Pohyby tchaj-ťi čchüan musí být protažené a otevřené
Řada studentů tchaj-ťi čchüan má dnes společný problém; jejich pohyby nejsou dostatečně otevřené; jsou příliš „uzavřené/kompaktní“ (nejedná se však o skutečné uzavření). Během cvičení sestavy se cvičící často přesouvá z jednoho postoje do druhého, aniž by původní pozici dokončil. Takový způsob cvičení působí velmi sevřeným/sraženým dojmem a není správný.
Při cvičení tchaj-ťi čchüan je zásadní pochopení, že sung (song) – uvolnění a ťin (jin) – síla (napětí/pevnost) tvoří vzájemné protiklady. Avšak protiklady, které jsou na sobě závislé. Většina cvičících se zaměřuje pouze na to, že jde o protipóly, nikoli na jejich závislost.
Pokud mistr učí studenty, často se slepě soustřeďuje na sung, třebaže student ještě nepochopil nebo nezakusil skutečné sung. Je to z toho důvodu, že rozumí pouze sung, ale ne ťin (napětí/pevnosti). Pak nemůže samozřejmě rozumět ani jejich vzájemnému vztahu.
Ve skutečnosti vyžaduje cvičení tchaj-ťi čchüan jak sung, tak ťin. Nemáte-li ťin, pak nemáte ani sung.
Ťin se projevuje dvěma způsoby: natažením (protažením) a stažením (kontrakcí), v obou případech to může vést k sung. Např. ve formě tan-pien (jednoduchý bič) jsou obě paže natažené, na jedné je pozice zvaná „háček“, na druhé dlaň s napjatými prsty. Svaly obou paží jsou natažené do maximální polohy, je to velmi intenzivní pocit. Pokud změníte pohyb a náhle uvolníte svaly, pak zažijete sung. Zacvičíte-li jednu sestavu od začátku do konce slepě zaměřeni na sung, pak sung vůbec nepocítíte. Naopak, vaše cvičení bude napjaté, v rukou ani chodidlech nebudete mít pocit qing-sung (lehkosti a uvolnění).
Tchaj-ťi čchüan nejprve usiluje o natažení a prodloužení; později je cílem uzavřenost/kompaktnost. Avšak pozor, abychom při cvičení sestavy nechybovali a nepřitahovali ruce a nohy k tělu dříve, než dosáhnou požadované pozice. Takové cvičení je „nemocné“.
Autor: Jü Č‘-ťün (Yu Zhijun), mistr 5. generace stylu Jang (Yang) a 4. generace stylu Wu (Wu)
Zdroj: Lotus Nei Gong Prague
