Tři podoby bojového umění

Pro mnohé, kteří se zajímají o duchovní cestu (studium povahy a přeměny ducha/vědomí), může být obtížné pochopit význam bojových umění. Mnoho východních duchovních tradic je dlouhodobě propojeno se studiem boje, přesto může být obtížné pochopit, proč zmíněné spojení existuje. Abychom porozuměli prospěšnosti bojových umění v souvislosti s vnitřním rozvojem, je třeba bojová umění rozdělit do tří hlavních kategorií:

• Bojová umění pro dobu války
• Bojová umění pro soutěže
• Bojová umění pro období míru

Pochopení povahy bojových umění pro duchovní studium vyžaduje, aby člověk porozuměl, kterým z těchto tří systémů se zabývá. V období války je trénink bojových umění násilný, krvavý, bolestivý a zaměřený na účinné zničení soupeře. Na studium forem a estetiky se nebere moc ohled. Soutěžní bojová umění jsou relativně moderní, založená na získávání medailí nebo na dosažení specifických pohybových cílů. Tvrdý trénink je zaměřený na váš vrcholný fyzický výkon a kondici. Bojová umění v čase míru jsou adaptací bojových umění z období války. Ačkoli vychází ze stejných tradic, zaměření na krveprolití a účinné zabíjení/přežití se mění na efektivní pohyb těla, dokonalost formy a technickou dovednost s myslí a tělem.

Když člověk nechápe povahu bojového umění, které studuje, nebo se ho snaží učit ve špatném kontextu, je zmatený.

Bojová umění určená k válčení nejsou vhodná pro soutěže a zřídka vás povedou k pozvednutí ducha. Sportovní bojová umění neobsahují mentální cvičení pro život a zcela ignorují zvýšení vědomí. Mírová bojová umění vás můžou dobře naučit, jak se ubránit násilníkovi, ale nejsou přiměřená pro to, abyste byl výkonný zabiják, ani vám neumožní zvítězit v soutěžní aréně. Tyto tři různé podoby bojových umění jsou naprosto rozdílné a měly by být jako takové chápány.

• Válečné bojové umění má „zabránit soupeři, aby vás zabil“.
• Soutěžní bojové umění má „zabránit soupeři, aby vás porazil“.
• Mírové bojové umění má „zabránit vnitřnímu konfliktu na duchovní úrovni“.
   

Mírové bojové umění

Já osobně cvičím a učím „mírové bojové umění“. Nemám žádnou iluzi, že učím něco jiného. To, co to je, je studium efektivity pohybu, vnitřních principů a bojových technik se zaměřením na propojení těla a mysli do jednotného celku.

Prostřednictvím studia povahy bojové techniky se člověk učí, jak sjednotit ming (ming), tj. zdraví a život, a sing (xing), tj. vnitřní přirozenost, zatímco prochází různými vrstvami zkreslení, které vedou k vnitřním pocitům nízkého sebevědomí, nejistoty a frustrace. Zkrátka řeší spoustu věcí, které brání tomu, aby dosáhl stavu vnitřního klidu.

Vedle toho se studenti učí, jak se ubránit útočníkovi, protože být násilně ovládnut někým jiným je jedna z nejhorších věcí pro váš duchovní vývoj.   Nicméně to, co nestudujeme, je lehkomyslné braní lidského života násilnými technikami. Žijeme v době relativního míru, takže bychom se měli zaměřit na nejpravděpodobnější a nejobvyklejší protivníky v našem životě – vnitřní zmatek a fyzické nemoci. Málokdo z nás zemře násilnou smrtí, ale mnoho z nás zemře na onemocnění srdce nebo jiné onemocnění.

Cesta duchovního bojovníka je cestou nepohodlí, vnitřních dohadů a náročného opakování, ale je to spolehlivý a dlouhotrvající způsob, jak dosáhnout stavu duchovního vzestupu.

