„Jsou témata, která není zapotřebí dlouze rozvíjet.
Jsou nápady, které se prolínají rubrikami i částmi našeho života.
Jsou myšlenky, které nemusí otřást světem, přesto vás inspirují.
Jsou zkušenosti druhých, které pomáhají otevřít vaše vlastní oči.“
Ať se vás následující zamyšlení nad životem či tchaj-ťi „dotknou“ v tom dobrém slova smyslu.
Starší postřehy naleznete po kliknutí na:
Postřehy 2024
Postřehy 2023
Postřehy 2022
Postřehy 2021
Tchaj-ťi… inspirace pro každý den – neočekávejte nic, ale buďte připraveni na všechno
Lidé se pouští do tchaj-ťi čchüan většinou s nějakou představou/vizí, čeho chtějí dosáhnout, co jim má cvičení přinést. Nejlépe je ovšem nic neočekávat, nic si nepředstavovat, ale zároveň být otevřený všemu. Jen tak dojde k tomu, že se náš potenciál plně projeví a objevíme sami sebe na všech úrovních.
Pokud se omezíme jen na vlastní (možná i zkreslené) představy a cíle, redukujeme své možnosti a brzdíme sami sebe. Nespokojme se s ambicemi našeho malého egoistického já a dejme svobodu „vyššímu Já“, aby nám ukázalo to nejlepší, co se v nás skrývá. A to nejen při cvičení samotném, ale v celém našem bytí.
Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
FB odkaz: Tchaj-ťi pro každý den – neočekávejte nic, buďte připraveni na všechno
Proč cvičíme tchaj-ťi
Tchaj-ťi čchüan cvičíme z různých důvodů. Chceme být například zdravější, pružnější a uvolněnější, chceme obnovit rovnováhu těla a mysli, potřebujeme se zbavit nashromážděného stresu, usilujeme o kultivaci všech našich složek, rádi bychom se něco nového a užitečného naučili, potřebujeme získat vnitřní sílu a schopnost (u)bránit se „škodlivým vlivům“, chceme nalézt smysl svého směřování v životě…
Nebo také můžeme zkusit odstranit všechno to, co chceme a nechceme, a rozplynout se v samotné radosti z pohybu, objevování dokonalosti těla a sami sebe. Můžeme si více užívat cestu a nesměřovat své myšlenky k nějakému vytčenému cíli, protože cíl je v dálce. A my jsme zde… v přítomnosti. Jen tak se nám může podařit zachytit to, co je skryto uvnitř v podstatě tchaj-ťi.
Zkuste se dnes při cvičení ponořit hlouběji než obvykle. Držím palce, ať se vám to podaří!
Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
FB odkaz: Proč cvičíme tchaj-ťi
Důvěra v sebe
Lidé neustále hledají řešení venku, mimo sebe. Zkoumají „autority“: co řekly, co píší, jak žijí, jak řeší své problémy, jak se vyléčiily, jak a co (ne)jí, jak (ne)cvičí, čím se (ne)zabývají, jak (ne)myslí… Je možné se takovýmto způsobem inspirovat, avšak řešení má každý člověk sám v sobě, protože on jediný může nahlédnout do všech zákoutí své duše i svého těla. Budete-li následovat cestu někoho jiného, zcela jistě nedojdete ke „svému cíli“. Naučte se více důvěřovat sobě, svým pocitům, instinktům, intuici (i kdyby vám to někdo tisíckrát vymlouval)… je to nejrychlejší a nejspolehlivější cesta ke svobodě, míru, zdraví a harmonii 💗.
Proč nejsme šťastní?
Zpravidla proto, že máme něco, co nechceme/s čím nejsme spokojení… nebo naopak nemáme něco, po čem toužíme/co bychom chtěli. Zajímavé je, že často pokud „ONO“ kouzelné získáme/“ztratíme“, nejsme o nic šťastnější (nebo jen krátce). Nezbývá než se upřímně radovat z toho „mála“, co máme, a to se po čase může stát „vším“.
Krásný týden, ve kterém budete spokojeni s tím, co ve svém životě už máte 🙂 ! Neboť, jak s oblibou říká astrolog Richard Stříbrný: „žijeme ve VIP salonku Země“.
