Polarita jin–jang

U  samotných kořenů čínského myšlení a cítění leží princip polarity, který by ale neměl být zaměňován za myšlenky opozice a konfliktu. V metaforách jiných kultur světlo bojuje s tmou, život se smrtí, dobro se zlem a pozitivní s negativním, a tak se světem šíří idealismus zachování jednoho a zbavení se druhého.

To je pro tradiční způsob čínského myšlení nepochopitelné, jako elektrický proud bez obou pólů, negativního a pozitivního.

Polarita je totiž princip, kde plus a mínus, sever a jih apod., jsou různé aspekty jednoho stejného systému. Zničení kteréhokoliv z nich bych znamenalo ztrátu celého systému.

Tento přístup se zdá být frustrující pro lidi, kteří byli vychováni v auře křesťanských a hebrejských ambicí. Zdá se, že to popírá jakoukoli možnost postupu kupředu, což je myšlenka pramenící z jejich lineárního pohledu na čas a minulost (v porovnání s pohledem cyklickým).

A vskutku, celý podnik západní technologie má udělat svět lepším místem, mít potěšení bez bolesti, bohatství bez chudoby a zdraví bez nemoci. Ale jak už teď začíná být zřejmé, naše násilné snahy dosáhnout tohoto ideálu zbraněmi jako DDT, penicilin (v dnešní době i očkování), jaderná energie, automobilová přeprava, počítače, průmyslové zemědělství, stavění přehrad a podmaňování každého jedince zákony, aby se stal na povrchu „dobrým a zdravým“, vytvářejí více problému, než jich řeší.

Zahráváme si s komplexním systémem vztahů, kterému nerozumíme, a čím více zkoumáme jeho detaily, tím více nás mate odkrýváním stále dalších detailů ke zkoumání. Jak se snažíme pochopit a kontrolovat svět, tak se nám vzdaluje. Zde by taoista poodstoupil a zeptal se, co to znamená. Co je to, co se vždy vzdaluje, když je pozorováno. Odpověď: my sami.

Idealisté (v morálním slova smyslu) považují vesmír za rozdílný a oddělený od sebe samých – za systém vnějších objektů, který je třeba si podmanit. Taoisté nahlížejí na svět jako na stejný, nebo neoddělitelný od sebe samých – proto mohl Lao’c prohlásit:

„Bez toho, abych opustil svůj dům, znám celý vesmír“.

Z toho vyplývá, že umění života je spíše jako plavba nežli válka, a tak je důležité porozumět větrům, proudům, přílivům a odlivům, ročním obdobím a zákonům růstu a rozkladu, aby je člověk mohl využít a ne s nimi bojovat. V tomto smyslu ale není taoistický postoj opakem technologií. Jde o to, že technologie je destruktivní pouze v rukou lidí, kteří si neuvědomují, že jsou jedním a tím samým procesem jako vesmír. Naše přehnané zaměření na vědomou pozornost a lineární myšlení vede k zanedbávání, nebo neznalosti základních principů a rytmů tohoto procesu, kde hlavním je polarita.

Ukázka z knížky „Tao: The Watercourse Way“ od Alana Wattse
Zdroj: Andao Institute – Evropská škola tuiny a neigongu a facebook Andao Institute