Taoistická meditace vsedě (2. díl)

V úvodním díle jsme si řekli, že taoistická meditace je jedním ze dvou proudů, které v Číně existují (druhou je buddhistická škola). Studovat ji můžete ve dvou školách: čchüan-čen (quanzhen), vyskytující se hlavně na severu, a čeng i (zheng yi), populární na jihu. K samotné meditaci je třeba vytvořit určité vnitřní a vnější podmínky. Tématem tohoto dílu jsou správné vnější podmínky, které jsou tři: prostředí, oblečení a čas.

1. Prostředí

Praktikovat by se mělo za přítomnosti čerstvého vzduchu (asi proto se v klášterech nekouří 🙂 ). Ze začátku je ideální cvičit a meditovat v polotmavé, tiché místnosti nebo venku za dobrého počasí. Hlavou a přední částí trupu jsme otočeni na jih, což je specifikem wudangského taoismu. 

Tajemný bojovník a jedna z božských postav taoismu Süan Wu (Xuan Wu), který je zároveň patronem těchto ikonických hor, má ve znaku želvu obtočenou hadem, což je i alchymistický symbol pro ledviny, které jsou spojovány s jihem. Dalším důvodem je to, že toto nasměrování usnadňuje cirkulaci a pohyb v drahách, zejména v žen maj (ren mai) a tu maj (du mai) v těle.

Prostředí pro cvičení a jakoukoli praxi je v taoismu důležité a nahodilý pozorovatel může mít pocit, že je jeho význam přeceňován. Avšak prostředí odráží vztah člověka k vesmíru, k okolí. Člověk zkoumá krajinu, hledá místo pro obřad či cvičení, něco, co ho přiblíží k mikrokosmu a makrokosmu. Čím se člověk obklopuje, tím je.

Z toho konceptu vychází i dnešní feng shui…  v překladu vítr a voda. Stejně jako v našem těle naleží různá místa různým účelům, stejně tak se využívají různá místa v různých stádiích výcviku. Přesně v souladu s teoriemi jin a jang, wu-sing (wuxing) – učení o pěti prvcích, pa-kua (bagua) – osm trigramů atd. Staří taoisté a šamani, tzv. fang-š‘ (fang shi), starověcí a pravěcí žreci byli vždy známí svými schopnosti najít taková místa, na nichž dnes stojí hlavně chrámy.

Proto je třeba najít si doma vhodné místo, kde budeme praktikovat.

2. Oblečení

Vhodné jsou přírodní materiály, např. bavlna, a volné, pohodlné oblečení. Ideální jsou kalhoty, v nichž se cvičí čínská bojová umění, tričko a mikina s kapucí, která chrání krk. Každý kloub jako brána čchi men (qi men) by měl být zakrytý, a to i v případě horka nebo pocení. Obuv by měla mít tenkou podrážku, která ochrání naše ledviny a zároveň nám umožní cítit povrch.

Tak, jak se cítí naše tělo, tak se cítíme i my.

Pokud máme na sobě něco, co nás omezuje a těsně se nás dotýká, stahují se nám cévy, dráhy… a tzv. wej čchi (wei qi), která obklopuje lidský organismus, ztrácí své působení, protože oblečení nosíme přímo na něm. Wej čchi cirkuluje na povrchu člověka a chrání ho před škodlivými vlivy zvenčí, např. před chladem, větrem apod. Můžeme si ho představit jako rovnoměrné bavlněné teplo, které je potomkem čchi (qi) v drahách a krve a které máme kolem sebe.

Proto i na oblečení hodně záleží.

3. Čas

Čas se stejně jako místo může v různých stádiích naší praxe lišit. V Tradiční čínské medicíně se používají tzv. orgánové hodiny. Kromě nich existují ještě speciální časy tradované v taoismu jako ideální pro cvičení:

• 23–1 hod. – na podporu čchi (qi) v těle, ledvin, v přírodě je jin na maximu
• 3–5 hod. – na podporu esence ťing (jing ) a především jüan ťing (yuan jing), který je v ledvinách
• 5–7 hod. – jin se mění v těle na jang a narůstá (čas, kdy panuje aktivita ve všech duchovních tradicích, včetně křesťanství)
• poledne – na podporu jangu a srdce (začátečníkům se nedoporučuje, protože to škodí srdci a tělo prý rychleji stárne, seschne)

Pokud jste četli článek o různých obdobích roku, víte, že den má rovněž 4 důležitá časy, z nichž dva už byly zmíněny: 

• 23–1 hod. – doba ledvin, ducha šen č‘ (shen zhi), jin
• 5–7 hod. – doba jater, ducha šen čchun (shen chun)
• 11–13 hod. – doba srdce, ducha šen sin (shen xin)
• 19–21 hod. – doba plic, ducha šen pcho (shen po)

Vhodný čas se může měnit od období k období, může mít souvislost s naším datem narození, podmínkami, v nichž se nacházíme, s tím, jestli jsme muž (který je ve spojení se sluncem a jeho obdobím) či žena (která je více ovlivněna měsíčním cyklem a měsícem). Ideální je, když nám vhodnou dobu stanoví náš učitel.

Obecně pro nás bez ohledu na pohlaví a další skutečnosti platí dva časy, kdy je nejlepší cvičit, a to:

• 5–7 hod. ráno, kdy se mění v přírodě jin na jang a
• 19–21 hod. večer, kdy se naopak mění jang na jin

Tyto dva časy jsou pro cvičení a meditaci ideální.

Třetí, závěrečný díl bude věnován vnitřním podmínkám, které jsou předpokladem správné taoistické meditace…

Text a foto: Miloš Bachár
Překlad a textová úprava: Alena Koutecká

Miloš Bachár začínal v roce 1997 s jógou. Po pěti letech přešel k čínskému bojovému umění. V letech 2002 až 2012 ho zaujal především jihočínský Mai Gei Wong wing chun, později studoval asi rok Čchen tchaj-ťi u Jožky Goliana, žáka Čchen Pinga (Chen Binga). V té době se dostal i ke korejskému zenovému buddhismu.

Od roku 2012 cvičí wudangské tchaj-ťi – linii San Feng Pchaj (San Feng Pai) mistrů Čung Jün Lunga (Zhong Yun Longa) a Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Gang), nej-kung (nei gong) a nej-tan (nei dan) u Michala Stejskala. Pobýval také přímo v chrámu Jü Sü Kung (Yu Xu Gong) u Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Ganga).

Svoje znalosti v taojin (daoyin), nej-kung (neigong), taoistické meditaci a alchymii si v listopadu 2017 odjel prohloubit k mistrovi Čung Süe Jung (Zhong Xue Yong) do chrámu C‘-siao Kung (Zixiao Gong) a k mistrovi Wang (Wang) z linie Lung Men Pchaj (Long Men Pai) – dračí brána.

Do budoucna by rád studoval Ťing Ming tao-ťia (Jing Ming daojia) z Lao Šanu (Lao Shanu) u mistra čínského původu, který hovoří česky, avšak přeje si zůstat v anonymitě.