Postřehy o životě a tchaj-ťi

„Jsou témata, která není zapotřebí dlouze rozvíjet.
Jsou nápady, které se prolínají rubrikami i částmi našeho života.
Jsou myšlenky, které nemusí otřást světem, přesto vás inspirují.
Jsou zkušenosti druhých, které pomáhají otevřít vaše vlastní oči.“

Ať se vás následující zamyšlení nad životem či tchaj-ťi „dotknou“ v tom dobrém slova smyslu.

 

 

Divider - postřehy

 

Tchaj-ťi při nakupování

V[/dropcap]  ěnovat se tchaj-ťi znamená přebudovávat sebe a svůj život, špatné návyky a postoje tělesné i mentální. V tchaj-ťi nestačí, když si jdete dvakrát týdně na hodinku zacvičit. Je zapotřebí pochopit a uchopit vnitřní principy a ty pak aplikovat například i při běžných každodenních aktivitách, aby se vám postupně dostaly hluboko do krve.

Kupříkladu začátkem září jsem to poněkud přehnala při nakupování. Představa, že se blíží doba, kdy zas budu v obchodech šilhat z roušky, kde, co a za kolik prodávají, mě přivedla k „většímu“ nákupu. S vozíkem se to lehce nakupuje, ale když pak náklad vyskládáte do tašek a ty musíte odnést, už vám to jako rozumný nápad nepřipadá.

A tak jsem si řekla, že zabiju dvě mouchy jednou ranou, a zkusím „pracovat na svém postoji“. Zboží jsem spravedlivě rozdělila do dvou velkých tašek, zasedla do kyčlí, vytáhla hlavu a páteř a vydala se na cestu. Měla jsem spoustu času na to, abych zkoumala, jestli mě nebolí záda, jestli nepoužívám zbytečně svaly, které by mohly ležet „ladem“, jestli mám opravdu všechnu váhu opřenu do stehen a směřuje kolmo k zemi, jestli můj dech zůstává dole a křečovitě ho netahám nahoru, jestli plynule přenáším váhu z jedné nohy na druhou… zkrátka, jestli vše dělám co nejpřirozeněji a s co největším uvolněním.

Cesta mi utekla rychleji než jindy a když jsem doma tašky odložila, měla jsem kromě pocitu, že se vznáším, také pocit „dobře vykonané práce“. Za zkoušku to rozhodně stojí! Až se budete příště věnovat nějaké běžné činnosti, vložte do ní požadavky na správné držení těla, vnitřní uvolnění a klidný, táhlý dech. Možná potom při samotném cvičení sestav zjistíte, že dříve neobvyklý pohyb je pro vás přirozenější a pohodlnější než dříve.   

 

Divider - postřehy

 

Zdraví versus zdravotnictví

Spojovat zdraví se zdravotnictvím je stejné jako spojovat víru s náboženstvím. Abychom věřili, nepotřebujeme instituci. A abychom byli zdraví, nepotřebujeme (vyloučím-li např. úrazovou medicínu) zdravotnický systém (řekla bych, že někdy působí tento systém až zdraví nepřátelsky, minimálně po psychické stránce). To, co doopravdy potřebujeme, je zdravý a zodpovědný přístup k sobě, ke svému tělu, vztahům, společnosti, přírodě…

Zaslechla jsem výkřiky nějakého politika (či kdo to byl), že díky viru bychom konečně měli reformovat zdravotnictví. Měli bychom mít konečně dostatečný počet roušek, respirátorů, plicních ventilátorů, lůžek, zdravotníků a kdo ví čeho ještě. S první půlkou tohoto tvrzení souhlasím – je potřeba reforma, s druhou už ne – nepomůže změna systému, pomůže změna myšlení, celkového konceptu ohledně zdraví, změna přístupu k sobě i zdraví.

Potvrzením může být třeba skutečnost, kdo nejčastěji na koronavirus umírá. Statistiky říkají, že jsou to většinou starší lidé. Ale není to věk, co je kritickou veličinou. Rozhodující byly ve většině případů (aspoň to zaznívá z úst lékařů) chronické choroby, které si většina z nich za léta svého života vypěstovala.

Co mě v souvislosti s tím napadne jako první je: „Nedožíváme se vyššího věku, ale delší část života umíráme, protože chemické léky náš organismus přeci jen nutí „jet“ o chvíli déle, než tomu bylo před sto a více lety, kdy byl farmaceutický průmysl ještě kdesi v bardu.“ A pokud nezměníme své nastavení, čeká nás podobný osud jako tyto nešťastníky. V důsledku je potom jedno, jestli nás skolí virus nebo „přirozená“ příčina – náš život už dávno předtím stejně nebude kvalitní.

A co zaznívá dále, pokud jde o starší generaci a pravděpodobnost nakažení virem? Nejnebezpečnější jsou zařízení, do nichž naše seniory odkládáme. Tam je možnost šíření a úmrtnost velmi vysoká. Žít ve výlučné společnosti stejně starých a starších nemůže působit na psychiku lidí nijak dobře, protože jim chybí kontakt a energie jiných generací a navíc vědí, že pokud se někdo „odstěhuje“, není to proto, že jde za lepším (i když to je otázka 😉 ). Společné soužití všech věkových kategorií (a nemusí to nutně být v jedné společné domácnosti) je pro zúčastněné strany velmi obohacující. Jeden druhému předávají to, čím třeba ještě nebo naopak už nedisponují. Takoví lidé mohou cítit úplnost života, být šťastní a spokojení… a tudíž i duševně svěží a fyzicky zdraví a odolní.

Změna, nejistota a smrt, které se dnes plíží světem, vyvolávají strach a paniku. A tak svou úvahu zakončím parafrází: „strach může být dobrým sluhou, ale zlým pánem“. Pokud se ocitneme „ve srabu“, udělali jsme něco špatně, něco nás ohrožuje… a my dostaneme strach, je dobré ho přehodit na vedlejší kolej, protože necháme-li se jím pohltit, neefektivně plýtváme životní energií… vypůjčím si slova pana doktora Radkina Honzáka – musíme přepnout z emocí na rozum. Pak už se dá něco smysluplného dělat. Třeba pustit se do zlepšování svého zdraví a tím i zdraví celé společnosti.

 

Divider - postřehy

 

Na všem špatném najdeme něco dobrého

Všimli jste si, že současný zákaz pořádání skupinových akcí, uzavření většiny obchodů, zvýšené požadavky na hygienu, hraniční kontroly, omezení dopravy a obezřetnost při cestování vůbec a nakonec úplný zákaz vycházení přinesly jisté zpomalení našeho života?

Možná nám tak „kdosi“ dává šanci zastavit se, zpomalit a využít tuto dobu pro zpytování svého svědomí, pro zhodnocení našeho života, poznání toho, jak reagujeme v krizových situacích, jaké vnitřní strachy, nejistoty, malá či větší sobectví si v sobě neseme.

Zkusme oddělit podstatné od zbytečného. Začněme obrušovat naše nedostatky, přetvářet je a pomalu se jich zbavovat. Nenechme se svést z cesty vlastního sebepoznání, nenechme si proklouznout jedinečnou příležitost k vnitřnímu růstu! Nedívejme se na krizi jako na nepřítele. Krize odhaluje jádro, třídí kvalitu od pozlátka, zoceluje charakter… až pomine, budeme mít jasno, jasno o sobě i o druhých.  

Samozřejmě mi nedá, abych nezmínila cvičení. Také v krizi najdete v tchaj-ťi nebo čchi-kungu ideálního pomocníka. Zbavíte se přebytečného stresu a napětí, uzemníte se, posílíte zdraví, naučíte se cvičit sami za sebe a pro sebe. Uvědomíte si, že skutečným smyslem cvičení je vnitřní kultivace a té dosáhnete jen tehdy, budete-li cvičit o samotě (i když samozřejmě sdílené cvičení má také svůj smysl). Nedejte se proto vyvést z míry tím, že nemůžete cvičit s druhými, zkuste si pro jednou vystačit sami se sebou.

Přeji vám hodně zdraví a vnitřního pokroku!
Alena Koutecká, šéfredaktorka Vnitřní síly

 

Divider - postřehy

 

Je tchaj-ťi bojové umění?

