Uvolněné soustředění

„Není pochyb o tom, že upevnění všech životních sil spočívá ve zvýšení jejich koncentrace, a ta je zcela jistě základem veškerého pokroku. V lásce, v každé touze, která „způsobuje zázraky“, jsou soustředěny psychické síly… Množství energie, které máme k dispozici, je tak omezené, že čím méně jí vynaložíme zbytečně, tím víc nám ji zbude pro její inteligentní využití… Je jisté, že osvojit si způsob, jak cíleně dosáhnout klidu, má význam.“

Arnolg Alexander hrabě Keyserling (1922−2005) – německý filozof a teolog

P  ochopila jsem, jak nesmírně příjemné je uvolněné soustředění. Když se například věnujete hudbě a mysl se vám zatoulá byť jen k jediné následující frázi nebo notě kromě zvuku, který právě vibruje ve vzduchu, pak ten zvuk doopravdy neslyšíte. Pozornost se tříští mezi budoucnost, minulost a přítomnost.

Když se oprostíte od budoucnosti a minulosti, držíte se jen přítomnosti a spontánně nasloucháte každému tónu, vstoupíte do jiné dimenze vědomí, v níž budoucnost a minulost splynou a nastává harmonie. Je to úchvatné. Nic to nestojí, je to svobodné a dokáže to každý. Je nám to vrozené. Sem bolest nemůže.

Když sledujeme děti, jak si hrají, vidíme, že jsou zcela zabrány do toho, co právě dělají, a učí se mnohem rychleji než dospělí. Schopnost soustředění je u dětí přirozená. Rozvíjení schopnosti se soustředit jako vzdělávací vzor není v módě, má se za to, že pro vývoj dětského myšlení je důležitější, když dostane neomezenou volnost. Proto se dnešní dítě nikdy nenaučí ovládat svou duševní energii a jeho způsob myšlení se nikdy neustálí.

Slovo „soustředění“ navozuje nepříjemné představy, protože v minulosti znamenalo úpornou snahu. Aby soustředění bylo efektivní, musíme být uvolnění a nenucení. Opravdové soustředění nastane, když to, na co se zaměříme, pohltí celou naši mysl. Jde o formu vnímání. Celá mysl se zaměří na TO, ne na VLASTNÍ JÁ, jak se snaží něčeho dosáhnout.

Při skutečném soustředění nezbývá prostor pro vlastní ego. Máme-li se soustředit, mozek se musí zklidnit. Pokud je zaneprázdněn samomluvou, myšlení se tříští a upadá do zmatku…

Energie promarněná snahou vyvolat soustředění násilím přemůže právě tu energii, kterou k němu potřebujeme. Mysl musí zmlknout. Umění koncentrace spočívá v tom, že se naučíme vyjmout energii z té části mozku, která se zabývá nepřetržitou samomluvou, v níž se tříští pozornost a rodí pochybnosti, do té části, která je zaměřena na předmět našeho zájmu.

Každému velkému činu předchází soustředění. Uvolněné soustředění energeticky propojuje tělo a mysl a uvádí je do souladu. Když se pozornost rozptýlí a soustředění přeruší, tělo ztrácí schopnost koordinace a upadá do disharmonie. Projeví se to zvýšením tělesného napětí. Soustředěná energie se podobá volně proudícím vodám nasměrovaným a regulovaným hlubokým korytem řeky, které klidně, ale nezadržitelně míří k moři. Roztříštěná energie zase připomíná vodu mělké řeky prosakující do množství různých kanálů, proplýtvanou a poztrácenou, rozlitou po krajině, aniž kdy našla svůj směr a cíl.

Když se člověk trpící bolestí soustředí a plně zaměří pozornost na svůj cíl, přemůže strach, jenž v podstatě není nic než spekulace o budoucnosti, a dosáhne pocitu tiché radosti a klidu. Napětí okamžitě povolí a bolest se zmírní. 

Zdroj: Uchop kopřivu anebo o pozitivním přístupu k bolesti – Uršula Flemingová
Foto: Jindřiška Konopová

Recenzi knížky si můžete přečíst po kliknutí na Uchop kopřivu aneb O pozitivním přístupu k bolesti.