Tchaj-ťi čchüan – čínské bojové umění

T  chaj-ťi čchüan (taijiquan) je dnes nejznámější čínské bojové umění praktikované na západě. Tchaj-ťi (taiji) je označením pro vzájemné protiklady, které vzniknou z jednoty zvané wu-ťi (wu-ji). Čchüan (quan) jednoznačně ukazuje na bojová umění Číny. Uvádí se vždy na konci názvu stylu či rodin dnes na západě označovaných jako kung-fu (gongfu) nebo na konci názvu sestav. Na jihu Číny se používá přepis kyun.

Tchaj-ťi se často připisují výrazné zdravotní účinky nebo je na něj pohlíženo jako na pomalé cvičení z parků vhodné pro důchodce. Zdravotní efekt v sobě ale nese každé čínské bojové umění. Je to jeden z jedinečných aspektů čínské kultury. Podpora dlouhověkosti a výkonů ve vysokém věku.

Ano, tchaj-ťi je ve své domovině považováno za umění, které rozvíjí schopnost velmi dobře ovládat své tělo spolu se záměrem i (yi). Je vrcholem. Je charakterizováno protiklady, jak vyplývá z jeho názvu, např. uzavřením a otevřením těla, schopností pohltit a vypustit apod., které zároveň patří k aspektům bojového umění. Vše probíhá hluboko uvnitř těla, v kostře, na povrchu je měkkost. Říká se: Jako tyč obalená bavlnou.

Wudangské tchaj-ťi linie San feng, kterému se věnuji, musí vždy obsahovat aspekt:

• bojový
• zdravotní
• a také musí obsahovat taoistické principy jako formu spojení s univerzem

Každé čínské bojové umění charakterizují následující prvky:

Ťi pen kung (ji ben gong) – základní práce, tj. postoje, techniky rukou, strečink, budování síly a kondice, v souhrnu budování základů.

Formy jsou spojením technik, principů a znalostí. Techniky, které na sebe navazují, jsou jakýmsi slabikářem, kde se předávají, spojují znalosti předcházejících aspektů v jedno.

Práce s partnerem, tj. specifický dril s partnerem. V tchaj-ťi čchüan má specifickou podobu zvanou tchuej-šou (tuishou) nebo se jedná o bojové aplikace pohybů z forem.

Pokud necvičíte s partnerem, zůstáváte jen „tygrem bez zubů“, jak se říká v Číně. Bez partnera si těžko ověříte, jestli vaše tělo vydrží byť i slabý tah či tlak. A také se nedozvíte, co můžete zlepšovat, s čím pracovat, co vám nejde. Když nepracujete s partnerem, chodíte do orientální taneční školy.

Často se setkávám s námitkami, že je to nepřirozené. Ale tady se vrátím k přírodě a její přirozenosti. Jedinou hrou, kterou hrají mláďata v přírodě je přeci – pošťuchování či škádlení. Nepřirozená je však i opačná přehnaná náklonnost k bojovým aspektům. Čínská kultura je jedinečná právě ve spojování pro nás často neslučitelného.

Poslední tři charakteristiky patří wudangskému San feng tchaj-ťi čchüan:

• wu-ťi (wuji)
  Zahrnuje v sobě vše od taoistické meditace, pěstování života až po schopnost zocelit tělo a jeho opěrnou soustavu spolu se šlachami a vazy tak, aby se každý kloub v těle opřel a navázal na další kloub. Měkkost povrchu těla se dosahuje tzv. fang sung (fang song), uvolněním vrstvy po vrstvě. Přitom dochází k lepší cirkulaci v těle, ale i k získání větší síly. Dobré bojové aspekty jsou totožné se zdravotními a duchovními.
• tchaj-ťi (taiji)
  Schopnost navíjení celého těla, přelévání síly od země směrem nahoru, spirálovitým a krouživým pohybem přes páteř směrem ven a naopak. Prostřednictvím záměru i (yi) při něm dochází k jakémusi rozdělení nohou, pasu a rukou za současného zachování celkového souladu. Nácvik tohoto okem těžko viditelného prvku se nazývá čchan-s´ kung (chansigong) – navíjení, kroucení hedvábí. Ze zdravotního hlediska při navíjení dochází k silné cirkulaci krve, čchi a tělesných tekutin.
• liang i (liang yi)
  Schopnost spojit dva předchozí principy do výbušné síly zvané fa li kung, jakési roztržení ze středu těla podobné např. kýchnutí. Jeho následkem může být i uvolnění stagnací v těle, od fyzických po emoční.

Pokud budete uplatňovat při cvičení správné postupy, následkem bude radost, vitalita a dlouhověkost.

Text a foto: Miloš Bachár
Překlad a textová úprava: Alena Koutecká

Miloš Bachár začínal v roce 1997 s jógou. Po pěti letech přešel k čínskému bojovému umění. V letech 2002 až 2012 ho zaujal především jihočínský Mai Gei Wong wing chun, později studoval asi rok Čchen tchaj-ťi u Jožky Goliana, žáka Čchen Pinga (Chen Binga). V té době se dostal i ke korejskému zenovému buddhismu.

Od roku 2012 cvičí wudangské tchaj-ťi – linii San Feng Pchaj (San Feng Pai) mistrů Čung Jün Lunga (Zhong Yun Longa) a Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Gang), nej-kung (nei gong) a nej-tan (nei dan) u Michala Stejskala. Pobýval také přímo v chrámu Jü Sü Kung (Yu Xu Gong) u Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Ganga).

Svoje znalosti v taojin (daoyin), nej-kung (neigong), taoistické meditaci a alchymii si v listopadu 2017 odjel prohloubit k mistrovi Čung Süe Jung (Zhong Xue Yong) do chrámu C‘-siao Kung (Zixiao Gong) a k mistrovi Wang (Wang) z linie Lung Men Pchaj (Long Men Pai) – dračí brána.

Do budoucna by rád studoval Ťing Ming tao-ťia (Jing Ming daojia) z Lao Šanu (Lao Shanu) u mistra čínského původu, který hovoří česky, avšak přeje si zůstat v anonymitě.

Milí čtenáři, naše stránky připravujeme s láskou ♥ . Pokud se vám zveřejňované příspěvky líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Vaší podpory si vážíme a děkujeme za ni. Pro podporu klikněte na: Podpořte nás