nám nelíbí, které nepoužíváme, nemáme rádi, jsou přežité, berou nám energii…

A pokud nám něco nesedí, není právě teď ta správná doba něco s tím udělat? Můžeme dát na vlastní intuici nebo se nechat vést knížkou Blanky Vun Kannon Návrat domů (její recenzi naleznete po kliknutí na: Návrat domů

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Doma vs domov


Jak se vypořádat s problémy? Pojmenujte je…

Před problémem se nedá utéct. Pokud ho nebudete řešit a nepojmenujete, neztratí se sám od sebe. Křivda cvičí s každým třetím. Lítost je nejzrádnějším pocitem, který existuje. Všechny ostatní pocity se dají člověku vymluvit, ale lítost ne. Kolem lítostivého člověka se chodí jako okolo malomocného, aby se o něho nikdo neotřel, neboť on je lítostivý. A z lítosti je nejvíce rakoviny. Také strach je pocit, který nemá žádnou hodnotu. Trápit se pro jiného je nesmysl, protože my můžeme druhému pomoci, ale trápit se místo něj nemá význam.

Pokud problém, který vnímáme a který s námi „cvičí“, najdeme a pojmenujeme, protože si to přejeme – problém se může vyřešit, problém přestává být problémem. Pojmenováním problému se dostáváme v devadesáti procentech zpět do pohody. Např. křivda, někdo nám ublížil, ale my ho nemůžeme zastřelit, ani přejet autem, tak mu asi budeme muset odpustit. Bez odpuštění není uzdravení. Není to problém druhého člověka, ale náš.

Jsou ale lidé, kteří prošli v životě všeličím a nepoučili se. Chodí jako na připínáčcích, přitom je problémy rozhazují znovu a znovu, oni si jen stěžují, jaký mají těžký život. Oni se ale musí pustit do pojmenování elementárních příčin nešťastných pocitů.

Zdroj: Etikoterapie

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak se vypořádat s problémy? Pojmenujte je…


Tvořivost

Víkend, prší, karanténa… dokonalý čas pro oprášení naší TVOŘIVOSTI… v práci, ve vztazích, ve cvičení, v přístupu ke světu a myšlení vůbec…

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tvořivost


Držení těla

Chůze a DRŽENÍ TĚLA nás charakterizují. Vědomě či nevědomě jimi podáváme o sobě informaci. Osvojte si sebevědomé a zdravé držení těla. Vyzkoušejte si správný stoj: položte si na hlavu knihu a stůjte zpříma tak, aby kniha nespadla. Bradu přitáhněte ke krku a dívejte se rovně před sebe (zdroj: Lunární kalendář Krásné paní).

A samozřejmě pro „tajčisty“ je tu pokročilá varianta: wu-ťi s knihou na hlavě, pak čchi-kung, navíjení a ve finále celá sestava 🙂 . Hodně štěstí!

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Držení těla


Což takhle dát si šlofíka v práci?

Zaměstnanci, kterým po obědě často padá hlava, by si v budoucnu mohli v práci dopřát lehký odpočinek. Jedna holandská akrchitektka pro ně navrhla pracovní stůl s postelí a malou televizí. V odpočívárně se člověk může v klidu natáhnout a nabrat síly za bílého dne. Vědci totiž tvrdí, že i sedmiminutový šlofík může lidem pomoci v překonání krátkodobé únavy.

Postel ve stole je podle designérky vhodná pro všechny typy pracujících. Od státních přes korporátní zaměstnance, podnikatele až po osoby samostatně výdělečně činné. Díky závěsům může člověk odpočívat v soukromí i v „open space“. „Šlofíkárna“ je zatím jediná svého druhu. Vynálezci ji teď testují, aby mohla být na trhu už příští rok.

Kolik takový stůl bude stát, zatím není jasné. Otázkou také zůstává, jak manažeři uhlídají, aby zaměstnanci v práci neprospali celý den 🙂 .

Zdroj: časopis Sféra (březen – duben 2020)

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co takhle dát si šlofíka v práci


Inspirující Omán… země vlídných lidí, bez zbytečné politiky a tak nějak tuším, že i bez koronaviru 🙂

Když si představíme část světa obývanou Araby, zjistíme, že ji v podstatě na západě ohraničuje Maroko a na východě právě Omán. Ačkoliv tyto divukrásné země dělí obrovská vzdálenost, mají mimo klimatu a převažujícího Islámu, mnoho společného i (podle mého názoru) výjimečného oproti obrovskému „zbytku“ arabských zemí mezi nimi.

