Putování po Číně 3: Příjezd do Čchen-ťia-kou

Po třech dnech v Pekingu nás čeká první delší cesta po Číně – rychlovlakem do Čeng-čou (Zhengzhou). Do obrovské nádražní čekárny, nacpané k prasknutí ukázněnými Číňany, se dostáváme asi hodinu před odjezdem a zaujímáme strategická místa hned u dosud zavřeného vstupu na nástupiště.

Proč – to nám méně zkušeným dojde, když začne místní nádražní pracovník vykřikovat cosi do mikrofonu (mimochodem Číňané neustále něco pokřikují a snaží se upoutat vaši pozornost) a obrovská masa lidí se dává do pohybu.

Úprk na správné nástupiště, které je jako na potvoru až to poslední, se nakonec vyplácí. Kromě svých míst jsme ukořistili i prostor pro zavazadla. Váhavci se později marně, o to však usilovněji, snaží vtěsnat obrovské kufry do malinkatých skulin, které na ně zbyly.

Několikasetkilometrová cesta vlakem utíká relativně rychle.
Však taky svištíme rychlostí skoro 300 kilometrů za hodinu.

V Čeng-čou okamžitě upoutají naše „bledé“ tváře místní taxikáře, kterých se nemůžeme zbavit. Přesvědčují nás, že se bez jejich služeb neobejdeme. Nejdřív odoláváme, pak naše touha po dobrodružství (které by nás jistě čekalo při dalším cestování autobusem a přestupování) mizí. Volíme cestu taxíkem, sice za dvojnásobnou cenu, ale s vidinou toho, že nás auto vysadí přímo u domu mistra Ču Tchien-cchaje (Zhu Tiancaie).

Jenže není vyhráno, nejprve chybí jedno auto, cestou se několikrát ztrácíme a shledáváme. Nakonec čtyřproudá silnice bez varování končí a mění se v pole. Řidiči nablýskaných taxíků lehce znervózní, když jejich podvozky třou o kameny a pneumatiky se boří do vrstvy písku a hlíny. Rychle couvají a hledají jinou cestu. Krajina mění charakter, je vyprahlejší, smutnější, bez zeleně. Objevují se zchátralá stavení, pouliční trh, rozkopaná prašná silnice. Jsme v Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), kolébce tchaj-ťi čchüan (taijiquan). Vystupujeme!

První dojem není moc příznivý – špína, ošuntělost, šero, prach.

Ubytováváme se a zjišťujeme, co nás v dalších čtrnácti dnech nemine. Všudypřítomná létající a plazící se zvířátka (od komárů přes gekony až po neuvěřitelně hlučné cikády, které si nezadají s hardrockovou kapelou). Ložní prádlo, které nebudí příliš důvěry. Klimatizace vítající nás při spuštění mokrým plivancem (po určité době vítaným, protože je známkou toho, že stále ještě funguje).

Jeden má ucpaný záchod či odpad, jiný umyvadlo, které ho při každém otočení kohoutkem pokropí na břiše. Klukům chybí hubice od sprchy. Zpočátku horká voda se, jak dny běží, mění ve studenější a studenější a taky teče méně a méně. A prach, který je všude kolem, se těžko smývá z hlavy i těla.

My jsme ale přijeli ochutnat, jaké to tady je, se vším všudy. A tak se snažíme za pomoci černého humoru a neustálého vtipkování tyhle drobné nepříjemnosti 🙂 přehlížet.

Text: Alena Koutecká
Foto: Jitka Nováková, Štěpán Krejcar

Seznam všech dílů:

Putování po Číně 1: Na druhou stranu zeměkoule
Putování po Číně 2: Park Tiantan v Pekingu
Putování po Číně 3: Příjezd do Čchen-ťia-kou
Putování po Číně 4: Dům mistra Ču Tchien-cchaje
Putování po Číně 5: Historie a současnost Čchen-ťia-kou
Putování po Číně 6: Cvičení a seminář s mistrem Ču Tchien-cchajem
Putování po Číně 7: Na soutěži tchaj-ťi čchüan v Ťiao-cuo
Putování po Číně 8: Cesta čaje
Putování po Číně 9: Klášter Šao-lin
Putování po Číně 10: Jeskyně Lung-men

[Klikněte pro prezentaci]