Mistři rodiny Čchen

Dvacet generací mistrů rodiny Čchen (Chen) se zasloužilo o to, že se umění tchaj-ťi čchüan (taijiquan) předávalo po více než 400 let z pokolení na pokolení, pečlivě střeženo a rozvíjeno, aby sloužilo jako ochranný štít proti nepřátelům a ukázka schopností a mistrovství rodiny Čchen.

Těm, kteří se nejvíce zasloužili o zachování a kultivaci tohoto pokladu čínské kultury a kteří zůstali zapsáni v srdcích svých žáků a následovníků, je věnována tato stránka.

„Pokud člověk nevydrží útrapy,
nemůže vstoupit do světa bojového umění.“

Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui)

 

 

ČCHEN PU (CHEN BU) [2. pol. 14. století]
1. generace rodiny Čchen z Čchen-ťia-kou

V souvislosti s tímto mistrem ještě nemůžeme mluvit o stylu tchaj-ťi čchüan, ale v historii rodu má své místo, protože Čchen Pu je považován za historického patriarchu rodiny Čchen. Následkem migrační politiky, která začala být uplatňována po období válek a chaosu v době nástupu císaře Chung-wu (Hongwu) – prvního císaře dynastie Ming, byl přinucen se vystěhovat z provincie Šan-si (Shanxi) do prefektury Chuaj-čching (Huaiqing) – dnešní Čchin-jang (Qinyang) – v provincii Che-nan (Henan).

Nejprve přišel do vesnice, která ležela v záplavové oblasti Žluté řeky, později (v roce 1374) se rozhodl přestěhovat na výše položené místo do vesnice Čchang Jang (Chang Yang), kterou dnes najdete pod názvem Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), tj. strouha/údolí rodiny Čchen.

Čchen Pu byl považován za rovného, čestného a laskavého muže, znalého bojového umění, který pomáhal mnoha lidem a chránil je před nebezpečím. Poté, co se přistěhoval do vesnice, nezbylo mu než se vypořádat s místními bandity, kteří řádili v okolí a ohrožovali vesničany. Shromáždil členy rodiny spolu se silnými, mladými lidmi z vesnice a díky svým dobrým bojovým zkušenostem bandity s převahou porazili.

Pověst o jeho vítězství se rozšířila a Čchen Pu si založil první školu bojových umění. Znalost bojového umění se pak předávala z generace na generaci až do dnešních dnů.

 

„Před vynálezem palných zbraní se k bojovému umění přistupovalo velmi vážně,
neboť na něm závisela bezpečnost země, vesnice, komunity, rodiny či jednotlivce.
Přežití bylo hlavním cílem, nikoli zdraví, meditace či estetické důvody,
i když cvičenci zakoušeli jako vedlejší produkt značné zdravotní přínosy.“

Zdroj: Chen Style Taijiquan: The Source of Taiji Boxing – David Gaffney, Davidine Siaw Voon Sim

 

ČCHEN WANG-TCHING (CHEN WANGTING) [1600–1680] *
9. generace

* Čchen Wang-tchingovo datum narození není přesně známo. Může to být kolem roku 1568, jiné domněnky uvádí až období kolem roku 1597.

Podle historika a velkého znalce wu-šu Tchang Chaa (Tang Haa) je Čchen Wang-tching (dalším jménem Čchin-tching) skutečným tvůrcem tchaj-ťi čchüan. Wang-tching měl velký talent, vynikal bystrostí a pílí. Byl stejně dobrým válečníkem a bojovníkem jako učencem, který ve dne cvičil bojové dovednosti a večer se věnoval studiu čínské literatury.

V kronice rodu Čchen je zaznamenáno: „Na Šan-tungu se stal známým mistrem bojových umění. Rozbíjel tisícihlavé hordy banditů… stal se zakladatelem bojového umění stylu Čchen beze zbraně, se šavlí a kopím.“

Před pádem dynastie Ming sloužil jako vojenský důstojník, se změnou vládce se stáhl do ústraní rodného Čchen-ťia-kou, kde vedl jednoduchý život – farmařil, studoval a vyučoval bojové umění. Zde také na základě svých rozsáhlých znalostí sestavil jedinečnou formu bojového umění nazvanou „první metoda/forma“ (dnes známou jako tchaj-ťi čchüan), která využívá kombinaci tvrdé a měkké síly.

