Zklidnění, ukotvení a obnova energie 6: Čchi-kung (sbírání čchi) ve stoji a v sedech

J  ediným skutečně účinným způsobem, jak zůstat v dnešní nevyzpytatelné době v klidu a harmonii, je schopnost ukotvení ve vlastním „středu“ a spočívání v léčivém vnitřním klidu. Cest, jak se dostat k vnitřnímu tichu je nespočet. Několik osvědčených vám předkládáme v tomto miniseriálu 🙂 . Dnes se zaměříme na sbírání čchi při čchi-kungu ve stoji a v sedech…

Dýchání do spodního tan-tchienu a sbírání čchi vestoje

Čchi-kung je cvičením mysli a čchi, které se provádí ve stojích, sedech či v pohybu. Nejprve se zaměřujeme na sbírání čchi a osvobození mysli od záplavy myšlenek z našeho všedního života. Zvolíme si denní dobu, ráno či večer tak, abychom nebyli pod tlakem blížící se povinnosti, a vyhlédneme vhodné místo (nejlépe zelené zátiší mezi stromy či klidný kousek našeho bytu).

Postavíme se lehce rozkročeni na šíři našich ramen, povolíme kolena a lehce podsadíme pánev, abychom srovnali bederní prohnutí. Představujeme si, že jsme zavěšeni z temene hlavy (srovnáme prohnutí v oblasti šíjových obratlů). Ramena spustíme dolů a dovolíme hrudníku se lehce propadnout dovnitř. Přivřeme oči, abychom viděli jen nejasně a periferně, nebo oči zcela zavřeme. Jazyk položíme na horní patro.

Velmi pomalu se nadechujeme nosem (pramínek dechu je jemný, ale dlouhý a hluboký) a čím dál tím více zapojujeme do dýchání břicho. Prvním velkým cílem je dosažení tzv. dolního rumělkového pole (sia tan-tchien), místa asi na šíři dlaně (cca 4 cm) pod pupkem. To je nejdůležitější energetické centrum našeho těla, které je zdrojem naší síly a stability.

Nádech je řízen myslí, která vede dech (a čchi).

Dech spouštíme dolů tak, že si představujeme nabírání proudu dechu z vrcholu hlavy (bodu paj-chuej), jako by do nás tímto bodem vstupovala z nebes, nebo nosními dírkami a jeho tok po přední střední dráze (žen-maj) přes střední linii krku, hrudní kosti, solární pleteně dolů do břicha, až dosáhneme podbřišku a centra tan-tchien. Důležité je vnímat tok jako tahání křehkého vlákénka, které usilujeme nepřetrhnout, nebo pramínek vody, který se nesnažíme natlakovat.

Nádech nám naplní tan-tchien, je plný uvolněného spouštění a shromažďování čchi v tan-tchienu. Při výdechu opět myslíme pouze na tan-tchien; i když vydechujeme a vzduch z těla odchází, získaná čchi se dále soustředí v tan-tchienu. Další dech je opět nabírán nahoře a spouštěn dolů, výdech opět představuje kumulaci čchi v tan-tchienu.

Čchi-kung v sedech a malá cirkulace

Jiným způsobem cvičení tan-tchienu je po zaujetí pozice sedu, kdy se opět soustředíme na vjem naplňování tan-tchienu a čchi, která v něm narůstá.

V sedu si nejprve srovnáme nohy, sedneme si vzpřímeně na podložku, složíme ruce do klína tak, že spojíme palce (pravá dlaň je u mužů dole, levá nahoře; u žen naopak). Sed tak získá širokou základnu a složené ruce přirozeně sníží zatížení zad. Temeno hlavy lehce tahá nahoru, má pocit zavěšení v prostoru. Brada je nepatrně přitažená nazpátek, jazyk se dotýká tvrdého patra vpředu uprostřed, dýcháme do tan-tchienu. Oči mohou být zavřené, přiotevřené i otevřené.

Prvním cílem je oprostit se od rušivých myšlenek a vejít do ticha (žu ťing).

Čím častěji budeme cvičit, tím snazší pro nás bude dosažení vnitřního ticha. Pak vedeme dech a mysl do tan-tchienu. Dýcháme jemně a dlouze, ale hluboce. V tan-tchienu shromaždujeme nasbíranou energii, časem se bude rozlévat po těle, vedená naší myslí. V sedech začínáme několik minut a horní hranici limitovat nemusíme. Po docvičení položíme obě dlaně na tan-tchien a chvíli (postačí i minuta či dvě) je tam necháme přiloženy.

Postupem času můžeme přejít k tzv. malé cirkulaci (siao čou-tchien). U ní vedeme čchi z bodu paj-chuej v temeni hlavy do tan-tchienu, pak dále do bodu chuej-jin (mezi genitáliemi a análním otvorem), pak do bodu ming-men na bederní páteři, pak po páteři nahoru do hlavy a dále v řadě. Cílem je zprůchodnění přední a zadní střední dráhy a posílení tan-tchienu. Není tu však důvodu spěchat.

Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta