Uvolňování a protahování bez „tvrdé“ síly

A  bychom mohli správně cvičit tchaj-ťi čchüan, potřebujeme mít dobře pohyblivé klouby, pružné a uvolněné svaly a šlachy. Podobně jako při cvičení sestav nesmíme používat tvrdou sílu ani při uvolňování či protahování. Tvrdá síla (tj. snažíme-li se násilím dotlačit do pozice, na kterou tělo není v daném okamžiku připravené) vyvolá zastavení, odpor nebo dokonce protipohyb. Pocítíme to nejen v daném okamžiku (jako bolest či značnou fyzickou nepohodu), ale především dlouhodobě, kdy místo, abychom byli pružnější a ohebnější, ztuhlost přetrvává, někdy se dokonce ještě prohloubí.

Při protahování využíváme jemnou vnitřní sílu, tj. sílu dechu, především její druhou fázi, tedy výdech (spojený s povolením): nadechneme se do daného místa, jako bychom ho v duchu nafoukli, chvíli podržíme „tvar“ a s výdechem se postupně pokládáme hlouběji do požadované pozice.

Pokud se protahujeme správně bez zapojení vnější, tuhé síly, stává se, že zažíváme pocit jakéhosi „propadání se“. Může se jednat o „pouhé“ milimetry, ale můžeme pocítit posun až o několik centimetrů. Záleží na tom, jak hluboce se dokážeme vnitřně uvolnit a sladit se silou dechu…

Kromě dechu je důležitý rovněž princip celistvosti, tj. schopnost vnímat tělo jako celek a zbavit napětí všechny jeho části, neuvíznout mentálně jen v protahovaném místě. Napětí v jednom místě se zpravidla po čase „rozlije“ přes systém fascií do celého těla.

Zvažte také, jaký jste typ. Podle Diva G. Müllera a Karin Hertzer (autorů knihy Trénink fascií) existují dva druhy lidí: tzv. vikingský typ, jejichž předkové pocházejí ze severoevropského regionu a kteří mají spíše nadměrně pevné vazivo (což je sice dobré pro stabilitu, ale zároveň to znamená menší hybnost) – jim protahování svědčí. Na druhé straně spektra jsou tzv. chrámoví tanečníci, jejichž původ můžeme vystopovat v tropických klimatických zónách (není proto náhoda, že jóga vznikla v Indii). Tanečníci jsou hypermobilní a protahování by se měli spíše vyhýbat, vhodné je pro ně naopak posilování a zpevňování, neboť jsou rozvolnění přespříliš. Většina lidí se pravděpodobně bude pohybovat na škále někde mezi těmito dvěma typy a bude patřit k tzv. přechodovému typu.

Známe-li dobře svůj typ, můžeme lépe porozumět svému tělu. Posilovat vazivo tam, kde je jeho struktura příliš měkká a rosolovitá, a uvolňovat v partiích, které jsou tuhé či nepohyblivé.

Ač se na první pohled může zdát, že tanečníci mají při cvičení tchaj-ťi čchüan výhodu, opak je pravdou. Příliš rozvolněné tělo často prosedává pozice a nedokáže vytvořit správně odpružený spodní oblouk. Jak se ukazuje, pro účely tchaj-ťi čchüan (stejně jako jinde v životě) není vhodný ani jeden extrém, nýbrž ideálně pomyslný zlatý střed.

Protahování stejně jako cvičení samotné pěstuje trpělivost. Pokud jsme roky tuhli a kameněli, těžko budeme za týden či měsíc pružní jako jogíni. Nicméně, při troše 😉 vytrvalosti může i beznadějný případ (jakým jsem byla před lety také já) postupně „roztát“ 😀 .

Přeji vám uvolněné tělo i mysl!
Alena Koutecká

Zdroj:
Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Trénink fascií – Divo G. Müller a Karin Hertzer

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás