Tchaj-ťi a taoismus: princip „wu-wej“

W  u-wej (wuwei), původně taoistický pojem, pochází z knihy Tao-te-ťing (Daodejing) a označuje postoj nezasahování do přirozeného běhu věcí, spontánní jednání, které se plně neuvědoměle a prosto od záměrů přizpůsobuje příslušné situaci.

Wu-wej je důležitým principem taoismu. Tento princip zahrnuje poznání, kdy konat a kdy nekonat. Smyslem wu-wej je dosáhnout stavu dokonalé vyrovnanosti, neboli spojení s Tao (s přítomností jako probíhajícím a neustále se měnícím procesem) a získat takovou formu síly, jež je na jedné straně jemná a neviditelná, na druhé pak vše přemáhající, které nelze vzdorovat.

Pojem wu-wej se rychle dostal z taoismu do pojmosloví čínských škol buddhismu. Buddhismus si při pronikání do Číny vypůjčil pojmy taoistické filosofie pro překlad některých svých abstraktních termínů a zároveň jim dodal další významové odstíny. Čchanoví (zenoví) buddhisté ztotožnili přirozenost všech věcí s prázdnotou. Neusilování, tedy neulpívání, je jejich základním životním postojem; cílem je okamžikové osvícení, které je pokládáno za možné i pro laiky v každodenní činnosti.

Princip wu-wej neznamená nečinnost, jak je tento termín hojně chápán doslovným západním světem, je to spíš ideální stav mezi aktivitou a pasivitou, kdy se necháme vést proudem bytí, ale sami rozhodujeme kam. Wu-wej tedy spíše vyjadřuje citlivost a otevřenost vůči přirozeným řádům a činnosti plynulé přírody a světa kolem nás.

Tento princip je nutné si uvědomit právě při cvičení tchaj-ťi (taiji, tajči, taichi), čchi-kungu (qigongu) nebo při relaxaci a meditaci. Není žádané za každou cenu vše postrkávat, ovládat, stačí být přítomen a průchozí. Tento pojem nám také celkem slušně zobrazuje staré české přísloví: „Není dobré tlačit na pilu“. Při cvičení tchaj-ťi čchűan se princip wu-wej dostatečně zobrazuje v uvolnění a koncentraci, ne-pohybu a pohybu, otevření a zavření.

Foto: redakce

Zdroj: Taiji Chen Style Nová Paka 
(článek Tchaj-ťi a taoismus princip „wu-wej“)