Etika a morálka v Čchen tchaj-ťi 1: Role učitele

V současné době roste po celém světě zájem o bojová umění. Běžně se pořádají různé soutěže. Stále více lidí si uvědomuje výhody, které trénink bojového umění přináší, např. zlepšení zdraví a rozvíjení schopnosti sebeobrany. Je všeobecně známo, že cvičení představuje klíčový faktor při udržování fyzického a duševního zdraví. Podle Světové zdravotnické organizace souvisí 55 % všech chorob s nedostatkem pohybu. Péče o zdraví prospívá nejen člověku samotnému, ale také celé jeho rodině a dokonce celé zemi. Pohyb je tedy důležitý pro každého. Spolu se zvyšujícím se zájmem o bojová umění je nezbytné, aby si zájemci byli vědomi etických a morálních zásad, jejichž dodržování se od nich očekává.

Říká se, že „bez mravní úrovně není možné vyšší pochopení“. Z tohoto důvodu si každá profese stanovuje svá pravidla a omezení. Mistr Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui) [1928–1981] své studenty vždy pobízel, aby „se snažili pochopit pravidla a dodržovali je“. Mistr Wang Sien (Wang Xian) [*1944] také při své výuce zdůrazňoval, aby si člověk při studiu bojového umění „hlídal hranice a nepouštěl ze zřetele svůj svět“.

Ti, kteří se v minulosti zabývali bojovým uměním, vždy kladli důraz na jeho morální rozměr. Každá škola měla svůj mravní kodex. Podoba těchto pravidel částečně závisela na dobovém kontextu a místě. Proto je dnes třeba etiku bojového umění přehodnotit v souladu s moderní dobou. Věřím, že je nanejvýš důležité předávat nejen samotné bojové techniky, ale i související etické zásady. Pokud by se bojové umění učilo bez vštěpování příslušných morálních zásad, nemohlo by se jako disciplína vyvíjet správným směrem. Jedině při začlenění etického kodexu ho čeká příznivá budoucnost.

Etika bojového umění je důležitá nejen s ohledem na úspěch či selhání každého jednotlivého cvičence, ale zároveň pro studium a rozvoj bojového umění jako takového.

Mistr bojového umění bez výjimky dosáhne v jeho etických otázkách hlubokého porozumění. Etika bojového umění je nám průvodcem, skrze nějž vyhodnocujeme svět a kterým se řídíme při naší účasti na dění v něm. V jejím hlubokém pochopení spočívá neocenitelná hodnota, jež časem nepozbývá na významu. Mít dobré morální zásady znamená klást za všech okolností důraz na toleranci, mírnost a ušlechtilost ducha. Zároveň v člověku tyto zásady pěstují určitou odvahu, charakter a slušnost. Tak přináší dobrá morálka prospěch jednotlivci i celé společnosti.

Témat souvisejících s problematikou etiky bojového umění je nepřeberně – níže budeme věnovat pozornost následujícím etickým zásadám:

1. Výběr učitele
2. Rozvíjení kvalitního vztahu mezi učitelem a žákem
3. Pevná víra
4. Úcta
5. Bezúhonná řeč
6. Morálka rukou – sebeovládání
7. Kultivace srdce a mysli
8. Pokora
9. Trpělivost a klid
10. Společenské povědomí a zodpovědnost vůči ostatním
     

1. Výběr učitele

Pokud chcete studovat bojové umění, vaším prvním úkolem je najít si učitele. Kterého učitele si vybrat, když je stylů bojového umění a učitelů tolik? Mistr Čchen Sin (Chen Xin) [1849–1929], představitel 16. generace stylu Čchen, řekl: „Pokud nechápete teorii, najděte si slavného učitele; pokud si nejste jisti, kterou cestou jít, zeptejte se dobrého přítele.“ Také Mencius, druhý konfuciánský filozof a Konfuciův žák [372–289 př.n.l.], zdůrazňoval, jak je důležité pečlivě si vybírat přátele a učitele. Když si hledal místo k bydlení, zjišťoval také, kdo budou jeho noví sousedi.

Každý ví, že proslulí učitelé vychovávají výjimečné žáky, proto se často říká, že „žák je zrcadlem svého učitele“, neboli „jaký učitel, takový žák“.