K utvoření nového stylu použil Wang-tching mnoha technik jiných stylů bojového umění své doby – zejména jej inspiroval „Kánon boje“, kapitola z Nové knihy účinných technik, klasického textu o strategii a bojovém umění generála Čchi Ťi-kuanga (Qi Jiguanga). Dále zahrnul učení tradiční čínské medicíny o meridiánech, tzv. ťing-luo (jingluo), tj. drahách, které tvoří síť kanálů v těle, jimiž prochází vnitřní energie čchi (qi). Součástí jsou i techniky tao-jin (daoyin), tj. rozvádění (energie) po těle, a tchu-na (tu-na), tj. umění vedení dechu a energie, a v neposlední řadě teorie jin-jang, popisující univerzální princip vzájemně se doplňujících protikladů, který je přítomen v celé čínské filozofii a kultuře.

V souvislosti se vznikem tchaj-ťi čchüan je uváděno také jméno Ťiang Fa (Jiang Fa).

Říká se, že navenek vystupoval jako Wang-tchingův sluha, v soukromí byl snad jeho dobrým přítelem, který se v Čchen-ťia-kou skrýval před pronásledováním právě v době, kdy se tchaj-ťi čchüan formovalo. Jaký byl jeho skutečný podíl, zůstává otázkou. Každopádně jsou Ťiang Fa a Wang-tching zachyceni společně na obraze, který byl až do 70. let 20. století uchováván v obětní místnosti rodu Čchen (viz foto vlevo – v popředí Čchen Wang-tching).

Podle „Kroniky bojového umění a zbraní rodu Čchen“ vytvořil Čchen Wang-tching celkem 7 sestav: pět sestav tchaj-ťi čchüan, sestavu čchang-čchüan (changquan) – v překladu Dlouhá pěst, která obsahovala 108 forem, a pchao-cchuej (paocui) – Dělové pěsti (doslova Výbušné mlaty).

Čchen Wang-tching je rovněž autorem párového cvičení tlačících rukou, tj. tchuej-šou (tuishou). Jeho vytvořením chtěl předcházet vážným zraněním, ke kterým mohlo docházet při skutečném, „ostrém“ nácviku bojových technik. Při tchuej-šou zůstává praktické použití i smysl pohybů zachován, vše ale probíhá kontrolovaným, bezpečným způsobem.

Další tréninkovou metodou, kterou Čchen Wang-tching vytvořil a která slouží k nácviku pohybů těla, technik nohou a útočných a obranných mechanismů, je soubor základních cvičebních postupů pro boj s kopím, tzv. lepivé kopí – čan-čchiang (zhanqiang). Název souvisí s tím, že při tomto párovém cvičení zůstávají kopí obou partnerů prostřednictvím kruhových pohybů v neustálém kontaktu.

Tímto geniálním metodickým nástrojem (cvičením ve dvojicích) vyřešil Čchen Wang-tching nejen užívání ochranných pomůcek pro nácvik boje, ale pozvedl vlastní cvičení dvojic do roviny vnímání a intuice.

 

„Vše je konzistentní (jednotné) a důsledné.
Jedna část se pohne, vše se pohne; jedna část se zastaví, vše se zastaví.“

Ji-lu, první cesta
Zdroj: Chen Style Taijiquan Chronicle – Local Chronicle Office of Jiaozuo City

 

ČCHEN ČCHANG-SING (CHEN CHANGXING) [1771–1853]
14. generace

Význam tohoto mistra spočívá v tom, že upravil systém sestav, které vytvořil zakladatel tchaj-ťi čchüan Čchen Wang-tching (Chen Wangting), a převedl je do podoby, kterou cvičíme víceméně dodnes. Ke sloučení sestav, které trénovalo pět předchozích generací Čchenů, se rozhodl zejména proto, že vysoké fyzické nároky tradičních sestav zvládal již tehdy málokdo.

