Pochopení šesti souladů tchaj-ťi čchüan (liou che/liu he)

V  tchaj-ťi čchüan běžně tvrdíme, že cvičenci by měli pochopit „šest souladů“, má-li být jejich praxe úspěšná. Co to znamená a odkud tento výraz pochází?

Jeden z prvních odkazů na termín liou che (liu he) můžeme najít v klasickém díle taoismu od Čuang-c´ (Zhuangzi). Jeho literární dílo, dokončené někdy na konci 4. století př. n. l., je v rámci taoistického kánonu považováno za druhé nejdůležitější po Tao te ťing od Lao-c´ (Laozi). Kniha v tomto kontextu odkazuje na „šest směrů“: nahoru (nebe), dolů (země), dopředu, dozadu, doleva a doprava. Z úhlu pohledu jednotlivce je v tom obsažen celý vesmír. Termín byl později přejat v rámci různých aspektů čínské kultury, včetně feng-šuej (fengshui) a čínského zvěrokruhu a jeho význam se vyvinul do „šesti harmonií“. Dvanáct zvířat čínského zvěrokruhu je například rozděleno do šesti spřízněných párů. Pokud jste se tedy narodili v roce draka, měli byste utvořit pár s někým narozeným v roce kohouta (fénixe) a vyhnout se lidem narozeným v roce psa, aby váš vztah byl šťastný! Čínská bojová umění samozřejmě také zahrnula tento koncept do teorie tréninku.

Co je šest souladů?

Hlavním cílem praxe bojových umění je dosažení mimořádných praktických výsledků. Šest souladů se vztahuje k synchronizaci všech aspektů jednotlivce – od vnějších, fyzických částí těla, až po vnitřní aspekty jako je dech, záměr a smysly. Často jsou (zjednodušeně) rozdělovány na tři externí soulady (waj san che/wai san he) a tři interní soulady (nej san che/neisan he). Vnější harmonie představují spojení mezi rukama a chodidly, mezi lokty a koleny a mezi rameny a kyčlemi. Mohou být dále rozšířeny na koordinaci mezi levým chodidlem a pravou rukou, mezi levým kolenem a pravým loktem a levou kyčlí a pravým ramenem (a naopak).

Tři vnitřní soulady označují spojení mezi srdcem (sin/xin ), záměrem (i/yi), (vnitřní) energií (čchi/qi) a fyzickou silou (li/li). Pokrývají jemnější, abstraktnější prvky souladů.

Vnitřní soulady jsou rozděleny do tří dvojic. První dvojicí je spojení mezi sin a i, tj. emočním aspektem mysli a její logickou, plánovací stránkou. Druhou je spojení mezi i a čchi, jednota záměru a energetických vlastností těla. Mysl využíváme k udržení základních kvalit jako je uvolněnost (sung/song), spuštěnost (čchen/chen) a expanze (pcheng/peng). Třetí dvojicí je spojení mezi čchi a li, tedy propojení mentálních a energetických aspektů těla s jeho fyzickými vlastnostmi. V praxi to znamená, že cokoli, co vede k integraci těla a mysli, posunuje jedince dál po cestě k uvědomění si šesti souladů. Tchaj-ťi čchüan má vlastní metody kultivace tohoto způsobu celostního rozvoje. Různí učitelé v minulosti přišli s vlastními způsoby vysvětlení tohoto procesu. 

Užití pomalého tempa pro přeměnu těla

Při tréninku tchaj-ťi čchüan je počátkem celého procesu zesílení vnímavosti. Pomalé tempo jako primární tréninková metoda je způsobem „zpomalení času“, aby cvičenec mohl rozvinout hluboké uvědomění protichůdných sil a součinnosti v rámci těla. Existuje rčení, které říká, že „kde je pohyb nahoru, bude i pohyb dolů; kde je pohyb dopředu, bude i pohyb dozadu; kde je pohyb doleva, bude i pohyb doprava“. Metodika systému je navržena tak, aby přivedla všechny protichůdné faktory do stavu rovnováhy, kde mohou existovat společně a v souladu. Všechny činnosti jsou zároveň přirozené a nenucené, doplňují se bez rozporu a tření. V každém otevření je například přítomno zavření a naopak. Příkladem budiž konečná pozice pohybu „ruka jako bič (tan pien/dan bian)“. Jde o očividně nejvíce „otevřenou“ pozici v sestavě, kdy jsou chodidla i ruce roztaženy daleko od sebe. V rámci této otevřenosti probíhá jemné zavření mezi rameny a boky, lokty a koleny atd., rozkrok (tang/dang) je zakulacený neboli „sbalený“, hrudník je jemně vtažený atd.