Provozování „mírového“ bojového umění neznamená, že nemusí být účinné. Souvisí to pouze s myšlením a úrovní agrese, které jsou zapojeny do tréninku. „Válečné“ bojové umění vyžaduje velmi specifickou úroveň vynaloženého násilí a myšlení, které v dnešní době opravdu nejsou zdravé. Setkal jsem se s mnoha představiteli bojového umění, kteří takto při cvičení uvažovali. Ve většině případů to byli mírně rozmrzelí lidé. Vše, co dělali, bylo spojené s násilím a mysl jim překypovala agresí a negativitou pokaždé, když začali trénovat.

Při tomto druhu tréninku, možná karmicky adekvátnímu, může také docházet k poškozování jater (v čínské medicíně jsou emocionálně spojena s hněvem), což způsobuje zkracování šlach a vede k výskytu řady dlouhodobých zranění. Veškerý takový stres poškozuje tělo a výsledkem je, že životy těchto lidí jsou kvůli zraněním a nemocem kratší nebo méně radostné.

Mnoho „starých“ představitelů bojových umění, se kterými jsem cvičil jako dítě, upadlo do této pasti a nyní se v pokročilejším věku moří se zraněními a onemocněními způsobenými stresem. Nezapomeňte, že v době války není hlavním cílem dožít se vyššího věku, ale jednoduše především zničit soupeře a krátkodobě přežít.

Totéž se může stát v „soutěžním“ bojovém umění, založeném na konkurenčním přístupu. Celé to úsilí a soutěžení proti druhým skončí formováním velmi nátlakového, přímočarého a neohebného myšlení. Což je v podstatě jen slabší verze „válečného“ nastavení mysli a ducha. Přestože v mladším věku to může být v pořádku, protože máme dostatek „drivové“ energie, elánu pro hraní si s ní, ve vyšším věku nám to může velmi škodit. Proto, když se studenti ptají, jestli mají soutěžit, říkám, že je to v pořádku, když jsou mladší, ale jsem dost proti, aby to dělali ve vyšším věku, chtějí-li se rozvíjet co nejzdravějším způsobem.

Cvičení „mírového“ bojového umění by mělo být klidnější a soustředěnější.  Mělo by být zaměřeno na zdraví, duševní rozvoj a vnitřní kultivaci.

To je nejjistější způsob, jak si udržet duševní a tělesné zdraví do stáří. Pokud toto řeknu, má to jeden háček. Když ve cvičení zcela chybí myšlenka na boj, mysl se stane příliš měkkou. Bojové umění stále souvisí se studiem násilí, to by mělo být základním aspektem našeho cvičení, jde o nastavení mysli a procentní podíl našeho času, který trávíme studiem tohoto problému.

Já sám věnuji boji asi 25 % svého tréninku. Zbytek času se zaměřuji na formy, účinnost pohybu, vnitřní rozvoj a další aspekty. To pro mě představuje dokonalou rovnováhu s ohledem na čas a místo, ve kterých žiji. Rozvíjím se zdravým a klidným způsobem, cvičením zdokonaluji své tělo, přičemž se soustředím na bojovou stránku tohoto umění a práci ve dvojici dostatečně na to, abych byl stále schopen je použít v případě sebeobrany a přitom kultivoval bystrou a soustředěnou mysl. Kdybych žil v násilnějších časech nebo na nebezpečnějším místě, moje zaměření by se samozřejmě změnilo.

Jsem si jistý, že někteří čtenáři s tím nebudou souhlasit, ale ještě jednou vás žádám, abyste zvážili tuto otázku: Co vás ve vašem životě nejpravděpodobněji zabije nebo porazí? Je to násilnický útočník? Nebo to budou spíše problémy související se stárnutím a možná chronická onemocnění? Na vaši otázku nedokážu odpovědět, ale určitě vím, že vaše praxe by měla odpovídat způsobu vašeho života.

Zdroj: Three Types of Martial Arts – Damo Mitchell
Překlad: Bronislava Čečotková

Damo Mitchell začal trénovat ve čtyřech letech a od té doby se věnoval japonským uměním, čínským vnitřním bojovým uměním: tchaj-ťi čchüan, pa-kua-čang a sing-i-čchüan, čchi-kungu, čínské medicíně či meditaci. V současné době stojí v čele školy taoistických umění Lotus Nei Gong International a vyučuje ve Velké Británii a v zahraničí. Je autorem několika knih o taoistických uměních.