Filozofie jin a jang

J  in-jang, důležitý pojem čínských filozofických, etických i kosmologických koncepcí, představuje jednotu protikladů, z nichž se skládá původní substance bytí čchi. Jin-jang vzniká z tao, nepostřehnutelného pramene všeho bytí, je jeho polárním projevem.

Jin představuje ženský princip univerza, dává věcem viditelnou formu, je hmotnou složkou čchi. Vyznačuje se pasivitou, klidem, tíhou, vlhkem, chladem, klesavým směrem pohybu; typickým představitelem jin je voda. Jang zosobňuje mužský princip univerza, je neviditelnou hybnou silou a funkcí věcí, energetickou složkou čchi. Vyznačuje se aktivitou, pohybem, lehkostí, suchem, teplem, stoupavým směrem pohybu; jeho typickým představitelem je oheň.

Pro jin-jang je však příznačné, že každá z jeho dvou složek obsahuje v sobě zárodek svého protějšku, a je s ním proto nerozlučně spjata. Spjatost vlastností protichůdných sil způsobuje ustavičné změny a pohyb čchi, jež jsou principem procesu vznikání a zanikání všech věcí a jevů. Tento proces má cyklický charakter, neboť po dosažení svého extrému se jin mění v jang a naopak.

Hmota, z níž jsou stvořeny vesmír a živé bytosti, sestává z pěti základních prvků (elementů): dřeva, ohně, země, kovu a vody.

Vzájemným působením v pravidelné posloupnosti vznikají a zanikají. Při tvoření vzniklo z vody dřevo (rostliny), ze dřeva (třením) oheň, z ohně země (popel) a ze země kov. Z toho čínská filozofie odvozuje vzájemné vztahy jednotlivých prvků (příbuznost, přátelství, nepřátelství).

Podle toho má oheň za matku dřevo (poněvadž vzniká ze dřeva), synem ohně je pak země (poněvadž popel je produktem ohně). Voda je nepřítelem ohně (protože jej uhasí), kov je jeho přítelem (poněvadž na oheň nemá žádný vliv). Je pozoruhodné, že toto přátelství je pouze jednostranné a je opláceno nepřátelstvím: oheň je přítelem vody (poněvadž ji nemůže zničit), ale voda je nepřítelem ohně (protože voda hasí plameny).

Číslovka pět se v čínské filozofii objevuje znovu a znovu. Pravděpodobně je odvozena z pěti tónů staré čínské hudební stupnice. Nezapomínejme, že pro Číňany byla hudba „vědou všech věd“.

Jak filozofii jin-jang porozumět

Zásada, která tvoří filozofii jin-jang, zní: Všechny věci ve vesmíru jsou ve stavu neustálé proměny. Tato stálá proměna je vyjádřena:

• Jin se mění v jang – nebo jang se mění v jin.
• Jin a jang jsou relativní, nejsou absolutní.

Všechno existuje ve formě doplňujících se protikladů. Bez zimy by nebylo tepla. Bez výšky by nebyla nížina. Bez protikladu by neexistoval pohyb ani změna. Tak bylo řečeno v Knize o Tao: „Z jednoty se zrodila podvojnost a podvojnost dala vznik všem stvořením.“

Jestliže obecná tendence nějakého pohybu je dostředivá anebo jestliže se pohyb přemísťování děje směrem ke středu, pak je dominantní jang. Dostředivá síla způsobuje smršťování, aktivitu, teplo, tíži, rychlost atd.

Je-li obecná tendence charakterizována odstředivostí (expanzí), jestliže se pohyb děje od centra ven, pak je převládající silou jin. Tento rozptyl způsobuje snížení hustoty, snížení aktivity, je charakterizován větší lehkostí, menší rychlostí atd. V extrémech se jin a jang navzájem mění jeden v druhý. Dostředivost (kontrakce) způsobuje v mezním bodě tendenci k odstředivosti (expanzi) a naopak.

Tento tep života ovládá všechny věci od přílivu a odlivu moře přes růst rostlin, jejich přeměny a diferenciace až po roční dráhy oběhu planet kolem Slunce. Ve svém těle si například odstředivost a dostředivost (roztahování a smršťování) uvědomujeme na práci srdce. Cítíme také, jak se naplňují a vyprazdňují naše plíce, jak se napínají nebo uvolňují naše svaly.

Sedm zákonů, podle nichž se řídí vesmír: 

• Všechny věci jsou rozrůzněním (diferenciací) jednoho jediného nekonečna.
• Vše se mění.
• Protiklady se doplňují (jsou komplementární).
• Nic není totožné (identické) s druhou věcí.
• Co má přední stranu, má i zadní stranu.
• Čím větší je strana přední, tím větší je strana zadní.
• Co má začátek, má i konec.

Roční cyklus energie v rostlinné říši nám pomůže pochopit posuzování podle principů jin-jang. Rostliny rostou v doplňujícím se protikladu vzhledem ke klimatu. To znamená, je-li klima jang (horké), vyrůstají v něm rostliny jin. A naopak je-li klima jin (studené), vyrůstají v něm rostliny jang (hutné, kompaktní, odolné). V zimě je zima (jin). Během tohoto období všechna energie v rostlinné říši sestupuje ke kořenům rostlin (jang). V létě je teplo (jang), energie rostlin směřuje nahoru a k vnějšku (jin).

Zimní rostliny, jako například řepy, dýně a jiné, obsahují méně vody, rostou pomaleji a jsou těžké. Letní rostliny, jako například salát a okurka, rostou rychleji, obsahují hodně vody a jsou většinou lehčí. Jíme-li v sezoně potraviny, které rostou v oblasti, kde žijeme, pak se udržíme ve výtečné rovnováze s naším přírodním prostředím.

Tak například beduíni jedí šťavnaté (jin) plody kaktusu, který roste v suché poušti (jang). Eskymáci se živí takřka výlučně masem (jang), aby měli dost tepla ve svém studeném (jin) klimatu.

Zdroj: Starověká Čína – Krásná paní 2022