Mistři rodiny Čchen

Dvacet generací mistrů rodiny Čchen (Chen) se zasloužilo o to, že se umění tchaj-ťi čchüan (taijiquan) předávalo po více než 400 let z pokolení na pokolení, pečlivě střeženo a rozvíjeno, aby sloužilo jako ochranný štít proti nepřátelům a ukázka schopností a mistrovství rodiny Čchen.

Těm, kteří se nejvíce zasloužili o zachování a kultivaci tohoto pokladu čínské kultury a kteří zůstali zapsáni v srdcích svých žáků a následovníků, je věnována tato stránka.

„Pokud člověk nevydrží útrapy,
nemůže vstoupit do světa bojového umění.“

Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui)

 

 

Čchen Pu (Chen Bu) [2. pol. 14. století]
1. generace rodiny Čchen z Čchen-ťia-kou

V souvislosti s tímto mistrem ještě nemůžeme mluvit o stylu tchaj-ťi čchüan, ale v historii rodu má své místo, protože Čchen Pu je považován za historického patriarchu rodiny Čchen. Následkem migrační politiky, která začala být uplatňována po období válek a chaosu v době nástupu císaře Chung-wu (Hongwu) – prvního císaře dynastie Ming, byl přinucen se vystěhovat z provincie Šan-si (Shanxi) do prefektury Chuaj-čching (Huaiqing) – dnešní Čchin-jang (Qinyang) – v provincii Che-nan (Henan).

Nejprve přišel do vesnice, která ležela v záplavové oblasti Žluté řeky, později (v roce 1374) se rozhodl přestěhovat na výše položené místo do vesnice Čchang Jang (Chang Yang), kterou dnes najdete pod názvem Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), tj. strouha/údolí rodiny Čchen.

Čchen Pu byl považován za rovného, čestného a laskavého muže, znalého bojového umění, který pomáhal mnoha lidem a chránil je před nebezpečím. Poté, co se přistěhoval do vesnice, nezbylo mu než se vypořádat s místními bandity, kteří řádili v okolí a ohrožovali vesničany. Shromáždil členy rodiny spolu se silnými, mladými lidmi z vesnice a díky svým dobrým bojovým zkušenostem bandity s převahou porazili.

Pověst o jeho vítězství se rozšířila a Čchen Pu si založil první školu bojových umění. Znalost bojového umění se pak předávala z generace na generaci až do dnešních dnů.

 

 

Čchen Wang-tching (Chen Wangting) [1600–1680]
9. generace

 

Čchen Čchang-sing (Chen Changxing) [1771–1853]
14. generace

 

Jang Lu-čchan (Yang Luchan) [1799–1871]

 

Čchen Jou-pen (Chen Youben) [1780–1858]
14. generace

 

Čchen Čching-pching (Chen Qingping) [1795–1868]
15. generace

 

Čchen Sin (Chen Xin) [1849–1929]
16. generace

 

Čchen Fa-kche (Chen Fake) [1887–1957]
17. generace

 

Čchen Čao-pchi (Chen Zhaopi) [1893–1972]
18. generace

 

Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui) [1928–1981]
18. generace

 

S‘ ťin-kang (Si Jingang) neboli 4 Buddhovi bojovníci (také 4 tygři z Čchen-ťia-kou)
19. generace

Patří sem:

Čchen Siaowang (Chen Xiaowang) [*1945]
Čchen Čenglei (Chen Zhenglei) [*1949]
Wang Sian (Wang Xian) [*1944]
Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai) [*1944]

 

Zdroj:
Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Chen Style Taijiquan: The Source of Taiji Boxing – David Gaffney, Davidine SV Sim
Chen-style Taijiquan Chronicle – Local Chronicle Office of Jiaozuo City

 

Print Friendly