Každé slovo a skutek učitele má na jeho studenty přímý vliv, proto je výběr správného učitele velmi důležitý. Když si student vybere nekvalitního učitele, má to nepříznivý vliv na jeho budoucí vývoj. Pokud nejsou učitelovy dovednosti a morální zásady vysoké, student ztrácí čas a peníze. Existuje čínské přísloví: „Vteřina času může mít cenu gramu zlata, ale gram zlata vám nevrátí ztracenou vteřinu.“ Američané zase říkají, že „čas jsou peníze“, a o tom nemůže být v moderním světě pochyb. Ve skutečnosti je v mnoha profesích výplata odvozena od délky odpracované doby. Všichni máme stejné množství času, ale každý ho oceňujeme jinak. Marnit čas někoho jiného je nemorální. 

Mám studenta, který se předtím, než přišel studovat bojové umění ke mně, učil již 14 let tchaj-ťi u jiných učitelů. Když u mě začínal, zjistil jsem, že ve skutečnosti nechápe základní principy tchaj-ťi a neví ani, jak správně dýchat. Bránilo mu to v dosažení vyšší úrovně dovednosti. Nesprávné dýchání navíc nepříznivě ovlivnilo jeho zdraví. Nešlo o to, že by student neprojevoval upřímnou snahu, ale vybral si nesprávného učitele, promarnil svůj čas a peníze, což je skutečně politováníhodné. Poté co jsem ho dva roky opravoval, udělal značný pokrok a opět se uzdravil. 

Někteří učitelé se navíc učí tchaj-ťi z knih, pak jdou a předávají svým studentům vlastní mylné představy a nepochopení. Říkají, že je učí „tajné principy“ tchaj-ťi. Špatná výuka poškozuje zdraví studentů, způsobuje stagnaci čchi (qi) v hrudníku; člověk se pak snadněji nachladí, pociťuje neklid na hrudi, nemá chuť k jídlu a má zažloutlou pleť.

Obecně platí, že „když začínáte s bojovým uměním, potřebujete ústní předání, a dosažená úroveň pak závisí na vašem cvičení“.

Čtení knih sice není na překážku, pokud vás ale nevede dobrý učitel, může se stát, že špatně pochopíte principy nebo se necháte svést na špatnou cestu. Bojové umění se skládá z tajemství odkrývaných vrstvu po vrstvě. Na každé úrovni jsou tajemství odlišná od úrovně předchozí. Protože knihy toto často nemohou brát v úvahu, může nezkušený student principy nastíněné jen na papíře chápat obtížně, nebo si je dokonce mylně vyložit. Kromě toho, bojové umění se vždy skládá z teorie spojené v jeden celek – některé aspekty bojového umění nelze popsat slovy, ale je třeba je předat osobně. Takové věci nelze vyčíst z knih. 

Když se chcete naučit bojovému umění, potřebujete učitele. Jenom tehdy, když vám někdo ukazuje cestu, můžete jít přímo. Když vám vědomosti předává učitel, vyhnete se mylné interpretaci vlastních dojmů a slepému cvičení bez pochopení. Proto když si vybíráte učitele, vybírejte pečlivě.

Pokud vámi vybraný učitel rád bojuje, chová se nevázaně či rád kritizuje ostatní, nakonec se jeho špatné vlastnosti přenesou na studenty.

Ti se pak, pokud jsou tyto zlozvyky silné, mohou dopouštět nepředstavitelných věcí nebo se stanou „odpadem“ světa bojového umění, hříšníky mezi lidmi. To znamená, že promarní celý život. Pokud učitel „pouze“ učí špatné pohyby, má to i tak na studenta nepředvídatelný dopad, vedoucí někdy až ke vzniku nemoci. Je dobře známo, že naučit se pohyby v bojovém umění je snadné, jejich oprava je však obtížná. Jakmile se špatný pohyb stane zvykem, zbavit se ho je obtížné.

Oprava totiž zabere třikrát více času, než by bývalo na začátku trvalo naučit se prvek správně.

Říká se: „Chceš-li vědět, jak přejít horu, zeptej se lidí, kteří se odtamtud právě vrátili.“ Při výběru učitele tedy nebuďte nedbalí. Musíte vzít v úvahu jeho osobní vlastnosti, prostředí, ve kterém žije, úroveň bojového umění, které dosáhl, zjistit, jestli rodová linie, na kterou navazuje, má dobrou pověst, a jestli je on sám úctyhodný člověk. Toto všechno jsou důležité aspekty, kterým musíte při výběru učitele věnovat pečlivou pozornost. To je první podmínka spojená se studiem bojového umění a tvoří základ jeho etiky.