Pokud tuto oblast trochu znáte naživo, nelze již na letišti přehlédnout mírumilovnou a klidnou energii zářivých očí. Přesvědčíte se, že islám nemusí automaticky znamenat krvavou hrozbu. Naopak může přinášet nevšední moudro a nadhled.

V této bájné zemi turistu patrně upoutá čistota a řád. Odhodit něco na zem je opravdu velmi nevhodné. Všude je čisto a neustále v pohybu jsou čety chlapců z Indie, Bangladéše, Pákistánu a Srí Lanky, kteří v klidu systematicky čistí plochy a vyprazdňují odpadkové koše a popelníky.

Muži nosí plnovous a tradiční sněhobílé roucho zvané dišdaša. Na hlavě bílou vysokou čepici s barevnými doplňky, ženy chodí skoro všechny v černých abájách, někdy se zakrytým obličejem. Pokud minete muže, většinou se lehce ukloní a usměje. Žena se na muže nepodívá (i když jsem zaznamenal několik milých výjimek).

Nemyslete si, že ománské ženy a dívky nějak trpí. Jsou spokojené a mnohem rovnoprávnější než naše ženy. Ženy zde mohou zastávat jakékoliv pozice. Pokud muž a žena pracují na stejné pozici, MUSÍ mít stejný plat! Také mají dost zajímavý zákon, že zaměstnavatel nemůže nikdy nikoho propustit z práce, pokud o to zaměstnanec sám nepožádá. Neuvěřitelné, že? Jedním ze sultánských nařízení je i to, že obyvatelstvo i hosté by se měli radovat! Sultán si ze srdce přeje, aby v Ománu byli všichni šťastni. Ze všech vyzařuje klid, mír, důstojnost a také výrazná vůně. V Ománu platí, že kdo nevoní, jako by snad ani nebyl.

Když mluvíte u vodní dýmky a u čaje či kávy s místními lidmi, zjišťujete, že jsou tolerantní jakémukoliv náboženství a že si přejí mír a rovnost mezi lidmi. Z mladého obchodníka, u kterého jsem nakupoval, se vyklubal egyptský koptský křesťan, který byl asi půl roku u nás. Uměl slušně česky. „U vás každý pořád Ježíšmarjá, ale křesťanství v srdci nemáte.“ Musel jsem mu dát za pravdu.

A jeden postřeh na závěr: Omán je sultanát. Panuje vlídný, laskavý sultán, milující a dobře spravující svou zemi a dobře se o svůj lid stará. Takže v Ománu se nevyskytuje fenomén zvaný politika. Oni prostě nemají politiku. Neztrácejí čas, energii ani peníze tak nesmyslnou věcí… to je myslím jedna z jejich největších výhod. Nikdo tam nežvaní o politice, jen si to představte… Už v roce 1975 zpíval John Lennon: „… imagine there is no politics… living in the peace…“ Tak v Ománu to tak mají.

P.S. Opatrně jsem v jednom starožitném obchůdku vytáhl ze zahnuté pochvy ostře zahnutý ománský nůž, který muži rádi nosí za pasem. Byl tak tupý, že byste s ním neukrojili ani včerejší bagetu z Kauflandu.

Zdroj: MUDr. Tomáš Lebenhart – Omán (Sféra březen – duben 2020)

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Inspirující Omán…


Omán 2 – o druzích lásky podle súfijské moudrosti

Již na letišti po přistání v Ománu nelze přehlédnout mírumilovnou a klidnou energii zářivých očí. Přesvědčíte se, že Islám nemusí automaticky znamenat krvavou hrozbu. Naopak může přinášet nevšední moudro a nadhled – vzpomeňme například jeho ranou odnož zvanou Súfismus. Vznikla brzy po životě proroka Mohameda zejména na území dnešního Iránu, Pákistánu, ale i Ománu. Za hlavního představitele můžeme vnímat filosofa a básníka Rúmího.

Jedna ze súfijských moudrostí nám osvětluje energetický pohled na LÁSKU. Rozlišuje její základní čtyři stupně:

SHAWQ (čteme šoch): Důležitý je zde obraz arabského písma a také zvuk slova… šoch zní, jako když složíte žok plný voňavé kávy. Naše citoslovce může být žuch! Jde o základní pozitivní naladění lidské mysli. Zájem, nadšení, jenž vybudí činnost a probudí nás z lhostejnosti a letargie. Může se jednat o smyslové nebo obecně hmotné požitky. Důležité je, že tato energie vědomě neubližuje a může přispívat k radosti ze života.

