Mistři rodiny Čchen

Dvacet generací mistrů rodiny Čchen (Chen) se zasloužilo o to, že se umění tchaj-ťi čchüan (taijiquan) předávalo po více než 400 let z pokolení na pokolení, pečlivě střeženo a rozvíjeno, aby sloužilo jako ochranný štít proti nepřátelům a ukázka schopností a mistrovství rodiny Čchen.

Těm, kteří se nejvíce zasloužili o zachování a kultivaci tohoto pokladu čínské kultury a kteří zůstali zapsáni v srdcích svých žáků a následovníků, je věnována tato stránka.

„Pokud člověk nevydrží útrapy,
nemůže vstoupit do světa bojového umění.“

Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui)

 

 

ČCHEN PU (CHEN BU) [2. pol. 14. století]
1. generace rodiny Čchen z Čchen-ťia-kou

V souvislosti s tímto mistrem ještě nemůžeme mluvit o stylu tchaj-ťi čchüan, ale v historii rodu má své místo, protože Čchen Pu je považován za historického patriarchu rodiny Čchen. Následkem migrační politiky, která začala být uplatňována po období válek a chaosu v době nástupu císaře Chung-wu (Hongwu) – prvního císaře dynastie Ming, byl přinucen se vystěhovat z provincie Šan-si (Shanxi) do prefektury Chuaj-čching (Huaiqing) – dnešní Čchin-jang (Qinyang) – v provincii Che-nan (Henan).

Nejprve přišel do vesnice, která ležela v záplavové oblasti Žluté řeky, později (v roce 1374) se rozhodl přestěhovat na výše položené místo do vesnice Čchang Jang (Chang Yang), kterou dnes najdete pod názvem Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), tj. strouha/údolí rodiny Čchen.

Čchen Pu byl považován za rovného, čestného a laskavého muže, znalého bojového umění, který pomáhal mnoha lidem a chránil je před nebezpečím. Poté, co se přistěhoval do vesnice, nezbylo mu než se vypořádat s místními bandity, kteří řádili v okolí a ohrožovali vesničany. Shromáždil členy rodiny spolu se silnými, mladými lidmi z vesnice a díky svým dobrým bojovým zkušenostem bandity s převahou porazili.

Pověst o jeho vítězství se rozšířila a Čchen Pu si založil první školu bojových umění. Znalost bojového umění se pak předávala z generace na generaci až do dnešních dnů.

 

„Před vynálezem palných zbraní se k bojovému umění přistupovalo velmi vážně,
neboť na něm závisela bezpečnost země, vesnice, komunity, rodiny či jednotlivce.
Přežití bylo hlavním cílem, nikoli zdraví, meditace či estetické důvody,
i když cvičenci zakoušeli jako vedlejší produkt značné zdravotní přínosy.“

Zdroj: Chen Style Taijiquan: The Source of Taiji Boxing – David Gaffney, Davidine SV Sim

 

ČCHEN WANG-TCHING (CHEN WANGTING) [1600–1680] *
9. generace
* Čchen Wang-tchingovo datum narození není přesně známo. Může to být kolem roku 1568, jiné domněnky uvádí až období kolem roku 1597.

Podle historika a velkého znalce wu-šu Tchang Chaa (Tang Haa) je Čchen Wang-tching (dalším jménem Čchin-tching) skutečným tvůrcem tchaj-ťi čchüan. Wang-tching měl velký talent, vynikal bystrostí a pílí. Byl stejně dobrým válečníkem a bojovníkem jako učencem, který ve dne cvičil bojové dovednosti a večer se věnoval studiu čínské literatury.

V kronice rodu Čchen je zaznamenáno: „Na Šan-tungu se stal známým mistrem bojových umění. Rozbíjel tisícihlavé hordy banditů… stal se zakladatelem bojového umění stylu Čchen beze zbraně, se šavlí a kopím.“

Před pádem dynastie Ming sloužil jako vojenský důstojník, se změnou vládce se stáhl do ústraní rodného Čchen-ťia-kou, kde vedl jednoduchý život – farmařil, studoval a vyučoval bojové umění. Zde také na základě svých rozsáhlých znalostí sestavil jedinečnou formu bojového umění nazvanou „první metoda/forma“ (dnes známou jako tchaj-ťi čchüan), která využívá kombinaci tvrdé a měkké síly.