Nedávno se mě jedna začínající studentka zeptala, jestli je tchaj-ťi opravdu bojové umění a jestli znám někoho, kdo by byl schopen se jím ubránit? Odpověď je nasnadě…

Tchaj-ťi čchüan vzniklo před několika sty lety jako styl bojového umění. Velmi účinný a sofistikovaný systém, který jste museli hodiny a hodiny nebo spíše roky a roky pilovat do úmoru, aby vám skutečně v boji fungoval. Výstižně to vyjadřuje vzpomínka současného mistra Čchen Čeng-leje (Chen Zhengleie):

„Jednu hodinu jsem pracoval na postoji koně, jednu hodinu na postoji luku. Když jsem cvičil sestavu, potil jsem se natolik, že jsem měl ponožky i boty zcela promáčené. Za sebou jsem nechával mokrou stopu. Cvičil jsem až do bodu, kdy už nebyl žádný pot. Měl jsem zacvičit 10 sestav za 2–3 hodiny. V létě i v zimě. V zimě jsem měl svetry tak mokré, že jsem je mohl ždímat.“

(více v článku nazvaném Buddhovi bojovníci… mistři Čchen tchaj-ťi čchüan)

Pokud se i dnes najde někdo, kdo bude pod dohledem zkušeného učitele pilně cvičit několik hodin denně, pak má možná šanci získat skutečné bojové dovednosti. V opačném případě (kam patří 99,9999 procent nás všech, co cvičíme, ať si to otevřeně přiznáme či ne) je prostě rozumné postavit se pravdě čelem a uvědomit si, že nikdy nebudeme schopni používat tchaj-ťi jako formu rychlé a efektivní sebeobrany!! Žádné obelhávání, falešné představy, plané naděje…. zapomeňte na kung-fu filmy, kde se mistři rodí během chvilky. To se raději běžte zapsat na hodiny sebeobrany, pořiďte si „pepřák“ nebo úplně nejlépe, udělejte něco se svým vnitřním světem. Protože jak píše např. autorka hlubinné restrukturalizace paní Hlávková-Plochová „jak uvnitř, tak navenek.“ Pokud se bude cítit vnitřně v bezpečí, sebejistí a v pohodě, nebudete potřebovat přemýšlet o sebeobraně ve vnějším světě.

Ale skutečnost, že pomocí tchaj-ťi nedokážeme bojovat, ještě neznamená, že pro nás ztrácí hodnotu. Nikoli, z tchaj-ťi velmi dobře využijeme jeho léčebný, kondiční a transformační potenciál, který nastartujeme už jen tím, že budeme cvičit mnohem „skromněji“, třeba hodinku denně 😉 . Pokud vám bude dobře sloužit zdraví, budete plni elánu a dobrého náhledu na svět, získali jste to nejdůležitější vítězství svého života!

 

Divider - postřehy

 

Tchaj-ťi – povrchnost nebo opravdovost?

„A na kolik hodin musím přijít, abych se naučil tchaj-ťi?“ zeptal se mě nedávno jeden muž. Dívala jsem se na něj a vůbec nevěděla, co mu mám odpovědět. Natolik se mi zdála jeho otázka absurdní. Moderní lidé jsou dnes naprogramováni na výkon, „sbírají body/hodiny/diplomy/funkce…“, dosahují met/cílů… a při tom všem snažení jim uniká smysl věcí i samotného života.

Tchaj-ťi čchüan je založeno na taoistické filozofii, a tudíž učit se tchaj-ťi zároveň znamená zkoumat tao… cestu života… ponořit se do sebe, svého těla, mysli, duše… poznávat fungování světa a snažit se do něj přirozeně „zapadnout“.

Nestačí naučit se pár pohybů a „odšlapávat“ sestavu. Jde o to, abychom se postupem času dostali do hlubších vrstev, pochopili, že vše je vzájemně propojeno a platí „jak dole, tak nahoře“; „jak uvnitř, tak navenek“. Smyslem cvičení je především objevení sebe sama a každodenní, trvalé splynutí s principem tchaj-ťi. To nám pak přinese zdraví, vnitřní klid a vyrovnanost nehledě na „turbulence“ vnějšího světa.

Rozdíl mezi tím, že budete jen klouzat po povrchu nebo se zaboříte dovnitř, je velký. Asi jako rozdíl mezi vášnivým letcem, který krouží v oblacích, klouže na větrných proudech, plyne s ptáky a pomalu se tím vším stává… a pouhým turistou, kterého velké dopravní letadlo dopravuje z místa A na místo B a on si přitom krátí cestu sledováním filmů, spánkem a jídlem, aniž by věnoval pozornost tomu, co je za okny. 

Nezůstávejte jen „tajči turistou“, ale staňte se „tajčistou od srdce“ se vším všudy v duchu slov Waysun Liaa:

„Tchaj-ťi znamená „nejzazší bod“ nebo „dokonalost“. Jeho význam spočívá ve zdokonalování,
v přibližování se neohraničenosti, a zároveň přítomné bytí a nekonečnou věčnost.

