Sebepoznání a meditace (7. díl): Láska = Pozornost

Láska rovná se Pozornost je základní rovnicí pro pochopení meditace i života. A protože Vánoce jsou časem, kdy se snažíme věnovat druhým více lásky i pozornosti, rozhodl jsem se zvolit právě takové téma.

Nejlépe se dá zažít toto těsné spojení lásky a pozornosti přes zkušenost zamilovanosti. Když někoho milujeme, dáváme mu totiž automaticky co nejvíce své pozornosti. Všechny naše myšlenky pak krouží kolem milované bytosti a naše pozornost patří právě jen jí. Zde nám existence skrze přírodní zákony dává vlastně návod na štěstí.

Pozornost bez lásky totiž není pozorností, ale jen soustředěním, a láska bez pozornosti není láskou, ale pouhou přitažlivostí. Teprve ze spojení těchto dvou principů se rodí něco nového, skutečnějšího než cokoliv v tomto světě. Můžeme tedy říci, že plná láska a plná pozornost jsou totéž. A všimněte si ještě jedné skutečnosti; zamilovaní mají v sobě toto naplnění pořád, ta zkušenost žije na pozadí všeho, co dělají.

Můžeme pak napsat:

Štěstí = Láska + Pozornost

Protože teprve v této úplnosti můžeme žít ve vědomí sebe sama a zažívat trvalý pocit štěstí. Pocit štěstí, který tu a tam zažíváme, není totiž nic jiného než záblesk uvědomění existence.

Jak ale na to, aby nám to takto fungovalo?

Zkusme dnes, když se blíží Vánoce, zahrnout do naší meditace i ostatní a pojďme si zkusit následující cvičení. Zaměřme svou pozornost na blízkého člověka. Nezáleží na tom, jestli je zrovna v naší společnosti nebo ne. Nejlépe, když to bude pro začátek někdo, koho milujeme, nebo alespoň máme rádi.

Nezabývejme se ale vnějšími charakteristikami tohoto člověka, zaměřme se jen na jeho existenci, na prostý fakt, že je. Pro větší účinek můžeme toto cvičení umístit do oblasti svého srdce, do místa, které je centrem lásky i pozornosti v těle.

Do tohoto cvičení nepatří žádné směřování. Nesnažíme se něčeho dosáhnout. Meditace neznamená něco dělat nebo něco získat, je to jen uvědomování si toho, co už tu je. Můžou se objevovat jakékoliv myšlenky, pocity, vjemy… Necháme je vznikat a zanikat, nerozvíjíme je, ale ani je nezaháníme. Stále se vracíme svou pozorností a láskou k uvědomění skutečnosti druhého člověka, faktu, že je.

Objeví-li se neodbytné myšlenky nebo pocity, zahrňte je také láskou.

A ještě jeden tip: pokud se vám objeví neodbytné myšlenky nebo pocity, od kterých se nedokážete odtrhnout, věnujte jim také lásku. Myšlenky ani pocity nejsou našimi nepřáteli, jsou součástí nás, naším přirozeným projevem. Když si je uvědomíme s láskou, přestanou vytvářet dojem oddělenosti a přestanou v meditaci vadit. Meditace není stav bez myšlenek, je to jen zkušenost, ve které nic nepřekáží. Mysl nepotřebuje kontrolu, ani žádné drastické změny, potřebuje jen více lásky a pozornosti. A pokud si dokážeme se stejnou pozorností a láskou uvědomit i druhé bytosti, nebude nám ve světě překážet už vůbec nic.

Jestli vám to připadá stále ještě příliš složité, můžete to udělat i úplně obyčejně bez jakéhokoliv meditování. Navštivte během Vánoc co nejvíce těch, kterým to udělá radost. Sedněte si s nimi a dejte jim svou laskavou pozornost.

Mluvte méně, více naslouchejte. A občas je třeba i přestaňte poslouchat a jen je vnímejte. Uvědomte si, že jsou, a že to jsou lidé jako vy, se středem ve své vlastní existenci, a že tato existence je nám vlastně všem společná. Krásné Vánoce ve Středu svých blízkých! 🙂

P.S.: Pokud jste právě zamilovaní, svou lásku co nejčastěji obracejte do svého srdce a žijte ji tam v její ryzí podobě, je to dar. Pokud už je to nějaký pátek, kdy vás láska mrazila i hřála, vzpomeňte si na pocit, který jste při tom ve svém srdci zažívali. Vzpomínka má totiž stejnou sílu jako přímá zkušenost sama. Nebojte se znovu vyvolat to, co kdysi bylo tak skutečné.

Anebo milujte sami sebe, svou vlastní existenci. Není to nic sobeckého, existence je jen jedna jediná a není rozdíl, jestli ji milujeme v sobě nebo v někom jiném. A milujte i všechny své myšlenky, tedy své lidské ego, které je konec konců jen projevem vaší existence a zaslouží si také lásku. Sobecký a smutný je vlastně jen život bez jakékoliv formy lásky.

Ondřej Stehlík

Ondřej Stehlík se více než čtvrt století věnuje meditační praxi a píše o tom, co sám prožil a co se mu osvědčilo. Inspiraci čerpal během let z desítek knih a přednášek zejména soudobých autorů. Nejvíce si váží těch, kteří se za mistry nebo učitele nepovažovali a přesto inspirovali druhé, aby se vydali vlastní cestou. Snad proto, že být na vlastní cestě vždy považoval za důležitější než někoho slepě následovat.

Od roku 2012 studuje také bojové umění Čchen tchaj-ťi čchüan (Chen taijiquan) a umění práce s dechem – čchi-kung (qigong).

Celý seriál o meditaci naleznete po kliknutí na: Sebepoznání a meditace