K utvoření nového stylu použil Wang-tching mnoha technik jiných stylů bojového umění své doby – zejména jej inspiroval „Kánon boje“, kapitola z Nové knihy účinných technik, klasického textu o strategii a bojovém umění generála Čchi Ťi-kuanga (Qi Jiguanga). Dále zahrnul učení tradiční čínské medicíny o meridiánech, tzv. ťing-luo (jingluo), tj. drahách, které tvoří síť kanálů v těle, jimiž prochází vnitřní energie čchi (qi). Součástí jsou i techniky tao-jin (daoyin), tj. rozvádění (energie) po těle, a tchu-na (tu-na), tj. umění vedení dechu a energie, a v neposlední řadě teorie jin-jang, popisující univerzální princip vzájemně se doplňujících protikladů, který je přítomen v celé čínské filozofii a kultuře.

V souvislosti se vznikem tchaj-ťi čchüan je uváděno také jméno Ťiang Fa (Jiang Fa).

Říká se, že navenek vystupoval jako Wang-tchingův sluha, v soukromí byl snad jeho dobrým přítelem, který se v Čchen-ťia-kou skrýval před pronásledováním právě v době, kdy se tchaj-ťi čchüan formovalo. Jaký byl jeho skutečný podíl, zůstává otázkou. Každopádně jsou Ťiang Fa a Wang-tching zachyceni společně na obraze, který byl až do 70. let 20. století uchováván v obětní místnosti rodu Čchen (viz foto vlevo – v popředí Čchen Wang-tching).

Podle „Kroniky bojového umění a zbraní rodu Čchen“ vytvořil Čchen Wang-tching celkem 7 sestav: pět sestav tchaj-ťi čchüan, sestavu čchang-čchüan (changquan) – v překladu Dlouhá pěst, která obsahovala 108 forem, a pchao-cchuej (paocui) – Dělové pěsti (doslova Výbušné mlaty).

Čchen Wang-tching je rovněž autorem párového cvičení tlačících rukou, tj. tchuej-šou (tuishou). Jeho vytvořením chtěl předcházet vážným zraněním, ke kterým mohlo docházet při skutečném, „ostrém“ nácviku bojových technik. Při tchuej-šou zůstává praktické použití i smysl pohybů zachován, vše ale probíhá kontrolovaným, bezpečným způsobem.

Další tréninkovou metodou, kterou Čchen Wang-tching vytvořil a která slouží k nácviku pohybů těla, technik nohou a útočných a obranných mechanismů, je soubor základních cvičebních postupů pro boj s kopím, tzv. lepivé kopí – čan-čchiang (zhanqiang). Název souvisí s tím, že při tomto párovém cvičení zůstávají kopí obou partnerů prostřednictvím kruhových pohybů v neustálém kontaktu.

Tímto geniálním metodickým nástrojem (cvičením ve dvojicích) vyřešil Čchen Wang-tching nejen užívání ochranných pomůcek pro nácvik boje, ale pozvedl vlastní cvičení dvojic do roviny vnímání a intuice.

 

Někteří mistři rodiny Čchen na dobových fotografiích…

 

Čchen Čchang-sing (Chen Changxing) [1771–1853]
14. generace

 

Jang Lu-čchan (Yang Luchan) [1799–1871]

 

Čchen Jou-pen (Chen Youben) [1780–1858]
14. generace

 

Čchen Čching-pching (Chen Qingping) [1795–1868]
15. generace

 

Čchen Sin (Chen Xin) [1849–1929]
16. generace

 

Čchen Fa-kche (Chen Fake) [1887–1957]
17. generace

 

Čchen Čao-pchi (Chen Zhaopi) [1893–1972]
18. generace

 

Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui) [1928–1981]
18. generace

 

S‘ ťin-kang (Si Jingang) neboli 4 Buddhovi bojovníci (také 4 tygři z Čchen-ťia-kou)
19. generace

Patří sem:

Čchen Siaowang (Chen Xiaowang) [*1945]
Čchen Čenglei (Chen Zhenglei) [*1949]
Wang Sian (Wang Xian) [*1944]
Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai) [*1944]

 

Zdroj:
Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Chen Style Taijiquan: The Source of Taiji Boxing – David Gaffney, Davidine SV Sim
Chen-style Taijiquan Chronicle – Local Chronicle Office of Jiaozuo City

 

Print Friendly