2.  Rozvíjení kvalitního vztahu mezi učitelem a žákem

Vztah mezi učitelem a žákem je velmi důležitý a je nutné na něm pracovat. V Číně existuje přísloví: „Jednou učitel, navždy otec.“ Jiné přísloví zase praví: „Pokud vám někdo věnuje kapku laskavosti, měli byste mu jí vrátit plnou náruč.“ V dnešní společnosti jsou tyto hodnoty oslabené, ale věřím, že je důležité rozumět tomu, jak by se měl žák správně chovat k učiteli.

Proč toto dilema zmiňuji? V bojovém umění je respekt k učiteli obzvlášť důležitý.

Bez řádné úcty by učitel vychoval domýšlivé studenty s pochybnou pověstí, kteří si neváží učitelů, rodičů, starších lidí, přátel a dalších osob. To by vedlo k oslabení bojového umění jako odvětví a tragédiím způsobeným právě nedostatkem respektu. V praxi je vidět mnoho příkladů neúcty. Někteří učitelé například zdůrazňují pouze fyzické a nikoli etické hledisko. Mnoho studentů později, kdy získá určitou pověst, zapomíná, kdo je učil. Někteří tvrdí, že se s bojovými dovednostmi narodili nebo že je získali studiem knih či videí, místo aby vyjádřili uznání svému učiteli. Učitel prý na jejich cestě k úspěchu nesehrál nikterak důležitou roli. To je smutné.

Jiní studenti s učitelem stráví několik let, dokud nezískají pověst bojovníka. Učitel těmto talentovaným studentům věnuje zvláštní péči, dokonce po nich často ani nechce, aby mu platili. Takoví studenti získají své umění snadno, a proto si neuvědomují jeho hodnotu ani nedocení učitelovu snahu. Po pár letech studia u svého učitele uvěří, že se naučili vše. Získají pocit, že už pro ně učitel nemá žádnou cenu a zpřetrhají s ním všechny vazby. Když se s učitelem náhodou potkají, odvrací dokonce hlavu a předstírají, že ho nepoznávají. Opět je vidět nedostatek respektu.

Když se jistý student učil bojové umění u svého učitele, každému říkával, jak je jeho učitel skvělý. Jakmile ale uvěřil tomu, že už zná všechny techniky, a učitel pro něj přestal být užitečný, úplně se změnil, najednou jako by byl němý a o svém učiteli už neřekl ani slovo. Takový přístup také ukazuje na nedostatek morálky a patřičného respektu. Někdy může učitel svého studenta představit vlastnímu učiteli. Student v tom okamžiku přestane svého učitele uznávat a uvěří, že se stal jeho kolegou. I tady je vidět nedostatek morálních kvalit a respektu. Podobných případů existuje celá řada.

Říká se, že „učitelé hledají žáky a žáci hledají učitele“. Dobrý učitel chce vždy najít dobrého studenta a naopak dobrý student si chce najít dobrého učitele, přesto je to pro obě strany obtížné.

Všichni vynikající mistři bojového umění mají uctivý vztah ke svým učitelům, nikdy nezapomínají, že u nich mají své kořeny, nezapomínají, kde se učili. Proto se nedopustí ničeho, co by jejich vzájemný dobrý vztah narušilo. Např. Mistr Feng Č‘-čchiang (Feng Zhiqiang) [1928–2012], který stál v linii stylu Čchen tchaj-ťi čchüan velmi vysoko, nikdy nezapomněl na svého prvního učitele, mistra Chu Jao-čen (Hu Yaozhen) [1879–1973]. Mistr Feng Č‘-čchiang často říkal: „Jsem vděčný dvěma učitelům – jedním je Chu Jao-čen a druhým Čchen Fa-kche [1887–1957].“ Chu Jao-čen je mistrem stylu sing-i čchüan (xingyi quan) a Čchen Fa-kche je mistrem stylu Čchen tchaj-ťi čchüan.

Rozvíjení dobrého vztahu mezi učitelem a žákem, jako tomu bylo u mistra Feng Č‘-čchianga, by mělo být vzorem pro každého. Takto kvalitní vztah je základem etiky bojového umění jako celku. Věřím, že studenti Čchen tchaj-ťi budou na budování takového vztahu pracovat se stejným úsilím, jaké věnují svému tréninku, aby tak stál na pevných základech. Pokud jsou totiž kořeny stabilní, špička může dosáhnout do velké výšky. Tímto způsobem můžeme dojít až na vrchol hory a získat ty nejlepší výsledky.

Pokračování v dalších dílech…

Překlad: Alena Koutecká
Jazykové a stylistické úpravy: Iva Krombholzová
Zdroj: The Ethics and Moral Virtues of Chen Style Tai Chi Martial Arts – Master Cheng Jincai