Taoistická meditace vsedě (3. díl)

Poté, co si vytvoříme ideální vnější prostředí pro meditaci, tedy najdeme odpovídající místnost nebo venkovní prostor, oblékneme pohodlný oděv a zvolíme vhodnou dobu, nastává čas obrátit se do sebe. Je potřeba připravit tělo – správně ho srovnat, zvolit způsob dýchání a záměr meditace.

1. Nastavení těla

S tělem je spojena naše esence ťing (jing) a existencionální bytí, které tvoří náš osud. Jak praví zen chan buddhisté: „Když si sedneš jako Buddha, už jsi Buddhou…“ Nic více nic méně. Jak bychom tedy měli sedět?

Podložka na sezení by měla být rovná. Její měkkost je věcí individuálního výběru. Liší se od mnoha buddhistických škol propagovaných na západě, kdy máte mít zadek výše a kolena níže a tlačíte je k zemi.

V tomto případě musíte tlačit bodem chuej jin (hui yin); dříve se mu říkalo ti chu (di hu), tj. zemské dveře; kolmo dolů do země a spojit ho s nebeskou branou paj chuej (bai hui) na vrcholu hlavy, která tlačí nahoru. Tedy od pasu podepíráme nebesa, směrem dolů podepíráme zemi. Zpočátku to vyžaduje trochu napětí a vědomého úsilí, ale postupně si zvyknete.

Používají se tři základní pozice nohou, které představují zemi, člověka a nebesa. Volně překřížená chodidla pod sebou, tzv. turecký sed, reprezentuje člověka. Jedna noha nahoře, tzv. poloviční lotos, představuje zemi, a celý lotos odpovídá nebesům.

Pozice páteře, které se říká nebeský pilíř, musí být bez zakřivení, jakoby v jednom tahu napjatá jako luk. Každý obratel navazuje na další a tah od kostrče nahoru končí v místě, kde se vlasy zatáčejí do spirály, stejně jako v čan čuangu (zhan zhuangu), tj. statických postojích, jen je to těžší. Můžeme mít pocit, že trup i s hlavou jsou mírně tlačeny vpřed, jakoby nad kolena, ale je to tím, že máme těžiště přesně ve středu těla.

Platí poučka: vyprázdnit srdce, tj. uvolnit, rozprostřít hrudník, zbavit ho napětí.

Důraz klást na záda, tj. otevřít, rozprostřít záda. Spojit napětí a uvolnění v jednom, otevření a uzavření. Tomu napomáhají lokty hodně výrazně tlačené dopředu, aby se lépe uzavřely plicní hroty a ještě více otevřela lumbální část směrem vzad. Také ramena musí být správně, jinak dojde k uzavření toku krve, tělních tekutin, čchi v drahách apod.

Pozice rukou se nazývají jüe (yue) a zvolí je pro vás mistr. Každý z pěti prstů představuje jeden z pěti hlavních orgánů v těle a jsou to jakési zámky, kterými můžeme ovlivnit chod a různé děje v našem těle, ale i v okolí. Pozice používané v taoistických, zdravotních a meditačních praktikách ovlivňují děje uvnitř těla (orgány, dráhy a různé body) a liší se ve své funkci a často i v provedení, aby nedošlo k záměně.

Nám postačí základní pozice, kdy palec znamená ledviny a prostředník srdce. Z nich vytvoříme prstenec na prvních článcích s palcem nahoru a obě položíme dlaněmi vzhůru na kolena.

2. Dýchání 

Spojuje se s naší čchi (qi) a jejím pohybem v drahách. Nádech a výdech jsou esencí života a jako takové jsou tajuplným vstupem do sebe sama v mnoha tradicích. V taoismu se rozlišují tři typy dechu, které se cíleně nacvičují: přirozený, hluboký abdominální a obrácený.

Přirozené dýchání má 4 charakteristiky a hlavní slova mian mian… bavlna bavlna … Tato slova tak, jak znějí, mají navozovat přirozený a nenásilný pocit při dýchání bez jakékoliv snahy dech příliš měnit či ovládat. Dech se sám po čase, když je člověk v klidu, stane rozpínavým a hlubokým.

Ke čtyřem charakteristikám patří:

• jemnost – slyšíme ho my sami nebo není slyšet vůbec
• plynulost – po celou dobu nádechu a výdechu je jeho intenzita neměnná
• vyrovnanost – délka nádechu a výdechu je stejná
• nepřerušenost – není přestávka mezi nádechem a výdechem

Abdominální dýchání má své metody nácviku a vyžaduje přesnější instrukce a zkušenosti. Proto jen krátce. Je přirozeným pokračováním. Jde o dýchání mezi třemi body čchi chaj (qi hai), ming men a chuej jin (hui yin).

3. Nastavení srdce a ducha – záměr

Je nejdůležitější částí této praxe. Cílem má být jednoduše uklidnění mysli/srdce. Proto platí poučka:

Oči kontrolují nos,
nos kontroluje jazyk,
jazyk kontroluje srdce.

Pohled směřuje na špičku nosu, oči jsou přivřené. S uvolněnou tváří, náznakem úsměvu směrem k uším a pootevřenými ústy přiložíme jazyk na horní patro tak, aby vytvořila tzv. stračí most.

Jazyk souvisí s krví a srdcem a je považován za ukončení srdce. Tam, kde je krev, je čchi (qi). Srdce sin (xin) je spojené s myslí a naším záměrem i (yi) a s tím, co v životě chceme tvořit.

Proto je prvotním cílem metody ťing cuo kung fa (jing zuo gong fa) dostat nás k sobě, do sebe, domů.

Uvolněné tělo, dýchání a mysl jsou sice jen základní prostředky, avšak tvoří základní práci ťi pen kung (ji ben gong), tj. to, co je třeba opakovat pravidelně jednou za 24 hodin.

Další praktiky, které v této metodě přichází, se automaticky zaměřují na zvuk srdce a jeho sladění s dechem. Až poté je možné přistupovat k jednoduchým cirkulacím siao čou tchien (xiao zhou tian), tj. malý nebeský okruh apod.

Tato metoda se cvičí spolu s cvičeními tao jin (dao yin). Měla by jí předcházet správná dietetika, která zahrnuje pojídání speciálních kuliček ze směsi 8 bylin, které představují 8 pa maj (ba mai) drah v těle, a pchi ku (pi gu), tj. taoistickou úpravu stravy, zejména půsty a vypuštění moučných škrobů. 

Text a foto: Miloš Bachár
Překlad a textová úprava: Alena Koutecká

Miloš Bachár začínal v roce 1997 s jógou. Po pěti letech přešel k čínskému bojovému umění. V letech 2002 až 2012 ho zaujal především jihočínský Mai Gei Wong wing chun, později studoval asi rok Čchen tchaj-ťi u Jožky Goliana, žáka Čchen Pinga (Chen Binga). V té době se dostal i ke korejskému zenovému buddhismu.

Od roku 2012 cvičí wudangské tchaj-ťi – linii San Feng Pchaj (San Feng Pai) mistrů Čung Jün Lunga (Zhong Yun Longa) a Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Gang), nej-kung (nei gong) a nej-tan (nei dan) u Michala Stejskala. Pobýval také přímo v chrámu Jü Sü Kung (Yu Xu Gong) u Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Ganga).

Svoje znalosti v taojin (daoyin), nej-kung (neigong), taoistické meditaci a alchymii si v listopadu 2017 odjel prohloubit k mistrovi Čung Süe Jung (Zhong Xue Yong) do chrámu C‘-siao Kung (Zixiao Gong) a k mistrovi Wang (Wang) z linie Lung Men Pchaj (Long Men Pai) – dračí brána.

Do budoucna by rád studoval Ťing Ming tao-ťia (Jing Ming daojia) z Lao Šanu (Lao Shanu) u mistra čínského původu, který hovoří česky, avšak přeje si zůstat v anonymitě.