Tajný život stromů – Peter Wohlleben

L  es je pro mnoho z nás symbolem klidu, ticha, místem odpočinku a nedotčené přírody. Ale většina z nás vnímá les pouze zvenčí, aniž by nahlédla do skrytého života stromů a dalších obyvatel rozmanité lesní říše.

Jistý biolog specializovaný na stromy vyzkoušel strašnou, ale z hlediska zkušenosti velmi přínosnou věc. Postříkal insekticidem úctyhodný 600 let starý, 52 metrů vysoký a 2 metry tlustý strom. Výsledek: 2041 živočichů patřících k 257 druhům, jež žilo v tomto prastarém domě, padlo k zemi.

Německý lesní inženýr Peter Wohlleben, kterého od dětství příroda i lesy fascinovaly, shrnul své celoživotní poznatky a zkušenosti v knize Tajný život stromů. Nyní vznikla také její komiksová podoba, která malým i velkým čtenářům jednoduchým způsobem přibližuje život lesů a všech jeho spoluobyvatel. Pokud vás zajímá, jak les žije, jak ho podpořit a co byste případně mohli změnit ve svém přístupu ke stromům, které nám všem umožňují zůstat naživu, pak „vstupte“ na stránky této unikátní knížky 🙂 .

Stromy mají vlastní obranné mechanismy. Jejich odpuzující repelentní látky jsou velmi silné! Mohou dezinfikovat i okolní prostředí. Například fytoncidy uvolňované jehličnany způsobují, že veškerý vzduch v lese je téměř sterilní.

Přičiněním člověka mizí rozsáhlé lesní plochy. Životu stromů moc nerozumíme, nebo jim z pohodlnosti, ziskuchtivosti či nevědomosti rozumět nechceme, a tak místo vytěžených či uhynulých lesů „vyrábíme“ sekundární, víceméně průmyslové a „slabé“ lesy, které nemají s klimatem původních pralesů nic společného. Odolnost stromů v lesích, kde jsou jedinci seřazeni v řadách jako vojsko, vystaveni nadměrnému množství slunečního svitu, bez dostatečné závlahy a přirozeného podporujícího mikroklimatu, je podstatně menší, než v lesích, kde spolu stromy komunikují a poskytují si podporu v nouzi jak mezi sebou, tak s jinými rostlinnými či živočišnými druhy. Potřebujeme, aby lesy rychle vyrostly a měly rovné kmeny a krásné koruny vhodné k řezu a prodeji, ale za jakou cenu…

Mezi klíčové vlastnosti stromů patří solidarita a pomalost, čemuž my moc nedokážeme porozumět. Potřebujeme „továrny na dřevo“, v nichž kácíme stromy ve věku mezi 60 a 140 lety. Nové studie prokázaly, že období mladého věku stromu se završuje až po 120 letech, kdy dosahuje průměr jeho kmene 60 centimetrů. Starší strom má více listů, silnější kmen a ukládá více CO². Je tedy naším nejlepším spojencem. Nechme stromy stárnout a k čertu s mládím!

Tajný život stromů jsem zhltla na počkání, i když mě v průběhu čtení přepadla „malá“ deprese. Uvědomila jsem si, že spoustu lidí vůbec stromy nezajímají, jiní je berou jako „služebníky“, kteří jim poskytují „plody“ v nejrůznější podobě, a někdy i dobře míněná snaha stromy chránit může bez skutečného pochopení jejich potřeb a života spíše ublížit. Ale Peter Wohlleben říká, že ještě máme čas se poučit, změnit přístup a napáchané škody napravit.

Stromy jsou zvyklé na dostatečný přísun vody v průběhu celého roku, takže kvůli suchu trpí nejvíc. Neumí omezit svou spotřebu vody. Bojí se žízně a lépe snášejí hlad. Starý buk dokáže z kořenů vyhnat do své koruny denně 500 litrů vody plné živin.