Uvolnění a přirozenost

Druhou hlavní tréninkovou metodou tchaj-ťi čchüan je uvolnění (sung/song), bez kterého soulad není možný. Cvičenec „nechá“ vše v těle uvolnit pomocí duševního klidu a záměru. Pod „vše“ spadají pohyby, svaly, klouby, orgány i mysl sama. Uvolnění přináší výhody jak pro bojové využití, tak pro zdraví. Nechat proces probíhat přirozeně vyžaduje značnou trpělivost a úplnou důvěru v to, že cvičení nakonec povede k požadovaným výsledkům. Jedním z hlavních pilířů čínského myšlení a tchaj-ťi čchüan je výše zmíněný taoistický princip. Taoistické myšlení tvrdí, že příroda je taková, jaká je. Vše má své přirozené místo a funkci, která může být zkreslena jen tím, že ji onálepkujeme a definujeme. Taoistická filozofie se zasazuje o to, abychom byli v souladu s tao – byli přirození. Velký mistr sedmnácté generace Čchen Fa-kche (Chen Fake) při výuce často používal frázi „tching čchi c‘-žan (ting qi ziran)“. Můžeme ji přeložit jako „naslouchej podstatě“ nebo jen „nech věci dít se přirozeně“. Namísto snahy si věci vynutit podléhá proces uvolnění těla a mysli přirozenému a předvídatelnému postupu. Když se mysl uvolní, emoce se usadí a zklidní, a tělo se také začíná uvolňovat. Čchen Siao-wang (Chen Xiaowang) popsal přirozenost z pohledu tchaj-ťi čchüan jako stav, kdy je každá část těla schopna dělat to, co dělat má. Zní to zdánlivě jednoduše, je to však všechno jen ne snadné. Ve skutečnosti to znamená, že všechny pohyby jsou prováděny bez tření a protikladu. Pohyb zkušeného cvičence vychází z naprosto vyrovnaného stavu, aniž by používal jakékoli zbytečné či nepotřebné úsilí.

Zapojení smyslů

Abychom dosáhli úplného propojení duševní a fyzické stránky, je třeba zapojit všechny smysly. Ve své knize Illustrated Explanation of Chen Family Taijiquan napsal Čchen Sin (Chen Xin): „Uši naslouchají všemi osmi směry“ a „oči se dívají dopředu, pohled vyzařuje do všech čtyř směrů“. Naslouchání do oblasti těsně za hlavou pomáhá cvičenci udržovat vzpřímenou pozici a zaměřit mysl tak, aby si byla zároveň vědoma jak své pozice, tak svého energetického stavu, a také prostoru mimo sebe, svého bezprostředního okolí. V čínských bojových uměních se říká, že oči odráží stav ducha (šen/shen). Měly by vyzařovat bdělost a sebevědomí, jak je popsáno ve známém rčení „duch by měl být jako kočka pronásledující myš“. Zde je znovu potřeba najít jemnou rovnováhu. Často vidíme nezkušené studenty se staženým obočím a příliš silně soustředěným pohledem, nebo naopak cvičení sestav s netečným, nesoustředěným pohledem. V prvním případě není uvolněná mysl, a nevyhnutelně ani tělo; v druhém případě oči bloudí a pohled není sladěn s pohybem a záměrem. Čchen Sin soudí, že „duch se odráží v očích, v rukou a v srdci“.