Tchaj-ťi poskytuje člověku individuální naplnění cestou mírného a nenásilného způsobu žití.“

 

Divider - postřehy

 

Ukotvení prostřednictvím dechu

Dech je náš velký spojenec, když se nacházíme ve stresové situaci! V minulosti, kdy stres znamenal přímé ohrožení života a vyvolával akci: „bojuj nebo uteč“, potřebovali lidé především dobrou fyzickou kondici, velkou kapacitu plic a silný dech, který okysličením svalů pomohl vyvinout adekvátní reakci. 

Civilizovaný svět nás neohrožuje na životě bezprostředně (alespoň většinou), nýbrž neustále vysílá našemu tělu a mysli stresující signály v podobě nadměrného hluku, pracovních „dedlajnů“, konfliktních situací, neuspokojivých vztahů, negativních či strach vyvolávajících zpráv…

Většina z nás pak žije s „trvalou hladinou stresu v krvi“, což se odráží na našem fyzickém těle a psychickém stavu.
Abychom se dostali z tohoto stresového kolotoče, vyplatí se během dne občas zastavit a vrátit se do sebe. Ve stoje či vsedě zaměřit pozornost dovnitř svého těla a vnímat, jak dech táhle prostupuje naším tělem, jak nádechy a výdechy plynou samy od sebe bez ohledu na venkovní dění, jak postupně „taje“ naše vnitřní napětí a my se uvolňujeme. Je dobré si uvědomit, že právě „tady a teď“ jsme v bezpečí, nic nám v daném okamžiku nehrozí, jen klidně plujeme po řece života. Rozhodující je právě vědomí přítomného, bezpečného okamžiku, které nám přináší stabilitu a ukotvení.

 

Divider - postřehy

 

Cesta v tchaj-ťi čchüan i v životě

Možná to bude znít jako banalita, ale chceme-li skutečně někam dojít, něco vystavět…, je potřeba začít od začátku a pokračovat krůček po krůčku dál až k možnému konci/cíli. Nevyplatí se přeskakovat, zrychlovat, podvádět či si vybírat zkratky, jít jen po povrchu nebo kráčet po příliš mnoha cestách.

Cíl si uvědomujme, ale mnohem větší pozornost věnujme cestě samotné. Příliš hladká cesta ještě nemusí být vítězstvím, stejně jako překážky nepředstavují nutně „zlo“. To platí jak pro cestu v tchaj-ťi čchüan, tak pro život jako takový.

 

Divider - postřehy

 

Ideální způsob…

Přejete si najít ideální způsob pohybu či stravování, životní přístup či filozofii, která vám přinese vyrovnanost, spokojenost, zdraví a štěstí? Nevyznáte se v obrovské lavině „zaručeně fungujících“ způsobů a cest, které se na vás ze všech stran valí? Zkuste na to jít z druhé strany. Poohlédněte se po lidech, ze kterých vyzařuje dobrá nálada, zdraví a vyrovnanost. A ptejte se, jak žijí.

Pravděpodobně zjistíte, že mají rádi sebe i druhé a jejich vztahy s lidmi jsou přátelské a „zdravé“ (rádi pomohou, ale nenechají sebou „mávat“). Jsou spokojeni se svým způsobem života (a to bez ohledu na to, co a kde dělají). Nejsou fanatiky v žádném ohledu (neprosazují „jeden jediný správný“ filozofický, politický či náboženský směr, „nejlepší“ způsob stravování, „zázračnou“ sportovní či jinou aktivitu…), naopak tolerují odlišné názory, občasné chyby a někdy si i sami vědomě „zahřeší“. Zabývají se rozmanitými aktivitami, nelpí na „statu quo“, ale rádi objevují nové, sportují, cestují, ale umí také „nedělat nic“. Mají smysl pro humor a dokážou si dělat legraci i sami ze sebe. A především mají elán a jiskru v oku (a to i ve starším věku). Život je pro ně zkrátka zábava a přirozenost a laskavost, nikoli něco, nad čím je třeba hluboce bádat, co musí přetrpět nebo s čím musí neustále bojovat.

Slova často matou, lepší je se pozorně dívat a pak jistě sami poznáte, co je (pro vás) opravdu správné.