O stárnutí
Na stárnutí je krásné to, že přináší vnitřní svobodu. Začínáte se osvobozovat od těsných pout vnějších závislostí, prázdných ohledů, nuceného podřizování, „musů, protože se to tak prostě dělá“, manipulativního vydírání či vlastních egoistických potřeb… Najednou už se nepotřebujete tolik identifikovat s nějakou skupinou nebo naopak poukazovat na svou jedinečnost vnějšími znaky či odlišným chováním. Věci, které byly dříve důležité, např. potřeba něčeho dosáhnout, něčím být, něco vybudovat…, najednou ztrácí na významu, ba působí až směšně malicherně.
S tím, jak věkem ubývá sil, už nechcete plýtvat energií na něco, co vás nebaví, neuspokojuje, zabírá příliš mnoho drahocenného času nebo už je odžité. Proč se stýkat s lidmi, kteří si stěžují, dělají pořád stejné chyby či se utápí v sebedestrukci a o vaši pomoc stejně nestojí, nebo s těmi, kteří vám ubližují, „vysílají“ negativní energii nebo vás jiným způsobem omezují. Proč obhajovat vlastní názor proti někomu, kdo „ví, jak to je“ nebo má potřebu do všeho rýpat? Proč zachraňovat věci, které se evidentně zachránit nedají či nemají smysl? Proč? Proč? Proč?
Postupně objevíte sílu svého vnitřního kompasu, který ladíte podle čehosi neuchopitelného, něčeho, o čem víte, že je všude kolem a dává všemu konání smysl (a nezáleží na tom, jak „tomu něčemu“ říkáte). Začínáte chápat, že každý má vlastní scénář a hrát roli někoho jiného nedokážete tak dobře jako zahrát svou vlastní úlohu, poctivě a s pokorou vůči sobě i druhým. A začne vám být jedno, jestli s vámi druzí souhlasí či ne, smějí se vám, vyhrožují, vydírají vás či jste pro ně podivín…
Stále více času trávíte ve svém středu, přichází moudrost a vyrovnanost a ta se vepisuje do vaší tváře i vašeho vyzařování. Pomalu, důstojně, přirozeně a svým tempem kráčíte k vašemu druhému břehu…
Co je prioritní v „krizové“ situaci?
V nedávné době jsem si opět připomněla, že ocitneme-li se v krizové situaci (ať už se jedná o akutní/opakující se chronickou bolest, onemocnění, poruchy a problémy všeho druhu, např. uvíznutí v zácpě, rozbití auta, vztahové konflikty jako jsou nepříjemné rozhovory… s výjimkou akutního ohrožení života), je nejdůležitější zachovat klid a uvolnit se. Tím se z módu „uteč/bojuj“, dostaneme do módu „regenerace/řešení“. Při zklidnění vystoupíme ze situace a naše vědomí se dostane nad daný problém, čímž může dojít k jeho rychlému či postupnému rozřešení. Zůstaneme-li v napětí, situaci jen zbytečně zhoršujeme a prodlužujeme. Důležité je aktuální děj přijmout (neklást odpor), rychle prožít, odhodit… a „jít v přítomnosti“ dál. Avšak s tím, jak na sebe postupně nabalujeme problémy a překážky, se k uvolnění většinou dokážeme dostat oklikou až přes různé relaxační techniky/cvičení. Nečekejte, až bude „hůř“ či dokonce „nejhůř“, a osvojte si je preventivně… I když je třeba v budoucnu nebudete potřebovat, minimálně podpoříte tvorbu nerových synapsí v mozku tím, že se naučíte něco nového 🙂 .
„Když je člověk poctivý, pokorný, odstraňuje své povahové chyby a je přitom vytrvalý, zkrátka neustále se zdokonalující, tak ho vyšší síly začnou používat jako nástroj, vnuknou mu zásadní myšlenky, nápady a dávají mu užitečné rady,“
říká v rozhovoru pro lednové vydání časopisu Meduňka známý český astrolog Richard Stříbný/Stříbrný.
„win – win“
podporujeme potenciál a úspěch ostatních, podpořte také nás…
Milí čtenáři, naše stránky připravujeme s láskou ♥ . Pokud se vám zveřejňované příspěvky líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Vaší podpory si vážíme a děkujeme za ni. Pro podporu klikněte na: Podpořte nás