Pět luků

Pro propojení těla se běžně používá metafora pěti luků. Pohlížejme na tělo, jako by bylo sestaveno z pěti luků: trupu, levé a pravé paže a levé a pravé nohy. Správné nastavení každého luku vychází z vědomého záměru soustředěného na přesnou funkci jeho jednotlivých částí. Cvičenci se učí, že musí být uvolnění do kořenů, ke správnému nastavení pozice mají využívat střed a musí zajistit, aby energie plynula až do krajních částí. Abychom tedy mohli považovat paži za luk, je třeba provést následující: rameno (kořen) je uvolněné a průchozí, záměr soustředíme na úpravu pozice lokte (střed) a konečně zápěstí je usazené, aby propouštělo energii do ruky (krajní část). Podobně v případě nohou je kchua/kua (tj. oblast kyčlí a třísel) uvolněná, pozici upravujeme pomocí kolene a energii spouštíme dolů do chodidel. Jako lučištník, který se chystá vystřelit šíp, vytváříme sílu prostřednictvím natažení a propojení obou konců luku a kontrolujeme ji pomocí ruky ve středu či na rukojeti. Luk trupu je tvořen pomocí pasu jako rukojeti, kdy současně vytahujeme vrcholek hlavy, abychom pozvedli horní části páteře, a spouštíme kostrč. Každý luk má kapacitu sbírat a uvolňovat sílu odděleně.

Spojení luků do jednoho vytváří základ pro mocnou a soustředěnou ovládnutou vnitřní sílu (ťin). Při použití pak mluvíme o tom, že „tělo je jako luk a energie je jako šíp“.

Pohyb prostřednictvím tří dílů

Čínská filozofie užívá koncept san cchaj (san cai) neboli „třech sil“ k popisu vztahu mezi nebem a zemí a pozicí člověka v rovnováze mezi těmito dvěma krajnostmi. Tchaj-ťi čchüan stylu Čchen také využívá „teorii pohybu tří částí“ k pochopení a nácviku propojení celého těla. Vojenský stratég Sun-c’ (Sunzi) přirovnal strategii k pohybu hada. Považoval za důležité, aby vojáci v pohybu udržovali kontakt mezi čelem a chvostem pochodujícího útvaru. Pokud se rozdělí, vystavují se pravděpodobné porážce. Tchaj-ťi čchüan podobně rozděluje tělo na spodní, střední a horní část neboli „kořeny, střed a vrcholek“. Začínáme pohledem na celé tělo a postupně jej dělíme na menší celky. Pro tělo jako celek platí, že: horní část čili hlava je velitelem, který poskytuje soustředění a směřování, střední část čili trup propojuje horní část těla se spodní a s tan-tchienem jako ústředním koordinačním bodem, spodní část od boků k chodidlům je zdrojem zakořenění a stability. Paži rozdělujeme podobně: rameno je kořenem, loket středem a ruka vrcholkem. Pro ruku je pak kořenem zápěstí, středem dlaň a vrcholy prsty. Stejně můžeme rozdělit trup, hlavu, nohy atd. Smyslem je soustředit se na tři části ve vzájemné spolupráci.

Úvahy o propojení těla

Řadu let jsem trénoval s různými učiteli z Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) a setkal jsem se přitom s nejrůznějšími předávanými vysvětleními, která nám mají pomoci při propojování těla:

• Paty klesají do země, zatímco zadní části pat (Achillova šlacha) stoupají. Boky jsou uvolněné a průchozí, zatímco spodní část páteře stoupá. Ramena jsou uvolněná, zatímco krk stoupá. Je však třeba si ujasnit, že když říkáme „stoupat“, označujeme tím funkci záměru, která nesmí být prováděna silou.
• „Kosti stoupají a maso klesá“, jinak řečeno „maso visí na kostech“.
• Většina studentů si je vědoma toho, že je potřeba spustit čchi do tan-tchienu, existuje však poučka o nutnosti „tří tíží“. To znamená, že těžké musí být ruce, paty i tan-tchien, a poukazuje na schopnost vést ovládnutou vnitřní sílu tam, kam je potřeba, a zároveň schopnost odlišit tíži od strnulosti.
• Koncept „tří pozvednutí“ je společný všem vnitřním bojovým uměním. Bod paj-chuej (baihui) na vrcholku hlavy je lehce zavěšen, jazyk se jemně zvedá k hornímu patru a chuej-jin (huiyin) neboli perineum se také jemně zvedá. Zbytek těla je uvolněný a klesá.

