Pomáhat chudým a podporovat strádající

Č  ínské rčení jìpín fúkùn (济贫扶困) je vyjádřením ctnosti spočívající v pomoci potřebným, především chudým a strádajícím. Jì (济) doslova znamená „pomoci či ulevit“, pín (贫) znamená „chudoba“, fú (扶) znamená „podpořit nebo pozvednout“ a kùn (困) znamená „nouze nebo strádání“. Tato slova dohromady tvoří větu hluboce zakořeněnou v konfuciánské etice, která klade důraz na soucit, zodpovědnost a morální jednání ve společnosti.

Věta se poprvé objevila v klasických textech v době dynastie Song, její stopy však vedou k dřívějším konfuciánským textům jako Lǐjì (礼记, Kniha obřadů), který učí, že „dobrotivý pomáhá ostatním uspět“. Později učenci používali jìpín fúkùn k popisu úředníků a občanů, kteří využívali své schopnosti a bohatství ke zmírnění utrpení. V tradičních čínských vesnicích se tento ideál stal očekáváním. Ti, kteří měli nadbytek obilí nebo stříbra, zaopatřovali v těžkých časech své sousedy. Nešlo však o dobročinnost, nýbrž o udržení souladu v komunitě.

V konfuciánském myšlení se mravnost vyjadřovala skrze rén (仁), neboli dobrotivost. Rén vyžaduje konání, nikoli pouze dobrý úmysl. Kdo ztělesňuje jìpín fúkùn, šíří empatii směrem ven, vidí strádání druhého jako svoje vlastní. Ačkoli taoismus se méně soustředí na společenské uspořádání, také si cení spontánní laskavosti, která přirozeně pramení z dé (德), vnitřní ctnosti. Buddhismus učí podobným principům prostřednictvím soucitu cíbēi (慈悲), nahlíží štědrost jako cestu k překonání ulpívání a navýšení mravní zásluhy (pozn. red.: zásluhy ve smyslu souhrnu dobrých skutků a mravného chování, které přinášejí pozitivní důsledky v budoucím znovuzrození). Toto rčení tak odráží mravní půdu společnou všem třem velkým čínským učením.

Čínská kultura historicky kladla velký důraz na společné blaho.

Za času dynastií Tang a Song sloužily chrámy často jako centra pomoci, rozdělující jídlo a léky v době hladomorů. Dobročinná sdružení, často organizovaná obchodníky nebo místními učenci, pokračovala v této činnosti až do časů dynastie Qing. Také bojová umění a léčitelství prosazovaly tyto hodnoty. Od mistra taijiquan se očekávalo nejen to, že bude mít dokonalou techniku, ale že bude také ztělesňovat dé, nabízet vedení studentům, kteří prokázali opravdovost spíše než bohatství. Lékař tradiční čínské medicíny se řídil mravní zásadou yīzhěfùmǔxīn (医者父母心), „lékařovo srdce je srdcem rodiče“, ze které plyne, že starat se o chudé je stejně přirozené jako starat se o svou vlastní rodinu.

Také v moderním životě je toto rčení relevantní. Připomíná nám, že kultivace prostřednictvím qigongu, meditace či taijiquan není jen cestou dovnitř. Klid a vitalita nabyté skrze tyto praxe by měly vyzařovat ven ve formě soucítění. Pomoc druhým nepřeruší naši vlastní cestu k naplnění. Jak říká Dàodéjīng (道德经): „Mudrc nehromadí. Čím více dává druhým, tím více sám má.“

Ačkoli dnešní společnosti mají vládní a charitativní programy, podstata tohoto rčení spočívá v osobním chování. Všichni jsme součástí morální kultivace, kterou kdysi popsali konfuciánští učenci a taoističtí mudrci, ať už prostřednictvím tichých projevů štědrosti, dobrovolnictvím nebo prostou nabídkou času a porozumění. Skutečný soulad, uvnitř i vně, pramení z tohoto sdíleného pocitu odpovědnosti.

Do angličtiny se jìpín fúkùn často překládá jako „to aid the poor and support the distressed“ (tj. pomáhat chudým a podporovat strádající). Význam rčení je však širší a volá po nalezení rovnováhy mezi vlastní kultivací a sociálním povědomím. Cesta taijiquan nebo qigongu by bez soucitu s druhými nebyla kompletní. Každý nádech během cvičení nám může připomenout, že můžeme ulevit druhému, který nese těžké břímě, stejně jako sami sobě. Touto cestou může starodávná ctnost najít své místo i v moderním světě.

Zdroj: To Aid the Poor and Support the Distressed – Qi Journal 
Překlad: Barbora Mauleová