 

Divider - postřehy

 

Jak myslíme, tak žijeme

To, jak přemýšlíme a jak konáme, se neustále zapisuje do našeho dalšího osudu. Obzvláště „osudným“ se pro nás stává náš způsob myšlení, který se zviditelňuje s tím, jak stárneme. Na konkrétních příkladech kolem sebe vidím, že stáří nemusí být dobou utrpení, nemocí a nemohoucnosti, ale obdobím zralosti, rozdávání a užívání všeho, co jsme „zasadili“ a teď můžeme s uspokojením sklízet.

Je to naše rozhodnutí a naše zodpovědnost! Jen je potřeba neustále korigovat své kroky, neustále sledovat, jestli postupujeme podle vnitřní navigace, která je napojená na dokonalé „centrální srdce vesmíru“.

 

Divider - postřehy

 

Cvičme usilovně, ale bez fanatismu či závislosti

Tchaj-ťi čchüan nás učí rovnováze a přirozenosti, proto i samotný přístup ke cvičení by měl v sobě obsahovat tyto myšlenky. Snažme se cvičit pravidelně, usilovně, vědomě, s určitým cílem, chtějme lépe porozumět smyslu pohybu a svému tělu… ale zachovávejme si přitom hravost a lehkost dítěte, které si hraje a učí se nové věci.

Nedělejme si ze cvičení (a vlastně ani z ničeho jiného) další bič, který na nás každodenně dopadá, či naopak závislost, bez které se neobejdeme, protože prostě „musíme“… Obojí vede ke ztrátě svobody a radosti, ke ztrnulosti a posléze nechuťi a odchodu od cvičení. A nenechme si tyto postoje vnutit ani svým okolím.

Nechme se vést někým, kdo umí, abychom „neztratili správný směr“, přesto ale cvičme podle své intuice a především pro sebe, pro svůj klid a zdraví!

 

Divider - postřehy

 

Tchaj-ťi čchüan – změna paradigmatu od destrukce ke kultivaci

Vědci konečně potvrdili, co již někteří „osvícení“ jedinci věděli dávno, že naše realita je odrazem našeho vědomí. To, čemu věříme, jak nahlížíme na svět, to se stává naším skutečným životem. V duchu této kauzality bychom možná mohli přehodnotit i naše vnímání tchaj-ťi čchüan.

Z definice tchaj-ťi čchüan se většinou dozvíme, že se jedná o sebeobranný bojový styl založený na principech jin a jang. Co nám z toho vyvstává? Představa útoku zvenčí a nutnosti se bránit. Tedy jakési napětí, stres, síla, boj, destrukce a ve svém důsledku nevyhnutelné vítězství jednoho a porážka druhého. Mentalita boje v jakékoliv podobě – ať už boje o moc, o místo, o pozornost, o zdraví… – zůstává stále jen neefektivní myšlenkou zápasu proti něčemu či za něco. Myšlenkou, která se přežila a patří minulosti. Výstižně to vyjádřila jedna kolegyně – tajčistka: „Dneska přeci už nikdo nechce bojovat, boj patří do středověku.“

Je čas začít vnímat tchaj-ťi čchüan plně v kontextu kultivace ducha a těla, v kontextu seberozvoje a pokroku, skutečné harmonie – zdraví těla, klidu mysli a povznesení ducha. Neznamená to zapomenout na správné techniky a principy, které jsou páteří celého systému a bez nichž by celé cvičení postrádalo smysl a náboj. Jen je přeneste z bitevního pole a použijte na zvelebování úrodné zahrady, kterou bude chtít navštívit a poznat každý. Vždyť být silný, pružný, zdravý, pohotový, vyrovnaný, vědomý si sám sebe a toho, jak funguje svět, je dnes mnohem podnětnější, více naplňující, než když jste vedeni „pouhou“ touhou umět se dokonale ubránit.

Zapomeňte na boj! Pojďte se zklidnit, hrát si a radovat se z pohybu, plně vnímat svět i sebe, rozvíjet se a kultivovat vnitřní sílu. Pojďte tvořit svět tchaj-ťi, svět harmonie a spolupráce!