Původních několik sestav, které vytvořil Čchen Wang-tching, Čchen Čchang-sing přepracoval na dvě: jednu delší rozdělenou do třinácti částí a jednu rychlejší, zdůrazňující silné výbušné pohyby, skoky, kopy a techniky pěstí. Výsledné dvě sestavy i-lu (yilu) první cesta a er-lu (erlu) – druhá cesta se vzájemně doplňují a uchovávají řadu postojů (pozic) a všechny principy pohybu z původních sestav Čchen Wang-tchinga. Můžete je najít také pod názvem lao-ťia (laojia) – Stará škola (na rozdíl od Nové školy mistra Čchen Fa-kcheho).

Uvedená úprava představuje pravděpodobně jednu z největších změn ve vývoji tchaj-ťi čchüan vůbec.

Čchen Čchang-sing je často připomínán také v souvislosti s tím, že jako první zasvětil do rodinného tajemství Čchen tchaj-ťi čchüan cizince – Jang Lu-čchana (Yang Luchana), který později vytvořil styl Jang (Yang). Čchen ho přijal za svého žáka, protože v něm viděl čestného, tolerantního a talentovaného člověka. Bojové dovednosti nepovažoval za něco, co by mělo být určeno jen pro vyvolené. Talentované žáky si vybíral podle toho, zda splňovali morální kriteria.

Čchen Čchang-sing se učil bojové umění od svého otce Čchen Ping-wanga (Chen Bing-wanga). Tchaj-ťi čchüan studoval od mládí a jeho dovednosti dosáhly velmi vysoké úrovně. Možná proto, že cvičil každý den, často po tréninku usínal oblečený na lavici a bojové principy se snažil dodržovat i při chůzi nebo když stál. V dospělosti se dostal do povědomí okolí tím, že doprovázel jako eskorta transporty cenného zboží do sousedních oblastí obsazených bandity, zejména do provincie Šan-tung (Shandong). Díky svému skutečnému kung-fu (opakovaně porážel své protivníky) si získal věhlas v komunitě bojového umění a lidé tvrdili, že „jeho postoj byl tak pevný, že jím nikdo nedokázal pohnout“, a ti, kteří se dostali do jeho blízkosti „se rozbíjeli jako loď, která narazila na skálu“.

Jeho důstojné vzezření a vzpřímený postoj mu zajistily přezdívku „pan Náhrobní kámen“.

Mistr Čchang-sing byl nejen schopným praktikem bojového umění, ale také autorem mnoha knih, např. „Desatera pravidel tchaj-ťi čchüan“, „Bojové stránky tchaj-ťi čchüan“ a „Zásad při užití tchaj-ťi čchüan v boji.“ Tyto teoretické práce v kombinaci s tréninkovou praxí obohatily teorii tchaj-ťi čchüan a posunuly toto bojové umění na vyšší úroveň po teoretické i praktické stránce.

 

Někteří mistři rodiny Čchen na dobových fotografiích…

 

Jang Lu-čchan (Yang Luchan) [1799–1871]

 

Čchen Jou-pen (Chen Youben) [1780–1858]
14. generace

 

Čchen Čching-pching (Chen Qingping) [1795–1868]
15. generace

 

Čchen Sin (Chen Xin) [1849–1929]
16. generace

 

Čchen Fa-kche (Chen Fake) [1887–1957]
17. generace

 

Čchen Čao-pchi (Chen Zhaopi) [1893–1972]
18. generace

 

Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui) [1928–1981]
18. generace

 

S‘ ťin-kang (Si Jingang) neboli 4 Buddhovi bojovníci (také 4 tygři z Čchen-ťia-kou)
19. generace

Patří sem:

Čchen Siaowang (Chen Xiaowang) [*1945]
Čchen Čenglei (Chen Zhenglei) [*1949]
Wang Sian (Wang Xian) [*1944]
Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai) [*1944]

Více o těchto 4 mistrech se můžete dočíst v článku 4 Buddhovi bojovníci… mistři Čchen tchaj-ťi čchüan.

 

Zdroj:
Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Chen Style Taijiquan: The Source of Taiji Boxing – David Gaffney, Davidine Siaw Voon Sim
Chen Style Taijiquan Chronicle – Local Chronicle Office of Jiaozuo City
Kořeny Čchen Tchaj-ťi čchüan – vyprávění mistra Ču Tchien-cchaje

 

Print Friendly