Elixír mládí: Proč plánuju cvičit tchaj-ťi do sta let

P  sal se březen 2005 a já nesměle zaklepala na dveře tělocvičny pražského gymnázia, kde už od února probíhal kurz Taoistického tchaj-ťi pro začátečníky. Byla ve mně malá dušička, a nejen ze zameškaného začátku.

Pro perfekcionistku, která do té doby šla vždy víceméně s většinovým proudem, to byl obrovský krok mimo komfortní zónu. Tchaj-ťi bylo tehdy dost velká exotika, populární byly vysoce aerobní sporty jako například spinning.

Ale já věděla, že náročné sportovní výkony
už nejsou pro mě…

Vyčerpání, dlouhodobá bolest zad a dennodenní stres spojený s prací manažerky si v mých 31 letech žádaly, abych hledala něco mnohem jemnějšího, pomalejšího. Co uleví mému zhuntovanému tělu a přepracované mysli.

Maminkovsky vypadající instruktorka mě srdečně uvítala s tím, že se nemám ničeho bát. Doporučila mi stoupnout si doprostřed asi dvacetičlenné skupiny, abych se při otáčení v průběhu cvičení měla vždy na koho dívat. A k mému naprostému úžasu jsem si hned s ostatními zacvičila ladnou sestavu. Jen s pomocí odezírání pohybů cvičících kolem mne!

Jemně plout tichým prostorem

Byl to pro mne neuvěřitelně příjemný, nevšední zážitek, jemně „plout“ tichým prostorem. Vnímala jsem velkou radost, lehkost a vnitřní klid. Po velmi dlouhé době jsem se cítila přijímaná taková, jaká jsem. Nikdo na mě netlačil, nikdo na mně či mém výkonu nehledal chyby.

Mohla jsem jen tak být a cvičit. Cítila jsem se doma.

Toho březnového dne jsem objevila pro mne zcela nový svět. Plný respektu k člověku. K jeho tělu i duši. Vřelý, tolerantní, jemný. Pro tehdy uhoněnou, vystresovanou auditorku finančních výkazů, která byla mnoho let pod neustálým tlakem na výkon, to byl opravdu ráj.

Domů jsem šla nadšená – nejen, že jsem si vyčistila hlavu, ale moje tělo se cítilo neuvěřitelně dobře. Tak nějak uvolněně a lehce. Nic mě nebolelo a byla jsem plná energie. Po hodině a půl cvičení jsem byla tak neuvěřitelně osvěžená, jako by do mě někdo napumpoval elixír mládí. Bylo jasné, že toto je má cesta.

Povolené břicho? Výhoda!

Postupně jsem začala zjišťovat, že principy cvičení tchaj-ťi jsou výrazně odlišné od evropských představ o pohybové aktivitě. Například:

• Tričko u něho většinou nepropotíte. A přesto umí intenzivně zapojit celé tělo, včetně tkání, kostí a vnitřních orgánů.
• Cvičí se v tichu. Ale nikdy se u něho nenudíte. Plně se totiž soustředíte na provádění jednotlivých cviků a na detailní vnímání svého těla.
• Uvolněné břicho není trapné. Naopak, zvyšuje zdravotní benefity tchaj-ťi. V břiše uložené vnitřní orgány jsou totiž cvičením jemně masírovány. A to jde mnohem lépe, když břišní dutina není zatnutá.

Vše důležité se odehrává uvnitř

Taoistické tchaj-ťi nemá z pohledu moderního člověka žádnou metu. Žádné pásky, diplomy, či úrovně. Je neměřitelné a vnější estetický dojem není směrodatný. Vše důležité se odehrává uvnitř. I proto se nás instruktoři často v průběhu cvičení ptají: „Jak se cítíte? Kde v těle tento cvik nejvíce cítíte?“ atd.

Sestavu se naučíte za pár měsíců a pak ji do konce života „jen“ pilujete. Možná se ptáte, není to nuda? Opravdu není! Během života se měníme, a tak se zákonitě mění i provedení jednotlivých pohybů. Navíc se postupně uvolňuje naše tělo i mysl a začneme se dostávat sami k sobě, ke svému středu, fyzickému i duševnímu. S postupem času se mění prožitek ze cvičení a otevírají se nové horizonty porozumění nejen hloubce tchaj-ťi, ale také nás samotných.

Je nesmírně osvobozující dělat něco jen tak, opravdu pro radost, a neusilovat při tom o dosažení nějaké další mety.

V tchaj-ťi díky tomu neexistuje srovnávání či soutěživost. Vítězem je každý, kdo cvičí.

Nebýt perfektní

Cvičení ve skupině je naprosto unikátní zážitek. Nejen, že si lidé vzájemně dávají přednost a vytvářejí místo pro druhé, ale když se náhodou spletete, nikdo se vám nesměje. Jaká úleva! I přesto mi trvalo roky, než jsem se přestala cítit trapně nebo provinile, když jsem něco v sestavě popletla. Než jsem pochopila, že cílem není být perfektní, ale mít otevřené srdce. Pro sebe i pro druhé.

Energie skupiny je tak velká, že vás umí sestavou „provést“, když náhodou nemáte svůj den a potřebujete úplně vypnout. Být v sobě a zároveň propojená se skupinou, s jejím tempem, je balzámem pro duši. Cítit se spojená se světem, součástí většího celku a zároveň pevně ukotvená sama v sobě, je jedním z největších darů, kterých se mi v životě dostalo. 

Být v klidu a v pohybu zároveň

Klid a pohyb zároveň, je to vůbec možné? Je. O to především usiluje celá čínská taoistická filozofie. Zobrazuje to ve svém znaku jin a jang – známém černobílém symbolu harmonie a rovnováhy.

Tchaj-ťi se často říká „meditace v pohybu“.

Umožňuje odpoutat mysl od tisíců myšlenek, které v ní normálně probíhají, a zároveň být v pohybu. Tak, jako jsme v pohybu při denních aktivitách v běžném životě. A v tom spočívá jeho unikátnost a velké léčebné účinky. Dává odpočinout našim přetíženým myslím, a zároveň velmi sofistikovaně procvičuje tkáně, kosti a vnitřní orgány.

Dokud budu dýchat, budu cvičit

Ve skupině jsou lidé ve věku od cca 30 do 80 (i více) let, s nejrůznějšími tvary těla a zdravotní historií. Není výjimkou, že vedle mne cvičí seniorka po operaci kyčle a z druhé strany mladý muž, plný fyzické síly. Neexistuje žádné měřítko, co je potřeba „odcvičit“.

Každý z nás cvičí, jak nejlépe umí v dané chvíli. Ale ne lépe.

Začít cvičit tchaj-ťi bylo jedním z mých nejlepších životních rozhodnutí. Díky němu jsem se vydala na cestu zdraví. Nejen fyzického (záda mě už roky nebolí), ale také duševního, protože tchaj-ťi kultivuje vnitřní klid, životní harmonii a rovnováhu.

Je pro mě nekonečným zdrojem inspirace a síly. Když vidím nadšení stoleté paní Ireny, která s pomocí chodítka kurážně dorazí na hodinu a pak jemně s přestávkami cvičí, dává mi to obrovskou energii, pokoru a naději. Vím, že s tchaj-ťi zvládnu stárnutí mnohem lépe než bez něj. A za to jsem neskonale vděčná.

Text a foto: Blanka Vun Kannon

Blanka Vun Kannon cvičí tchaj-ťi od roku 2005 v mezinárodním Sdružení taoistického tchaj-ťi. Je autorkou knihy Návrat domů, kterou vydalo nakladatelství Smart Press v roce 2019, certifikovanou poradkyní Feng Shui a zakladatelkou Školy Harmonie. Více informací o autorce a jejích aktivitách naleznete na: www.BlankaVunKannon.cz.

Přehled článků Blanky Vun Kannon publikovaných v časopise:

Zima – Čas dobíjení baterek a návratu ke kořenům
Čemu by se divila vaše prababička
Elixír mládí: Proč plánuju cvičit tchaj-ťi do sta let

Recenzi knížky Návrat domů najdete po kliknutí na: Návrat domů.