O původu a významu čaje

V  Čechách vítáme hosty chlebem a solí, v Číně jim podávají čaj. Za to, že si můžeme vychutnávat doušky lahodného moku, vděčíme podle pověstí náhodě.

Legendární král Šen-nung*, přezdívaný „nebeský rolník“, ho údajně objevil, když odpočíval pod stromem. Převařoval si vodu na pití, což v té době bývalo zvykem, a náhodou se mu do ní sneslo několik lístků čajovníku. Když vodu ochutnal, zjistil, že příjemně chutná i voní a navíc má povzbuzující účinky.

(* Šen-nung byl druhý z trojice mytických čínských císařů, který žil údajně v letech 2737–2697 př. n. l. Podle pověstí zhotovil dřevěný pluh a naučil Číňany obdělávat půdu a pěstovat obilí. Je také považován za zakladatele farmakologie a bylinné léčby.)

Jestli je to pravda či ne, se nedozvíme, ale jedno je jisté. Čínské slovo čaj (čcha) je kombinací tří znaků: tráva (t´sao), muž sedící na zemi / stojící na svém místě ve vesmíru (t´ing) a strom (mu).

Čaj má v Číně tisíciletou tradici. Není to jen nápoj, kterým uhasíme žízeň nebo který si můžeme vychutnat. Během dynastie Čou (1100–403 př.n.l.) se využíval hlavně jako druh obětního daru. V období Válčících států (403–221 př.n.l.) byl brán jako lék.

O 400 let později – za dynastií Čchin a Chan (221 př.n.l.–220 n.l.) – patřil mezi vzácné nápoje, jimiž se prokazovala zdvořilost a pohostinnosti. Čaj byl a je zdrojem inspirace pro spisovatele, pro jiné je jeho popíjení způsobem sebereflexe, příležitostí ke zklidnění a duševní očistě.

Čínský literát a čajový mistr z období dynastie Tchang – Lu Jü (733–804 n. l.) utřídil všechny tehdejší znalosti o původu, pěstování, sběru, zpracování, přípravě i způsobech pití čaje. Čaje si velmi vážil a ve své knize nazvané Klasická kniha o čaji říká následující:

„Čaj tříbí ducha, harmonizuje mysl, zahání malátnost, ulevuje od vyčerpání,
probouzí myšlenku a zabraňuje ospalosti.“

O čaji se pochvalně vyjadřuje také čínský úředník z doby dynastie Tchang –  Ťi-o Žen (630–700 n.l.), který proslul odporem proti korupci a sloužil jako čínský kancléř:

„První šálek smyl pavučiny z mé mysli – celý svět se jakoby rozzářil.
Druhý očistil mého ducha, jak sprška deště, co špínu smývá.
Třetí, a byl ze mě jeden z Nesmrtelných – k čemu teď všechno to odříkání?
Zbavit se našich lidských nářků? Světští lidé, tím, že popíjejí víno, jen sami sebe klamou.
Leč já teď vím, že Cesta (Tao) čaje je ta pravá.“

Zdroj: Epoch Times – Tajemství prastaré čínské kultury + Wikipedia
Foto: Jitka Nováková