Neobvyklá smrt mistra čchi-kungu a podobné „zázraky“

M  istři vyšší úrovně čchi-kungu (kterou těžko najdete v běžných kurzech) mohou ovládat nejrůznější věci. Dovedou vykouzlit materiální věci, uběhnout neuvěřitelné vzdálenosti… ale také předpovídat či řídit svou vlastní smrt.

V Pekingu žila žena, která umožnila vědcům zkoumat své tělo, tělo mistra čchi-kungu, při řízené smrti. Před smrtí přesně popsala, co se s jejím tělem bude dít, až duše opustí tělo, a vše předala Akademii věd Číny. Příbuzní, kteří se dostavili, protože jim oznámila, že zemře, tomu nechtěli věřit. Našli ji totiž v plném zdraví. Když nastala stanovená doba, žena se převlékla do čistého, lehla si do určité polohy a – umlkla.

Příbuzní nechtěli věřit, že zemřela, protože její tělo neztratilo pružnost, nestydlo, neměnily se rysy tváře, barva kůže. Neobjevil se žádný zápach. 

Vedle jejího těla prováděli po dobu tří měsíců dva představitelé Akademie věd nutná měření. Za několik dní, přesně v souladu s popisem, se v místnosti, kde tělo leželo, objevila slabá vůně květů, která pocházela z těla zesnulé. Nejprve zesílila a asi po týdnu postupně zmizela. Poté během několika dní vytékala ústy ze žaludku jakási tekutina, dokud se žaludek zcela nevyprázdnil. Veškerý tuk, který se nacházel v jejím těle, se začal vylučovat kůží – bylo třeba několikrát denně vyměňovat prostěradla, na kterých ležela. Ze středů dlaní (z bodů lao-kung) vycházel výpotek, který byl podrobně zkoumán, ale zůstal nevysvětlen, neboť nic podobného se dosud nestalo. Tělo postupně usychalo, docházelo k jakési přirozené mumifikaci. Od té doby uplynuly více než čtyři roky a tělo se nemění, i když je v Pekingu horké léto (údaj je z roku 2013).  

Pokud má mistr čchi-kungu vyšší energetickou úroveň, může díky ní dojít k samovznícení těla. Z těla pak nezbyde vůbec nic. Při dalším zvýšení energetické úrovně těla se začíná transformovat fyzické tělo. Největším úspěchem je změna těla takovým způsobem, že při odchodu z našeho fyzického světa si mistr bere s sebou své tělo: v momentě odchodu se tělo mění podle toho, do jakého světa mistr odchází. Může se vrátit do našeho světa a znovu z něho odejít ve stejném vzezření. Nikdo z obyčejných lidí se o setkání nedozví, protože není zasvěcen do těchto tajemství. V našem světě vypadá mistr jako obyčejný člověk – když se k němu přiblížíme, jeho tělo má tutéž teplotu a hustotu. Ale patří už do světa jiného, proto je kdykoli schopen odejít z našeho světa a vrátit se tam zpět.

Zdroj: Čchi-kung čung-jűan (Spodní tan-tchien, uvolnění těla) – Sű Ming-tchang, Tamara Martynovová
Foto: Jaroslav Česenek

Zázračná tekutina sv. Mikuláše

Podobný „veřejný zázrak“ lze vysledovat i u jednoho z nejznámějších křesťanských světců sv. Mikuláše, jehož ostatky odpočívají ve městě Bari v jižní Itálii. Na kostech Mikuláše Divotvůrce, jak ho lidé také  nazývají, se už od jeho smrti objevuje tajemný vonný olej. Podle věřících má zázračné účinky a dokáže člověka zbavit i nevyléčitelných nemocí. Jeden z posmrtných zázraků sv. Mikuláše se dokonce nepřetržitě opakuje. Od okamžiku Mikulášova skonu až do současnosti se jeho hrob plní podivnou tekutinou a nikdo nedokáže říct, jaké mechanismy za tím vlastně stojí.

(Zdroj: Ostatky sv. Mikuláše: Odkud se bere léčivá tekutina vytékající z jeho kostí)

„Odchod“ světce Marpy

Poetickou formou zachytil neobvyklý odchod tibetského mudrce Marpy z tohoto světa ve své knížce Marpa tibetský rebel Marcel Vanek: 

Marpa se podíval do slunce, které svými paprsky zaplavovalo kuchyni. Venku byl krásný, slunný den. Poté ulehl a zavřel oči. Naposledy chytil Milarepu za ruku a se zavřenýma očima přísně řekl tak, jak to od něj jeho žáci tisíckrát slyšeli: „Já si tě ohlídám, holomku!“ a s úsměvem na tváři odešel. Umřel.

Milarepa se usmíval, ale slzy mu tekly proudem. Věděl, že jeho učitel je ještě tady, i když tělo už se nehýbalo. Jeho vědomí s ním přerušilo kontakt. Utěšoval Marpovu manželku a oba si chvíli poplakali. Potom vzal Milarepa do ruky velkou Marpovu hůl a pevně se o ni opřel. Otevřel dveře a vyšel se ženou do překrásného slunného dne. Sedli si na lavici vedle prahu. Utěšoval Marpovu manželku a díval se do slunce.

Vtom se ale něco stalo! Záblesk světla, který prošel přes slídové kuchyňské okénko, byl snad ještě silnější než sluneční záře. Rychle se tedy oba vrátili do kuchyně k Marpovi. Jenže on neležel v posteli; ta byla sice ještě teplá, ale Marpa v ní nebyl! Vzduch v kuchyni byl naplněn energií, jako by vibroval. Byl čistý a voňavý jako po bouřce. Kolem postele vzduch světélkoval a tisíce jiskřiček a světelných bodů se pomalu zmenšovalo a ztrácelo.

Marpova manželka byla v šoku. Milarepa ji uklidňoval, objal a pravil: „Pojďte, zamáváme našemu učiteli!“ Vyvedl ji opět před dům a oba mávali na jasně svítící slunce. „Tam je teď náš přítel!“

Milí čtenáři, naše stránky připravujeme s láskou ♥ . Pokud se vám zveřejňované příspěvky líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Vaší podpory si vážíme a děkujeme za ni. Pro podporu klikněte na: Podpořte nás