 

Divider - postřehy

 

WU-ŤI a souputník v bolesti

Srdce mi doslova zaplesalo, když jsem našla člověka, který se stejně jako já vyléčil z vyhřeznuté ploténky cvičením. MUDr. Jozef Lucký, zakladatel Institutu a Kliniky TCM v Praze, v rozhovoru pro časopis Meduňka odpověděl na otázku, jestli praktikuje tradiční čínskou medicínu i sám na sobě, následovně:

„Jinak to ani nejde. Jedno z mých úžasných vyhoření byla vyhřezlá plotýnka s kořenovým drážděním. Nemohl jsem ani ležet, a tak mě napadlo postávat ve wu-ťi, kdy se má z prázdnoty probudit tzv. vnitřní lékař. A byla to jedna z nejúčinnějších léčeb, které jsem na sobě zažil. Tělo se relaxovalo, ozdravné mechanismy mohly dělat svoji práci a spravilo se to samo. Jenom jsem jedl a stál ve wu-ťi, protože nic jiného se ani dělat nedalo. Po pár dnech jsem svoje duše pcho zklamal, protože jsem šel opět do práce. Naštěstí se to nezhoršilo.“

Jak výstižné! Pamatuji si, že jsem také jen jedla a (pro změnu) navíjela. Bylo to zázračné – nicméně vám přeji, abyste se o tom raději nikdy nemuseli přesvědčit na vlastní kůži 🙂 .

P.S. Pokud jste ještě nečetli náš příběh o tchaj-ťi jako „záchranném kruhu“ při potížích s páteří, najdete ho pod názvem Vnitřní síla Nový život.

 

Divider - postřehy

 

Proč cvičit tchaj-ťi? Pro cvičení samo, pro hledání sebe…

Tchaj-ťi čchüan cvičíme z různých důvodů. Chceme například být zdravější, pružnější, chceme se něco nového naučit, rádi bychom se dokázali ubránit, chceme mít pocit síly a převahy, potřebujeme se zbavit stresu…

Co kdybychom však zkusili odstranit vše, co chceme a nechceme, a cvičili jen ze samotné radosti z pohybu, objevování dokonalosti těla a nás samotných. Co kdybychom si více užívali cestu samotnou a nesměřovali své myšlenky k nějakému cíli, protože cíl je v dálce a odvádí naši mysl pryč. A my jsme zde… v přítomnosti. Jen s bdělým vědomím se nám může podařit zachytit to, co je PODSTATOU TCHAJ-ŤI a je skryto uvnitř.

Zkuste se, až budete příště cvičit, ponořit do pohybu hlouběji než obvykle. Držím palce, ať se vám to podaří!

 

Divider - postřehy

 

Přímé a nepřímé zdravotní účinky tchaj-ťi

Cvičení TCHAJ-ŤI ČCHÜAN má přímé i nepřímé ZDRAVOTNÍ ÚČINKY. K těm přímým, které můžete poměrně rychle pocítit a uvědomit si je, patří především uvolnění ztuhlé kosterní a svalové soustavy, posílení správných (a dříve nepoužívaných) svalových skupin, zlepšení postoje či rovnováhy, posílení citu pro to, jak se správně (tj. přirozeně a zdravě) pohybovat, zvětšení kapacity plic a následné prohloubení dechu, zpomalení neustále „těkající“ mysli a celkové psychické uvolnění…

Nepřímé účinky tchaj-ťi souvisí spíše s činností vnitřních orgánů (resp. pohybem čchi po příslušných drahách) a jsou dlouhodobějšího rázu. Jsou spojeny jednak se samotným (léčivým) pohybem, jednak s psychickým uvolněním a budováním zdravého sebevědomí a sebeoceňování, změnou myšlení, přístupu k sobě a životu vůbec. Tyto faktory se dají zařadit ke zdravým psychosomatickým impulsům, které zpětně příznivě působí na fungování těla jako celek.

 

Divider - postřehy

 

O stárnutí

Na stárnutí je krásné to, že přináší vnitřní svobodu. Začínáte se osvobozovat od těsných pout vnějších závislostí, prázdných ohledů, nuceného podřizování, „musů, protože se to tak prostě dělá“, manipulativního vydírání či vlastních egoistických potřeb…

Najednou už se nepotřebujete tolik identifikovat s nějakou skupinou nebo naopak poukazovat na svou jedinečnost vnějšími znaky či odlišným chováním. Věci, které byly dříve důležité, např. potřeba něčeho dosáhnout, něčím být, něco vybudovat…, najednou ztrácí na významu, ba působí až směšně malicherně.

