Historie a použití celeru

C  eler je dvouletá rostlina, podobně jako mrkev. Obsahuje vonné éterické oleje, které přispěly k jeho pověsti léčivé byliny. Nese botanické označení „graveolens“, což znamená vydávající silnou vůni. Kdysi byl znám jako bylina, vyznačující se hořkostí a hodící se jako koření.

Chybným překladem z latinského výrazu „apium“ získal celer přízvisko „včelí rostlina“ (apis-včela); ve skutečnosti však název pocházel z keltského „apon“ (voda). Celeru se totiž dařilo převážně na vlhkých místech.

Pro svou vůni sloužila tato aromatická bylina antickým obyvatelům Středomoří, podobně jako třeba rozmarýn, při kultovních obřadech mrtvých, ale také při jiných sakrálních úkonech. Dnešní název „celer“ zní v řeckém pojmenování „selion“ – podle poloboha Selena, jemuž byl celer zasvěcen. Selenos byl synem nymfy a prostopášného Pana a také vůdčím chóru satyrů i průvodcem Dionysovým; jako jednou z oněch pololidských a polobožských dvounohých bytostí s koňskou podobou, které mimo jiné symbolizovaly moc chtíče. Právě zde se také začíná pověst o celeru jako o prostředku podporujícím mužskou potenci.

Rostlina lásky a smrti

V souvislosti se smyslovým potěšením se celer objevuje v Homérově eposu Odysea (850 př. Kr.). Píše se zde, že na loukách ostrova okouzlující čarodějky Kalypso rostly fialky a celer. Kalypso, jak známo, očarovala Odysea a svými kouzly ho zdržela na ostrově sedm let. Jeho posádku proměnila ve vepře, ale on sám se nakonec přece jen vymanil ze spárů bohyně smrti.

Smrt a chtíč – to jsou dvě oblasti, v nichž celer nacházel znovu a znovu své místo, i když ho lze spatřit i jinde, třeba na hrudi vítězů panhelénských soutěží, v nichž byli hrdinové zdobeni celerovými věnci.

Při pohřebních obřadech Řekové kořenili jídla pohřebního karu touto hořkou bylinou a sázeli celer i na hroby. Ve starém Egyptě zase krášlili mumie celerem a modrým květem lotosu, zatímco Římané pokládali celer za nepostradatelný při oslavách kultu krále podsvětí Orcuse.

„Hroby a náhrobky zesnulých zdobíme celerem,“ píše Plutarchos. A i Virgilius nám oznamuje, že „božský Linus se zdobil květinami a hořkým celerem – na znamení smutku,“ a upozorňuje, aby se nekřivdilo celeru tím, že ho lidé pojídají, zatímco „patří přece jen mrtvým“. (Existovalo dokonce úsloví o tom, kdo byl už jednou nohou v hrobě: tomu už zbývá leda tak celer). Navzdory tomu se však celer stal vedle kopru a koriandru nejoblíbenějším kořením římské kuchyně.

Lék pro tělo i pro duši

Léčivý účinek celeru je znám i dnes. Celerová šťáva působí alkalicky a brání nadměrnému okysličení krve a hromadění kyseliny močové. Je dobrým pomocníkem při revmatismu i dně a odlehčuje játrům a slezině. Působí močopudně, čímž podporuje vylučování vody a soli a následně přispívá ke snížení tlaku.

Semena celeru se v Indii užívají jako uklidňující prostředek proti kašli. Ostatně nejen tam platí celer za sedativum svého druhu. „Pro narušené nervy je celer potravou a léčivým prostředkem,“ píše Hippokrates.

Celer slouží také ke zmírnění astmatu, protože snižuje pocit úzkosti a svírání na prsou. Semena celeru pomáhala prý dokonce i při hysterických reakcích a pomatenosti.

Celer je zdrojem mnoha vitaminů, minerálních látek a vlákniny. Nejvíce účinných látek má v listech, udělejte si z jeho listů macerát.

Neobvyklé recepty

Pokud jde o používání celeru jenom pro chuť, zde jsou dva recepty v poměrně nezvyklé kombinaci s ovocem:

Ovocný celerový salát

Nastrouháme čtvrt kilogramu celeru, mrkve a jablka, doplníme rozkrájeným pomerančem případně několika kuličkami hroznového vína. Přidáme bílý jogurt, citrónovou šťávu a vmícháme do nastrouhané směsi. Ozdobíme strouhanými oříšky.

Celerové čipsy

Oloupaný celer nakrájíme na tenké plátky a osmažíme na olivovém oleji. Necháme oschnout a osolíme. Oloupeme ředkev a kyselejší jablko a nastrouháme. Smícháme s bílým jogurtem, okořeníme petrželkou a pepřem. Tuto směs pak podáváme k osmaženému celeru buď k namáčení nebo jako hustou omáčku.

A přidávám ještě recept na celerové pyré s houbami:

Potřebujete: 1 velký celer, čerstvé houby (ideálně lesní, event. žampiony nebo hlíva), 300 ml horké vody, 200 g kvalitního másla nebo ghee, olivový olej, hrst nasekané petržele, 2 lžíce sezamových semínek, sůl, čerstvě mletý pepř

Příprava:

Celer oloupejte, nastrouhejte nahrubo. V hrnci rozehřejte máslo a orestujte na něm celer tak, aby zůstal světlý. Poté zalijte horkou vodou, osolte, opepřete, přiklopte poklicí a deset minut duste. Do hotového celeru přidejte trošku másla a tyčovým mixerem rozmixujte na hladké pyré. Ve velké pánvi orestujte na menší kousky nakrájené houby, osolte, opepřete a opékejte, dokud nezměknou. Hotový pokrm na talíři posypte petrželovou natí a sezamovými semínky.

Zdroj: Časopis Phoenix, Tchaj-ťi škola Vnitřní síla. Lunární kalendář Krásné paní