Pradlena a její syn

V  jedné vesnici žila kdysi pradlena a její syn. Jednoho dne, po velkém svátku, přinášeli všichni sousedé jeden po druhém špinavé prádlo. Pradlena a její syn šli proto už brzy zrána na břeh jezera a pustili se do práce. V poledne byli už hodně unavení.

„Dojdi pro oběd,“ požádala svého syna, „najíme se tady.“

Syn poslechl, donesl jídlo a naobědvali se společně.

„Máme ještě vyprat hodně prádla,“ řekla pradlena. „Jenom si chvilinku zdřímnu, než se zas pustíme do práce.“

Lehla si do stínu mohutného dubu a zavřela oči. Zakrátko už slyšel její syn, jak spokojeně oddychuje a pochrupává. A  v tom odněkud přilétli komáři, točili se kolem pradleny, protivně bzučeli, co chvíli sedli na čelo nebo na tvář a bodli. Syn se je snažil odehnat rukou.

„Co budu na světě,“ myslel si, „nedovolím tomu ošklivému hmyzu, aby pil krev mé matky…“

Ale komáři se vraceli neustále a pradlena se ve spánku stále neklidně vrtěla. Syn se opravdu rozhněval.

„Já jsem ještě tvrdohlavější než vy!“ drtil mezi zuby.

Vzal těžkou dřevěnou lopatu, která sloužila k natloukání prádla a ze všech sil udeřil komáry, kteří si sedli na čelo jeho matky.

Komáři neměli čas odletět. Ale také matka pod údery zemřela, s rozbitou hlavou… Je lépe být nepřítelem moudrého, než být přítelem nebo příbuzným hlupáka.

Zdroj: Vrch čajové konvice – Jan Cimický, Jeňýk Pacák

Milí čtenáři, naše stránky připravujeme s láskou ♥ . Pokud se vám zveřejňované příspěvky líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Vaší podpory si vážíme a děkujeme za ni. Pro podporu klikněte na: Podpořte nás