Jsou akupunkturní meridiány skutečné? Co objevila moderní věda.

P  o staletí popisuje tradiční čínská medicína (TCM) síť neviditelných drah v lidském těle známých jako meridiány. Říká se, že tyto kanály vedou čchi (životní energii) a propojují akupunkturní body využívané v léčbě. Zatímco skeptici zavrhují meridiány jako něco obrazného a nevědeckého, moderní zobrazovací technologie začínají přicházet s překvapivými důkazy, že tyto starodávné mapy možná odrážejí skutečné, fyziologické struktury.

Jedna z prvních a nejvíce diskutovaných studií vznikla v 80. letech ve Francii. Lékaři Jean-Claude Darras a Pierre de Vernejoul vstříkli radioaktivní stopovací látku (technetium-99m) do akupunkturních bodů na těle. Pomocí gamma kamery vypozorovali, že látka se nerozptylovala náhodně a necestovala cévním systémem, ale pomalu se pohybovala po drahách odpovídajících tradičním akupunkturním meridiánům. Naopak když látku vstříkli do míst mimo akupunkturní body, prostě se rozptýlila do všech směrů a rychle byla odvedena krevním řečištěm.

Tyto výsledky naznačily přítomnost jiných drah v těle, takových, které nebyly zmapovány západní anatomií.

Ne každý s těmito závěry souhlasil. Jiná skupina vědců ve Francii zopakovala pokusy se stopovací látkou a došla k závěru, že by mohlo jít prostě o malé žíly pod kůží. Další týmy si však nebyly tak jisté. Doktor Francisco Kovács se svými kolegy provedl ve Španělsku studii na zvířatech a došel k závěru, že tyto dráhy připomínající meridiány mohou být přerušeny malými řezy na kůži. Když byla tkáň znovu spojena (dokonce jen dočasným gelem), dráha se mohla obnovit. Toto chování neodpovídalo tomu, co očekáváme od toku krve nebo lymfy, a naznačovalo něco docela jiného – dráhy funkční tkáně spíše než běžných cév.

V poslední době se vědci pokusili použít místo radioaktivních materiálů fluorescenční barvivo. V rámci studie z roku 2021 vstříkl tým vedený vědci z Číny a harvardské lékařské fakulty barvivo do vybraných akupunkturních bodů dráhy osrdečníku na předloktí. V téměř 80 % případů barvivo putovalo tenkou drahou odpovídající meridiánu, a dokonce se hromadilo v dalším akupunkturním bodě poblíž lokte. Když bylo barvivo vstříknuto jen centimetr od akupunkturního bodu, žádný takový tok se neobjevil. Ultrazvukové snímky neukázaly žádnou odpovídající cévu, barvivo se pohybovalo plochami pojivové tkáně. To naznačuje, že fascie, síť pojivových tkání, by mohla být chybějícím článkem.

Tyto nálezy nedokazují, že čchi proudí skrze meridiány, ani nevysvětlují všechny aspekty fungování akupunktury. Podporují však myšlenku, že akupunkturní body se nacházejí na skutečných, fyzických drahách, možná kanálech pojivové tkáně lidského těla nebo meziprostorových ploch s nízkým odporem, které přenášejí jemné signály. Vědci v současné době zkoumají, zda elektrické vlastnosti toku tekutin v těchto drahách mohou vysvětlit působení akupunktury na lidské tělo.

Stručně řečeno, meridiány možná nejsou jen imaginárními čarami. Díky moderním zobrazovacím metodám můžeme zahlédnout to, co dávní čínští lékaři popsali před tisíci lety. Přesná povaha těchto drah je stále ve fázi zkoumání, jedna věc je však čím dál tím jasnější: akupunkturní meridiány mohou představovat prozatím přehlíženou stránku lidské anatomie, která čeká, až jí porozumíme.

Zdroj: Are Acupuncture Meridians Real?
Překlad: Barbora Mauleová

Poznámky pod čarou:

1. Darras, J.-C., de Vernejoul, P., et al. „Vizualizace akupunkturních meridiánů pomocí radioizotopů.“ Bulletin de l’AcadémieNationale de Médecine (1985).
2. Lazorthes, Y., et al. „Akupunkturní meridiány a radioaktivní stopovací látky.“ Pain, 40(1):109–112 (1990).
3. Kovács, F. M., et al. „Migrační cesty podkožně vstříknutého technetium-99m psům.“ European Radiology (2000).
4. Li, T., et al. „In vivo vizualizace meridiánu osrdečníku pomocí fluorescenčního barviva.“ Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine, 2021.