Dýchání a bránice

Když se postaráme o výdech,
nádech se o sebe postará sám.
Jestliže se zbavíme nechtěného,
vytvoříme si prostor pro to, co chceme.

D  ýchání ovlivňuje kvalitu života. Ovlivňuje to, jak se cítíme, působí na naše zdraví a imunitu, určuje vitalitu a věk, kterého se dožijeme… Proto bychom mu měli porozumět a věnovat mu patřičnou pozornost.

Dýchání před a po narození

První nádech je nejsilnější v našem životě.

Když je plod v děloze, dýchá za něj matka. Její plíce dodávají kyslík do dělohy a placenty. Odtud vede do pupeční šňůry, která odvádí polovinu okysličené krve do dolní duté žíly, druhá polovina vede do jater. Obě části srdce jsou spojené, vyhýbají se plicím, které jsou nečinné do doby, než se dítě narodí. Oběh v plodu je zcela odlišný od oběhu po narození.

Narodit se znamená být oddělen od pupeční šňůry, najednou musíte provádět činnosti, které vám zajistí pokračující žití. Úplně první z těchto činností jasně prokáže vaši fyzickou a psychickou nezávislost. Je to první nádech, jenž je zároveň nejdůležitější a nejmocnější nádech, který kdy ve svém životě provedete. Jednak způsobí zásadní změny v celém krevním oběhu – vžene krev do plic, pravá a levá strana srdce se oddělí a vytvoří dvě pumpy a speciální cévy plodové cirkulace se uzavřou a zacelí. První nádech je také nejmocnější, protože je třeba, aby překonal původní povrchové napětí plicních tkání. Je zapotřebí síly 3krát až 4krát větší než při běžném nádechu.

Proces dýchání a schopnost měnit tvar

Stav našeho břicha má velký vliv na kvalitu dýchání
a kvalita našeho dýchání má mocný vliv na zdraví břišních orgánů.

Dýchání, proces vtahování vzduchu do plic a jeho vypouštění z plic ven, je způsobeno trojrozměrnou změnou tvaru hrudní a břišní dutiny.

Obě dutiny se na jednom konci otevírají vnějšímu prostředí: hrudní nahoře, břišní dole. Obě sdílejí důležitou strukturu – bránici. A obě jsou v zadní části ohraničeny páteří a mohou měnit tvar. Schopnost měnit tvar je nejdůležitější pro dýchání, bez tohoto pohybu by dýchání nebylo možné.

Břišní dutina je pružná, mění tvar, nikoli objem. Chová se jako balon s vodou. Když stlačíte jeden konec, druhý se vyboulí. Břišní dutina může být stlačena nebo vytlačena seshora dolů, ze strany na stranu nebo zepředu dozadu. Jakékoliv zvětšení objemu v břišní dutině způsobí odpovídající zmenšení objemu v dutině hrudní. Proto se hůře dýchá po velkém jídle, před vylučováním stolice a v těhotenství.

Na rozdíl od dutiny břišní mění dutina hrudní tvar i objem; chová se jako zásobník naplněný plynem, např. tahací harmonika. Když ji stlačíte, způsobíte zmenšení objemu v měchách a vzduch je vytlačen ven. Když měchy roztáhnete, jejich objem se zvětší a vzduch je vtlačen dovnitř.

Během nádechu (viz obr. 1.4) zvětší hrudní dutina svůj objem – dojde ke změně tvaru, která umožní vzduchu vtlačení do těla atmosférickým tlakem planety (jinými slovy: tvoříte prostor a vesmír jej plní), a to odshora dolů, do stran a zepředu dozadu. Zvětšená hrudní dutina tlačí na břišní dutinu, která následkem tlaku shora změní tvar.

Při uvolněném klidném dýchání (např. ve spánku) je výdech pasivním opakem tohoto procesu. Hrudní dutina a plicní tkáně se stáhnou do původního objemu, vytlačí vzduch ven a hrudní dutina se vrátí do původního tvaru. Při aktivním vydechování (např. sfoukávání svíček, mluvení a speciálních jógových či jiných cvičeních) se svalovina, jež obklopuje tyto dvě dutiny, stahuje tak, že se břišní dutina buď vytlačuje nahoru, nebo hrudní dutina se stlačuje do břišní, nebo jde o kombinace obou.

Role bránice při dýchání

Bránice je základní sval, který způsobuje trojrozměrnou změnu tvaru v hrudní a břišní dutině.

Bránice nejčastěji připomíná medúzu či padák. Její tvar je tvořen orgány, které obklopuje a podepírá. Bez spojení s těmito orgány by se její klenba zhroutila, podobně jako kulich bez hlavy uvnitř. Bránice má asymetrický tvar dvojité kopulovité klenby, z nichž pravá dosahuje výše než levá, protože játra tlačí pravou klenbu nahoru a srdce levou klenbu dolů.

Bránice rozděluje trup na hrudní a břišní dutinu. Tvoří dno hrudní dutiny a strop dutiny břišní. Rozpíná se zjednodušeně „od bradavky až po pupek“, nejvyšší část dosahuje až mezi třetí a čtvrtá žebra a nejnižší vlákna se připojují na přední část třetího bederního obratle (resp. k obratli L3 vpravo a L2 vlevo). Všechna svalová vlákna bránice směřují od spodního připojení nahoru. Nakonec dosáhnou na plochý horizontální vršek svalu, střední šlachu, se kterou se smísí.

Bránice, jako hlavní hybatel hrudní a břišní dutiny, je místem ukotvení pro pojivové tkáně, které obklopují hrudní a břišní orgány: pohrudnici (obklopuje plíce), osrdečník (obklopuje srdce) a pobřišnice (obklopuje břišní orgány). Činnost změny tvaru těchto dutin má skutečný vliv na pohyby orgánů, které jsou v nich obsaženy. Bránice je primárním zdrojem těchto pohybů a naopak tyto pohyby jsou také zdrojem odporu a stabilizace bránice. Proto vede koordinovaný pohyb dechu a těla (např. při cvičení jógy nebo tchaj-ťi) k zásadním zlepšením celkového zdraví funkčnosti všech soustav v těle.

Činnost bránice

Bránici nelze nepoužívat. Kromě případu ochrnutí se bránice používá při dýchání vždy.
Otázkou je, jak efektivně spolupracuje s ostatními svaly, které ovlivňují změnu tvaru.

Svalová vlákna bránice jsou orientovaná okolo vertikální osy těla (shora dolů). Jako v každém jiném svalu, stahující se vlákna bránice přitahují své oba konce k sobě (centrální šlachu a bázi hrudního koše). Tato svalová činnost je základní příčinou trojrozměrné hrudníkobřišní změny tvaru při dýchání.

Protože bránice funguje více směry, pohyb, který vykoná, bude záležet na tom, který konec svalu je pohyblivý a který stabilní. Podobně jako je rozdíl v použití bederního svalu, když máme pevné tělo a hýbeme nohou (zvednutí nohy) nebo pohybujeme trupem a noha se nehýbe (předklon k noze) lze nahlížet dvěma způsoby i na bránici. Může být „vyboulovač břicha“ nebo „zvedač hrudního koše“.

Vyboulení v horní části břicha bývá označováno jako břišní dýchání a mylně označováno za bránicové dýchání. Je to pouze jeden z typů bráničního dýchání, když začátek bránice (báze hrudního koše) je stabilní a její připojení (centrální šlacha) je pohyblivé (viz obrázek 1.13 část a). V případě, že centrální šlacha je upevněná a žebra se mohou volně pohybovat, brániční stahy způsobí zvětšení hrudního koše (viz obrázek 1.13 část b). Jedná se o tzv. hrudní dýchání.

Doplňkové dýchací svaly

Až se všechny svalové skupiny v těle sjednotí a splynou s činností bránice,
dýchání bude výkonné a efektivní.

Abyste mohli kontrolovat sílu dechu a měnit jeho typ, potřebujete pomoc doplňkových svalů (viz obrázek 1.17). Nácvik dýchání je de facto trénováním doplňkových svalů, protože dýchání „neřídíte“ pomocí bránice (stejně jako pro řízení auta nestačí motor, ale potřebujete i další mechanismy, např. převodovky, brzdy…).

Vyjdeme-li z definice dýchání, která je založena na změně tvaru hrudní a břišní dutiny, pak jakýkoliv jiný sval se schopností měnit tvar dutin (kromě bránice) je svalem doplňkovým.

Při břišním dýchání je kostní obvod bránice upevněn svaly, které tahají hrudní koš dolů: vnitřní mezižeberní svaly, příčný sval břišní a další. Tyto svaly jsou univerzálně klasifikovány jako „výdechové“ svaly, ale aktivně se účastní změny tvaru při nádechu.

Při hrudním dýchání je centrální šlacha bránice upevněna pomocí břišních svalů, které jsou také považovány za výdechové svaly, ale v tomto případě jsou aktivní při nádechu. Je třeba připomenout, že v obou případech musí být jeden konec doplňkových svalů uvolněný, zatímco ten druhý aktivní. Při břišním dýchání se uvolňuje břišní stěna a při hrudním dýchání se uvolňují stlačovače hrudního koše.

Při zvyšování napětí bránice (nádech) musí dojít ke snížení napětí v některých břišních svalech, aby se bránice mohla pohybovat. Když stáhnete všechny břišní svaly najednou a zkusíte se nadechnout, uvidíte, že je to poměrně těžké, protože jste omezili schopnost břicha měnit tvar.

Břišní dutina neovlivňuje dýchání pouze omezením nebo povolením změny tvaru břišní dutiny. Protože jsou břišní svaly také připevněny přímo na hrudní koš, ovlivňují přímo jeho schopnost se rozšiřovat.

Další doplňkové svaly – hrudní, krční a zádové svaly – mohou rozpínat hrudní koš, ale jsou v tom mnohem méně výkonné než bránice a vnější mezižeberní svaly, což je způsobené postavením a připojením těchto svalů a tím, že jejich primární rolí není dýchání.

Zdroj: Jóga Anatomie – Váš ilustrovaný průvodce pozicemi, pohyby a dýchacími technikami – Leslie Kaminoff, Amy Matthews

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás