Etika a morálka v Čchen tchaj-ťi 2: Význam víry, úcty a mluvy

Seriál o etice a morálních zásadách jsme otevřeli částí, která zdůrazňovala zásadní význam učitele pro pochopení a správný posun při studiu Čchen tchaj-ťi čchüan.

Poté, co nalezneme člověka, který je kvalifikovaným a znalým učitelem a který zároveň splňuje morální zásady, se můžeme věnovat dalším hodnotám, jakými jsou víra v úspěch, úcta k lidem a zvažování toho, jaká slova „vypouštíme z našich úst“.

3. Pevná víra

Další důležitou součástí etiky bojového umění je víra. Ta je světlem, které září na cestu každému, ať už pracuje v jakékoli oblasti. V bojovém umění je po výběru dobrého učitele dalším krokem získání víry, která by se měla stát hybnou silou vašeho jednání. Jde o stejnou důvěru, jakou vkládáte do svého učitele, vůdce či staršího moudrého člověka. Ať už se jedná o Tao Te Ťing od Lao´c (zakladatele taoismu, cca 600 př.n.l.), Ježíšovo učení, Mohamedův korán nebo Buddhovo učení, vše musíte pochopit prostřednictvím víry. Je jedno, jestli se učíte bojové umění, protože chcete zlepšit své zdraví nebo abyste byli schopni se ubránit.

Aby byl váš trénink maximálně efektivní a dosáhli jste svých cílů, musíte si vybudovat víru a umožnit, aby se při jejich uskutečňování stala tím hlavním motorem.

Víra neznamená jen tak něčemu věřit, jde o hlubokou a neochvějnou důvěru, víru, která je nedílnou součástí vašeho života. Příkladem takové víry může být např. důvěra ve schopnosti vašeho lékaře, v léky, které vás mají vyléčit, víra ve spolehlivost automobilu, který si pořizujete, ve kvalitu restaurace, kde chcete večeřet, či obchodu, kde budete nakupovat.

Všechny tyto činnosti vyžadují důvěru v určitou činnost nebo produkt. Je tedy vidět, že víra je nezbytným předpokladem a oporou lidské existence. Společnost, ve které tato vzájemná důvěra chybí, se nevyvíjí a neprospívá. Život bez ní je prázdný, plný utrpení a postrádá smysl.

Víra je nedílnou součástí etiky bojového umění a zároveň je bezpodmínečně nutná k morálnímu rozvoji studenta bojového umění.

Při předávání bojového umění se uplatňuje důvěra, kterou má učitel ve studenta, ale také důvěra, se kterou se student obrací k učiteli. Mám skupinu studentů ze San Antonia a Austinu, kteří u mě začali studovat v roce 1997. Tito studenti pokračují ve studiu se stejným úsilím už šest let, přestože jim cesta na trénink trvá celých šest hodin. Mohou takto pokračovat jen proto, že skutečně, plně a soustavně věří. Díky tomu při dosahování svých cílů nepochybně uspějí. Taková trvalá a neměnná víra je příkladem pro ostatní. Snaha vybudovat si takto pevnou víru by se pak měla stát součástí našeho vlastního života.

Není-li naše víra opravdová, věříme-li jen polovičatě, pak snadno v běžném životě i při studiu bojového umění ztrácíme směr, zůstaneme na půli cesty nebo trénujeme jeden den a šest dní odpočíváme.

Nedojdeme příliš daleko a v bojovém umění nedosáhneme velkých úspěchů. Pokud na druhou stranu uvěříme všemu, ale nebudeme se řídit ničím, budeme jednou studovat jeden druh bojového umění, zítra jiný a budeme slepě věřit všemu, aniž bychom se mohli opřít o pevné vnitřní přesvědčení, má to se skutečnou vírou, po které zde volám, pramálo společného. Taková povrchní víra, setká-li se s překážkami, povede ke stagnaci nebo dokonce ke zhoršování a nic vám nepřinese. Aby člověk dosáhl svých cílů, je neochvějná důvěra velmi důležitá. Jedině tehdy budete vždy s odvahou postupovat vpřed, ať už bude vaše cesta připomínat plavbu po klidné hladině, či v rozbouřených vodách.    

Jak může student tchaj-ťi, který chce kráčet ve šlépějích této bohaté východní kulturní tradice, v současném světě plném bezpočtu odboček najít ten správný směr, nejkratší cestu, neuvíznout na ní a podílet se na budoucnosti kulturního bohatství, jakým tchaj-ťi je? Věřím, že víra je jednou z prvotních podmínek. Víra je světlem, které studenta vede v temnotě. Jakmile si vyberete správného učitele, měli byste se s neutuchající důvěrou a pílí ponořit do studia, aby tato víra stále vzkvétala a nepřestávala milovníkům tchaj-ťi nést ovoce.

4. Úcta

Když se učíte Čchen tchaj-ťi, nejprve se naučte respektovat ostatní: své rodiče, učitele, další studenty a lidi v nadřízeném postavení. Umět respektovat ostatní je základním požadavkem v životě a důležitým požadavkem etiky bojového umění. Mistr Čchen Sin (Chen Xin) z 16. generace stylu Čchen říkal: „Student bojového umění by se měl učit respektu. Kdo to nedělá, neměl by se bojové umění učit.“

Čchen Sin také učitelům radil: „Když přijímáte studenty, kterým budete bojové umění předávat, snažte se je pochopit a sledujte, zda pravidelně prokazují respekt rodičům a svým přátelům. Pokud ne, je lepší je jako studenty nepřijímat. Kdo nerespektuje ani své rodiče, nebude mít v úctě ostatní. Jakmile se takový student naučí bojové umění, jeho zlozvyk nebo neúcta poroste a on pak může provádět nepředvídatelné věci.“

Budu vám vyprávět příběh mistra Čchen Keng-jüna (Chen Gengyuna) z 15. generace stylu Čchen (1799–1872). Čchen Keng-jün byl celý svůj život osobním strážcem. Měl silný smysl pro spravedlnost a vždy se snažil napravovat různá bezpráví. Povídá se, že jednoho dne při procházce vesnicí kdesi na severu uviděl na poli asi třicetiletého muže, jak bije šedesátiletou ženu. Vesničané měli strach, rozutekli se do všech stran a nikdo se neodvážil zasáhnout. Všichni vypadali, jako by uviděli zlého ducha.

Čchen Keng-jün přišel blíž a zeptal se ženy: „Paní, řekněte mi, kdo je ten člověk a proč vás bije?“ Stařena ustrašeně vykřikla: „Rychle odejděte! Nemíchejte se do toho, nemůžete nic dělat! Je to můj syn.“ Keng-jün jí odpověděl: „Nemějte strach. Ptám se proto, že vám mohu pomoci.“ V tom okamžiku se mladý muž s nadávkami rozpřáhl k útoku. Čchen Keng-jün však dál hovořil se ženou a ani se na něj nepodíval.

V okamžiku, kdy mladý muž Čchen Keng-jüna udeřil, Čchen pohnul tělem, jeho pravá ruka vystřelila, popadla muže za zápěstí a zkroutila mu ho. Muž s bolestivým výkřikem padl na kolena. Čchen Keng-jün řekl: „Paní, o všechno se postarám – vyprávějte mi, co se stalo.“ Žena namítla: „Jenom procházíte a nežijete tady. Odejdete, ale syn se nezmění.“ Čchen Keng-jün ženu pobízel: „Jen povídejte, určitě dám tu věc do pořádku.“

Stará žena se rozplakala a řekla: „Je to moje chyba. Od mládí jsem ho rozmazlovala. Přes všechny útrapy jsem se už znovu neprovdala. Vždy jsem mu dávala, co chtěl, a doufala, že z něj jednoho dne něco bude. Měl hlad, dala jsem mu najíst, nechutnalo mu, šla jsem pro něco jiného. Když mi to trvalo příliš dlouho, křičel na mě. Běda, od dětství jsem ho příliš rozmazlovala. Nikdy jsem nic nenamítala. Jak rostl, jeho nároky se stále zvyšovaly, a pokud jsem nebyla schopná je plnit, křičel na mě a později mě začal i bít. Zpočátku se ho lidé z vesnice snažili zastavit, ale on každého, kdo se ozval, zbil. Po čase se ho všichni začali bát a přestali si ho všímat. Teď mu dokonce nikdo nechce dát svou dceru za manželku.“ Jak žena mluvila, byla stále smutnější a smutnější. „Všichni rodiče jsou stejní. I teď stále myslím na to, aby se oženil.“

Když to Čchen Keng-jün uslyšel, rozzlobil se a pohlédl na mladíka s opovržením. Udeřil ho do tlakového bodu, až se muž začal třást od hlavy až k patě, křičel bolestí a svíjel se na kolenou a z obličeje mu kapal pot. „Je to nesnesitelné,“ křičel. „Siláku, siláku, už to nikdy neudělám!“ Čchen Keng-jün mu přísně odpověděl: „Požádej matku o odpuštění – pokud ji někdy znovu udeříš nebo na ni budeš křičet, až tě uvidím, dostaneš ode mne výprask. Dnes jsem ti dal jen ochutnat z toho, co dokážu.“ Mladý muž se otočil ke své matce a prosil: „Matko, poprosme spolu toho statečného muže o odpuštění. Už nikdy s tebou nebudu špatně zacházet.“ Srdce matky promluvilo a ona prosila: „Vznešený pane, prosím, odpusť mu.“ Čchen Keng-jün mu poté tlakový bod uvolnil. Bojovník tuto rodinu navštívil později ještě mnohokrát. Syn se po určité době úplně napravil. A srdce staré ženy přetékalo vděčností. Pátrala na různých místech a dozvěděla se, že silákem byl Čchen Keng-jün z vesnice Čchen.

Čchen Keng-jün v tomto případě použil bojové umění v souladu s nesmírným citem pro morálku, aby někoho naučil respektu k rodiči.

Neuctivý člověk by se nikdy neměl stát následovníkem Čchen stylu tchaj-ťi. Otázky úcty nebo neúcty, dobra či zla, spravedlnosti nebo nespravedlnosti jsou pro bojovníka velmi důležité. Naučit se respektovat rodiče, učitele, kolegy znamená v podstatě respektování sebe sama, protože jen prostřednictvím respektu vůči druhým si člověk sám respekt vydobývá. Úcta a loajalita k učiteli je základem dobrého vztahu mezi učitelem a studentem.

Vztah mezi učitelem a studenty by měl být podobně jako vztahy v rodině harmonický a podléhat řádu.

V historii čínského bojového umění se každá generace dívala na vztah učitele a studenta jako na osudový. Existuje úsloví, které říká: učitelem den, otcem po celý život. Respekt k učitelům v podstatě odráží to, jak si studenti váží sami sebe. V čínské kultuře tato hodnota určuje, zda vás společnost bude vnímat jako čestného člověka. Proto stojí při cvičení Čchen tchaj-ťi respekt vždy na prvním místě.

5. Bezúhonná řeč

Jen velmi málo lidí se zmiňuje o bezúhonnosti řeči. Věřím, že i ta by měla být důležitou součástí bojového umění. Ryzí řeč přináší radost všem. Ve světě obchodu s ní můžete získat finanční úspěch, v domácnosti přispívá k harmonii a blahobytu. Člověku, který žije ve společnosti a denně se dostává do kontaktu s lidmi, může ryzí vyjadřování přinést všeobecnou úctu.

Lidé jsou vždy ochotni jednat s někým, kdo se bezúhonně vyjadřuje. Čínské přísloví říká, že „dobrá slova vás zahřejí na tři zimy“ a „člověk by se měl často smát“. To vše podtrhuje důležitost čisté a upřímné řeči.

V každodenním životě by člověk neměl nikdy mluvit neuváženě. Nerozvážné vyjadřování posiluje aroganci, vyvolává iracionální chování u mluvčího i u druhých a způsobuje emocionální nestabilitu. Navíc vede ke stresu a vytváří tlak na ostatní. Proto existuje čínské přísloví: „Katastrofy přichází z nerozvážných úst.“

V knize Cesta na západ (Xi-You-Ji) říká vznešený mnich svému učedníku Sun Wukongovi (Opičimu králi) něco velmi důležitého, co se vztahuje i na nás: „Když otevřeš ústa, můžeš ztratit božskou čchi, protože pohyb jazyka vytváří všechny pomluvy.“ Příběh ze severní části Číny je toho dokladem.

Jak jedna neuvážená věta znepřátelila dvě provincie

O jakémsi svátku pozvala jedna vesnice na návštěvu operní skupinu z jiné vesnice. Shromáždilo se velké množství lidí, kteří byli slavnostně naladěni. Najednou se někteří lidé v publiku začali prát, a jak se prali, přidávalo se k nim stále více lidí. Představení skončilo velkým neštěstím. Vesnice B ztratila dva lidi a mnoho jich bylo zraněno, vesnice A měla jednoho mrtvého a také řadu zraněných.

Lidé se do boje zapojovali ve chvíli, kdy druzí začali napadat jejich přátele a rodinné příslušníky, aniž sami znali příčinu sporu. Přidávalo se tak stále více lidí a šarvátka narůstala. Hádka se nakonec rozvinula do boje mezi vesnicemi, který trval více než rok. Ze dvou vesnic se konflikt šířil mezi další vesnice, až zasáhl celé dvě provincie. Lidé, kteří měli co do činění s vesnicí A, se neodvážili do oblastí spojených s vesnicí B, a naopak. Pokud skupina lidí z jedné vesnice narazila na skupinu z druhé vesnice, došlo k boji. Tento záhadný spor rozbil mnoho přátelství a rozdělil mnoho milenců. Pokud byl jeden z vesnice A a druhý z vesnice B, nesměli se stýkat, podobně jako Romeo a Julie.

Jak došlo ke sporu, bylo nejprve záhadou. Při vyšetřování se zjistilo, že všechno způsobil nerozvážně pronesený komentář. Stalo se následující.

Když lidé sledovali operní představení, jeden člověk z vesnice B, který seděl v publiku, poznamenal cosi o herečce z vesnice A, která byla na jevišti. Řekl: „Dovede sice zpívat, ale má příliš malý jazyk.“ Náhodou se stalo, že poznámku zaslechl otec herečky. Rozzlobil se a autora poznámky udeřil pěstí. Tím začal boj a množství lidí a prolité krve stále narůstalo. Když lidé v publiku viděli, jak jsou napadáni jejich přátelé, příbuzní a lidé z jejich vesnice, zapojili se do boje i bez znalosti pravé příčiny sváru. V publiku se pralo sto lidí a nakonec byly do sporu zapojeny celé dvě provincie. Je téměř směšně tragické, že vše vyvolala pouhá neuvážená poznámka.

Na příběhu je vidět, že čistá řeč je ve společenském životě velmi důležitá. Při studiu tchaj-ťi by se člověk měl v první řadě učit, jak být dobrým člověkem, kultivovat svou řeč a jít cestou laskavosti, spravedlnosti a respektu k druhým.

První díl: Etika a morálka v Čchen tchaj-ťi 1: Role učitele
Dokončení ve třetím díle…

Překlad: Alena Koutecká
Jazykové a stylistické úpravy: Iva Krombholzová
Zdroj: The Ethics and Moral Virtues of Chen Style Tai Chi Martial Arts – Master Cheng Jincai