MAHABBAT (mahbat) má již poněkud jemnější vibrace a mohli bychom ji obecně označit jako přátelství. Pocit sounáležitosti, ochota pomáhat a sdílet. Sem patří také naprostá většina tzv. fungujících manželství, soužití rodiny, ale také např. běžná energie zvířat, zejména matky k potomkům, ale i některých zvířat k člověku. Upřímné kamarádství. Touha dávat, ale také brát. Tedy jakási užitečná symbióza. Tento stav je mezi lidmi nejběžnější a běžně se označuje jako láska.

ISHQ (iššš…) – zde je zvuk tichý, konejšivý, jak když foukáte na bolístku. Hláska q (k) tam skoro nezazní. Toto je energie čisté, opravdové lásky, jež je mezi lidmi vzácným kořením a ke které nás nabádá Ježíš Kristus – a mnoho zejména východních mudrců. Toto čisté vědomí nic nepožaduje, nemyslí na rovnováhu, vyzařuje, dává. Leč ne nesmyslně. Spíš bychom mohli říci: Působí jako léčivý zdroj – pro ty, jež mají dostatečnou dávku pokory umožňující tyto vibrace přijímat.

FANAAH (fanáá), nejvyšší stupeň lásky již není z tohoto světa… jen poněkud nepřesně a nejasně mžeme pociťovat energie zanícení, rozumové neuchopitelnosti, šílenství… Možná že právě tato energie tvoří světy. Božská hra.

Zdroj: MUDr. Tomáš Lebenhart – Omán (Sféra březen – duben 2020)

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Omán 2 – o druzích lásky podle súfijské moudrosti


O klidu a úklidu

V chaotické době dokáže zůstat chladnokrevně klidný snad jen naprostý ignorant nebo úplný osvícenec (tím myslím někoho jako je Buddha). Jelikož většina z nás do těchto kategorií nespadá (bohudík a/nebo bohužel 😉 ), zákazy, omezení a všudypřítomný stres a emoce se nás ať chceme či ne nějak dotýkají. Někdo se bojí o sebe, jiný o druhé, hodně z nás přijde o příjmy, jiný je sice má, ale je zavřený sám se svým homeofficem mezi čtyřmi stěnami, další naopak sdílí domov neočekávaně s celou svou rodinou… to aby měl člověk hroší kůži… nebo lépe uměl se „hodit do klidu“.

Abyste nekradli roušky, neřvali na unavené lékaře nebo se nesnažili v obchodech urvat, co se dá, vám asi říkat nemusím, protože takoví lidé na mých stránkách a mezi mými přáteli jistě nejsou 🙂 . Takže laťku stavím trochu výše… využijte toho, co máte kolem sebe, abyste se zklidnili… a poté natáhněte pomocnou ruku.

Ti, co nepobývají ve městech, mají rozhodně výhodu. Mohou se jít dobít na zahradu, do lesa, na pole… kamkoli do přírody… pozorovat, jak život plyne krásně a klidně dál… mohou si zadýchat, zacvičit, zaběhat, zameditovat… příroda je ten nejmocnější akumulátor a když budete pokorní, ráda se s vámi o svou sílu podělí.

Městský život je trošku „strašidelnější“ a kumulace stresu vyšší, ale i tady se dá přežít. Využijte sílu svého domova… zapalte si vonnou tyčku, svíčku, otevřete okno, pozorujte ptáky v letu, stromy, mraky… najděte si příjemné místo doma, na dvorku, v parku… a také cvičte, dýchejte, meditujte…

A až takto naberete KLID, podělte se o něj s ostatními. Buďte na druhé vlídní: zavolejte osamělým, potěšte starší, poptejte se kamarádů nebo členů rodiny, jak jsou na tom, nabídněte pomoc… často už jen taková pozornost druhé vzpruží a nepřipadá jim, že jsou na všechno sami.

Snažte se pokračovat ve svých životech stejně a přesto jinak, s otevřenějším srdcem, spontaneitou, tolerancí…

Závěrem si dovolím trochu českého černého humoru parodujícího jednu reklamu: Velký Homo sapiens, samozvaný pán tvorstva je na kolenou, protože „ti, kteří řídí běh tohoto světa“, poslali „malého pomocníka pro velký úklid.“ A už je na každém z nás, aby pochopil, co zrovna on sám by si měl uklidit!

Hodně zdraví, klidu a vnitřního pochopení!

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: O klidu a úklidu


Ze střízlivého deníku MUDr. Nešpora:

Jestli se ti špatně dýchá a máš vysokou horečku, zavolej 155.

Jestli ne, cvič, choď, dýchej do břicha, směj se, pusť si z mého webu relaxaci, zpívej, tanči, uklízej, svěř se Vyšší moci a poděkuj, že nemáš horečku.

Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Ze střízlivého deníku MUDr. Nešpora

 

Print Friendly