S tím, jak věkem ubývá sil, už nechcete plýtvat energií na něco, co vás nebaví, neuspokojuje, zabírá příliš mnoho drahocenného času nebo už je odžité. Proč se stýkat s lidmi, kteří si stěžují, dělají pořád stejné chyby či se utápí v sebedestrukci a o vaši pomoc stejně nestojí, nebo s těmi, kteří vám ubližují, „vysílají“ negativní energii nebo vás jiným způsobem omezují. Proč obhajovat vlastní názor proti někomu, kdo „ví, jak to je“ nebo má potřebu do všeho rýpat? Proč zachraňovat věci, které se evidentně zachránit nedají či nemají smysl? Proč? Proč? Proč?

Postupně objevíte sílu svého vnitřního kompasu, který ladíte podle čehosi neuchopitelného, něčeho, o čem víte, že je všude kolem a dává všemu konání smysl (a nezáleží na tom, jak „tomu něčemu“ říkáte). Začínáte chápat, že každý má vlastní scénář a hrát roli někoho jiného nedokážete tak dobře jako zahrát svou vlastní úlohu, poctivě a s pokorou vůči sobě i druhým. A začne vám být jedno, jestli s vámi druzí souhlasí či ne, smějí se vám, vyhrožují, vydírají vás či jste pro ně podivín…

Stále více času trávíte ve svém středu, přichází moudrost a vyrovnanost a ta se vepisuje do vaší tváře i vašeho vyzařování. Pomalu, důstojně, přirozeně a svým tempem kráčíte k vašemu druhému břehu…

 

Divider - postřehy

 

Cvičení a žití v přítomnosti

Cvičení TCHAJ-ŤI ČCHÜAN nás vede k plnému vědomí sebe sama a učí nás pobývat v PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU. Toho můžeme dosáhnout sledováním záměru při cvičení. Může jím být soustředění se na plynulost, hladkost pohybu, sladění pohybu s dechem, rytmus pohybu (který odpovídá dvoufázovému rytmu dechu, tj. jeho rychlejšímu nástupu a pomalejšímu „dojezdu“), dech samotný, celkové uvolnění (tzv. sung) a relaxace – tj. uvolnění těla i mysli, přesnost technik, zjemňování citu pro vedení síly…

Sledování záměru (a jeho prostřednictvím setrvávání v přítomnosti) je dlouhodobá, vlastně celoživotní výzva, neboť naše mysl neustále odvádí naši pozornost pryč!

 

Divider - postřehy

 

Síla reklamy aneb reklama, to je síla!

Přemýšleli jste někdy o tom, jak je dnešní reklama škodlivá a manipulativní a co by se stalo, kdyby se změnila třeba následujícím způsobem.

Místo „Síť lékáren ZÁVISLÁK NA CELÝ ŽIVOT vám s jarem nabízí celou řadu zlevněných bobulek a preparátů.“ byste slyšeli „Stravujte se, žijte a myslete zdravě, choďte k nám jen v nejnutnějších případech. Nezapomeňte, že zdraví je odměnou za vaši snahu.

Místo „Trápí vás únik moči? S našimi vložkami si budete užívat život jako zamlada.“ byste slyšeli „Trápí vás únik moči? Naučte se pár účinných cviků a problém bude pryč.“

Místo „Sledujte 1 528. díl seriálu Život o ničem a novou krimi sérii Zvrácený Jack 7 či Střík sem, střík tam.“ by vám poradili „Uvařte si dobrý čaj, vyndejte staré rodinné album a s rodinou si prohlížejte zažloutlé fotografie.“ nebo „Pozvěte někoho milého na procházku, posaďte se do parku a pozorujte společně západ slunce, obdivujte rozvíjející se lístky a první jarní květy.“

Místo „Náš obchodní řetězec KDYŽ CHCE ZÁKAZNÍK NÍZKÉ CENY, NEMŮŽE ČEKAT VELKOU KVALITU nabízí úžasné zboží za úžasně nízké ceny.“ byste slyšeli „Naše výrobky nejsou možná nejlevnější, ale cena odráží kvalitu. Dbáme také na životní prostředí a vážíme si naší pracovní síly.“

Místo „Naše banka CESTA DO PEKLA vám půjčí na všechno: na luxusní dovolenou, zbytečné dárky, elektřinu, jídlo… za výhodných 30 procent. Spořit a rozumně hospodařit je zastaralé.“ byste slyšeli „Dluhy jedí s člověkem z jednoho talíře. Kupujte si jen to, co opravdu potřebujete, a tehdy, když na to máte.“

A tak dále, a tak dále…

 

Print Friendly