Tchaj-ťi znak pro pokročilé

Z  nak monády, kruh se dvěma rybami – černou a bílou, kde v každém z nich je kruh opačné barvy, nemusím představovat. Toto téma je často pojímáno dosti zjednodušeně či nepřesně, a proto bych se v tomto článku rád podíval na daný znak z čistě čínských a původně taoistických zdrojů, které používají tento znak jako symbol.

Hned na úvod je třeba říci, že znak pro jang představuje sluncem osvětlenou stranu kopce, zastíněnou stranu reprezentuje jin. Jednota všeobecně je popisována jako wu-ťi (wuji), tj. stav jednoty a úplnosti bez hranic, který překračuje lidskou fantazii i život sám. Toto wu-ťi je v podstatě čistý jang, bílá barva, život, pohyb, změna samotná. 

V Číně ji nazývají čchung jang (chong yang), což bylo i jméno prvního patriarchy největší taoistické školy čchüan čen (quan zhen) – Wang Čchung Janga (Wang Chong Yanga). Je také cílem taoistických metod vyživování života tzv. jang šeng kung (yang sheng gong) dosáhnout ve svém těle vlastností jangu, tj. světla, oživení, tepla a vůbec pohybu.

Protože tam, kde je pohyb, je život.

Tedy čchung jang (chong yang) neboli wu-ťi je samo o sobě jednotou celého bytí, které zrodí opak – jin. A vzniká dvojice, která se nazývá tchaj-ťi (taiji). Znak tchaj (tai) je odvozen od nebe – tchien (tian) a ťi (ji) značí polaritu doslovně. Znak tchaj-ťi (taiji) – tchaj-ťi-tchu (taijitu) – má i svého staršího předchůdce, kdy ve středu je bílý kruh, ze kterého otáčivým pohybem vychází/směřuje černé a bíle pole ve větším kruhu.

S nástupem a definováním taoismu v Číně za dynastie Song a jeho meditačních, cvičebních či medicínských metod se však začal používat známý kruh se dvěma rybami. Je to kód, kterým taoisté zapisovali své nápady do vzorců obrazců a kreseb, což je velmi častým jevem. Obraz je výstižnější než slova litery… aneb kde slova nestačí, obraz pomůže.

Pokud se pozorně podíváme a oddělíme ve znaku černou a bílou rybu, dostaneme bílou plochu s černým kruhem ve středu a naopak. V knize I-ťing (yi jing) je jang zapsán plnou čarou a jin přerušovanou čarou, tj. jednota je jang – čchung jang (chong yang), wu-ťi (wuji), a dvě čáry jsou dvojností, tchaj-ťi.

Obklopíme-li jeden jin jangem, dostaneme v I-ťing dvě přerušované čáry obklopené shora a zespodu plnou čarou. A pak opačně, pokud plnou čáru ve středu obklopíme z obou stran přerušovanými čarami, výsledkem jsou… ano, správně… znaky pro oheň a vodu. A co představují v těle?  

Z hlediska teorie pěti prvků a osmi trigramů je oheň reprezentován srdcem a ledviny zastupují vodu. Jsou to dva nejdůležitější orgány v některých stádiích tvorby vnitřního léku. V počátečních fázích může jít o ťing (jing), teplo, esenci a čchi (qi), hybatele a život v těle. V dalších stádiích to může představovat čchi (qi) a šen (shen) – ducha, vědomí, světlo.

(Více na toto téma v článku nazvaném Esence, energie, vědomí… ťing, čchi, šen)

Voda a oheň se také někdy označují jako tygr a drak a jejich míchání jako páření tygra s drakem. Některé sestavy bojových umění nebo čchi-kungu a nej-kungu nesou názvy těchto zvířat, a to ne náhodou. Čínské názvosloví v tradičních bojových uměních a čchi-kungu se doslova hemží odkazy na koncepty převzaté z taoismu a jeho praxe.

Prvky vody a ohně tvoří základ a jádro taoistické meditace nej tan (nei dan), tzv. kchan (kan) a li (li), oheň a voda. Když vyměníme středové čáry navzájem, dostaneme znaky nebe a země… čistý jin a čistý jang. V nej tan (nei dan) to znamená, že jsme překročili pozemské hranice, neboli přešli od postnatálního bytí k prenatálnímu.

Tyto myšlenky jsou jako takové v základě definovány praxí siao čou tchien (xiao zhou tian) a později ta čou tchien (da zhou tian) – malým nebeským okruhem a velkým nebeským okruhem, které korelují s denními, měsíčními a ročními cykly.

Adept alchymistického taoismu prochází velmi důležitým etapami, ve kterých se postupně zabývá úkoly, které vyžadují dohled zkušeného učitele a také velké odhodlání zasvětit studiu taoismu každodenně i několik hodin. V nich se postupně snaží hledat odpovědi na otázky, jak regulovat vnitřní oheň, sleduje tři byliny – ťing (jing), čchi (qi) a šen (shen), za pomocí dvou typů dýchání (dýchání bojového ohně a učeného ohně) se pokouší vstoupit do cuo wang (zuo wang) a sezení v zapomenutí atd.  

Samotný znak jin a jang tedy souvisí právě s předcházejícími myšlenkami. A na závěr si položme otázku: Co můžeme udělat, aby jin a jang v nás byl vyvážený? Odpovím slovy Lao-c´, starého mistra:

„Vyprázdněte srdce od tužeb a naplňte břicho.“

Jde o dva hlavní pojmy taoismu, kterými jsou sing (xing) a ming (ming), emoční a také fyzická složka, které musí být v rovnováze a zároveň propojené.

V následujícím článku bych se rád ve zkratce zaměřil na základ taoistické meditace ťing cuo kung fa (jing zuo gong fa), tj. metody práce tichého sezení, které je základním procesem k utišení srdce, posílení zdraví a vstupem do ticha.

Vysvětlivky k použitým obrázkům (tak jak jdou v textu za sebou):

Obrázek č. 1 znázorňuje diagram nejvyšší polarity slavného taoisty z květinových hor Chua Šan (Hua Shan) – Čchen Tchuan (Chen Tuana). Ukazuje, jak wu-ťi (wuji) přímo dělí na kchan (kan) – oheň a li (li) – vodu. Všimněte si obrazce pod prázdným bílým kruhem zobrazujícím wu-ťi. Zleva obklopuje vnitřní bílý kruh střídavě černý – bílý – černý pásek a zprava naopak černý – bílý – černý pásek.

Obrázek č. 2 ukazuje předchůdce dnes nejznámějšího symbolu tchaj-ťi-tchu (taijitu) – bílý kruh plodí čistý jin a čistý jang.

Obrázek č. 3 zachycuje sedícího taoistu držícího znak vody a ohně, které v těle zastupují ledviny a srdce. Jejich předěl ve středu označuje süan men (xuan men), tajemnou / mystickou bránu někdy nazývanou také „žlutým dvorem“

Na obrázku č. 4 je vstupní brána wudangského chrámu C‘ Siao Kung (Zi Xiao Gong)

Text a foto: Miloš Bachár
Překlad a textová úprava: Alena Koutecká

Miloš Bachár začínal v roce 1997 s jógou. Po pěti letech přešel k čínskému bojovému umění. V letech 2002 až 2012 ho zaujal především jihočínský Mai Gei Wong wing chun, později studoval asi rok Čchen tchaj-ťi u Jožky Goliana, žáka Čchen Pinga (Chen Binga). V té době se dostal i ke korejskému zenovému buddhismu.

Od roku 2012 cvičí wudangské tchaj-ťi – linii San Feng Pchaj (San Feng Pai) mistrů Čung Jün Lunga (Zhong Yun Longa) a Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Gang), nej-kung (nei gong) a nej-tan (nei dan) u Michala Stejskala. Pobýval také přímo v chrámu Jü Sü Kung (Yu Xu Gong) u Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Ganga).

Svoje znalosti v taojin (daoyin), nej-kung (neigong), taoistické meditaci a alchymii si v listopadu 2017 odjel prohloubit k mistrovi Čung Süe Jung (Zhong Xue Yong) do chrámu C‘-siao Kung (Zixiao Gong) a k mistrovi Wang (Wang) z linie Lung Men Pchaj (Long Men Pai) – dračí brána.

Do budoucna by rád studoval Ťing Ming tao-ťia (Jing Ming daojia) z Lao Šanu (Lao Shanu) u mistra čínského původu, který hovoří česky, avšak přeje si zůstat v anonymitě.