Zajímavosti z lesní říše

• Téměř dvě třetiny stromu se nacházejí pod zemí, odkud prostřednictvím kořenů čerpá živiny. Nebude-li půda, nebudou stromy.
• Kořeny stromů žijí v symbióze s myceliem (pozn.: jedná se o shluk vzájemně propletených vláken, charakteristický zejména pro houby a některé bakterie), které dokáže najít vodu a živiny pod zemí v mnohem větší vzdálenosti než kořeny (díky tomu jsou schopné pokrýt a využít plochu o rozloze 2 500 m², tj. přibližně čtvrtiny fotbalového hřiště).
• Chlorofyl není zelený. Barvu živých organismů a předmětů, kterou vnímáme svým zrakem, určuje barva odražená, tedy ta, kterou látka nepohlcuje. Chlorofyl má však jednu vlastnost: pohlcuje všechny barvy duhy s výjimkou zelené, kterou odráží! Kdyby dokázal zachytit veškeré sluneční světlo, které je bílé, vnímali bychom stromy jako černé.
• Stromy potřebují slunce (díky sluneční energii a CO² obsaženému ve vzduchu produkují listy cukry – tj. dochází k fotosyntéze, vážou uhlík a uvolňují kyslík), vodu (čerpají ji ze země přes kořeny), živiny (obsahuje je voda čerpaná kořeny a pumpovaná vzhůru kmenem), ale také spánek. Pokud budou neustále vystaveny umělému světlu nebo stráví celou zimu v teple, uhynou! Odpočinek je pro ně nezbytný, aby se zotavily ze stresu vzniklého v důsledku jejich činnosti.
• Chůze po městě nijak prospěšná není. Procházkou v lese si však dopřáváme skutečnou kyslíkovou kúru – „lesní koupel“. Stromy čistí vzduch a navíc vylučují fytoncidy, obranné látky odpuzující parazity a mikroby. Velké množství vyloučených fytoncidů má příznivý účinek na náš imunitní systém.
• Stromy dokážou přirozeně regulovat populaci zvířat. Například buky a duby střídají hojnou úrodu s nedostatkem, díky tomu divočáci hladovějí, nejsou všichni schopni přežít zimu a nepřemnoží se.
• Stromy ve městech trpí, dožívají se nižšího věku a jsou náchylné k nemocem. Na vině je časté prořezávání, udupaná hlína v okolí, která nepropouští vodu, psí moč, která naleptává jejich kůru, chodníková dlažba, která akumuluje přes den teplo (stromy v noci potřebují ke své regeneraci chlad a vlhkost), uklizené listí, které přirozeně nehnojí půdu, život mimo svou „rodinu stromů“. Před zasazením jsou městským stromům uměle seřezávány kořeny, aby se vešly do nádoby o průměru 50 centimetrů, zatímco přirozeně rostoucí strom vysoký 3 metry má vyvinuté kořeny o délce nejméně 6 metrů.
• Stromy jsou schopny dožít se 500, 1000 a někdy i mnohem více let v perfektní formě (pokud jim v tom člověk svým chováním nezabrání).
• Jedle a smrky se objevily na zemi před 170 miliony let, listnaté stromy se zrodily před 100 miliony let v době, kdy se podnebí ochladilo a s tuhými zimami přišly silné větry.
• Silný strom je krásný. Rovný kmen není ale jen na parádu. Strom se silnými větvemi, vyváženou korunou a kořeny, které se šíří po povrchu i pod zemí do všech čtyř světových stran a jsou pevně uchycené v zemi mezi kameny, snáší velmi dobře zátěžové situace. Takové stromy se snadněji ohýbají a nelámou se pod tíhou deště.
• Stromy stejného druhu si navzájem pomáhají tím, že nabízejí vodu a živiny svým nemocným nebo neduživým příbuzným. Jsou také schopné se navzájem varovat před predátory.

Buďte tedy ke stromům laskaví a ohleduplní. Za to, jak neúnavně tvoří a pomáhají, si naši úctu zaslouží!
Alena Koutecká