Kde pramení Žlutá řeka?
U ž je tomu velice dávno, co se císař Han Vou-ti rozhodl, že se musí za každou cenu dovědět, kde pramení Žlutá řeka, která byla odjakživa pýchou celé Číny. Zavolal tedy jednoho ze svých rádců, Fong Wanga, a nařídil mu, aby vyjel na pátrací výpravu a zjistil, kde skutečně leží pramen Žluté řeky.
Fong Wang poslechl. Pod jeho velením vyplula celá flotila bárek od zálivu Bohai. Všechny se vztyčenou plachtou pluly proti proudu, aby se dostaly co nejdál. Výprava trvala dlouho, projížděla mnoha provinciemi císařství a pak se dostala až do neprobádaných krajů. A tady císařův rádce objevil neznámé ptáky, rostliny i květy, které doposud nikdo neznal. Díky jeho zprávám se císařský dvůr seznámil s vinnou révou, ořechy, česnekem, granátovým jablkem…
Celou tu dobu rádce pokračoval v cestě, stále dál a dál. Posádky bárek se začínaly bát a všichni se neustále ptali, zdali Fong Wang nezapomněl obětovat božstvu Ho-po, knížeti Žluté řeky, který vládne všem vodám na zemi. Báli se totiž hněvu a nechtěli zbytečně riskovat, nechtěli ho dráždit, aby se nerozzuřil a nevynořil nad hladinu, s hlavou člověka a tělem draka…
Bárky však pluly dál, stoupaly divokou vodou a proti proudu směrem k zasněženým horám Kunlun, kde je prý Nefritový palác, sídlo bohů. Až do chvíle, kdy nemohly plout dál, protože hloubka v řece nestačila. Řeka se však rozlévala do šíře a pořád nebyl nikde vidět její pramen.
„Musíme se pokusit dostat ještě dál,“ rozhodl Fong Wang.
Na břehu našel vyplavený kmen starého stromu. Nechal jej vydlabat a vytesat z něho pirogu. Se dvěma muži s vesly se pokusil prodrat úzkými soutěskami, mezi písečnými ostrůvky, dál proti proudu.
Jednou za svitu luny si povšiml muže, který po břehu vedl býka. Fong Wang se k němu obrátil a zeptal se na radu.
„Jak pokračovat dál? Proud je stále silnější! Zlobí se snad Ho-po?“
Muž zavrtěl hlavou. Jet dál už však nebylo možné. A tak rádce Fong Wang rozhodl, že se výprava vrátí zpátky. Než se však vydali na zpáteční cestu, zaznamenal den a hodinu, i polohu všech hvězd na nebi, co znal.
Po dlouhé a náročné zpáteční cestě se pak všichni šťastně vrátili k císařskému dvoru a rádce vylíčil císaři Han Vou-ti všechna jejich dobrodružství. Císař jim blahopřál a kázal přivést astrologa, kterému rádce předal všechny své údaje, co zaznamenal na nebi posledního večera výpravy. Astrolog všechno prozkoumal a pak rozhodil rozrušeně rukama.
„Co je ti?“ zeptal se císař.
„Vaše veličenstvo, máme obrovské štěstí: ve stejný večer, kdy Fong Wang zaznamenal své údaje, i já jsem sledoval oblohu.
„No a?“
„A všiml jsem si, že na okraji Mléčné dráhy je malá hvězda, která se míhá chvíli tam, pak zase tam…“
„A co z toho plyne?“
„Tahle neznámá hvězdička byla ve skutečnosti piroga rádce Fong Wanga!“
Císař sklonil překvapeně hlavu a Fong Wang poklekl. Zakrátko se celá Čína dozvěděla závěry, které astrolog učinil.
„Žlutá řeka je pozemským prodloužením Mléčné dráhy!“
A v Číně se tomu dlouho věřilo.
Zdroj: Vrch čajové konvice – Jan Cimický, Jeňýk Pacák
Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás