Jak mi tchaj-ťi čchüan zachránilo život
U mění tchaj-ťi čchüan (taijiquan) je jedním z největších darů, které by Čína měla sdílet se světem. Pociťuji to velmi silně a stejně tak silně vnímám i svůj závazek sdílet toto umění s ostatními, protože cvičení tchaj-ťi čchüan doslova vděčím za svůj život.
V době, kdy jsem se narodil, bylo v Číně k dostání zoufale málo potravin. Řada těhotných žen neměla dost jídla pro sebe, natož aby byla schopná zajistit zdraví svým budoucím dětem, a tak v mém rodném městě mělo mnoho dětí mého věku problémy vyplývající ze špatné prenatální výživy. Pokud jde o mne, narodil jsem se s vrozenou srdeční vadou a jako malý chlapec jsem byl obzvláště slabý. Lékaři varovali mé rodiče, že bych se nemusel dožít vysokého věku a doporučili, abych jel do Šanghaje na operaci. Takové radikální řešení však bylo nad finanční poměry mých rodičů.
Nějakou dobu se zdálo, že nezbývá žádná naděje, že bych se vůbec někdy mohl uzdravit. Když mi bylo dvanáct, navrhl mi strýc, který u nás byl na návštěvě: „Bydlíš tak blízko vesnice rodiny Čchen (Chen), proč nezkusíš tchaj-ťi?“ Všechny moderní styly tchaj-ťi mají svůj původ ve vesnici Čchen v provincii Che-nan (Henan), jen na míle vzdálené od mé vesnice. Tato jen letmo prohozená poznámka způsobila, že se můj život začal ubírat úplně jiným směrem. Začal jsem cvičit s Wu Siou-paem (Wu Xiubaem), vládním úředníkem mého rodného města Ťiao-cuo (Jiaozuo) a velmi uznávaným učitelem tchaj-ťi, jenž byl sám žákem Čchen Čao-pcheje (Chen Zhaopeie) a Čchen Čao-kchueje (Chen Zhaokuie), dvou vynikajících představitelů rodiny Čchen té doby.
Vidím ten den, kdy mě má matka jako malého chlapce vzala na setkání s Wu Siou-paem, aby ho požádala, zda by mě nepřijal jako svého studenta – musel jsem si obléci své nejlepší šaty a chovat se, jak nejlépe jsem dokázal.
Za otcova milujícího, nikoli však zrovna jemného povzbuzování – každé ráno mě budíval o půl šesté a říkal: „Vstávej! Musíš jít do parku cvičit tchaj-ťi, jinak zemřeš!“ – jsem překonal počáteční fázi cvičení a pustil se do studia tohoto umění. Přestože mi lékaři předtím zakázali jakoukoli vyčerpávající činnost, brzy jsem zjistil, že jsem nejen schopen věnovat se různým sportům, ale také, že se dokážu prát a ubránit starším a silnějším chlapcům. Moje zdraví a síla se ohromně zlepšily a přes svůj mladý věk jsem si začal tohoto umění velmi vážit a toužil jsem získat vyšší úroveň dovedností a pochopení.
V šestnácti letech jsem snadno udělal testy fyzických předpokladů nutné pro vstup na univerzitu; pokud je studenti nesložili, nebyli přijati a měli jen malou naději na zlepšení svých životních podmínek.
I kdybych tedy nezemřel na srdeční vadu, bez tchaj-ťi čchüan bych se určitě nedostal na univerzitu a pravděpodobně bych nikdy neopustil své rodné město. Studium na univerzitě v Šanghaji a v Pekingu, má práce inženýra a právníka i pozdější cesta do Ameriky, kde jsem se věnoval svým doktorandským studiím kineziologie* a učil tchaj-ťi, by nebyly možné bez léčebných účinků cvičení tchaj-ťi. Kromě zdravotních přínosů jsem při studiu tchaj-ťi nasbíral zkušenosti a znalosti, které jsou pro mne trvalým zdrojem inspirace a vedení v každodenním životě.
Protože tchaj-ťi tak zásadně ovlivnilo můj život a protože účinky cvičení tchaj-ťi jsou skutečné a dostupné každému, kdo je připraven a ochoten sledovat cestu tohoto holistického/celostního umění, rozhodl jsem se tento poklad čínské kultury propagovat a dále sdílet.
* Pozn.: Kineziologie je věda o mechanických zákonitostech pohybového ústrojí člověka a zvířat.
Zdroj: Taijiquan: The Art of Nurturing, the Science of Power, by Yang Yang, PhD, with Scott A. Grubisich
Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás
