Poznámky k pražskému cvičení s mistrem Čchen Siaowangem

P  oslední říjnový víkend přicestoval po deseti letech do Prahy opět jeden ze 4 Buddhových bojovníků a velmistrů Čchen tchaj-ťi čchüan Čchen Siaowang (Chen Xiaowang). „Zanechal“ po sobě spoustu nápadů, „úkolů“ a dojmů. O nejdůležitější z nich se s námi podělil dlouholetý cvičenec tchaj-ťi čchüan Martin Prokop:

Dostal jsem za úkol, abych napsal úvahu na cvičební téma. Předem varuji… jednak před tím, co moje paměť dokázala uchovat a co kreativně udělala se vzpomínkami. A zadruhé před tím, že chápu „věci“ po svém a jenom na úrovni, na které se nacházím. Každý, kdo chce velké neměnné pravdy − ať sám vyrazí za velkým učitelem.

Největší bombou, kterou velmistr Čchen Siaowang odpálil:

„Zapomeňte, že jste kdy měli uprostřed obličeje NOS! Ode dneška jej máte na břiše, NA TAN-TCHIENU, několik centimetrů pod pupkem, TAM SE ODEHRÁVÁ VEŠKERÉ DÝCHÁNÍ!“

Od toho se odvíjí četné implikace:

• Neustálé soustředění do tan-tchienu − tedy „zastředění“ jak při cvičení, tak při meditaci, ba i v běžném životě.
• Toto dýchání umožňuje onu prudkou kysličníkovou svěžest na nosní mandli (viz Eduard Tomáš).
• Dává nový obsah veršům: „Mám oranžovou studánku, kde nejhl…“.
• Umožňuje udržet při cvičení, ale i běžně PŮLKU MYSLI PRÁZDNOU − bez toho člověk nic správně neudělá ani při cvičení, ani v životě.

Další obrovská věc bylo vedení čchi během navíjení, což zachycují následující čtyři obrázky:

Obr. 1: Čchi je v konečcích dlaně „mačkající vypínač“.
Obr. 2: Ruka volně klesá po balonu do pozice vedle boku. Však taky učitel v létě volal bok! Ten pohyb se dělá hlavně protočením v pase a čchi se stěhuje do boku.
Obr. 3: Přenášení váhy, ruka cestuje k boku, pak před břicho a čchi jde do tan-tchienu (pod pupek)
Obr. 4: Ruka se před tělem zvedá k rameni. Čchi stoupá do ramene.
Obr. 1: Ruka od ramene cestuje s pomalým přenosem váhy těla do výchozí pozice a čchi vede s sebou.

Toto „navíjení hedvábí“ přináší spoustu nápovědí do sestavy a do stoje. Cvičení se musí dělat pomalu, aby čchi měla dost času „natéct“ do cíle (zvlášť když je daleko od tan-tchienu), viz obr. 1. Velkou nápovědou je přenášení váhy, čchi je ráda na „těžké straně“. Čchi je inteligentní mocná a zvědavá síla a tak, když je v těle něco zajímavějšího než naše cvičení − letí se tam podívat, zasekne se tam… a nedoputuje do předpokládaného cíle.

Mistr Čchen Siaowang pravil: „Když se čchi zasekne v rameni, hledej důvod v kyčli!“. Z toho vyplývá, že čchi v lokti znamená omrknout kolena. Čchi v těle znamená „postoj“, tedy prohlédnout a najít případný prohřešek proti stavbě meditačního stoje.

Mistr Čchen Siaowang nám dále kladl na srdce, že tchaj-ťi neprobíhá jenom na cvičišti, „ALE NEUSTÁLE“! Neustále musíme být v postoji a neustále zastředěni tan-tchienem, neustále musíme správně dýchat, neustále se musíme pohybovat co nejvíce kultivovaně a udržovat část mysli přiměřeně prázdnou.
 

Martin Prokop
student World Chen Xiaowang Taijiquan Association Česká republika
a žák Víta Vojty