Závěrečné úvahy

Musíme mít stále na zřeteli, že ačkoli jednotlivé prvky separujeme a spojujeme do párů či seznamů, v konečném důsledku se všechny zmíněné věci musí dít současně. Oddělujeme je pouze pro přehlednost. Zde jsou některé ukazatele na cestě k rozvoji šesti souladů:

• Nezkušení studenti se často nechají pohltit učením nových věcí – choreografií sestav, různými tréninkovými drily atd. Je však užitečné snažit se pochopit základní pravidla tchaj-ťi čchüan co nejdříve. Pro začátek to nemusí být nic složitého. Měli bychom klást důraz na celkové požadavky jako je vzpřímené držení těla bez naklánění jakýmkoli nepřirozeným směrem, držení uvolněných a vyrovnaných kyčlí a ramen, uvolnění ramen a spuštění loktů. Celkově snaha o to, aby každá pozice byla zakulacená spíše než hranatá, a zklidnění pocitu spěchu.
• Jakmile položíme pevné základy, musíme na nich začít stavět. Zdrojem koordinovaného pohybu v tchaj-ťi čchüan je navíjení hedvábí (čchan-s‘-ťin/chansijin). Jeho plné vysvětlení by vydalo na samostatný článek. Stačí říct, že cvičenec pracuje na tom, aby jeho pohyb byl krouživý a trojrozměrný, bez přímých linií a ostrých úhlů. Po praktické stránce pomáhá navíjení hedvábí otevřít klouby, zvýšit pružnost a umožňuje plynulý tok energie. Postupem času se navíjení hedvábí stává propracovanějším a jednotlivé části těla se pohybují ve větším souladu.
• Zkoumejte dál, abyste porozuměli „účelu a smyslu“ pohybů. Účelem se nemyslí zjednodušené aplikace pro různé pozice (1 pozice = 1 aplikace). Spíše jde o to, že uvádíme do praxe například následující koncepty: pohyb začíná v chodidlech, je řízen pasem a vyjádřen v rukách; spodní část je těžká, vršek odlehčený; síla je vyvážena do osmi směrů; používej záměr, nikoli fyzickou sílu. Toto vše jsou prostředky k tomu, abychom mohli tělo brát jako jeden celek, a tak ho také trénovat.
• Po celou dobu tréninku dbejte především na přesnost, a to ve všech ohledech: přesnost postoje, směru, váhy, dráhy pohybu, práce nohou atd. Až dosáhnete fáze, kdy jsou všechny postoje přesné a pohyb se stane spontánním a hladkým, přirozeně se začne rozvíjet koordinace různých částí těla. Dovednosti a celostní pohyb můžete dále posílit tím, že budete věnovat pozornost načasování a rytmu každého pohybu. Postupem času se principy zvnitřní a cvičenec začne vnímat, co se děje uvnitř těla, a přestane se soustředit na vnější aspekty, tj. paže, nohy atd.

V procesu pochopení šesti souladů se hrubé vyvíjí v zušlechtěné, začínáme u jednoduchých požadavků a prací se posouváme k těm složitějším. Jedním z paradoxů tchaj-ťi čchüan je to, že zatímco na jedné straně bychom měli oddělit jednotlivé části těla do nejmenších detailů, na druhé straně máme vnímat tělo jako celek. Během celého procesu nesmíme dbát na jednu věc na úkor jiné. Vžité rčení tchaj-ťi čchüan nás varuje, že „soustředíme-li se na jednu věc, ztrácíme deset tisíc dalších věcí“. Je snadné ulpívat pozorností na věci, která je pro nás přitažlivá, ať už jde o výbušnou sílu fa-ťin, nízké pozice nebo plynulý pohyb. Dosáhneme jich však pouze propojením mnoha aspektů těla do jednoho harmonického celku, ve kterém se naplňují vnitřní a vnější soulady, horní a spodní část těla jsou synchronizované a energie je propojená a proudí volně celým tělem.

Text: David Gaffney
Překlad: Barbora Mauleová
Zdroj: Realising Taijiquan’s Six Harmonies (Liu He) − David Gaffney (Talking Chen Taijiquan Newsletter)