Meditace a rušivá opička Kuru (z knihy Tibetské báje o Milarepovi)

M  ilarepa, který žil v Tibetu před 900 lety, hledal poznání a pravý smysl života, hledal pravdu. Měl velké množství otázek a chtěl znát odpovědi… dlouho hledal toho pravého člověka – učitele, který by mu pomohl najít pravdu o sobě, o lidech, o světě a o vesmíru. Až se mu v Tibetu podařilo najít Marpu, díky němuž nalezl poznání a pak se snažil o dosažené vědomosti dělit s ostatními lidmi. Svým příkladem ukazoval lidem, jak mají žít, jak si mohou sami pomoci urychlit své pochopení a postoupit vpřed ve vývoji k duchovním cílům a lásce.

Některé z jeho příběhů nám v knize Tibetské báje o Milarepovi přibližuje Marcel Vanek.

Meditace a rušivá opička Kuru

Jednou měl Milarepa ve své jeskyni několik žáků. Meditovali a jeho opička Kuru si vždy vybrala jednoho z nich a chtěla ho rozptylovat. Tahala ho za nos, strkala mu malé ručičky do uší nebo začala meditujícím ohryzávat prst u nohy. Prostě rušila tu posvátnou událost, jak jen mohla.

Milarepa otevřel oči a přísně řekl: „Kuru, pojď sem!“ Opička ihned přiběhla ke svému pánovi, posadila se a upřeně poslouchala. Byla věrná a oddaná, všechny Milarepovy povely a příkazy vyplnila do puntíku. Ten teď řekl: „Kuru, teď dostaneš za úkol otravovat meditující žáky, rozptylovat je a rozhánět tyto posvátné chvíle. Budeš odpovědná za rušení meditace! Tak a teď běž dál otravovat mé žáky!“

Kuru se podrbala na hlavě, kvikla, že „dobře“, a hned skočila na hlavu jednoho žáka, který se zrovna tvářil vážně.

Žáci to nechápali, jeden z nich se proto zeptal za všechny: „Proč máme být rušeni při meditaci tvojí opicí, nechápeme to, můžeš nám to vysvětlit?“

Milarepa se usmál a vysvětloval: „Když jde člověk správnou cestou poznání a medituje, naváže kontakt s duchovními světy a pak, pokud to dělá správně, ho nemůže nic vyrušit, natož lotroviny malé opičky. Pokud tedy jdeme pravou cestou a dovedeme otevřít svou mysl, můžeme meditovat i na rušné ulici, kde je mnohem více rušivých momentů, než nadělá jedna malá Kuru! Takže, moji milí žáci, učte se soustředit se tak, abyste odpoutali mysl v plném rozsahu. Odpoutejte se od okolí a vězte, že potom vás nebude nic rušit ve vaší vnitřní harmonii.“

V ten moment se začala Kuru strašlivě smát, jakoby věděla, o čem se mluví. Po chvíli se smála celá jeskyně. A tak Kuru rušila a rušila, ale jenom ty, kteří to potřebovali. Dokázala vycítit, kde je v mysli Milarepových žáků skulina, a tak jim ukázala jejich chyby.

(Z povídky Opička Kuru)

Další příběhy Milarepy a jeho učitele Marpy naleznete v knize Marpa Tibetský rebel.

Milí čtenáři, naše stránky připravujeme s láskou ♥ . Pokud se vám zveřejňované příspěvky líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Vaší podpory si vážíme a děkujeme za ni. Pro podporu klikněte na: Podpořte nás