Dech: nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor

Aby dech mohl proudit, musí být nádech plný. Když je nádech plný, má velký objem.
Když má velký objem, může trvat déle. Když trvá déle, může proniknout dolů. Když pronikne dolů, může se usadit.
Když se usadí, bude silný a pevný. Když je silný a pevný, vyklíčí. Když vyklíčí, začne růst.
Když roste, vrací se vzhůru. Nahoře dosáhne temene.
Skrytá síla Prozřetelnosti je nad tebou. Skrytá síla Země pod tebou.

Kdo se tímto řídí, bude žít. Kdo jedná proti tomu, zemře.

Nápis v kameni z období dynastie Čou, 500 let před naším letopočtem

M  áme-li dlouhodobé zdravotní potíže, snažíme se dopátrat jejich příčiny. A občas se naše hledání rozprostře do značné šíře i hloubky… a na samém konci se může zrodit kniha, která shrnuje vše zásadní, co jsme posbírali. A to je i případ Dechu: Nových poznatků o ztraceném umění novináře Jamese Nestora.

Dýchání je naprostý základ našeho bytí. Bez jídla vydržíme týdny (tedy povětšinou; někteří, jak se ukazuje po zbytek života 😀 ), bez vody dny, ale bez vzduchu sotva pár minut. Přesto podle zjištění Jamese Nestora překvapivě mnoho lidí dýchá špatně, a co je horší – nejsou si toho vědomi. Přitom v mnoha starých tradicích je umění dechu považováno za klíčové pro život.

Například v sedmi knihách čínského taoistického kánonu soustředěných výhradně na dýchání se popisuje, jak nás může dech zabít či uzdravit podle toho, jakým způsobem ho provozujeme (cit. str.17). Přestože je tématika správného dýchání pro moderní společnost spíše okrajovou záležitostí, i dnes existuje řada vědeckých poznatků a výzkumů dokládajících spojení nesprávného dýchání s nemocemi či problémy (jakými jsou např. astma, tuberkulóza, spánková apnoe, syndrom prázdného nosu…), ale také sílu dechu sloužící k uzdravení, k tělesné a životní harmonii.  

„Kdybych měl svá doporučení pro zdravý život omezit jen na jeden jediný tip,
řekl bych, ať se naučíte lépe dýchat,“
napsal slavný lékař Andrew Weil.

Jak správně dýchat?

Po několika letech zkoumání a procházení nejrůznějších pramenů došel James Nestor k závěru, že správné dýchání je dýchání výhradně nosem (ústa jsou pouze pojistkou, pokud z nějakého důvodu krátkodobě nos nemůžeme používat). Například čínský taoistický text z osmého století označuje nos za „nebeskou bránu“, jíž musí dech projít. „Nikdy nečiň jinak,“ varuje text, „neboť dech by byl ohrožen a v těle by se usadila nemoc (cit. str. 74). Navíc pro nos platí to, co pro každou jinou část těla. Když nos (dutinu nosní) nepoužíváme, zakrní. Pokud budeme nos soustavně používat, tkáně dutiny nosní a krku zůstanou pružné a průchodné (cit. str. 80).

Kromě nadechování nosem je zapotřebí plně vydechovat. Hlavním dýchacím svalem je bránice (říká se jí také „druhé srdce“, protože tepe podle vlastního rytmu a ovlivňuje rychlost a sílu tlukotu srdce), při nádechu se svalovina bránice aktivně stáhne a vzduch plní plíce, při výdechu se uvolní, hrudník a plíce jako celek se vlastní elasticitou smršťují. Typický dospělý však používá sotva deset procent z možného rozsahu bránice. Aby naše tělo fungovalo lépe, je zapotřebí začít využívat padesát až sedmdesát procent kapacity bránice (cit. str. 92).

Skutečnost, že pomalé dýchání uvolňuje tělo a zklidňuje mysl, je vcelku známá…

… existuje řada meditačních a uklidňujících technik, které se této dovednosti věnují. A proč tomu tak je? Ukázalo se, že při normální dechové frekvenci absorbují naše plíce ze vzduchu jen asi třetinu dostupného kyslíku, většinu opět vydechujeme. Pokud se budeme nadechovat pomaleji, umožníme plicím, aby během menšího množství nádechů nasály více kyslíku (cit. str. 114). Pomalému dýchání se také říká modlitba. Buddhističtí mniši odříkávají svou nejznámější mantru Óm mani padme húm šest vteřin, stejně dlouho trvá zpěv matry sa ta na ma, jedné z nejznámějších technik v Kundaliní józe. I řada dalších kultur a náboženství uplatňuje tytéž vzorce dýchání. Možná vás to (ne)překvapí, ale katolická modlitba Zdrávas, Maria, je pokud jde o průměrné množství nádechů a výdechů „téměř“ identická – odehrává se v rytmu 5,5 nádechu a 5,5 výdechu za minutu (cit. str. 116).

Optimální množství vzduchu, jež bychom měli v klidovém stavu vdechovat, je 5,5 litru za minutu.
Optimální dechová frekvence činí 5,5 nádechu a 5,5 výdechu za minutu.
Jeden nádech i jeden výdech trvají 5,5 vteřiny. Tak má vypadat dokonalé dýchání. (cit. str. 141)

Méně je někdy více, a platí to i u dýchání. Řada lidí se dnes přejídá a ukazuje se, že v moderní době také nadměrně dýcháme. Čínští lékaři před dvěma tisíci lety doporučovali dýchat v rytmu 9,5 nádechu a 9,5 výdechu za minutu. Dnešní společnost považuje za normální, když se dech pohybuje mezi dvanácti a dvaceti nádechy a výdechy za minutu. Takže dýchat pomalu, ale zároveň méně. Nemělo by to nikoho překvapit. Savci, kteří mají v klidovém stavu nejnižší tepovou frekvenci, žijí nejdéle. Není náhoda, že tito savci také dýchají nejpomaleji.

Čím více budeme kousat, tím více kmenových buněk se uvolní, tím větší hustoty a růstu kostí dosáhneme,
tím mladší budeme vypadat a tím lépe budeme dýchat. (cit. str. 172)

Kdo nežvýká, jako by nedýchal. Ptáte se, jak souvisí žvýkání s dechem? Se změnou jídelníčku a rozšířením průmyslově zpracované stravy jsme přestali žvýkat, tím došlo k deformacím: lidem se zmenšila ústa, zploštily tváře (obličejové kosti zakrněly) a ucpaly se nám nosní dutiny. Zmizela konstantní námaha, kterou nám působí žvýkání. Naši předci žvýkali každý den hodiny… a proto měli velké, silné a výrazné zuby, ústa, tváře a krky s prostorem pro dýchání. Nápravou a prvním krokem k odstranění obstrukce dýchacích cest je „držení úst“. Máte zavřené rty, zuby se lehce dotýkají a jazyk spočívá na patře. Hlava je svisle k tělu a krk držíte rovně. Páteř by měla být dokonale rovná, dole se přirozeně stáčet směrem ven. S tímto postojem bychom měli vždy dýchat nosem, pomalu a do břicha (cit. str. 168). Cvičencům tchaj-ťi čchüan a čchi-kungu je jistě tento postoj dobře známý 😉 .

A na závěr…

Koherentní dýchání je zklidňující technika, jež v srdci, plicích a oběhové soustavě navodí stav koherence,
při němž všechny soustavy těla fungují na maximum. Žádná jiná dechová technika není tak důležitá, ani tak prostá.

Sedněte si rovně, uvolněte ramena a břicho, vydechněte, jemně nadechujte po dobu 5,5 vteřiny
(vzduch naplní dolní část plic a břicho se nafoukne),
nezadržujte dech a plynule vydechněte po dobu 5,5 vteřiny (vtáhněte břicho a vyprázdněte plíce).
Nádech a výdech probíhají v „jakémsi kruhu“.

Teď už víte, jak správně máte dýchat, a můžete (na vlastní nebezpečí 😀 ) vyzkoušet některé speciální techniky (od zadržování dechu v nejrůznějších podobách až po „předýchávání“), které vytvářejí v organismu pozitivní stres a připravují ho na zátěžové situace. Kniha vám jich poskytne nepřeberné množství. A pokud vás tato tématika zaujme, můžete využít téměř sto stránek odkazů na nejrůznější studie, knihy a další materiály týkající se problematiky dechu.

Pokud si chcete rozšířit obzory a dozvědět se něco více o tom, proč a jak ovlivňuje dech vaše zdraví, a zároveň si pěkně počíst… vřele tuto publikaci doporučuji! Zhltnete ji jedním dechem!

Alena Koutecká 

5 způsobů, jak lépe dýchat, shrnuto přímo slovy autora Jamese Nestora:

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás